Rozhovor se Stanislavou Matuškovou, ředitelkou boskovické Základní umělecké školy. Ve funkci je čtyři roky, za tu dobu odešlo několik pedagogů. Dvě výpovědi měly soudní dohru, nyní odchází z vlastní vůle další dva učitelé: dosavadní vedoucí výtvarného oboru Eva Holoušová a Martin Krajíček, který stál rovněž v čele školního orchestru. Proto nás zajímal pohled ředitelky na to, čím je odchod pedagogů způsoben. A také jak škola dnes funguje a jaký je o ni zájem.
V poslední době odešlo ze ZUŠ několik pedagogů. Vnímáš to jako problém?
Myslíš ty odchody do budoucna, nebo ty, co byly?
Můžeme to vzít souhrnně. Za poslední dobu je fluktuace poměrně velká.
Byly odchody nucené, vesměs pro nesplněné kvalifikační předpoklady, což je věc, kterou já neovlivním. To vychází ze zákona. Pak byl jeden odchod, který byl velmi nepříjemný.
To byl ten, co měl soudní dohru?
Soudní dohru měly dva. Jeden jsme vyhráli při prvním jednání, protistrana se ani neodvolávala. Druhý šel do smíru – nebylo to z toho důvodu, že bych si myslela, že ho prohrajeme, ale proto, že soudní pře nejsou příjemné a škole nepřináší nic dobrého. Naopak myslím, že to nedělá dobré jméno. A soudní spory v tomto ohledu bývají velmi dlouhé, vysilující a nekonečné.
Takže jste se dohodli na smíru?
Dohodli jsme se s protistranou, přistoupili jsme na to a uzavřeli soudní smír.
To stálo peníze, které jdou z veřejných rozpočtů. Jak se na to tvářil váš zřizovatel – Jihomoravský kraj?
Samozřejmě všechny kroky, které byly v tomto ohledu konány, byly se souhlasem zřizovatele. Já si nemůžu dovolit jednat na vlastní triko, i když máme právní subjektivitu. Potřebuji znát názor zřizovatele, jak se na danou problematiku dívá. V tomto ohledu byl zřizovatel za mnou, tam nebyl problém.
I v případě té výpovědi, i v případě smíru?
Ano. Ten smír byl pro ně nová věc, protože to není standardní postup. Když už dojde k soudní při, čeká se nějaký soudní výrok. My jsme to udělali tak, že jsme na výrok soudu nečekali, během prvního soudu se to přerušilo a než došlo k ukončení prvního stání, uzavřeli jsme soudní smír. Zřizovatel samozřejmě všechno věděl a se vším byl svolný.
Finanční vyrovnání šlo z rozpočtu kraje?
Nešlo. Šlo to z rozpočtu školy.
Takže to pro vás znamenalo nějaká omezení do dalšího roku?
Ne, neomezilo nás to. Měli jsme na to.
Teď na konci roku odešlo pár dalších lidí.
Dostala jsem dvě výpovědi. Jedna paní učitelka (Eva Holoušová, pozn. red.) odchází do důchodu, rozhodla se, že už tady nechce dál pracovat. Je to samozřejmě její právo, jako každého zaměstnance. Zaměstnavatel to má v tomto ohledu s výpověďmi horší. Druhý zaměstnanec (Martin Krajíček, pozn. red.), což bylo pro mě velké překvapení, dal také výpověď. Bude učit v Letovicích, je to podle mě škoda, ale neznám důvody.
Neznáš důvody? To znamená, že jste se o tom nebavili?
Teď je tak nabitá doba, že nejsme schopni si v klidu sednout a popovídat si o tom. Samozřejmě že jsme o tom mluvili, ale nedostala jsem žádnou odpověď, což mě samozřejmě mrzí.
Předtím odešel ještě někdo další – Jana Kolmačková?
