„Město bychom si řídit ještě netroufli.“

Rozhovor s Kristýnou Znamenáčkovou, zastupitelkou za Piráty. Ti jako nováčci na místní politické scéně získali v minulých volbách tři zastupitelské mandáty, ale skončili v opozici. Mluvili jsme hlavně o tom, jakou zkušenost během prvního roku v politice udělali.

Pořádáte setkání s voliči, nazvali jste je Rok na radnici. Neměla by se ta akce jmenovat spíš Rok ve skleníku, kde probíhají jednání zastupitelstva?

Možná měla.

Na radnici jste se totiž nedostali, aspoň tedy do jejího vedení, ale skončili jste po volbách v opozici. Mrzí vás to, nebo jste dnes v podstatě rádi?

Můžu mluvit jen za sebe, ale pokusím se udělat takový průměr z našich názorů. Myslím si, že jsme rádi a že je to dobře. Když se dnes podívám na to, co jsme věděli, když jsme na radnici nebo teda do skleníku přišli, tak toho moc nebylo. Věcí, které se můžeme z opozice dozvědět a které si můžeme osahat, je pořád poměrně dost. A asi se tím natropí menší škoda, než kdybychom si je osahávali rovnou z druhé strany. I když jsme samozřejmě o koalici uvažovali a možná bychom do ní i vstoupili, kdybychom tu možnost měli.

Asi se nedá úplně čekat, že by politici odmítli možnost podílet se na vládě.

Jasně.

Do jaké míry po roční zkušenosti chápete politiku jako řemeslo, které je potřeba se naučit? Při vstupu do kampaně jste se vyjadřovali poměrně sebevědomě, jak je to dnes? Troufli byste si řídit město?

Zrovna jsem včera přemýšlela nad tím, že ty názory, které jsem prezentovala v rozhovoru pro Ohlasy v době, kdy jsem přemýšlela nad tím, že Piráty v Boskovicích založím, přijdou teď zpětně i mně poměrně odvážné a sebevědomé. Možná až příliš. Zároveň si myslím, že bez toho by to tehdy nešlo. Možná bych vůbec nic takového neudělala, kdybych neměla přehnaná očekávání a trošku iluze. Dnes už politiku vnímám trochu víc jako řemeslo. Ta otázka je trochu návodná. Samozřejmě se vynořila spousta práce a spousta drobných neduhů, které s tím souvisí a přes které je potřeba se nějak dostávat. Myslím, že dnes k tomu všichni přistupujeme trochu realističtěji.

To znamená, že dnes jste v jaké fázi? Troufli byste si řídit město?

Asi ještě ne.

Změnou stylu se změní i obsah

bilancování, které jsme psali po prvním roce od voleb, jste se z opozičních stran vyjadřovali na adresu vedení města nejkritičtěji. Konkrétně jsi řekla, že u téhle koalice bylo od počátku zjevné, že vůle k výraznějším změnám není a nebude dostatečná. Jak by ty radikálnější změny měly vypadat? Co tím myslíte?

Myslím, že zástupci všech stran, které jsou dnes v koalici, slibovali minimálně v rozhovorech pro Ohlasy například otevřenost směrem k veřejnosti. Podle mě ji v tomto složení nejsou schopni naplnit. Už jenom proto, že se v tom pohybují poměrně dlouho a už jsou poměrně dost vzdáleni od schopnosti podívat se na to s odstupem. Tím, jak se dlouho pohybují uvnitř komunální politiky, mají určití zastupitelé mají pocit, že vstřícné kroky dělají, že se s veřejností baví, ale přitom je to až ve fázi, ve které už je podle mě pozdě.

Jádro vaší kritiky tedy spočívá v transparentnosti?

Do určité míry ano. Ono to pak souvisí třeba s výběrem lokality pro sportovní halu. To je důležité téma, které se tady za ten rok odehrálo, a kroky, které byly podniknuty v konzultaci s odborníky i s veřejností, byly nedostatečné a proběhly poměrně pozdě.

