Volební období se překlenulo do své druhé poloviny a při té příležitosti jsme vedli delší poločasový rozhovor s boskovickou starostkou Janou Syrovátkovou (Změna22). Probrali jsme její dosavadní zkušenost s politikou, investiční akce města, vztahy v koalici i vztahy s opozicí a samozřejmě také nemocnici, kde aktuálně působí jako jednatelka.
Nechávám si osobně laděné otázky obvykle až na závěr rozhovoru, ale tentokrát bych tím začal a zeptal se tě, co ty dva roky znamenají pro tebe osobně, z hlediska tvé kariéry a profesní zkušenosti. Jak to prožíváš a jak přechod do profesionální politické funkce vnímáš?
Musím říct, že když jsem uvažovala o kandidatuře na post starostky, tak jsem vůbec nevěděla, co to obnáší. Měla jsem samozřejmě takové ty krásné vize, co vše postavíme, jak to všechno bude, protože jsem byla zvyklá stavět nebo pohybovat se v soukromé sféře. Ale musím říct, že soukromá sféra se od té komunální nebo občanské velice liší. Například pevně dané postupy – potkávám se samozřejmě dnes a denně se zákonem o zadávání veřejných zakázek, což je skutečně úplně jiný svět než svět byznysu.
Takže to pro mě byla velká změna. Ale musím říct, že přechod z byznysového světa do veřejného pro mě byl velkou školou života a jsem hrozně ráda za tu příležitost, protože člověk získá nové obzory a nové zkušenosti. A manažerská činnost je tady opravdu to relativně nejdůležitější, co člověk v této pozici musí umět.
Takže když se zeptám úplně banálně: Baví tě ta práce?
Baví.
A je něco, co tě vyloženě překvapilo v politickém prostředí a v každodenním běhu starostovské práce?
Že tady neumíme všichni táhnout za jeden provaz. A teď se bavím o celokomunální politice, o všech zastupitelích. Já rozumím tomu, že opozice má být opozicí, ale myslím si, že i opoziční práce se dá dělat konstruktivně. Neříkám, že to je celá opozice – to asi vidíte i na zastupitelstvech, že s řadou je opravdu konstruktivní debata – ale někdy ta debata konstruktivní prostě není. To je pro mě takovým největším zklamáním nebo spíš realitou, do které jsem se probudila. Tady si myslím, že máme v Boskovicích velké rezervy, a kdybychom táhli za jeden provaz, tak toho v Boskovicích dokážeme daleko víc.
K tomu se určitě ještě s chutí dostaneme, teď s dovolením odbočím už ke konkrétní práci vaší koalice. Začal bych rovnou od toho, co bylo možná vlajkovou lodí tvého uskupení Změna22 – a to jsou investiční akce, protože v Boskovicích se ty velké investiční akce dlouho nedařily. Jak jsi dneska spokojená s tím, jak probíhá proces přípravy sportovní haly a knihovny, protože to jsou ty hlavní dvě věci, o kterých se tady bavíme už pár desetiletí?
Zrovna v té části investiční jsem velmi spokojená, jak funguje koalice, protože tady opravdu táhneme za jeden provaz a jsme na jedné lodi, na jedné vlně a náš cíl je prostě jasně daný. Tady si myslím, že se nám opravdu daří.
A jaký ten cíl je? A když se přeneseme do voleb v roce 2026, což bude pravděpodobně někdy začátkem října, tak v jaké fázi sportovní hala a knihovna budou? Co je tvůj reálný plán teď, po dvou letech?
Můj reálný plán u sportovní haly je, že bych byla ráda, kdyby se povedlo získat stavební povolení a začali jsme stavět.
Takže aby už se takzvaně koplo.
Ano, poťukal se základní kámen, to je můj cíl. Co se týče knihovny, tam si myslím, že budeme mít naprojektováno. Měl by být projekt pro stavební povolení, možná realizační projektová dokumentace a věřím, že se snad povede získat stavební povolení.
Dá se říct, že s těmito dvěma většími investičními akcemi a jejich přípravou jsi spokojená?
Jsem spokojená. Co se týče sportovní haly, zvolili jsme systém Design & Build, který si myslím, že opravdu nakonec bude asi tou nejlepší cestou. Protože rozpočet, který máme, skutečně není nafukovací a máme tady poměrně velký dluh na stavebních objektech a musíme ho začít smazávat. Sportovní hale předcházela studie na urbanizmus celé lokality Červená zahrada, což byl nepostradatelný krok, abychom věděli, kam tu halu usadit. Takže už máme za sebou jednu regulérní soutěž, která trvala jeden rok, a hned následně jsme začali připravovat sportovní halu.
