Boskovice nedostanou dotaci na stavbu nové knihovny podle návrhu Zdeňka Fránka na ulici Kapitána Jaroše. Politici jako by si nechtěli připustit, že to znamená nejspíš konec celého projektu, který navíc stále nemá stavební povolení. Debata o knihovně se vrací na začátek. Je čas zkusit to znovu a lépe. A s knihovníky.
Bývalá starostka Hana Nedomová (ČSSD) se na zastupitelstvu vyjádřila v tom duchu, že když už bylo do projektu nainvestováno tolik peněz a úsilí, bylo by nesmyslné uvažovat o jiné variantě. Podobně na projektu zatím lpí i současný místostarosta Lukáš Holík (Naše Boskovice) a vyjádřili se tak i další zastupitelé.
Logika věci je ovšem spíš opačná. Byla to právě sociální demokracie, která nám před více než čtyřmi lety tvrdila, že projekt je připravený a na jaře 2019 se může začít stavět. Jaro 2023 klepe na dveře a my stále nemáme ani stavební povolení, ani jistotu, že stavbu nebudou blokovat sousedé. Takže po vynaložení oněch tolika peněz a úsilí jsme stále nedosáhli ani základních formálních cílů. To naopak celý projekt zcela znedůvěryhodňuje a vyvolává legitimní otázku, jestli by nebylo lepší a nakonec i rychlejší a hospodárnější ho opustit. Celá situace ze všeho nejvíc připomíná takzvaný Klam utopených nákladů.
Radní Radek Pernica (Změna22) se opakovaně vyjádřil, že město musí diskutovat alternativní varianty. Má samozřejmě pravdu. Spíše by bylo na místě říct, že stávající záměr je s nejvyšší pravděpodobností odepsaný a je třeba hledat pro knihovnu nové řešení.
Rozumím volání architekta Petra Ondráčka po tom, abychom neotevírali znovu jiné varianty než stávající lokalitu na místě prodejny Mountfieldu, dříve ZZN. Myslím si ale, že i to je nevyhnutelné. Debata se teď vrátí na úplný začátek.
Že bylo převzetí darované studie z hlediska správné přípravy takto náročného a důležitého projektu chybou, se vědělo od začátku. Doufali jsme ale, že nás tato chyba nedožene a studii se přesto podaří přetavit v úspěšný projekt. Po více než pěti letech a proinvestovaných milionech naopak můžeme říct, že studie byla zadarmo drahá. Nyní je proto především na místě vrátit se důsledně k dobrému a transparentnímu postupu při přípravě stavby. A ten začíná od dobře zpracovaného zadání, jak často zdůrazňuje stávající starostka, profesí architektka.
Velkou chybou je, že město stále nemá městského architekta. Vzhledem k předvolebním vyjádřením všech koaličních subjektů je to zcela nepochopitelné, máme skoro půl roku po volbách a ještě nebylo ani vypsáno výběrové řízení. Na otázky opozice odpovídá starostka Jana Syrovátková (Změna22) neurčitě. Městský architekt už tu měl být a od chvíle, kdy jsme se dozvěděli o neúspěchu dotační žádosti, mohl pracovat na novém řešení. Především tím, že by byl lídrem diskuze.
Podobně jako v případě Červené zahrady by mělo město dále ustavit odbornou pracovní skupinu, která vydefinuje možné postupy, jejich klady a zápory a hlavně zformuluje nejzákladnější požadavky. Měli by v ní být politici, architekti, urbanisté, památkáři, kulturní manažeři a samozřejmě knihovníci.
Ti nám totiž z celého příběhu tak trochu vypadli, možná do něj spíš nikdy pořádně nenastoupili. Dvacet pět let stavíme novou knihovnu, ale nemáme k dispozici ani základní veřejný dokument zadání za strany knihovníků, který by reflektoval knihovnické standardy a konkrétní zkušenosti boskovických pracovníků. Nemáme vlastně nic, knihovníci vždycky jen připomínkovali navržené projekty, ale nikdy se nezačalo od začátku – tedy od jejich požadavků.
Místostarosta Lukáš Holík se na tiskové konferenci vyjádřil, že postoj knihovníků je pro něj nejdůležitější. To zní velmi slibně, ale nesmí zůstat u slov. Tento postoj se musí přetavit v jednání, vytváření závazných dokumentů, přizvání knihovníků do celého procesu a do všech veřejných debat. Toto se zatím vůbec nedělo.
Jedině knihovníci přitom drží klíč k úspěšnému řešení, bez knihovníků kvalitní knihovnu nepostavíme. Práce architektů, manažerů a politiků musí na jejich požadavky a připomínky ke zvažovaným lokalitám navazovat, ne jim předcházet.
