Boskovice nedostanou dotaci z Národního plánu obnovy na stavbu nové knihovny. Podle vyjádření zástupců vedení města se tak debata o nové knihovně pravděpodobně vrátí na začátek, včetně zvažování jiné lokality a hledání zcela nového řešení. Několika odborníkům jsme proto položili otázky: Jaký postup by byl při hledání dobrého řešení podle vás nyní správný? Preferujete sami nějaké konkrétní řešení pro novou knihovnu? Co by mělo město nyní dál dělat?
Petr Ondráček, architekt
To, že jsme nedostali požadovanou dotaci, ještě neznamená, že projekt, respektive snaha o jeho realizaci, musí skončit. V současné chvíli ale nevím, jaké úpravy proběhly od poslední veřejně diskutované podoby, v rámci pracovní skupiny ze začátku roku 2019. Další úpravy už nebyly dále veřejně představeny. Nedokážu tak posoudit, jak moc závažné jsou připomínky bránící úspěšnému získání stavebního povolení.
Je třeba si v první řadě říci, jsme-li schopni u stávajícího projektu reálně získat stavební povolení. Ujišťování, že se blížíme konci, jsem slyšel už několikrát a vždy se bohužel ukázalo jako liché. Délka této snahy trvající více než 6 let mi také nepřijde úplně standardní. Přemýšlím, jestli není ta správná chvíle opustit něco, co se jeví jako neprosaditelné, a jestli investovat další čas (asi i peníze) do projektu, kde nelze vyloučit další odvolání.
Není třeba po tolika letech nezdarů dobrá příležitost vrátit se takříkajíc na začátek a udělat to konečně pořádně? A myslím tím zejména tak, že návrh od samého začátku bude respektovat danosti území a nebude se tak snažit prosadit něco, co může být zdrojem problémů.
Myslím, že za posledních několik desítek let se zde vytvořil v občanské vybavenosti města docela velký „vnitřní dluh“, který bychom měli konečně dokázat postupně splatit. Knihovníci (a určitě nejenom ti) by si to, za ta léta v různých provizoriích, už docela zasloužili. A dodám, že to řešení by mělo být kvalitní. Mám totiž obavu, aby se opět neobjevily hlasy, které by mohly volat po rychlém a levném řešení – dosáhnout ale zrovna této kombinace na stavbách je obtížné, či spíše nereálné.
Pokud by se zjistilo, že není (po tolika letech) reálné stávající projekt dotáhnout do úspěšného cíle, tak bych začal uvažovat o prověření stávajícího zadání. Dokud to uživatelé mají ještě v živé paměti a měli by ještě vůbec chuť se na tom znovu podílet. Připravit zadání a v architektonické soutěži získat řešení, které je nejlépe splní a bude samozřejmě respektovat i legislativu. Špatná a dobrá stavba totiž stojí zhruba stejně. My bychom měli chtít ale vždy tu druhou možnost. Soutěží bychom logicky získali práci těch nejlepších, kteří umí a mají chuť tyto věci dělat. Jak kdysi řekl italský módní návrhář Aldo Gucci – kvalitu si budete pamatovat vždycky lépe než cenu, za kterou jste ji kdysi získali.
Nehledejme také prosím nové lokality. Všechny, co připadají v úvahu, tu byly v minulosti už x-krát prověřeny a situace se od té doby myslím razantně nezměnila.
Neměli bychom ale určitě rezignovat na jakousi velkorysost. Knihovnu stavíme několik desítek let dopředu. Měli bychom uvažovat o takovéto budově jako o jakémsi gestu, kdy do veřejného prostoru města vstoupí sebevědomý objekt, který vrátí veřejnosti zpět tolik potřebnou víru v smysluplně a nadčasově řešené stavby. Budovu, která bude provozně udržitelná a dokáže reagovat na budoucí trendy a potřeby uživatelů. Která jako příjemný bonus může třeba přinést i to, že se podaří konečně zkultivovat zanedbanou část veřejného prostoru v těsné blízkosti náměstí, do kterého opět vnese čilý život. A třeba vrátí zpátky původní ráz zastavěnosti širšího centra a dlouhá léta chybějící, či ne úplně dobře řešené uliční fronty.