Ta dala také výpověď. To tak bývá. Bylo to loni, udělali jsme výběrové řízení, přihlásilo se 33 výtvarníků, z toho jsme vybrali paní Ferencovou a je to skvělé. Jsem strašně spokojená. Vím, že děti to nesou nelibě, s tím počítám, ale když dá zaměstnanec výpověď, tak ji prostě dá. Já nemám páku mu říct: ne, nepřijmu. To nejde.
Ty výpovědi ale nepřicházejí v nějakém přirozeném běhu, ti lidé odcházejí z nějakého důvodu, evidentně neodcházejí rádi. Je tady někde v atmosféře ve škole nějaký problém, který to zapřičiňuje?
Odchází, protože se k tomu z nějakého důvodu rozhodli. Určitě to je nějak opodstatněné. Může to být jenom tím, že se změnilo vedení školy. Já mám jiný pohled na to, co od svých zaměstnanců očekávám, než měl bývalý pan ředitel. Ale to je normální.
Takže ten spor, který vede k těm odchodům je tedy věcný, nebo je to spíš tím, že to nefunguje lidsky? Pokud je věcný, tak v čem ten rozdíl spočívá?
Ale to já nevím. Já se snažím o komunikaci, ale nepřichází mi odpověď. Jsem vždycky překvapená, zaskočená výpovědí. Já se snažím komunikovat a říkat lidem nejen chválu za to, co se jim povede, ale říkám jim i to, co se mi moc nelíbí, co bych chtěla, aby se případně zlepšilo. Možná toto je ten problém.
A to je co? V čem jsou ty tvoje požadavky tedy jiné? Co je to, co ti lidé neakceptují?
Já ti rozumím, ale nevím, jak na to mám odpovědět. Prostě nevím. Já jsem zvyklá na úplně jiný styl práce, ze svých předešlých zaměstnání. Mám určitou vizi, jak bych chtěla, aby škola navenek vystupovala. Říkám ji neustále na všech poradách, na všech schůzkách. Seznamuji zaměstnance s tím, jak chci, aby to tady vypadalo a jak bychom se měli prezentovat dál. Někomu se to nelíbí. Ano, přináší to pro zaměstnance víc práce.
Dá se tedy říct, že jsi byla s těmi, kdo odcházejí, z těchto důvodů nespokojená? Nechtěli akceptovat, že mají víc práce?
Ale ne, to ne že bych s nimi byla nespokojená. Ale srovnávám, nedělám na první škole a vím, že to jde dělat i jinak. Tady jsme trochu zůstali v nějakém stereotypu, který tady jel. Ano, fungovalo to. Ale podle mého názoru to jde vždycky dělat líp. A případně trošku jinak. A to je můj pohled, který prezentuji veřejně.
Můžeš tedy říct konkrétní věci, ve kterých zlepšení očekáváš? Představit svou vizi?
Prezentace vůči veřejnosti. To jsou ty věci, které chci zlepšovat. Co se týče výtvarného oboru – víc prezentovat práce našich žáků. Není potřeba udělat jen jednou za rok výstavu, můžeme vyzdobit domov důchodců, zdejší nemocnici, prostě můžeme naše práce prezentovat dál, než jen na jedné ročníkové výstavě. Nebo oslava výročí – myslím, že se nám podařila, obory se zapojily. Nebo teď akce Večer na zámku, která přinesla strašně moc práce. Ono to jde a bude to vždycky vedením školy podporováno. Protože když vidím, že ta práce má nějaký vliv na dění tady v Boskovicích, tak je to pro mě důležité. A nejen v Boskovicích, ale v celém regionu. Naše práce není jen to, aby dítě přišlo do hudebky, odehrálo, případně malovalo, pak šlo domů a nic. Myslím, že naši práci je potřeba lidem představit, ukázat veřejnosti, co my jako zušky tady máme na starosti.