Zároveň s výjimkou výsledků té soutěže na generel Červené zahrady jsou ty věci, o kterých se bavíme, dost neviditelné a nehmatatelné. Když jsem teď sledoval různé debaty a diskuze na sociálních sítích města i jinde, tak se hodně často ozývá argument: jsou tam už dva roky a ještě nic neudělali. Setkáváš se s tím taky? Jak to vnímáš? Bereš to tak, že jste v nějaké přípravné fázi a třeba v té druhé polovině volebního období tam ty věci víc napadají, nebo ti to připadá nespravedlivé a ty výsledky už tam jsou?
Já jsem zvyklá, protože jsem zvyklá připravovat projekty další dobu, než je stavím. Kvalitní příprava znamená, že na stavbě se potom skutečně eliminuje velká řada nepřesností, nejasností, oprav. Takže dbát na dostatečný čas na přípravu ve finále znamená výrazné zkrácení vlastní realizace.
A musím říct, že my jsme zdědili několik projektů – ten, který posouváme dál, je projekt na rekonstrukci parku. Ale tam jsme zatím nezískali dotaci a myslím si, že bez dotace, která měla být ve výši 40 milionů korun, se tento projekt jenom tak nerozběhne.
Už víte výsledek, že jste ji letos nedostali?
Zatím jsme ji nedostali a odvolali jsme se proti rozhodnutí, měli jsme na to plné právo, takže věřím, že do konce roku snad budeme vědět, zda dotaci dostaneme, nebo ne. Nicméně připravujeme spoustu dalších věcí, je těžko někomu vysvětlovat, co to všechno obnáší. Myslím si, že potom bude důležité představit výsledky.
Poměrně hodně velkou práci jsme udělali na projektech komunikací, během jednoho roku jsme dokázali udělat studii na rekonstrukci ulice Na Skalce, dokázali jsme to celé naprojektovat, povolit a v jednom roce jsme to dokázali postavit. Takže jedna ulice, jeden rok a udělalo se to od začátku do konce. A myslím si, že se ta rekonstrukce velmi zdařila.
Zároveň se ale dá říct, že je to přece jenom trošku „marginální ulice“. A právě v oblasti dopravy je na vás opozice snad nejtvrdší. Nejvíc vám vyčítá, že velké dopravní stavby, což pro ně byla priorita, se odložily a teď to vůbec nevypadá, že by se nějak pohnuly. Je to tak? Anebo si myslíš, že během dvou let, co zbývají do příštích voleb, se i v těch větších dopravních stavbách něco stane?
Pro nás je podstatné dělat ty projekty správně, aspoň tak, jak my to vnímáme. Tvořit veřejný prostor nejen pro auta, ale i pro cyklisty a pro chodce. Během listopadu by nám měla být odevzdána studie na prostor kolem Zelené školy a prostor mezi Zelenou a základní uměleckou školou. Už v této chvíli asi můžu říct, že bude etapizován a ráda bych, abychom ho začali realizovat už v příštím roce.
Ale to taky není věc, která by zásadně řešila dopravu v Boskovicích.
No pozor, tato věc je poměrně klíčová, protože my jsme museli mít nachystaný projekt na rekonstrukci ulice Lidická, který jsme kompletně předělali. Nyní se povoluje a jsme ve fázi, že máme odezdaný projekt pro provedení stavby. Jednáme se Svazkem vodovodů a kanalizací, budeme mít v příštím týdnu schůzku a jednáme i se Správou a údržbou silnic a plánujeme tuto rekonstrukci ideálně na rok 2026. Budeme žádat Státní fond dopravní infrastruktury o dotace na chodníky a vlastně to nejdůležitější a nejklíčovější je právě uzel před Zelenou školou – vlastně ta křižovatka se Šemberovou, kde je největší změna posunutí zálivu. Ušetříme, protože tam nejsou potřeba tak složité přeložky, jako byly v předchozí variantě, a myslím si, že výsledek ukáže, jak přemýšlíme o městě. Určitě se zeptáš na křižovatku pod poštou…
Ještě bych s dovolením zůstal u té Lidické, máš reálný časový výhled, kdy by se to mohlo dotáhnout a začalo se tam opravdu stavět?