Můžeš to konkretizovat? Co vám chybí?

Pan starosta často i na zastupitelstvech říká, že není a nemůže být odborníkem na všechno. Což souhlasím, to nemůže být nikdo. Ale zároveň ty odborníky úplně neposloucháme a nezveme je k těm problémům. Stanovisko městského architekta Zdeňka Fránka sice padlo, ale zveřejnilo se až někdy během velkých prázdnin. A nakonec ani na zastupitelstvu, kde se o tom hlasovalo, nezaznělo, stejně tak nezazněl názor sportovní komise, která se k tomu ani nevyjádřila. Nemám důvěru v to, že rozhodování bylo v určitém slova smyslu erudované.

Vy si dokonce stěžujete, že v některých věcech jako zastupitelé nemůžete fundovaně hlasovat, protože vám chybí informace a podklady. Kdy se vám tohle stalo?

Například když se hlasovalo o změně regulačního plánu. Souviselo to s knihovnou na ulici Kapitána Jaroše a s halou na Sušilově, ale my jsme v té době ještě ani oficiálně nevěděli, že se uvažuje o Sušilově jako o lokalitě pro halu. Věděli jsme o tom z Ohlasů a od kamarádů, ale o oficiálních dvou variantách jsme se dozvěděli až o prázdninách. Měli jsme hlasovat o změně regulačního plánu, ale nevěděli jsme, v souvislosti s čím to vlastně je. Proto jsme nakonec hlasovali o rozdělení toho bodu. Z pohledu koalice to možná byla zbytečná hysterie, jak to bylo nazváno, ale bylo to tak jen proto, že jsme nevěděli, proč se o tom hlasuje. Tedy jestli to má, nebo nemá přímý vliv na to, kde bude hala stát.

Vrátím se ještě k transparentnosti. Chápu to dobře, že vy byste v politice rádi změnili hlavně ten styl a proces, jakým je veden chod města? Nebo byste rádi změnili i konkrétní kroky, které vedení města dělá?

Myslím, že tyhle dvě věci do velké míry souvisí. Když se změní styl směrem k větší otevřenosti k veřejnosti a k odborné veřejnosti, nutně by se změnil i obsah politiky.

Že by to generovalo jiná řešení? Že by třeba hala stála jinde?

Myslím, že do určité míry ano. I to, že bych jako politička řekla, že se něco chystám udělat, a pak se to třeba nestalo – musela bych pak zdůvodnit, proč se to nestalo. Takto je to do jisté míry pohodlné a může to vést k jiným řešením, než kdyby to bylo všechno řádně odkomunikované.

A vaší ambicí je tedy hlavně měnit ten styl a jinak to celé nastavit, ale sami nemáte konkrétní obsahové cíle, které byste rádi prosadili?

Asi ano. Trochu se té odpovědi bojím, protože mám někde vzadu pocit, že…

…že byste měli mít konkrétní program?

Ano. Ale pořád víc si myslím, že když budeme řádně komunikovat, bude to na nás klást vyšší zodpovědnost v rozhodování o tématech, která se tady táhnou už třeba z minulosti. Měli jsme v programu nová témata, která bychom v případě, že bychom se do koalice dostali, chtěli realizovat. Ale teď na současné koalici kritizujeme hlavně ten styl.

Můžeš přesto uvést konkrétní programové body, u kterých tě mrzí, že je současná koalice pomine?

Mrzí mě, že se asi nebudeme nějakým závratným způsobem přibližovat k tomu, aby se reguloval provoz, co se týče parkování, že nevznikají cyklostezky přes město. A že se vůbec nesměřuje k tomu, aby lidi jezdili přes město méně autem, neposiluje se hromadná doprava. To je směr, kterým bychom se rádi ubírali, protože si myslím, že by to ve výsledku usnadnilo život úplně všem, kdyby se to řádně ošetřilo. S tím souvisí i kroky v oblasti životního prostředí. Na zastupitelstvech jsme se několikrát dozvěděli, že by se dělaly jen z podnětu občanů a vzhledem k tomu, že ty nepřichází, tak se ty kroky nepodnikají, přestože existují třeba oficiální doporučení ministerstva životního prostředí.