Ať máme v ruce konečně projekt, který k tomuto zadání přistoupí s pokorou a náležitou vážností a máme tak konečně stavební povolení.
Roman Čerbák, památkář, architekt a urbanista
Pokusím se nejdřív odpovědět stručně za památkovou péči. Z tohoto hlediska je možné vše, co nepoškodí hodnoty městské památkové zóny či kulturní památky. Zde je pole možností široké, památková péče je v tomto otevřená – nevadila jí ani expresivní převýšená střecha aktuálního návrhu. V oblasti rekonstrukcí a konverzí památek sleduje dobré příklady ze světa a nelpí dogmaticky na neměnnosti, ví, že hmota není věčná, a tak se snaží podněcovat nový život a kvalitu: památkovou i architektonickou, jsou to spojené nádoby. Zachovat kvalitní staré, doplnit kvalitním novým. Zní to jednoduše, přesto se to často nedaří.
Jako architekt a urbanista musím přiznat, že bych případného zrušení projektu knihovny v budově ZZN neželel. Nemyslím si, že je to vhodné místo pro takovou stavbu, v aktuálním problému absence financí vidím potenciál nalézt lepší řešení. Teď sice může převažovat rozčarování nad ztrátou vynaloženého úsilí, proinvestovaných peněz a ztraceného času, i tak jsem ale přesvědčen, že na konci nové cesty může být lepší řešení a že stojí za to se na ni vydat. Není na škodu začít veřejnou diskusí, pokud je věcná a konstruktivní, pokud se ale překlopí do negací a nářků, nemá smysl v ní pokračovat, byla by to ztráta času. Následně bych doporučil architektonickou soutěž. Není tajemstvím, ačkoli se to málo ví, že se jí dosahuje nejlepších výsledků. Může mít různé formy a pokud se zvládne, stává se z ní transparentní a objektivní proces, na jehož konci je výsledek, na kterém zadavatel vydělá kvalitativně a ušetří finančně. Zrovna Boskovice si všemožné jiné cesty vyzkoušely dostatečně a ukázalo se, že nevedou k ničemu dobrému. Je potřeba nepodcenit přípravu zadání ani složení poroty. V republice už je několik vlaštovek, které zahnízdily i v menších městech, nebál bych se vítat jaro, může přijít i do Boskovic.
A ještě zcela konkrétní a troufale optimistický návrh: pokusit se vyměnit ZZN za Panský dvůr. Myslím, že tato stavba by byla ideální, že by obyvatelé mohli ocenit, kdyby se sem knihovna vrátila. Knihovna s čtenářským rajským dvorem, knihovna ve staré stavbě, ale pojetím moderní, multifunkční, která oživí chátrající památku. Bývalý statek by se stal místem duchovního nasycení, hmotné a nehmotné statky se posilují navzájem. Stavba je podle mě na lepším místě (pěší i automobilová dostupnost), nerušil by zde frekventovaný průtah městem, dal by se využít obrovský a krásný prostor půdy (památková péče zde novodobé zásahy povolila v minulosti již vícekrát), střecha i historické krovy stejně potřebují opravit, případně by šlo stavbu doplnit o elegantní a moderní přístavbu, třeba sálu, třeba u jednoho ze čtyř křídel této dominanty. Stavba by se dočkala smysluplného využití a snad by se nakonec i podařilo rehabilitovat poničenou uliční frontu na Kap. Jaroše, jak to doporučuje regulační plán. Na tom by město nemohlo prodělat.
A teď už jen dostat tu (či onu) dotaci… To Boskovicím přeji.
Jiří David, vedoucí Památníku písemnictví na Moravě, dramaturg Prostoru
Asi to bude znít jako klišé, ale přijde mi, že je možné vnímat každý podobný projektový neúspěch jako dobrou příležitost k pohledu na problém z jiné perspektivy. Je to šance k reflexi toho, co k neúspěchu vedlo, a k důkladné revizi našich vstupních představ – v tomto případě čím pro nás knihovna je a co od ní chceme. Skutečnost, že moderní knihovny už dávno nejsou pouhými půjčovnami knih, jsem se před časem pokusil v Ohlasech nastínit. K tomuto textu bych v zásadě pouze doplnil, že v mezičase vznikl inspirativní materiál zaměřený úzce na standardy dobré knihovny v obcích do 40 000 obyvatel. Tedy materiál jako šitý pro Boskovice – nenajdeme v něm sice žádné jednoduché odpovědi na konkrétní boskovické otázky, ale může sloužit jako užitečný průvodce, který nám k odpovědím ukáže cestu.
