Rozhovor s předsedkyní boskovického Unijazzu Alžbětou Flíčkovou, která byla na začátku února hostkou našeho kulturního podcastu, vedli společně Tomáš Trumpeš a Magda Znamenáčková. Mluvili jsme o fungování kulturního a komunitního centra Prostor, které Unijazz Boskovice provozuje, a tento rozhovor nyní vydáváme i v přepisu.
Kulturní výběr na únor s Alžbětou Flíčkovou
Jak se daří Prostoru na začátku roku 2025?
Teď na začátku roku se probouzíme ze zimního spánku, kdy byl Prostor až do této soboty zavřený, tak to probouzení je takové pozvolné.
Jak proběhl minulý rok, jestli nosíš v hlavě nějaká čísla? Kolik uspořádal Unijazz akcí a jaká byla návštěvnost? Můžeš shrnout, jak ten loňský rok hodnotíš, jak se Prostoru dařilo?
Já myslím, že rok 2024 byl docela podobný jako ten předešlý. Co se čísel týče, tak návštěvnost se myslím vyšplhala až k číslu 5800 návštěvníků a akcí bylo o maličko víc než předchozí rok, myslím že 122.
Co se týče pestrosti akcí, můžeš říct, jak se daří naplnit všechny možné žánry?
Myslím, že to se daří více než dobře. Nejen že tu pestrost zachováváme, ale přijde mi, že ji rozšiřujeme. V loňském roce byl v Prostoru poprvé koncert metalu. To jen pro příklad, že repertoár rozšiřujeme. A jsem ráda, že ta pestrost je zachována.
Dá se pojmenovat, jaká kultura se v Prostoru děje a odehrává?
Já si to pro sebe pojmenovávám jako alternativní kultura, nemainstreamová. Myslím si, že tak to vnímá hodně lidí, i když těžko říct, jestli to mají hozeno pozitivně, nebo negativně. Ale takhle to působí na mě.
Daří se navázat pravidelnou spolupráci s dalšími institucemi ve městě?
Ano, například s Gymnáziem Boskovice nebo se Střední pedagogickou školou. Potom taky pravidelně máme čtení pro děti od knihovnice Alice, takže i Knihovna Boskovice, nebo samozřejmě evangelíci, dál taky Zelená peřina, spolek Zesnu. Různé menší i větší organizace.
Prostor o sobě říká, že není jenom kulturním, ale taky komunitním centrem, tak jak fungují komunitní akce? Jak máš pocit, že se daří, případně nedaří, plnit roli nějakého domova pro nejenom kulturní komunitu?
Já myslím že komunita kolem Prostoru je, je tam vytvořené nějaké stabilní jádro, kdy jsou členové nebo ti podpůrci méně nebo více aktivní. Co se týče komunitních akcí, tam bych si představovala, že budeme trošku lepší. Chybí mi tam nějaké společné večeře, brunche nebo deskovkové večery. O všem se bavíme, ale zatím nebyla kapacita to zrealizovat. Tak si trošku slibuji, že letošní rok tento prostor poskytne.
Doteď jsme se bavili o akcích, které jsou vidět, nebo o té práci, která je vidět, když přijdeš na koncert nebo na divadlo, a nás by zajímalo, jak funguje spolek vnitřně. Je to všechno čistě na dobrovolnické práci, nebo jak tohle funguje?
V podstatě ano. Drtivá většina práce je tam konaná dobrovolníky. Máme jednu placenou pozici, která je na polovinu úvazku, a tuším že jednu dohodu. Jinak vlastně všichni členové výboru, což je momentálně sedm lidí, to placené nemají. A samozřejmě se tam vyskytuje spousta dalších lidí, produkčních, nebo i jiných podporovatelů, co tam mají chuť pořádat akce a účastnit se toho. Ti všichni to dělají dobrovolnicky.
Před rokem Prostor touhle dobou deklaroval, že předchozí model, kdy to šlo úplně bez placených úvazků, už je neudržitelný, takže to byla novinka, že se zavedlo to půlúvazkové místo. Jak to podle tebe zafungovalo a jak to vidíš do budoucna? Podařilo se překonat moment, kdy už měl spolek pocit, že to takhle dál nejde, a řešit tu situaci a teď je nějaká relativní stabilita do budoucna? Nebo jak to vnímáš?