2026.
A teď pojďme na ten kruháč.
Když jsem se bavila s profesory na dopravní fakultě, tak ta naše křižovatka je takovým evergreenem školních prací. Každý dopravák, který touto fakultou prošel, tuhle naši křižovatku zná. Ona je trošku oříšek.
My jsme si nechali zpracovat studii, co by znamenalo, kdybychom odkoupili budovu kebabu, jak by tam ideální křižovatka mohla vypadat. Teď, když jsem požádala odbor životního prostředí o vykácení keřů, které byly útočištěm části našich spoluobčanů, tak se ve své kráse vyloupl celý pomník, který máme v Boskovicích a který byl schovaný, byla to taková popelka. A já si myslím, že je to natolik cenná věc od paní architektky Lacinové, že zničit ho nějakým necitlivým zásahem dopravní infrastruktury by byl tak trošku hřích.
Takže se snažíme tuto křižovatku vyřešit ve variantách. Nyní se zpracovává varianta světelné křižovatky s odbočovacími pruhy, zda by se tam vešla a za jakou cenu. A jak budeme mít tyto varianty, tak se prostě dají všechny na stůl a rozhodne se, co s tím dál.
A tohle asi není reálné stihnout do konce volebního období?
Tady si myslím, že ne. Ale není to otázka ani tak realizační jako spíš finanční, protože náš rozpočet je daný a rozhodli jsme se pro stavbu sportovní haly systémem Design & Build. Tím pádem už budeme podepisovat nejenom architekta, ale i realizátora stavby. Takže ta stavba se postaví. Budeme samozřejmě žádat o dotaci Národní sportovní agenturu, ale musíme být v tomto realisté, abychom všechno uplatili.
Takže hala je priorita číslo jedna, pokud se budeme bavit o stavbách?
Pokud se bavíme o stavbách, myslím si, že jedna z priorit je sportovní hala. Další z priorit je pro mě Středisko volného času, které navštěvuje opravdu velká řada dětí nejenom z Boskovic, ale i z okolí. A ta budova je ve stavu, v jakém je. Podařilo se nám získat objekt Svatopluka Čecha od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. A je to ohromnou příležitostí. Zároveň tam bude i školka. A tam vnímám potřebu Boskovic jako takových, protože ta školka by měla být projektována i pro dvouleté děti. Budou to dvě malé třídy, které budou mít rámcově do dvaceti dětí. Reagujeme na to, že v letošním roce už není mateřská na čtyři roky, takže předpokládám, že budeme mít nárůst maminek, které budou potřebovat jít do práce a budou mít ještě dvouleté, dvou a půlleté děti, takže je budou potřebovat do té školky umístit.
Komunikace je náš hendikep
Já tě teď trochu chytím za slovo. Ty jsi před chvílí řekla, už nevím, u které to bylo věci, že se to „těžko vysvětluje“. Tím se dostáváme k tématu komunikace, protože to byla jedna z klíčových věcí v minulé předvolební kampani. Jak jsi dneska spokojená s tím, jak se komunikace daří? V prvním roce se to různě diskutovalo, my jsme o tom psali. Máš teď z toho, jak radnice komunikuje s veřejností a jak komunikujete vy politici, kteří jste ve vedení, pocit, že už se to někam posunulo, že se to usadilo? Jsi se současným stavem spokojená, anebo plánujete na příští dva roky ještě nějaké změny? Teď bych řekl možná „nevynucené změny“, protože v posledním roce už začne kampaň, tak tam je to jasné, že se komunikace změní.
Já si myslím, že komunikace je náš handicap.
Pořád to tak vnímáš?
Ano. Vnímám, že víc pracujeme, než o tom mluvíme, a vnímám to i jako svoji slabost, protože se opravdu věnuju hodně práci, kterou vlastně nedokážu prezentovat směrem ven. Ano, je to náš handikep a myslím si, že na něm musíme zapracovat a věřím a cítím, že to tak vnímá celá koalice.
A máte nějaký konkrétní plán, co s tím dělat, anebo je to zatím jenom pocit?
Je to věc, kterou teď relativně intenzivně řešíme. Jak nastavit tu komunikaci, aby byla úměrná, ale aby byla dostatečně informační.