Třeba četnost sečení trávy?

Třeba. A pak samozřejmě horolezecká stěna.

Na letním kině? To jste měli chuť vrátit do hry?

Ano. Bylo by to super, ale v tomto ohledu jsme s ostatními stranami nekomunikovali, nebo jen neformálně. Teď je varianta, že by horolezecká stěna byla ve sportovní hale na Hybešově. To mi přijde jako kompromis, který už nepovede k tomu, aby pak stála stěna i na letním kině, což je škoda. Ale pořád je to lepší než drátem do oka.

Participativní rozpočet

Jsou otázky, na kterých jste s radnicí našli shodu. Třeba participativní rozpočet. Prosadíte ho v takových parametrech, aby to stálo za to? Máte přislíbená konkrétní čísla?

Čísla se momentálně objevují v návrhu rozpočtu na příští rok. Ten se bude schvalovat na prosincovém zastupitelstvu. V případě, že by to prošlo, jednalo by se o částku 300 tisíc korun. A 300 tisíc je zároveň celková částka, která by se použila na projekty občanů. V některých městech se tato částka bere až z rozpočtu na následující rok, což by v našem případě bylo v roce 2021.

Takže těch prvních 300 tisíc v roce 2020 by šlo jen na režii a projekty by se dělaly a financovaly až v roce 2021?

Částečně. Režie určitě nespotřebuje celých 300 tisíc, takže zbytek byl šel už na projekty, zvlášť pokud by se daly realizovat už v druhé půli roku 2020. A k tomu by v případě potřeby přibyly další peníze v roce 2021, aby se dodržela čistá částka 300 tisíc na realizaci projektů. Režijní náklady by mohla pokrýt ještě dotace, ze které by se pořídil administrační systém a web. To stojí asi 100 tisíc. Pak se část peněz dá na propagaci a medializaci, což se v tomto případě nesmí podcenit. Zbytek peněz by se pak v dalším rozpočtu dorovnal tak, aby bylo celkem 300 tisíc na samotné projekty.

A to je pro vás pro rozjezd dostatečné?

Určitě ano. Byla jsem vlastně příjemně překvapená, když to pan starosta navrhl, protože to je číslo, se kterým přišel on. Když tady byl Zbyněk Miklík z Turnova, říkal, že i oni začínali na 300 tisících, možná dokonce ještě na menší částce. Zároveň pan starosta na schůzce zmínil, že pokud to bude probíhat dobře, nebude se bránit tomu, aby to v příštích letech bylo víc. Příští rok je to taková pilotní verze.

Jak to bude dál probíhat? Radnice zkrátka převezme tento váš nápad a provede ho, nebo budete zapojeni do jeho uskutečňování a budete se na něm podílet? Ne snad přímo ho řídit, ale hlídat si ho?

Pravděpodobně bychom u toho být měli. Výsledkem poslední schůzky s panem starostou a panem tajemníkem bylo to, že nás pan tajemník osloví ve věci výběru administračního systému, na což se bude vypisovat výběrové řízení. Chtěli by, abychom dohlédli na parametry a potom společně utvářeli pravděpodobně v nějaké pracovní skupině i celkový rámec, v jakém to bude celé probíhat. Nějaký návrh už jsme odevzdali, ale s tím se bude ještě pracovat, je to jen návrh.

Mluvíme o shodě mezi vámi a koalicí, jaká shoda panuje z vašeho pohledu v opozici?

Ono je to trochu dané už tím, že koalice se uzavírá mezi stranami, které se spolu domluví, zatímco opozici tvoří zbytek. Nerada bych k tomu přistupovala tak, že jsme na sebe zbyli a to je všechno, ale do určité míry to tak je. Takže se nedá očekávat, že tam bude velká shoda ve všech tématech. Myslím, že je to různé.