Určitě to má velkou váhu, že je tam ten placený půlúvazek, protože co je potřeba říct k dobrovolnické práci, je to, že není vymahatelná. Což placená práce je. Tak tam vidím určitý posun a myslím si, že ten úvazek by se měl navyšovat nebo minimálně mít třeba dva takové půlúvazky, aby to fungovalo lépe. Pro to jsme ale nenašli zatím finance, i když jsme si to dali tenhle rok za úkol.
Ještě bychom se chtěli dotknout tématu Festivalu pro židovskou čtvrť. Spolupracuje se nějak víc s Unijazzem Praha?
Myslím, že doteď tomu tak úplně nebylo, spíš jen okrajově, nicméně tento rok nás pražský Unijazz oslovil k širší spolupráci. A pokud se to podaří, tak minimálně doprovodný program na boskovickém festivalu bychom rádi zaštítili my. Abychom tomu dali trošku prvek lokálnosti, přivést sem umělce a lidi různě aktivní nejen z Boskovic, ale i z širšího okolí, protože doteď to organizovali z Prahy, což je finančně nákladné a nedává to úplně smysl.
A máte už namyšlená nějaká konkrétní jména?
Teď jsme měli minulý týden nějaký rozhovor, není úplně jasné, kolik peněz festival dostane, a tím pádem se nechceme pouštět do nějakých velkých plánů. Já osobně jsem se ještě nikoho neptala, tak nevím, jestli není nevhodné říkat, co mám v hlavě. Ale konkrétně mě napadla Zemanka, kde se pořádají různé lekce jógy, nebo třeba se mi hodně líbil workshop Viky Odehnalové, který pořádala o přírodních inkoustech. Něco takového bych si představovala, ale jak říkám, teď jsem možná někoho překvapila.
Tys zmínila finance, my se k tomu přece jenom ještě vrátíme. Protože pokud má kulturní centrum fungovat, je to samozřejmě nezbytné téma. A tak nás zajímá, jak to teď po roce práce ve výboru a ve vedení spolku vidíš a hodnotíš, jestli i finančně je tam nějaká stabilita a nějaký výhled a jestli se daří finance pro zajištění kulturního centra, které dělá sto dvacet akcí za rok, zajišťovat.
To je těžká otázka, protože většinou se snažím být hodně optimista, ale pravda je, že spolek pořád balancuje na nějaké hraně udržitelnosti. Na konci roku sice skončíme v mírném plusu, ale pořád to není takový rozvojový, investiční plus, kdy bychom si mohli říct: Tak fajn, máme dvě stě tisíc korun na účtu, nevíme, co s nimi, koupíme nové sedačky. Takhle to úplně pořád není a chtěla bych, aby to tak bylo, ale zatím není jasné, jestli se nám toho podaří dosáhnout.
Zároveň tady pořád visí otázka kolaudace. Jak jsi už naznačila u těch sedaček, je to přece jenom starší budova, takže potřebuje nějaké opravy, tak je na tenhle rok něco namyšleného, co se opravdu musí stát?
V současné době se pracuje na zabudování vzduchotechniky do sálu a vybudování ještě jedné kabinky na pánských záchodech, což je podmínkou pro zkolaudování Prostoru pro jednak živé akce a druhak pro více návštěvníků. Takže pokud se tohle podaří, spousta lidí, nejenom ze spolku, bude spokojených. A potom takové věci jako výměna světel a ty sedačky, by se nám líbily, ale to je otázka…
Ještě bychom se na závěr rádi zeptali trošku osobněji, jestli ty máš chuť pokračovat ve vedení Prostoru a jak tě vůbec tahle práce baví, jaká je tvoje motivace, v čem třeba vidíš pozitiva a přínos z takového osobnějšího pohledu.
Já tu chuť pořád mám, i když takto na začátku roku, když má člověk před sebou vidinu té hromady práce, co by se za ten rok měla stihnout, tak se motivace hledá těžko. Ale pro mě je to osobní i v tom, že mám děti a chtěla bych jim předat to, že je fajn zajímat se o okolí, vytvářet komunitu, podporovat ji a nekoukat se jenom s klapkami na očích, ale trošku v širším kontextu. Tak to je taková filozofická rovina. A ještě ta osobnější je, že se tam člověk cítí jako doma, nebo aspoň já to tak mám. Nedovedu si představit, že by to tady nebylo. A to je i důvod, proč jsem šla do výboru, protože v organizaci, která funguje na bázi dobrovolníků, je třeba, aby vždycky někdo převzal to žezlo, to břímě, a zas to zkusil posunout o krok dál, nebo to aspoň udržel na hranici nějakého standardu.