My se tím trochu dostáváme k fungování koalice. To je jedna z věcí, které jsou ve veřejném sektoru a v politice od té soukromé sféry hodně odlišné, protože člověk si partnery a pracovní kolegy, ani některé podřízené, zkrátka tak úplně nevybírá. Jak teď koalice podle tebe funguje?
Já si myslím, že velmi dobře. Samozřejmě každý máme svoje názory, ale co musím ocenit, to je demokratický dialog – i naše rady jsou skutečně dlouhé a jsou opravdu o tom dialogu nebo vůbec o komunikaci. Věci projednáváme, probíráme to zepředu dozadu, není to autoritativní řízení a je to skutečně vždycky dohoda nás všech. Myslím, že toto je svěží vítr, který na radnici zavládl, a musím říct, že to cítím i směrem z řad úředníků, že tady je velká podpora naší radnice, že táhneme za jeden provaz. Chtěla bych ocenit práci pana tajemníka, samozřejmě svých kolegů. Když jsme v tom prakticky každodenním kontaktu, opravdu si myslím, že to funguje velmi dobře – naše spolupráce i spolupráce směrem k úředníkům je velmi dobrá a chtěla bych jim za to velmi poděkovat.
Zároveň se teď objevily některé věci, ve kterých koalice nebyla úplně jednotná. Byly to jednak stacionární radary, potom právě ten možný výkup kebabu a posun kruháče. Tam bylo vidět, že shodu nemáte. Vnímáš to nějak rizikově, že zkrátka a dobře s blížícími se volbami a v druhé polovině období můžou spíš přibývat rozpory a bude se hůř hledat shoda, nebo jak aktuálně náladu v koalici vnímáš?
Pořád ji vnímám velmi dobře. To, že se na něčem neshodneme nebo si někde řekneme, že něco ještě vysoutěžíme znovu, protože to je drahé nebo se snažíme na ty věci dívat z různých stran, je to naopak velmi přínosné. Když si my ve vedení, starostka a místostarostové, něco „rozprojektujeme“ a je k tomu zpětná vazba ostatních, je skvělé. Nebo že když se projekt dotáhne do nějaké fáze a řekne se: ale ještě bychom mohli zkusit něco jiného. To, že tady tato kontrola je už v rámci koalice, vnímám opravdu velmi pozitivně. Nemyslím si, že to je něco, kde bychom se tříštili. Názory jsou různé, ale myslím si, že to je život a jenom takhle se dá pokračovat dál.
Takže to nevnímáš tak, že by mohlo přibývat rozporů, ve kterých nenajdete shodu a tím pádem věci budou stát, protože se nepohnete dopředu?
Ne, to si nemyslím. Opravdu je to o komunikaci a dohodě. A ta si myslím, že nakonec vždycky je a není žádná pachuť nějakého „připravovala jsem projekt a on mi to shodil“. Vůbec ne. Opravdu to vnímám velmi dobře.
Ty už jsi na začátku popsala svůj pocit z fungování vztahu s opozicí. Já bych to možná ještě trochu konkretizoval. Mluvila jsi o zastupitelstvech, ale já si tedy dovolím zeptat se tě na věc, která pro nás novináře zůstává tak trošku za oponou. Protože vy se nesetkáváte jenom na zastupitelstvech, probíhají politická jednání – jak to dneska funguje? Dokážete se sejít jako předsedové klíčových hnutí a stran a debatovat třeba o nemocnici?
Na začátku, když jsem se o takovouhle věc pokoušela, to úplně moc nefungovalo. Ale jak se teď potkáváme… neříkám, že bychom se potkávali nějak často, ale cítím, že v tuto chvíli je právě ta doba, kdy bychom měli. Budeme teď svolávat schůzku ohledně územního plánu a Milánov nebo ohledně nemocnice, protože o ní jako takové bychom měli být ve shodě napříč. Tady už vnímám své setkávání se s jednotlivými členy opozičních stran dobře, že jsme v tuto chvíli na jedné vlně. V tom cíli opravdu musí být fungující nemocnice a tady si myslím, že to je to nejdůležitější.
Nemocnice potřebovala restart
Tak já s dovolením otočím list, protože teď jsme si nahráli na další klíčové téma, které by asi vydalo na delší samostatní rozhovor, ale zkusíme to nějak shrnout. A to je nemocnice. Můžeš na začátek říct, jaký je aktuální stav, jak to teď na konci října vidíš, jak to z nemocnicí vypadá?
