Rozhovor s příští boskovickou starostkou Janou Syrovátkovou (Změna22) a prvním místostarostou Lukášem Holíkem (Naše Boskovice). Koalici uzavřela obě uskupení ještě s Piráty, celkově budou mít v sedmadvacetičlenném zastupitelstvu většinu šestnácti zastupitelů. Mluvili jsme o výsledku voleb, ustavení koalice, rozdělení funkcí i gescí a o programové shodě na některých důležitých tématech.
Věřili jste tomu, že byste mohli ve volbách jako vyzyvatelé dosavadního vedení radnice dosáhnout na takto jasnou většinu? Jaká byla vaše nálada v sobotu ve 14 hodin, když se zavřely volební místnosti?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Ve volebním švábu Změny22, jak to nazvaly naše děti, jsme věřili, že jsme tomu dali opravdu hodně, a ve skrytu duše jsme věřili i tomu, že by to mohlo klapnout. Ale zároveň jsme v takové té surové logice voleb pochybovali. Když už se pak sčítaly poslední volební okrsky a viděli jsme výsledky, bylo to pro nás příjemné překvapení.
LUKÁŠ HOLÍK: U nás byla na konci dne rozpolcenost, že nám o kousek uteklo vítězství.
A ještě předtím? Věřili jste, že dojde k takto úplnému převratu na radnici, jak to asi můžeme nazvat?
LUKÁŠ HOLÍK: Nečekal jsem, že se toto stane. V mé nejlepší variantě jsme se pohybovali mezi sedmi a osmi mandáty, ale že bychom měli se Změnou22 dohromady čtrnáct mandátů, tomu jsem na začátku nevěřil. Jeden můj kamarád říká, že se stal zázrak.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Já jsem taky nejdřív nevěřila, že to dokážeme složit takto ve třech. Ale v horké fázi kampaně, posledních čtrnáct dnů před volbami, když jsme byli hodně mezi lidmi, tak jsem si říkala, že sice nevím, jak je ta naše bublina veliká, ale lidí, kteří nám vyjadřovali podporu, bylo tolik, že jsem začala věřit, že to zvládneme.
LUKÁŠ HOLÍK: Já jsem byl hodně klidný od pondělní debaty. Že to dobře dopadne.
Co podle vás volby rozhodlo?
LUKÁŠ HOLÍK: Rozhodla výborně připravená kampaň Změny22 a to, že lidé očekávají víc, mají na politiky větší nároky, chtějí otevřenost. Chtějí otevřít diskusi na Facebooku – což byl takový symbol. A chtějí nový, čerstvý vítr.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Mě překvapilo, že se do zastupitelstva nedostala ta malá uskupení. Čekala se bramboračka, toho jsme se báli. Voliči nakonec vybírali z poměrně úzké skupiny, prakticky ze čtyř uskupení, pak tam máme ještě Piráty a SPD a Trikoloru s nižším počtem mandátů. Vnímám to tak, že chyby, které dělalo dosavadní vedení města, taková ta nekoncepčnost v řešeních a silová politika, bylo to, co lidé chtěli změnit.
Když padl poslední okrsek a Změna22 poskočila na první místo, řekla sis, Jano: Tak a budu starostka?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Vnímám to tak, že jsme byli s Lukášem vyrovnaní, rozdíl byl snad třicet lidí. Ale ano, když jsme vyhráli, říkala jsem si, že bychom měli mít právo říct si o post starosty. Ale určitě to bylo k jednání. Do voleb jsem ale šla s tím, že bych ráda tento post zastávala.
Lukáši, jak jsi to měl ty? Chtěls o ten post ještě zabojovat, třeba s ohledem na to, že jsi měl víc preferenčních hlasů?
LUKÁŠ HOLÍK: Když jsem viděl poslední okrsek, trochu skončilo to moje flow, které začalo v pondělí. Ale ne, beru zpět, celkově to dobře dopadlo. Dívám se na věci vždycky tak, jak bych to vnímal já, kdybych byl v pozici toho druhého, tedy Jany, jak bych se k tomu stavěl. Když jsme se začali bavit a jejich první signál byl: „Vyhráli jsme a chceme tuto pozici,“ vedly se kolem toho diskuse, já jsem argumentoval svým pohledem na věc. Jestli to tak skutečně vnímají, že je to důležitá a časově velice náročná pozice. Ale extrémně jsem na tu pilu netlačil, protože vím, že je v podstatě jedno, jestli je člověk starosta, nebo místostarosta. Starosta je jen víc vidět. Ale to, co se na městě děje, vytváří celý ten tým tří lidí. Takže jsem to bral tak, že kdybych byl v jejich pozici, nárokuji si to úplně stejně jako Jana.