To chápu, ale zrovna Martin Krajíček, který odchází, byl pro mě spíš typem člověka, který přesně tohle dělá. Byl šéfem umělecké rady, s tím před nějakou dobou skončil…
Před rokem.
…vedl orchestr. Jak je tedy možné, že by mu tohle vadilo?
To já nevím, musím si s ním o tom popovídat, teď ten klid prostě nebyl, chystali jsme velkou akci. Přiznávám, nemám teď čas. Podal výpověď, mě to velmi zaskočilo.
Nečekalas to?
Ne. Vůbec. Když sem přišel, že nese výpověď, byla jsem tak zaskočená, že jsem mu na to neřekla vůbec nic.
Dá se říct, že Martin je jeden z výstavních pedagogů boskovické zušky?
No samozřejmě, vždycky byl.
Není to okamžik, kdy by manažer měl říct: počkej, neuspěchejme to, cokoliv se ti nelíbí, půjde nějak zlepšit?
Ale on nekončí dneska. Já ještě mám nějaký manévrovací prostor.
Teď už jen běží výpovědní lhůta, ne?
Běží a on to může stáhnout. Já budu jedině ráda. Ale říkám, my jsme ve čtvrtek dofinišovali monstrózní akci na zámku, do které se Martin taky krásně zapojil. Ale neměla jsem zatím čas se s ním pobavit. Jednou jsem za ním šla, že mě to zaskočilo a že mě to mrzí, ale žádnou odpověď jsem nedostala. Ale pořád je tam ještě manévrovací prostor a já budu ráda, když zůstane. Mně tady Martin bude chybět, co si budeme povídat.
Jaká je atmosféra v pedagogickém sboru? Myslíš, že ty odchody můžou pokračovat, nebo očekáváš, že se ti už podařilo proměnit pedagogický spor k obrazu svému a situace se stabilizuje?
Uvidíme. Do hlav zaměstnancům nevidím a v případě, že oni nepřijdou, jak je nabádám ke komunikaci, tak to nemůžu vědět. Vím, že situace ještě úplně uklidněná není.
Znamená to, že ani Martin za tebou nechodil průběžně s věcmi, které by chtěl řešit?
Napřed dva roky chodil. Spolupracovali jsme, byli jsme v denním kontaktu. Potom to ochablo a loni o prázdninách mi sdělil, že nechce dělat orchestr, ani kytarový orchestr, nebude v umělecké radě a distancoval se od těchto aktivit. Ptala jsem se proč, řekl, že už to nechce dělat. Víc mi k tomu neřekl. Když nechce tak nechce, to je samozřejmě jeho právo. Kvůli dětem, které ho mají strašně rády, jsem ho přemluvila, ať u orchestru ještě rok zůstane, že uvidíme, co se bude dít dál. A teď přišel s výpovědí. Jsem překvapená a velmi mě to mrzí.
Máš na to nějakou odezvu od rodičů?
Martinovi žáci odcházejí s ním. Což je pochopitelné, mají skvělého pedagoga, takže z jeho osmnácti žáků pokračuje jeden.
Zbytek bude dojíždět do Letovic?
Nevím, co s nimi bude. Prostě se odhlásili. Já to chápu, my jsme ten typ školy, kde je individuální výuka učitel–žák, mají na něj vazbu, je to tak.
A co bude s orchestrem?
Bude mít nového dirigenta. Už jsme ho zkoušeli na výjezdu v Chorvatsku, bude to Jarda Různar. Orchestr musí samozřejmě pokračovat dál. Člověk, co nám píše aranže, je bude psát dál, škola je zaplatí a dirigent bude nový.
A výtvarný obor povede kdo?
Yvona Ferencová.
Vrátím se k tomu, že za poslední dobu odešlo hned několik lidí – nakolik je to běžná fluktuace?
Nevím. Změna ve vedení vždy znamená nějaké personální změny, to si nese s sebou. Odchody do důchodů neovlivním.