Teď na konci října máme fungující všechna oddělení, kromě dětského lůžkového, které je ještě zavřeno. Máme vyhlášena výběrová řízení na dva primariáty. Jeden je interny, druhý dětského oddělení. Termín přihlášek je 11. listopadu, takže budeme vidět co nevidět.
A máte už nějaké signály, že vůbec nějací zájemci budou?
Máme signály, ale nerada bych to rozváděla dál. Co se týče interny, ta je v tuto chvíli otevřená na plný stav 52 lůžek. Mám ohromnou radost, že od 1. prosince do naší nemocnice na prakticky téměř plný úvazek přichází pan docent Trna, který bude rozvíjet gastroenterologickou ambulanci a celý tento segment. Dále připravujeme otevření hematologických ambulancí tak, abychom dokázali poskytnout péči více pacientům. Takže tu nemocnici rozvíjíme. Připravujeme urgent, připravujeme tuto rekonstrukci, kterou bych taky v příštím roce velmi ráda zahájila. Máme připraven projekt školky nebo dětské skupiny, který je velmi potřebný a žádaný našimi zaměstnanci, takže i tento bonus bych velmi ráda, aby se povedl v co nejkratší době postavit.
A co se týče provozu jako takového – ona ta nemocnice je zdravá. Má fungující všechna oddělení a to, ře tady máme jednu komplikaci na dětském lůžkovém… Myslím si, že se zbytečně čeří vody a o nemocnici se velmi špatně hovoří, ale pouze v tom mediálním prostoru.
Musím říct, že jsem měla schůzku s jedním L3 chirurgem, který se přišel podívat do naší nemocnice, a velmi mně utkvěla v paměti jeho slova, když jsme tou nemocnici prošli. Říkal mi: „Ta nemocnice je úplně jiná, než jak se o ní mluví. Já tady vidím krásnou nemocnici.“ Setkal se s primářem chirurgie, podali si ruce, setkal se s panem náměstkem, opravdu jsme si povídali o tom, jak to tam funguje, a to překvapení bylo opravdu velké.
A to stejné je i od lékařů, kteří sem přijeli od Milosrdných bratří s pacienty během povodní a byli velmi překvapení, v jakém stavu je naše nemocnice, jak je hezká, jak je funkční a jak personál dokáže mezi sebou komunikovat a víceméně jak se táhne za jeden provaz. Je to věc, která se neříká, a je velmi pěkné slyšet i od lékařů, kteří jsou třeba ve fakultních nemocnicích nebo ve velkých nemocnicích a vrací se sem, jak říkají: Važte si toho, jak tady společně spolupracujeme, nejsou tady mezi námi boje a táhneme za jeden provaz. Například tam jede ortopedické oddělení a protože máme poměrně velkou operativu, tak se dokáží domluvit a dokáží si ty pacienty třeba uložit na chirurgické oddělení. Domlouvají se mezi sebou, opravdu tam ta spolupráce je.
To zní všechno hrozně dobře a teď proti tomu stojí nálada veřejnosti. A ta je ve stavu – aspoň já mám ten dojem, nemáme na to samozřejmě žádná data – nemocnice je v úpadku, brzo se zavře, zavřou se skoro všechna oddělení, bude tam LDN, nebo to celé zkrachuje a bude se to kompletně zavírat a podobně… Asi nemá cenu úplně rozebírat, jak tyto věci vznikají, ale chci se zeptat, jestli to teď opravdu trošku nelakujeme narůžovo a jestli tam není riziko, že teď proběhnou jednání s pojišťovnami nebo se nesežene dostatečný počet lékařů, co chybí – protože ty počty, o kterých mluvil i bývalý pan jednatel, byly docela vysoké. Nemůže se opravdu stát, že v průběhu příštích měsíců dojde k nějakým fakt vážným problémům, které omezí rozsah služeb, které dneska nemocnice poskytuje?
V tuto chvíli nevnímám, že by se to mělo stát. Samozřejmě – máme tu rok zavřené dětské, hledáme primáře dětského, což si myslím, že je takovým největším otazníkem. Ale jinak co se týče interny, tam opravdu vnímám nové nástupy lékařů, takže tam si myslím, že jsme naprosto v pořádku.
Já si myslím, že naopak nemocnice možná potřebovala i nějaký takovýto restart, že jsme si uvědomili, co máme, a o to víc si jí budeme vážit. A myslím si, že nálada tam není tak špatná, jak se veřejně deklaruje.