Podle hlasování to moc na nějaký opoziční blok nevypadá.

Ano. Zpočátku jsme se snažili ke shodě docházet, ale teď se ukázalo, že třeba lidovci se v rámci klubu domluví, že budou nějak hlasovat, a ostatní názory opozice už neberou v potaz. Do toho vstupuje energická povaha pana Farského, který když má nějaký názor, tak ho zkrátka má a stojí si za ním. Do určité míry to obdivuju, ale v případě, že se v názorech neshodneme, máme zde už tři – a pokud se oddělí i sociální demokracie, tak i čtyři různé názory. Vybrat z nich jeden je poměrně nemožné, stává se to málokdy, spíš v méně významných kauzách, že se shodneme. Třeba co se týče haly jsme se neshodli.

Koalice má většinu poměrně křehkou a bývá nejednotná, takže se to ale nabízí, aby se opozice spojila a zatlačila na ni. Zatím to není vaší společnou myšlenkou?

Asi zatím není. Na schůzkách opozice to několikrát v konkrétních případech padlo, ale vůle k tomu nebyla. Přijde mi to škoda, protože občas je ta schopnost mít společnou sílu důležitější než naše vlastní preference, pokud nejsou opravdu diametrálně odlišné.

Takže byste byli ochotní kvůli tomu udělat kompromis?

Myslím, že ano. My zrovna ano, pokud by to nebylo úplně v rozporu s naším přesvědčením.

Naše soukromé komise

V Boskovicích jste nová strana, v době voleb jsi byla jedinou členkou. Kolik je vás dnes?

Aktuálně jsme tři. Ale ne zastupitelé, Jenda a Radek zůstávají bez politické příslušnosti a nevypadá to, že by se vbrzku chystali vstoupit do Pirátské strany. Kromě mě jsou ve straně ještě Anička Trávníková a Gianni Bařinka.

Máte ambici růst a budovat větší základnu?

Byla bych strašně ráda. Ale momentálně narážíme na to, co muselo dřív nebo později v tomhle rozhovoru padnout, a to jsou dva faktory: jeden je čas a druhý jsou lidi. Momentálně nemáme ani jedno.

Takže zájem o členství u Pirátů není v Boskovicích velký?

Není. Ale ani my toho v tomhle ohledu moc nepodnikáme.

Neděláte náborové akce?

Neděláme. Spíš možná čekáme, že se něco stane, ale ono se to neděje. Strategie bude muset být pravděpodobně jiná.

Myslíš si, že byste měli být aktivnější?

To bychom měli být v mnoha věcech. Ale opravdu to naráží na ten první problém, a to je čas.

Jak funguje komunikace s nečleny, kteří za vás kandidovali? Piráti obecně říkají, že vyrůstají z občanské společnosti, i v Boskovicích jste se tak trochu tvářili jako občanské hnutí, které přináší nový impuls do místní politiky. Daří se vám to udržet, nebo to zůstává na vás třech funkcionářích – zastupitelích?

Byli bychom strašně rádi, kdyby se to dařilo. Po volbách se bohužel stalo, že jak na nás přišla spousta nových povinností a věcí, kterým jsme nerozuměli a museli se v nich sami zorientovat a mezi sebou v té trojici zorganizovat, asi jsme se do určité míry částečně odřízli sami. Po půl roce jsme si to uvědomili, omluvili jsme se za to, ale bohužel se nám zatím úplně nedaří scelit tu skupinu dohromady. Byla bych hrozně ráda, kdybych mohla jednotlivé kauzy a problémy v jednotlivých sférách řešit s konkrétními lidmi. Ale když bych spočítala, kolik se nás okolo toho aktuálně pohybuje, tak na poradu přijde třeba sedm lidí. Spíš je to na nás třech, ale byli bychom hrozně rádi, kdyby nebylo. Rozhodně to není tak, že bychom si ty věci uzurpovali pro sebe a nechtěli o nich mluvit. Pořád to bereme tak, že když o něčem hlasujeme na zastupitelstvu, mělo by to do určité míry vycházet z názorů lidí, co za nás kandidovali. A ten názor nás zajímá, takže třeba před hlasováním o sportovní hale jsme se ptali, udělali jsme anketu mezi kandidáty.