Jak je těžké sehnat nové pedagogy, je to komplikované?
Není. Komplikované je dobře vybrat. Je to na intuici, dělali jsme řady výběrových řízení, nejprve na tanečního pedagoga, přihlásilo se sedm lidí. Vybrali jsme Petra Palase, myslím si, že volba více než dobrá. Další byli klavíristé, zase jsme vypsali výběrová řízení, přišla Eva Kratochvílová, která teď bohužel odešla na mateřskou dovolenou. Letos přichází Sergej Golubkov, z čehož mám velkou radost, to bude velká posila klavírního oddělení. Následoval výtvarný obor a odchod Jany Kolmačkové – třicet tři uchazečů, to byla nelehká práce, ale nad všemi čněla Yvona Ferencová. Zase myslím, že to byla šťastná volba, mám radost, že sem přišla a přináší svůj pohled.
Jak těžké bude nahradit Martina Krajíčka? Výuka mandolíny končí?
Mandolína končí, ale Martin už měl na mandolinu asi jen čtyři žáky, gró jeho práce byly kytary. Na kytaru nebudu přijímat nového učitele, mám tady Igora Klokova, který studuje JAMU, letos dokončil bakalářský stupeň. V Boskovicích chce zůstat i nadále, líbí se mu tady. Mám tady Filipa Lukáška, ten končí příští rok magisterský program na JAMU, také tady chce zůstat. Eva Libichová skončila konzervatoř, předtím vystudovala filozofickou fakultu, taky tady chce zůstat. A ještě učí kytary Petr Vymazal, který je jinak kontrabasista. Takže do kytarového oddělení nemusím nikoho přijímat, rozšířím stávajícím učitelům úvazky. Martinův úvazek mizí, protože Martin si žáky odvede. Musím přijmout takový počet žáků, abych učitelům pokryla úvazky.
Pořád je pro mě divná jedna věc – je logické, že po příchodu nového vedení se věci na škole změní a je potřeba třeba trochu vyvětrat. Ale pokud končí odchody pedagogů u soudu a poté odchází špičkový pedagog, není to signál, že je něco v nepořádku? Doufali jsme, že tomu trochu přijdeme na kloub.
Já tomu přicházím na kloub dnes a denně, abych řekla pravdu. Nemyslete si, že mi to v hlavě neleží. Neustále hledám, proč to tak je. Hledám ten důvod, obzvlášť u Martina Krajíčka. Je pravda, že se po Boskovicích doslýchám různé věci, z jakého důvodu odchází. A samozřejmě mě mrzí, že se je doslýchám a neznám je. Nebudu vycházet z toho, co se doslýchám. Nějaký názor na to mám, ale nechám si ho pro sebe, to by nebylo dobré ventilovat. Odchod Martina je pro školu ztráta, to přiznávám. Doslýchám se zvláštní věci, které mě mrzí – mrzí mě, že je tady taková neupřímnost, vždycky jsem razila, že si řekneme všechno na rovinu a jdeme dál. Ale už jsem poučená, že to tak nejde. Možná je to tím, že se to tady neřešilo.
Že pedagogové nejsou zvyklí říkat, co se jim nelíbí?
Já jim vždycky říkám, že nemám patent na rozum. Nevím, co se jim děje v hlavě, opravdu to nevím. Mrzí mě to, není to dobře. Já bych už potřebovala, aby se to tady vyčistilo a uklidnilo a aby nás to nezdržovalo od práce, kterou tady máme vykonávat. Zákulisní šumy tomu nepomáhají, naopak. Kdyby byli schopní přijít za mnou a říct: podívej se, tak takhle si to představujeme, jak to děláš ty, je to blbě, tak samozřejmě budu přemýšlet a budu se snažit o zlepšení. Ano, musela jsem dát výpovědi, musela, nedalo se nic dělat. Tam je zakopaný pes, tam se začalo vyprávět, jak já jsem kdo ví co. Ale to jinak nešlo. Když máte v pedagogickém sboru člověka, který neustále všem vypráví, jak to dělám špatně a prostě mi podrývá autoritu, tak to do práce nepřináší nic pozitivního. A to se tady děje doteď, to není, že by to skončilo, když se dali výpovědi a uzavřely se soudní spory. Tak to není.