Takže zpětně nevnímáš negativně ani ten přístup, který jste zvolili? Dá se říct, že už před volbami a hlavně pak po volbách byla radnice od začátku ve vztahu k té nemocnici dost iniciativní. Nebylo to tak, že byste ji prostě nechali být, dva roky ji jenom pozorovali a pak přemýšleli o tom, co třeba uděláte za změny. Zkrátka jste byli iniciativní. To nevnímáš negativně? Stojíš si za tím, že tohle byla správná cesta, jak to někam posunout?
Ano. Já si myslím, že ta nemocnice má ohromný potenciál, plány jsou velké a věřím, že se řada z nich povede.
Ale když se teď zeptám trošku principiálně, myslíš si, že to je takhle dobře? Když město jako zřizovatel opravdu do chodu nemocnice takhle zasahuje? Protože oproti tomu je druhý názor, že město má vybrat jednatele, který přijde z nějakou koncepcí, a pak ho prostě nechat dělat jeho práci a vůbec mu do toho nemluvit. Zatímco vy jste hodně iniciativní. Je to správné?
Samozřejmě hledáme jednatele, ale hledáme takového jednatele, který povede tu nemocnici směrem nahoru. My jsme se potýkali s výpovědí pana Štěpánského, kterou dal na svoji žádost…
Ale zároveň bylo jasné, že odešel pod vaším tlakem.
Nemyslím si. Protože jediné, co měl jako úkol, bylo přednést nám strategii řízení nemocnice pod svým vedením tak, aby rostla. A na ten popud on to položil. Takže to byl ten cíl. Já když se teď dívám do výročních zpráv, tak musím říct, že jsem nemile překvapena, že třeba klesají počty operací a podobně. Takže si myslím, že tady opravdu je prostor pro zlepšení a myslím si, že je i čas to v tuto chvíli otočit.
Zároveň vy jste pana Štěpánského kritizovali už před volbami. Stavěli jste to tak, že to není člověk úplně na své místě, dokonce tam zaznívalo, že k nemocnici nemá správný vztah. Potom jste ale přivedli dva nové jednatele, kteří mně ve srovnání s ním přišli právě jako ti univerzální manažeři, kteří k tomu neměli na rozdíl od něj vůbec žádný vztah. On s nemocnicí přece jen prošel například covidem a podobně, tak jeho osobní vztahy byly asi silnější. Co teď? Teď doufáte, že konečně do třetice najdete někoho, kdo bude prostě dobrý a kdo vám bude vyhovovat a koho už budete moci nechat dělat jeho práci?
Přesně tak. Ale říkám: ten, kdo má řídit nemocnici, skutečně musí už v tuto chvíli prokázat nějaké skutečné zkušenosti, znalosti a vůbec to, že je ta nemocnice pro něj tak důležitá jako pro nás.
A co když nikoho takového neseženete? Tak budou pokračovat pokusy půlročních jednatelů donekonečna?
Ne, nechci, aby pokračovali půlroční jednatelé a samozřejmě i o té variantě, co by se stalo, kdybychom nikoho nenašli, v rámci koalice debatujeme. Já bych to téma ráda opravdu nechala spíš za ty zastupitelské dveře, ale myslím si, že když se podíváme do nemocnice Blansko, tam je paní ředitelka místní a je vidět, že jí na té nemocnici záleží a má tu snahu. Tady v Boskovicích jednatelé místní úplně nebyli. A myslím si, že na řízení nemocnice z toho dlouhodobého horizontu se to i podepsalo.
Zároveň kdyby tady byl někdo místní, kdo tu práci chce dělat, už by to asi zkusil, ne? Takže je možné, že se někdo takový objeví?
Já doufám, že ano, ale říkám, necháváme tomu v tuto chvíli prostor.
Do konce listopadu je uzávěrka přihlášek. Jak moc dnes nemocnice vytěžuje tebe? Kolik procent tvého starostenského času zabírá to, že teď taky děláš funkci jednatelky nemocnice, ale obecně, že se tomuto tématu musíš věnovat?
Já si myslím, že tak 40 procent času mi vezme nemocnice, toho standardně pracovního, ale v práci jsem daleko víc, než jsem byla předtím, než jsem řídila nemocnici, takže spíš než z toho starostenského mi ubírá z osobního.
