Jedním z diskutovaných témat na posledním jednání boskovického zastupitelstva se stala komunikace a městská média. Logicky – vedení města se totiž rozhodlo přijmout dalšího zaměstnance na post referenta pro styk s veřejností, což znamená navýšení ročního rozpočtu o něco přes 700 tisíc korun. Debata se týkala především tohoto finančního aspektu a prakticky úplně se vyhnula tomu nejpodstatnějšímu – samotnému fungování médií, jejich nastavení a potřebě reformy.
Vina tentokrát leží prakticky rovnoměrně na obou stranách zastupitelského sálu – na koalici i na opozici. A vlastně odnikud se neblýská na lepší časy.
Jak už jsem poznamenal ve stručně glose v únorovém newsletteru, nové vedení města dělá velkou chybu v tom, že navýšení úvazku nenavázalo na reformu městských médií, která by mimo jiné přinesla i relevantní finanční úspory. Tato reforma měla být alespoň deklarována, ideálně v konkrétní podobě, nebo měla být vyjádřena alespoň vůle k ní a k úsporám. To se ale ani v nejmenším nestalo, takže zatím nám vládnoucí koalice říká: Jediné, co umíme, je nasypat do médií peníze na dalšího člověka a zřídit namísto redakční rady zastupitelský výbor. Pokud tohle opozice kritizuje, kritizuje to oprávněně.
Zároveň by kritika opozice měla mířit k podstatě věci. Pokud zaznívá, že když chtěla radnice přijmout dalšího člověka, měla jinde na úřadě najít někoho zbytného, aby se celkově nezvyšovaly stavy, je to volání po takzvaných tupých škrtech bez sebemenší snahy řešit podstatu problému.
Prostor pro úspory na plat nového člověka je totiž přímo v městských médiích samotných. Tato oblast je v Boskovicích částečně podhodnocená – a to vskutku především personálně – a na druhé straně zcela neadekvátně marnotratná. To se týká zejména městského zpravodaje.
Žádné volání po radikální reformě od opozice ale neslyšíme, možná proto, že má z minulosti sama máslo na hlavě. Byla to koalice s dominancí ČSSD, která se v předminulém volebním období rozhodla tisknout a distribuovat zdarma do všech domácností dvacetistránkový zpravodaj na křídovém papíře, z velké části barevný. Navýšila tak náklady na městská média o statisíce korun. Pravicová opozice sice trochu brblala, ale po převzetí moci model nejenže zachovala, ale ještě rozšířila.
Když k nákladům na tisk a distribuci přičteme i personální náklady na péči o obsah a přípravu zpravodaje, dostaneme se jistě někam na milion korun ročně. Město Boskovice tak v roce 2023 investuje drtivou část prostředků na marketing do tištěného média. A hodlá v tom nejspíš pokračovat, protože i pirátský místostarosta Radek Šamšula, který má oblast médií v gesci, se před časem pro Ohlasy vyjádřil: „Zároveň pořád zpravodaj bereme jako hlavní informační médium ve městě. Nejsme pořád v době, kdy by ho sociální sítě ani webové stránky města nahradily.“
To je ale omyl – nejde přece o to, že zpravodaj ve své dnešní podobě ztratí smysl, až když ho internetová média zcela nahradí. Přeliv je postupný a už dnes jistě není poměr mezi těmi, kteří konzumují městské informace z internetu, a těmi, kdo tak činí četbou tištěného zpravodaje, takový, aby odpovídal rozdělení finančních prostředků na tyto dvě oblasti. Dorovnat částečně tento investiční rozdíl pouhým přisypáním peněz na sociální sítě opravdu není odpovědné řešení. Zpravodaj totiž v této podobě nejspíš nedával smysl ani v době před několika lety – a s odstupem času je to stále horší.
Zatím se však zdá, že místo debaty o tom, jak zpravodaj radikálně zeštíhlit a ušetřit, povedeme debatu o tom, jak ho udělat co nejhezčí a nejatraktivnější. Vůbec už neřešíme možnost ho neodebírat pro ty, kteří tištěnou verzi nepotřebují a nechtějí. Vůbec nediskutujeme o nových komunikačních formátech, které by mohly lidem doručovat informace způsoby, které odpovídají tomu, jak jsou občané nejrůznějších nejen věkových skupin dnes zvyklí informace přijímat.
Asi nejtypičtějším příkladem je kalendář akcí. Ve zpravodaji město investuje nemalé personální prostředky do vytvoření přehledu akcí a v tisku a distribuci pak nemalé prostředky finanční. Že neexistuje žádný podobný souhrnný kalendář kulturních a společenských akcí ve městě i na internetu, je zatím zřejmě všem jedno. Znovu připomínám, že jsme v roce 2023.
Politici rádi srovnávají řízení města se soukromým sektorem, často v dobré snaze zlepšit efektivitu fungování celého aparátu. Je to už asi trochu otřepané, ale zkusme si tedy představit firmu s takřka půlmiliardovým obratem, jejíž úspěch záleží prakticky výhradně na důvěře široké veřejnosti, jak vyhradí na komunikaci milion korun a řekne: No tak 900 tisíc utratíme za tištěné noviny zdarma a za zbytek zkusíme trochu něco vytvářet na webu a na sítích. A když to nebude fungovat, bude zodpovědný šéf marketingu dál trvat na zjevně neefektivním formátu a bez jakékoliv představy konkrétních změn a opatření bude požadovat navýšení rozpočtu o dalších pár set tisíc. Jak by asi vypadala odpověď vedení firmy? Je to škoda, protože zrovna pirátský ponor do tématu vypadal zpočátku slibně. Nyní působí bezradně a na aktuální podobu zpravodaje si nechávají zpracovat audit.
Je pochopitelně nepříjemné brát teď lidem, kteří zpravodaj čtou, určitý luxus, na který si zvykli. To je nevýhoda dědictví dvou předchozích koalic. Nová koalice by měla mít odvahu tento typ reformy na sebe vzít. Odvaha ovšem nestačí, musela by také vědět, jak to přesně udělat. Protože samozřejmě nejde jen o zpravodaj. Současné komunikační kanály jsou pestré a vytvořit z nich ten pravý mix je úkolem pro profesionála, ne pro novináře v jednom komentáři. Politické strany měly mít takový plán připravený.
Zde to bohužel vypadá, že vládnoucí subjekty čas příprav na převzetí moc promarnily a žádný konkrétní plán nemají. A autorovi tohoto textu připadá naivní doufat, že podobnou reformu připraví a naplní nově přijatý úředník. Který má vlastně dělat co? Překlápět zadaný obsah na sítě v co nejatraktivnější podobě, nebo na základě dění na radnici obsah vytvářet, prioritizovat, formulovat, tedy radniční komunikaci vést? To nevíme, ačkoliv to na výběrové řízení klade dost odlišné nároky.
Celá situace je paradoxní, protože komunikace byla opravdu jedním z hlavních témat dnes vládnoucích stran ve volební kampani. Komunikace je ovšem řemeslo jako každé jiné, jde o práci, konkrétní postupy a formy, které je potřeba znát, plánovat a plnit. Není to odhodlání hezky se usmívat a sympaticky odpovídat, až se někdo na něco zeptá.