Do dalších komunálních voleb zbývají ještě tři roky, ale rostou tedy vaše ambice? Chtěli byste, aby se z Pirátů stala významnější politická síla v Boskovicích?

Určitě bychom to chtěli, analogicky s tím, jak rostou preference Pirátů v celostátní politice. Myslím, že potenciál tady je, zejména s ohledem na celostátní politiku. Aby mohli růst Piráti v Boskovicích, bylo by potřeba, aby vznikla nějaká souvislejší členská základna, se kterou bude možné komunikovat a scházet se. Víme, že volby už jsou prakticky jenom za tři roky.

Vnímáš to tak, že jenom?

Ano, vnímám. Bude potřeba oslovit a nadchnout lidi. To je těžké, protože aspoň já osobně se momentálně nacházím v takové první fázi únavy a uvědomuju si, jak snadné je se v této fázi dostat do nějakého rezignovaného stavu. A to bych hrozně nechtěla. Ale momentálně je mi jasné, že když někoho přesvědčuji, asi nepůsobím úplně entuziasticky, jak jsem působila před rokem, když jsem to zakládala. To jsem byla nahajpovaná, natěšená a strašně jsem chtěla. Teď už to vidím realističtěji a vím, že politika stojí dost času a energie. Je těžké lidem vysvětlovat, že je to dobré a že je dobré to dělat. A já jsem přesvědčená o tom, že je to důležité.

Do jaké míry by se větší ambice měly promítnout do příští kandidátky? Budete hledat nové lidi, nebo ji můžete zkopírovat tak, jak byla?

No to se podle mě určitě nestane. Když si vzpomenu na způsob, jakým kandidátka před posledními volbami vznikala, bylo to víceméně: Rychle, za půl roku jsou volby, pojďme naplnit kandidátku! S tím jsem se netajila už v minulém rozhovoru. Lidi jsme sice vybírali důsledně, nechtěli jsme, aby tam byl někdo, s kým se rozcházíme názorově, to zase ne. Ale je pravda, že jsme kandidátku chtěli mít plnou a tím pádem na zadních místech byli naši podporovatelé, kteří nám přáli, abychom se na radnici dostali.

Ale zároveň nechtěli být sami zvoleni, nebo se ani nechtěli podílet na fungování celého uskupení?

Takových, co se nechtěli podílet ani na provozu a přípravě kampaně, bylo málo, třeba čtyři lidé. Jinak jsme měli dost aktivní kandidáty. Myslím ale, že bychom se měli především rozrůst o lidi z konkrétních oborů. Aby rozuměli třeba sociální sféře, ekonomické, právní – to by bylo poměrně zásadní. Měli jsme na kandidátce architekta, ale ten teď kvůli rodinným záležitostem pro nás prakticky vymizel. Uvědomuju si, jak nám ti lidé chybí, jak bychom potřebovali někoho, s kým bychom ty věci konzultovali. Takové naše soukromé komise.

Ale zatím ani Piráti s potenciálem zaujmout jiný typ lidí, který neměl doteď chuť se angažovat v tradičních strukturách, úplně netáhnou?

Oslovujeme hodně generaci mileniálů, do které sama patřím. To je skupina lidí, kteří snadno zaujmou nějaké stanovisko, které je většinou třeba i shodné s tím mým, snadno se pro nějakou věc nadchnou, ale když si uvědomí, kolik je za tím další práce, je těžké se potom k té práci skutečně odhodlat. S tím se my tři zastupitelé konfrontujeme dnes a denně. Takže si myslím, že by bylo fajn oslovit i jiné věkové skupiny. Nejen naši generaci, která primárně tvořila tu základnu naší kandidátky v minulých volbách.