My jsme se bavili o komunikaci s veřejností a teď se trošku dostáváme k politice jako takové. Nemocnice je možná dobrý odrazový můstek, protože ty jsi hodně mluvila o spokojenosti s investičními akcemi, o shodě v koalici a o tom, že projekty by se mohlo dařit realizovat – ale přece jenom i vzhledem k té náladě veřejnosti se nabízí otázka, jestli nemocnice není takový problém, že vás může s vaším uskupením Změna22 z politické scény smést nebo vám minimálně hodně uškodit. Vnímáš tuto obavu, anebo máš pocit, že i tohle se vám nakonec může ještě podařit nějak uhrát?
Já jsem šla do politiky s tím, že chci pracovat. Jsem člověk, který nedělá politiku pro politiku a pro to, abych seděla na tom křesle, na kterém sedím. Samozřejmě ale budu ráda, když budu mít možnost ještě dotáhnout ty projekty třeba v dalším volebním období. A vnímám nemocnici jako tak klíčové téma, že ano, je to věc, která nás může dostat jak se říká z křesla. Ale to, co je pro mě naprosto podstatné, je věnovat tomu tolik energie, abych já sama mohla říct, že jsem jí věnovala totální maximum a snažila jsem se, aby nemocnice nějakým způsobem šlapala a aby tady tu péči poskytovala.
Když jsem o nemocnici přemýšlela, tak si myslím, že má být místem, kde poskytujeme péči té nejširší skladbě našich občanů. Ale budeme ji poskytovat v nadstandardním servisu. Nemocnice je okresní, když to tak řeknu, a i jako okresní nemocnice by měla zůstat. Takže si skutečně myslím, že pokud tady máme operovat ortopedické operace, tak mají mít a ony i mají věhlas a vidíme to i na operačním pořádku – ten je plný na dva roky dopředu. A to bych chtěla, aby bylo napříč odbornostmi a věřím, že i je.
Já na to navážu otázkou, jestli si myslíš, že nemocnice zůstane v rukou města, anebo jestli ještě očekáváš, že by mohla akcelerovat jednání s krajem a opravdu se to třeba i v průběhu těch příštích dvou let, co zbývají do voleb, přesunulo k tomu, že by nemocnici převzal kraj?
Když jsme měli jednání s panem Nantlem nebo s panem Podzimkem, tak jsme dokonce dostali písemně od pana Podzimka, že kraj nikdy nepředpokládal, že by nemocnici Boskovice nebo nemocnici Blansko do krajských zařízení zahrnul. Minimálně ne v první fázi – a připravuje si Jihomoravskou zdravotní. Takže my to máme dokonce i písemně, že s ní kraj skutečně nepočítal. Určitě uvítáme spolupráci s krajem, ale on jako takový má svá zařízení na jihu Moravy. Takže spíš je to o komunikaci na bázi finanční. Například úhrada za lékařskou službu první pomoci, kterou si u nás objednává, kde si myslím, že by bylo vhodné a příhodné, aby právě na tomto více participoval a zaplatil v co největší šíři právě tuto službu, kterou objednává pro svoje občany Jihomoravského kraje. Bylo pro mě poměrně překvapením, že kraj se nedohodl například s Fakultní nemocnicí Brno. Takže ve FN Brno se neposkytuje nebo nebude, co vím, právě tato služba první pomoci. Takže i tohle je myslím třeba jedna z klíčových věcí, kde kraj může nemocnici Boskovice pomoci.
Takže to úplně nevypadá, že by byla vaše priorita, aby nemocnici převzal kraj a jezdili jste na kraj a jednali a tlačili všichni po svých politických osách a podobně s cílem „hlavně se té nemocnice zbavme a převeďme ji na kraj“.
Naše priorita je zachovat tady maximálně péči. Samozřejmě probíhají debaty i v rámci koalice a musí padnout jasné slovo, jakou cestou tu nemocnici povedeme.
Takže očekáváš, že v tomhle teď ještě proběhne nějaká debata a její závěr pak oznámíte. Není to tak, že teď už byste měli ten jasný směr.
Ano.
Mám chuť kandidovat v dalších volbách
Mám pocit, že jsi mi už trochu odpověděla na otázku, u které jsem trochu čekal, že se na ni nedočkám jasné odpovědi, protože to tak obvykle v polovině období bývá – ale ty tedy zjevně máš chuť pokračovat, obhajovat svou funkci a kandidovat ve volbách za dva roky. Nebo jak o tom teď přemýšlíš?