Takže teď reálně říkáš, že to může pokračovat dál.
Já nevím, nejsem schopna na toto odpovědět, nejsem vizionář, nemám křišťálovou kouli. Nevím, co se bude dít za rok, za dva, za tři. Samozřejmě nad tím přemýšlím, v noci nespím, v hlavě mi to leží.
Vlastně jsme se ale nedobrali toho, kde je zdroj toho problému.
Já vám to neřeknu. Já to vím, ale neřeknu to, protože se to zase otočí proti mně. Je to pořád dokola jedno a to stejné, ale nebudu to jmenovat. Nevím, co s tím mám dělat. Nevím, jak se chcete bránit pomluvám, nevím, jak chcete bojovat proti tomu, co nevidíte, co jen zaslechnete a cítíte to za sebou.
Zájem je větší než kapacita školy
Když se ještě vrátíme k fungování školy. Jaké další soubory zde kromě orchestru fungují?
Je tady dechovka, ta vystoupila při Dni hudby 21. července na náměstí a před školou.
Tu vede pan Jindra?
Ano. Pak máme kytarový orchestr, ten vede Petr Vymazal. A pak máme menší soubory – Small Band, který vystupuje na hodně akcích, nejen školy, ale i města, vystoupil i na náměstí Svobody v Brně na akci Mozartovy děti. Ten vede Pepa Sekanina. Máme skvělé soubory zobcových fléten a příčných flétnen, oba vede Loňa Koryčánková. Smyčcový soubor vede Gábina Zachovalová; pěvecký sbor, který vede pan Korčák se slečnou Reichovou, měli koncert 22. června v synagoze. Máme kvarteta a tria, to dělají učitelé buď ze svých nástrojů, nebo co je potřeba. Každý rok ministerstvo školství vyhlašuje nějaké soutěže a podle toho seskupíme žáky a předvedeme je. Určitě jsem na něco zapomněla, souborů máme dost.
Jaký je dnes zájem o studium na zušce? Kolísá to nějak?
Nekolísá. Standardně velký zájem.
To znamená, že máte převis?
Máme, proto máme spolek a tam jdou ti žáci, kteří se nám z nějakých důvodů nevejdou do kapacity školy. Bývá to většinou kvůli věku, chtějí k nám jít mladší děti, než můžeme vzít.
Vy můžete až od šesti let?
Od pěti, ale pro předškoláky nemáme otevřenou přípravku. Protože na to nemáme kapacitu, už se nám to sem nevejde. Máme danou kapacitu, kterou nesmíme překročit.
A ta kapacita je tedy na Boskovice malá, zájem je větší?
Je větší zájem, než je kapacita.
Výběrové kritérium při převisu je tedy čistě věkové?
Ne. Letos poprvé jsme udělali přijímací zkoušky, protože si nedovolím přijmout žáka jenom na základě přihlášky. Tak to nejde. Chci vědět, kdo k nám chodí, protože někdy se stane, že dítě opravdu není vhodné ke vzdělávání na našem typu školy. To je normální. Takže máme za sebou přijímací řízení a teď je budeme zpracovávat, aby mohli být žáci osloveni a přijati ke studiu na příští rok. Kritéria máme daná jasně: priorita je naplnit přípravku a udělat si základ pro učitele, aby měl každý svůj úvazek. Pak se k nám hlásí starší žáci, kteří už mají zájem o nástroj. Tam je to odvislé od toho, kolik volných míst na daném nástroji máme. To znamená, že když se přihlásí moc klavíristů, nemůžeme vzít všechny. Proto máme tu přijímací zkoušku, abychom zjistili, kteří mají větší předpoklady. Těm, kteří nebudou přijati, bude zase nabídnut spolek.