Tedy lidé okolo třiceti.

Ano, většinou. Abych neurazila naše starší i mladší kandidáty.

Ve vás třech zastupitelích roste chuť podílet se na vedení města po příštích volbách z vyšších pozic v radě nebo v rámci uvolněných funkcí?

Jednak je to otázka toho, jestli v nás roste chuť, ale jednak jestli v nás roste zodpovědnost. Myslím si, že možná víc to druhé. Myslím si, že je to důležité, aby se to stalo. Entuziasmus v sobě podporujeme především my tři navzájem. Potkali jsme se názorově i povahově, což má za pozitivní důsledek, že máme mezi sebou příjemnou atmosféru a potkáváme se prakticky denně a nemusíme to brát jako vopruz, že máme nějakou poradu. To nás utvrzuje v tom, že je dobré to dělat a že bychom to chtěli dělat dál.

A máte pocit, že Boskovice pirátskou politiku potřebují?

Myslím si, že všechna města pirátskou politiku potřebují.

Narazilas na generační aspekt. Cítíte se být nositeli generační změny v politice?

Možná ano.

Projevuje se to i v komunikaci s ostatními stranami? Jedná se vám lépe či jinak s mladšími členy jiných stran? Hraje to roli?

Hraje, velkou. Když budu mluvit za sebe, myslím, že mám velký respekt k autoritám a nemyslím si, že bych jimi nějak pohrdala. Je pro mě o to těžší komunikovat se zastupiteli, kteří by mohli být můj nadřízený, můj otec, natožpak dědeček. Mám pak problém konfrontovat svoje názory a mám pocit, že komunikace se tomu podřizuje. Je pro mě o dost příjemnější říct narovinu Lukášovi Holíkovi, že se mi líbí to a to. Trochu se to nabízí, Lukáš je stejně starý jako my. Ale zase to není pravidlo platné ve stech procentech případů.

To je ta lidská rovina, ale mě zajímá, jestli máte s mladší generací politiků větší shodu věcně.

Rozumím. To si myslím, že ne nutně. Názory nejsou ani tak dané věkem, spíš do určité míry povahou, otevřeností, do určité míry ostražitostí, která u někoho otevřenosti brání.

Dá se říct, že generace mladších politiků je otevřenější napříč stranami?

Kdybychom udělali statistiku, možná by to vyšlo tak, že o trošku ano, ale nemyslím si, že by to byl jednoznačný rys.

Krajské volby jsou už za rok a nyní se připravují kandidátky. Uchází se někdo z Boskovic o místo na kandidátce a je ochotný pracovat v krajském zastupitelstvu?

Neuchází. A myslím si, že je to škoda, jestli se na to chceš zeptat.

No to musíte vědět vy, já se ptám, protože se třemi zastupiteli musíte na jižní Moravě patřit k úspěšným politickým buňkám. Tak mě zajímá, jestli toho v krajské politice chcete využít, že byste si mohli říct o výraznější slovo.

To bychom asi mohli, ale nikdo z nás tří si to momentálně nedokáže časově představit. Zatím jsme čerstvě zastupiteli a té práce, která s tím souvisí a těch věcí, které se potřebujeme dozvědět, je dost. Asi se ještě necítíme úplně kompetentní. A nikdo jiný tuhle iniciativu neprojevil. A myslím si, že to je škoda.

Hledat v sobě drzost

Co přineslo roční působení v politice tobě osobně za poznání? Už jsi trochu narazila na to, že se na to díváš jinak než na začátku.