Přemýšlím o tom tak, že spoustu projektů, které budou rozjeté, bych ráda dotáhla. Takže ano, mám chuť kandidovat v dalších volbách.
A když se podíváš dneska na politickou scénu v Boskovicích, jak se podle tebe vyvíjí? Myslíš si, že konflikt mezi koalicí a opozicí je takový, že do příštích voleb budou tyhle dva bloky proti sobě a ten, který bude mít nadpoloviční většinu, tu koalicí zkrátka postaví? Anebo je možné, že se to celé ještě nějak zamíchá?
Já se přiznám, že nevím, Ono je to opravdu ještě dlouho za ty dva roky. Ale myslím si, že ten model, který máme nyní, funguje poměrně dobře.
A jak je to ve tvém vlastním uskupení Změna22? Protože pro vás to samozřejmě bylo trošku tak, že jste šli z nuly na sto, v minulém zastupitelstvu jste vůbec nebyli, vznikli jste jako nové úskupení, volby jste vyhráli, získali jste funkci starostky – což obvykle pro vnitřní fungování každého uskupení jako není moc jednoduchý úkol. Najednou jsou někteří lidé ve funkcích, někteří tak trošku odpadnou, ne každý se bez těch zkušeností zapracuje. Jaká je dneska z tvého pohledu Změna22? Očekáváš tam nějaké větší změny do příštích voleb? Nebo tohle úskupení funguje zatím podle tvých představ dobře?
Podle mých představ funguje. Máme spoustu aktivních členů, i z řad zastupitelů, a to je vidět i na těch participativních věcech. Musím vypíchnout práci Vlaďky Koudelkové, která vytváří neuvěřitelné věci ve veřejném prostoru i v rámci kultury. Ta zaslouží velký dík. Výborně funguje Liduška Klíčová, která má na starosti volnočas. Vláďa Petrů, který se opravdu zasazuje o to, aby sport pokračoval, vytváří nové dotační programy, tlačí na sportovní halu, je ten iniciátor, ten hnací motor. Musím poděkovat Radkovi Pernicovi, který si vzal za své školství. Co se týče fungování Změny22, já tady vidím ohromnou sílu celého uskupení v tom, že jsme přišli měnit věci, které tady byly, a posouvat dál – ani ne tak měnit, jako spíš posouvat dál – a že si řada z nás si opravdu vzala tu svoji gesci nebo si vybrala nějakou část a opravdu se ji snaží posouvat. Musím říct, že se potkáváme jako Změna22 – i ti, kteří nejsou v zastupitelských lavicích – a i tady pořád funguje ta sounáležitost takového zdravého jádra. Myslím si, že změna jako taková bude pokračovat dál.
Co budete dělat, když ministerstvo školství nepovolí rozdělení boskovických základních škol? Jste na tuto variantu připraveni?
Samozřejmě musíme být připraveni i na tuto variantu a věřím, že s novým panem ředitelem se dá nastavit, nebo se už teď určitě nastavil model tak, že základní školy jdou opravdu dopředu.
Co bude podle tebe tématem příštích voleb v roce 2026? Ze svého sledování politiky mám dojem, že úplně nefunguje takové to dokončíme to, co jsme začali. Že voliči chtějí nové vize, nová témata, nové sliby a zkrátka a dobře nějaké představy o tom, kam by se město mělo posouvat v budoucnu a ne jenom, že se dodělá to, co je rozdělané. Máš už dneska před sebou nějaká taková klíčová témata jako před minulými volbami? Tehdy bylo jasné, že se chcete hodně věnovat investicím nebo školství. Vidíš teď nějakou oblast, kde cítíš dluh a kde si říkáš, že byste se na to měli napřít na ty další čtyři roky?
Přiznám se, že jsem o tomto zatím ještě nepřemýšlela. Myslím, že do budoucna bude spousta financí proinvestována. Takže se budou řešit hodně spíš takové ty soft skills – kultura a vůbec komunitní život jako takový. Tady si myslím, že pak bude prostor pro to, více se tomu věnovat. Protože opravdu bude postaveno. Nebo věřím tomu, že se povede spousta těchto pozitivních věcí. Životní prostředí, zeleň… Myslím si, že tady je neustále prostor pro zlepšování.