Pokud bych měl být méně tajnosnubný, napadá mě následující sada bodů ke zvážení:
- nepohlížejme na knihovnu jako na „ten menší projekt“ ve srovnání se sportovní halou (čímž se ovšem vůbec nesnažím naznačit, že by současná reprezentace města takto uvažovala)
- udělejme z knihovny téma veřejné diskuze: uspořádejme třeba ve veřejném prostoru výstavu o architektuře knihoven současnosti; zorganizujme na toto téma workshop
- položme si otázku, jaké jsou potřeby místní komunity a jak na ně může knihovna odpovídat
- včleňujme knihovnu co nejvíce do širšího rámce kulturních, vzdělávacích a volnočasových aktivit, které se v Boskovicích realizují
- pečlivě naslouchejme knihovníkům a knihovnicím – jsou to srdcaři a svou klientelu dobře znají
- inspirujme se, pro začátek klidně stačí omezit se na tuzemské zdroje, viz například zde
- uvažujme o projektu knihovny nikoli jen jako o stavbě, ale ruku v ruce s tím i o strategii dlouhodobého naplňování jejího poslání
Nejsem si jistý tezí, že „jsme zase na začátku“. Příběh jednoho projektu se možná uzavírá, ale jsme bohatší o zkušenost, že plánování významných veřejných staveb nelze činit bez důkladné předchozí přípravy. Jsem ale optimista – ačkoli se realizace knihovny opět o něco oddálila, ten největší potenciál, který Boskovice mají, je v lidech. A to dříve či později prorazí. Knihovna je na dosah!
Ondřej Dostál, ředitel KZMB
Než se pokusím odpovědět na dotazy, musím vložit několik základních premis pro hledání odpovědí. Těmi vstupními daty je toto: knihovna je 25 let v nevyhovujících prostorách, knihovna obsluhuje vysoce přes 2000 registrovaných čtenářů, tedy minimálně 1/5 obyvatel města využívá služeb knihovny, jednou ze základních rolí knihoven 21. století je komunitní role.
Použijeme-li tedy tyto tři jednoduché předpoklady pro přemýšlení o knihovně, tak moje odpovědi na položené otázky jsou následující:
Jaký postup by byl při hledání dobrého řešení podle vás nyní správný?
Postup musí být rychlý, věcný, s maximální snahou udržet povinné standardy knihoven a zajištění všech služeb knihovny. Lakonicky řečeno – máme zpracovanou dokumentaci na knihovnu, víme, jak by vypadala jednotlivá oddělení a rozložení v objektu ZZN a víme o komplikacích se třetím patrem a „zuby“ na objektu. Proto mi vychází odpověď na 2. otázku takto:
Preferujete sami nějaké konkrétní řešení pro novou knihovnu?
V nejkratší možné době přepracovat projekt ZZN se zachováním vnitřního rozložení. Dostavět dva sály na nynějším parkovišti a zajistit realizaci v nejkratším možném termínu.
A co by mělo město nyní dál dělat?
V co nejkratší době si analyzovat situaci, spočítat varianty, které jsou na stole (dokončení projektu ZZN, realizace varianty viz výše, prověření prostoru místo Střediska volného času, prověření realizace na panském dvoře, atd.), vybrat si tu nejvhodnější (viz výše) a z vlastních prostředků začít s realizací.
Osobně nevidím mnoho důvodů, proč znovu prověřovat mnoho míst a dávat prostor fantaziím pro 22. století. Naše město potřebuje knihovnu odpovídající 21. století. 25 let se tento problém obchází a řešení se nenalezlo. Proč, to je otázka. Zanechme tedy tlachání a konejme. Navíc čím dříve bude knihovna stát, tím dříve se odblokuje prostor pro další témata. Myslím, že jich čeká celý zástup.
