Rozhovor s flétnistkou Michaelou Koudelkovou, která pochází z Boskovic a v současnosti připravuje vydání svého prvního studiového CD. Probrali jsme zejména tento aktuální počin, ale i její další hudební aktivity. Vydání CD můžete podpořit i na Hithitu.
Připravuješ svoje první album, takže nejdřív se zeptám: jak dlouho ta myšlenka zrála?
Bez nadsázky musím říct, že několik let. Už dlouho jsem snila o tom, nahrát cédéčko a zanechat tak trochu hmatatelnou stopu. A dočkala jsem se. Je to tady.
A co byl finální impuls, že teď je ta pravá chvíle se do toho pustit?
Řekla bych, že člověk si hodně dlouho hraje s nějakou myšlenkou, mění se okolnosti, pohled na danou věc. Mezitím dozrává myšlenka, ale i člověk samotný. Na jednu stranu se budeme vyvíjet a dozrávat (doufejme) po celý život. Jednou ale člověk musí sebrat odvahu, vzít příležitost za pačesy a vstoupit do jámy lvové a zanechat tak nesmazatelný důkaz o své existenci, svém hraní a své osobní interpretaci. A právě teď nastal tento čas i pro mě.
Co na albu uslyšíme? Jaký ses rozhodla nahrát program?
Pro album jsem zvolila sonáty dvou barokních mistrů, Arcangela Corelliho a Georga Friedricha Händela. Uslyšíte celkem devět nástrojů, pět různých zobcových fléten za doprovodu cembala, barokního violoncella a theorby nebo barokní kytary. Boskovické publikum tento program částečně uslyšelo před pár lety na mém posledním recitálu v zámeckém skleníku.
Na základě čeho ten program vznikl? Podle jakého klíče výběr probíhal?
Tento program vznikl asi před třemi lety pro Svatováclavský hudební festival. Bylo to poprvé, co jsme v tomto konkrétním uskupení hráli pospolu a klaplo to jak hráčsky, tak lidsky. Hned mě napadla myšlenka nahrát tento program na desku.
Sonáty jsem vybírala tak, abych mohla ukázat pestrou paletu barev bohatého instrumentáře zobcových fléten a aby se ukázaly kontrasty a podobnosti v kompozičním stylu Corelliho a Händela, skladatelů, kteří se za svého života několikrát setkali a navzájem se ovlivňovali.
Měla jsi jasno o spoluhráčích, se kterými chceš na albu spolupracovat? Koho jsi oslovila?
Oslovila jsem cembalistku Moniku Knoblochovou, violoncellistu Libora Maška a loutnistu Jana Krejču. Jasno jsem měla naprosto. Když to funguje, tak to zkrátka funguje :)
Jak bys popsala svůj vztah k hudbě, která na albu bude? Co na ní máš nejradši, čím tě oslovuje?
Jestli bych měla charakterizovat svoji hudební duši, tak bych ji pojala právě baroko. I když miluju spoustu jiných období a žánrů, baroko jasně vyhrává. Je v něm neuvěřitelná svoboda, barevnost a hlavně spousta emocí. Interpret má širokou škálu možností, protože nikdy nezahraje jednu skladbu stejně, ale pokaždé je co nového objevovat.
Jsou ty skladby pevnou součástí tvého repertoáru? A plánuješ něco jako koncertní provedení nebo koncertní šňůru po vydání?
Skladby, které budou ke slyšení na cédéčku, patří k těm ze slavných sbírek obou autorů. Jsou tedy součástí mého repertoáru. Podle příležitosti, obsazení a dramaturgie se pak mění i program jednotlivých koncertů.
Koncertního provedení se už cédéčkový program dočkal a pevně doufám, že ještě dočká. Boskovické publikum jej, jak už jsem zmiňovala, před pár lety uslyšelo v rámci cyklu KPH.
A pokud ano – chtěla bys zavítat i do Boskovic?
Do Boskovic zavítám vždy velmi ráda! Stačí najít termín!
Jak náročné bylo album vydat? Kdo ho vydává, kde se nahrávalo a jak jsi celý ten proces prožívala?
Nahrávali jsme v Praze (v Modlitebně v ulici Korunní), kde je příznivá akustika pro naše obsazení. Deska bude vydaná u Supraphonu. Za tuto velmi příjemnou spolupráci jsem opravdu vděčná! Neméně vděčná jsem také za spolupráci s Pavlem Kunčarem, mistrem zvuku, který nás celým natáčením provázel. Jeho klidný hlas a transparentní poznatky nám vytvořily pohodovou a inspirativní atmosféru, bez které si natáčení neumím představit.
S odstupem času vnímám samotné natáčení jako „malinu“ v porovnaní s množstvím práce, kterou je potřeba odvést kolem. Všechna organizace, přípravy, korespondence a komunikace berou opravdu hodně času a energie. Jsem ale ráda, ze jsem se do toho dala, a taky děkuju za veškerou podporu Johaně Obršlíkové, která mi pomáhá s organizačními záležitostmi a bez níž by se cédéčko nekonalo s takovou lehkostí!