A přes spolek probíhá výuka jak?
Normálně, individuálně i skupinově. Máme dané ceny.
Takže je to dražší?
Ano, protože na to není dotace ze státního rozpočtu. U individuální hodiny je to tak, že se zaplatí pouze ten pedagog.
A učitelé tuto práci dělají nad úvazek?
Ano, to je na dohodu o provedení práce. Každý učitel si nasmlouvá hodin, kolik chce. To už neřídím. Ale pro pedagogy je to dobrý rezervoár žáků. Pokud by se ukázalo, že některý ze stávajících žáků školy není až tak vhodný, bude mu nabídnuto přejít pod spolek vezme si za něho talentovaného žáka.
Je poptávka hodně rozdílná podle jednotlivých nástrojů? O co je největší zájem, kde máte největší převis a kde se naopak nedostává? Nebo si struktura školy a zájem odpovídají?
Pedagogický sbor je nastavený tak, aby to odpovídalo. Standardně je velký zájem o klavír. Trošičku se upozaďují klávesy.
Rodiče preferují pro děti klasický klavír?
Ano. Jeden čas byl boom kláves, i klavíristé měli v úvazku klávesy a neměli z toho nijak extra radost. Bylo to tak, ale to už máme za sebou. Klasický klavír se zase vrací. U nás je hodně obsazované i dechové oddělení. Ale v podstatě všechny.
Převis je tedy všude?
V podstatě ano.
Jak jsou na tom smyčce? Martin Nerud a František Ostrý nám říkali, že pro vytvoření boskovického orchestru chybí hráči na smyčcové nástroje. Je šance, že by absolventů přibylo?
Pokud jste viděli na zámku náš orchestr, tak tam smyčce jsou. Máme malý problém, a to jsou housle. Housliček máme málo, je to těžký nástroj a je to problematické. Máme tady tři pedagogy, myslím, že se ta situace stabilizuje. Do důchodu odešel Zdeněk Kotouček, to s sebou vždycky nese úskalí. Máme nového učitele Radka Korčáka, který má výhodu, že je houslista a zpěvák, jeho úvazek tudíž sestává z houslí i ze zpěvu. Doufám, že nám tady vydrží, je tady první rok, takže to nejde zatím hodnotit. Ale slyšela jsem jeho žáky na závěrečných zkouškách a byla jsem velmi mile překvapená. Je to vždy odvislé od osobnosti pedagoga a než si vybuduje svoje jméno, chvilku to trvá. Takže budu doufat, že to bude jen lepší a lepší.
A jaký je zájem o nehudební obory?
V tanečním máme přetlak obrovský. Petr je na žáky ostrý, to ano, ale je i spravedlivý a děti to poznají. Kvůli personálním změnám ve výtvarném oboru trochu úbytek, ale to je normální, je potřeba situaci stabilizovat. V srpnu přijmeme nového výtvarného pedagoga, aby se Yvoně Ferencové dobře pracovalo, aby se vytvořil tým, který bude fungovat. Tam byl trochu problém v komunikaci, ne kvůli mně, ale dlouhodobě. Děvčata si jela každá svojí lajnu, já potřebuju obory i učitele tmelit k sobě, tam se to dlouhodobě nedařilo. Teď bude mít při výběru nového zaměstnance Yvona Ferencová hlavní slovo, protože ona bude s tím člověkem pracovat.
A dramatický obor?
Tam máme standardně nejnižší kapacitu, dramaťáček máme malinký. Učí ho moje zástupkyně Míša Vymazalová, která má stejně jen devět hodin úvazku ke své funkci, takže to tak akorát vychází. Drží si svůj standard mezi patnácti a pětadvaceti žáky, je to kolísavé.