Čistě ze sobeckého pohledu je to velká zkušenost a strašná zábava. Když si člověk představí politiku jako způsob nějaké hry a nějaké hierarchie, kterou si může osahávat, tak se každý den dozvídám fakt báječné věci o lidech kolem sebe – a taky o sobě. Zjistila jsem, jak jsem schopná a jak nejsem schopná s některými lidmi komunikovat. A o některých tématech. U spousty věcí, o kterých jsem si třeba před rokem myslela, že pro mě nebudou problém, jsem zjistila, že pro mě problém najednou jsou. Například vzít si na zastupitelstvu mikrofon a projevit nějaký opačný názor. Myslela jsem, že jsem mnohem drzejší. Ukázalo se, že tu drzost v sobě musím spíš hledat a musím sama sebe motivovat k tomu, abych s těmi opačnými názory vystupovala.

Určitě jsem ztratila nějaké iluze. Ale jak jsem říkala na začátku, kdybych do toho s nimi nešla, tak bych do toho nešla vůbec.

Ale to myslíš iluze o tom, jak těžké je politiku dělat. Na politiku se hodně lidí dívá jako na špinavou a nudnou záležitost. Co bys takovým lidem řekla?

Dělat politiku je zajímavé, ale je to komplikované. Rozhodně bych neřekla, že je to v pohodě. Problém je hlavně v tom, jak lidi komunikují a nekomunikují mezi sebou. Jsou tam zákulisní čachry, někdo je s někým nějak domluvený a člověk se to dozví přes někoho dalšího. V tom je pro mě těžké se zorientovat. Kdykoli rozhoduji na zastupitelstvu, chtěla bych to dělat kompetentně a co nejlíp vzhledem ke svému přesvědčení a vzhledem k voličům, kteří mi dali ve volbách svůj hlas. Zorientovat se v množství názorů ještě s tím, že se tam nachází různé slepé uličky a různé zákulisní hry, je hrozně náročné. Občas mně před zastupitelstvem praská hlava, protože bych chtěla rozhodnout dobře, fakt se kvůli tomu trápím, i když to zní možná naivně. Ale v tom je to vlastně i lákavé, pořád to hledat a pokoušet se tomu přijít na kloub, ale zároveň neupadnout do rutiny a nerezignovat.

Takže vás polika baví?

Jo.

Kladeš si nějaké konkrétní osobní politické cíle? Máme tady politiky, o kterých se dá říct, že mají nějaké své hlavní téma třeba postavit sportovní halu. Máš něco podobného, co bys chtěla prosadit?

Když mluvíš o hale, tak já bych byla zase strašně ráda, kdyby stála knihovna. Kdyby se tohle posouvalo dopředu.

Halu a knihovnu řeší všichni. Co dalšího podle tebe Boskovice potřebují?

To, co jsem zmiňovala: bylo by skvělé, kdyby se nějakým k chodcům a cyklistům vstřícným způsobem vyřešila doprava ve městě a městská hromadná doprava pro lidi, kteří tady ve městě bydlí a potřebují se po něm pohybovat.

Takže se shoduješ se současným vedením města, že priorita je doprava. Jen chceš jiná řešení než kruhový objezd?

Je to jedno z klíčových témat a rozhodně je nevyřeší kruháč. Další věc, kterou jsme měli v programu a které by bylo dobré věnovat větší pozornost, je sociální politika, zejména třeba v podpoře organizací, které se věnují drogově závislým a podobně. Sociální politika není momentálně úplně v prioritách současné koalice, která je víceméně pravicová. I přestože se určité kroky dějí, tak například výstavba sociálních bytů, větší podpora Podaných rukou a podobně – to si myslím, že je důležité.

No a obecně podpora kultury. Nejen vyřešit problém s knihovnou, ale například i se sokolovnou, což je budova, která má velký potenciál. Teda mohla by ho mít, ale chápu, že momentálně to není na pořadu dne. Další věc je otázka architektury – máme zde návrh budovy od Smiljana Radiće, který se momentálně nikdo ani neodvažuje položit na stůl, protože je to na hony vzdálené tomu, co by se na městě momentálně dalo řešit. A nějaké koncepční uvažování v souvislosti s rozvojem města. Souvisí to i s výkupem pozemků na Července. Všechno je to mezi sebou propojené.

další rozhovory