Bylo pro tebe nahrávání v něčem jiná a třeba obohacující zkušenost čistě z muzikantského pohledu? Přineslo to něco nového v pohledu na ty skladby nebo na tvou interpretaci? Nebo je to stejné jako hraní na koncertě?
To jsou dobré otázky! Musím říct, že jsem se snažila, aby i cédéčko bylo plné emocí, energie a barev, právě tak, jako je tomu na koncertech. Velký rozdíl je ale v tom, že na koncertě se člověk soustředí cca hodinu a půl, skladby zahraje jednou, když nepočítám generálku, a „to je vše“. Při natáčení to vypadá jinak, několik hodin denně musíte hrát s plným nasazením, cca na 223 procent, takže si musíte dobře rozplánovat energii, protože se pekelně soustředíte, zároveň tam nesmí být znát jakákoliv strnulost a do opakovaní jakékoliv fráze musíte jít s neutuchající svěží energií.
Musela jsem taky hodně kalkulovat s tím, jak se můj nástroj bude chovat po takovém náporu. Přece jenom dřevo je stále živý organismus, který reaguje na vlhkost, změnu počasí či teploty a není určen k tomu, aby byl v perfektní kondici po několik hodin denně, protože se vlivem těchto jevů zahlcuje a mění svou barvu zvuku. Z toho jsem měla trochu obavu, ale nakonec to všechny mé nástroje zvládly na jedničku!
A co se týče muzikantského pohledu, jsem si jistá, že každý, kdo nahrál nějaké cédéčko, by souhlasil s tím, že po nějaké době byste ty skladby zahráli úplně jinak. To neznamená, že by to bylo špatně, jen se člověk opravdu neustále vyvíjí a s ním i jeho projev, emoce a pohled na skladby. Jsem zvědavá, jak budu k těmto skladbám přistupovat třeba za deset let!
Pro ty, kteří tolik nestíhají sledovat tvou aktuální kariéru – čemu se teď kromě přípravy alba hlavně věnuješ a jaké zajímavé koncerty jsi měla třeba během posledních měsíců nebo let?
Projektů, které bych mohla prozradit, je opravdu hodně, ale ráda zmíním spolupráci s {oh!} Orkiestra a Martynou Pastuszkou, fenomenální barokní houslistkou a jejím souborem, se kterým jsem hrála například v NOSPRu v Katowicích nebo NFM ve Wroclawi, v prestižních moderních sálech v Polsku. S programem, kde všechny nástroje zastávají sólovou úlohu, se chystáme mimo jiné do Estonska, Lotyšska nebo Polska. V červnu tohoto roku zahraju také sólový koncert ve velkém sále v NOSPRu, který je určen pro cca 1800 posluchačů.
Přes patnáct let také spolupracuji se souborem Czech Ensemble Baroque, se kterým každoročně uvádíme barokní operu pro Hudební festival Znojmo se světovými pěveckými hvězdami – Andreasem Schollem, Adamem Plachetkou, Malenou Ernman, Dagmar Šaškovou a dalšími. Projekt, na který ráda vzpomínám, se uskutečnil před dvěma lety, kdy jsme hráli Händelovu Vodní hudbu. A kde jinde by se měla hrát Vodní hudba než na vodě? V Mašovickém lomu jsme hráli na pontonu, kam nás muzikanty přiváželi postupně na lodičkách a obecenstvo si užívalo tuto nezaměnitelnou atmosféru z tribun na suchu nebo na lodičkách před námi!
Nezůstávám ale pouze u barokní hudby; společně s klavíristou Jiřím Hrubým intenzivně pracujeme na programu s hudbou 20. století. Pokud by se čtenáři chtěli dozvědět více o mých projektech, srdečně zvu ke zhlédnutí mých webových stránek.
Kromě koncertních plánů se věnuji také pedagogické činnosti. Vedle výuky na Konzervatoři Brno, různých masterclassech a kurzech, jsem nedávno začala učit hru na zobcovou flétnu na Akademii Muzycznej v Katowicích, kde jsem tento obor založila.
Co pro tebe vydání alba znamená? Je to nějaký milník, nebo významný okamžik v kariéře?
Vnímám to jako velmi významný bod jak v kariéře, tak v životě. Hudba je překrásným darem a jednotným jazykem, kterým se všichni na světě dorozumíme beze slov. Jsem šťastná, že ji můžu sdílet s svými úžasnými spoluhráči a že ji můžeme předat pomocí CD nosičů a elektronických platforem posluchačům v nejrůznějších koutech světa.
A jaké máš další plány nebo muzikantské sny?
Plánů je spousta, vždycky se najde repertoár, který jsem ještě neodkryla, hudebníci, se kterými bych si ráda zahrála, místa, kam bych se ráda podívala a další flétna, kterou bych si ráda pořídila. Právě tento nekončící seznam mě pohání v další práci a plnění dílčích cílů. Plňme si své sny!