O tom, že přiberete Piráty, jste měli jasno hned?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Navenek to vypadalo, že koalice byla upečená velmi rychle, ale my jsme se – až na SPD a komunisty – sešli se všemi uskupeními už před volbami. A hledali jsme, jestli spolu máme programové průniky, koaliční potenciál a jak to vidíme. Takže spousta práce byla už udělaná před volbami. Mně jako ideální partneři vycházeli tady Lukáš a potom právě Piráti. Deklarovala jsem, že nebudu vytvářet koalici s týmem SPOLU. Takže oslovit Lukáše bylo primární, ale v koalici by nás nemělo být jen čtrnáct a Piráti byli logická volba.
Vnímal jsi to stejně, Lukáši? Že ta koaliční trojka je jasná?
LUKÁŠ HOLÍK: Tato trojka byla jasná, ale já bych se nebránil ani tomu, kdyby ta koalice byla širší. Každý to ale vnímal jinak a zaznívaly názory, že když má přijít změna, tak musí být kompletní. Chápal jsem to, i když já jsem to bral možná pragmatičtěji. Ze zkušenosti vím, že čtyři roky jsou dlouhá doba a je i dobré, když navážeš s někým, kdo ve vedení města už byl. Ale když jsme teď začali pracovat, tak vidím, že ten vhled získáme velice rychle.
Lukáš řekl, že práce starosty je velmi náročná, plus se předpokládá i řada reprezentačních povinností. Jsi připravená se úplně vyvázat ze své profese?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Zrovna včera jsem odevzdávala jeden velký projekt, který jsem měla rozjetý. A mám ještě jeden, který končí během jednoho měsíce a jehož řízení přebírá můj manžel, v rámci naší firmy předávám kompetence jemu a on na mou práci plynule naváže. Já jsem počítala s variantou, že to takto dobře dopadne, a jsem připravená věnovat sto procent svého času Boskovicím.
Lukáši, tys už v uvolněné funkci byl a asi jsi teď připraven se do ní vrátit, je to tak?
LUKÁŠ HOLÍK: Jsem na to připraven, že rozvážu pracovní poměry a budu zpět na full time v pozici místostarosty.
Chceme vést město týmově
Jak proběhlo rozdělení gescí? Měli jste shodu na tom, co si kdo vezme na starosti?
LUKÁŠ HOLÍK: Vyjednávání bylo delší a konstruktivní. Každý, kdo si měl vzít nějakou gesci, už rovnou řekl svou vizi, cíle a plány. Trvalo to déle, skončili jsme myslím 6. října.
JANA SYROVÁTKOVÁ: A zároveň jsme se dohodli, že bychom rádi vedli město týmově. Takže třeba to, že já mám na starosti nemocnici, neznamená, že jsem jejím neomezeným vládcem. Budeme vytvářet týmy, v rámci kterých budou mít své slovo všichni, kdo jsou v té věci zainteresování. Budou fungovat pracovní skupiny, ve kterých budeme věci řešit společně. To je myslím také změna oproti zvyku, který zde byl doteď. Chceme, aby to bylo profesionální a abychom šli za nejlepším výsledkem.
Co bude mít v gesci starostka?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Nepřekvapivě jsou to investice, územní plánování, tvorba města. Samozřejmě majetek, to se váže k mé profesi architektky. Rozpočet, ze zákona mám na starosti městskou policii. Dále nemocnici, Služby, školství, dopravu, volný čas a sport.
A první místostarosta?
LUKÁŠ HOLÍK: Pro mě bylo důležité navázat na věci, se kterými jsem začal, a kontinuálně s nimi dál pracovat. To je samozřejmě kultura a odpadové hospodářství. Ke kultuře patří i cestovní ruch, který zajišťují také KZMB. Nově mám energetiku, což bude v této době náročnější. Dále jsou to oblasti, které jsme nově vytvořili a chceme na ně dávat důraz – komunikace s podnikatelskou sférou a smart city. Také mám svazky, které jsem měl už předtím, a Městskou správu sociálních služeb. Každý jsme si vybrali to, kde máme silné stránky.
O co jste se prali?
LUKÁŠ HOLÍK: Prali v uvozovkách. Asi trochu o školství, ale Jana má za sebou tým lidí, kteří se tomu věnují. Důležité je, že to vidíme stejně, podobně jako u nemocnice. Řekli jsme si, že za nějakou dobu uděláme vyhodnocení, hlavně časové náročnosti. Vnímám, že se do toho pouštíme s velkou vervou.
Ještě jsme neřekli, co jste dali Pirátům.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Piráti mají na starosti digitalizaci, komunikaci s veřejností, celé životní prostředí.
LUKÁŠ HOLÍK: A taky úklidy, participativní rozpočet, městskou památkovou zónu a k ní náležející grantový systém.
Jak bude složená městská rada? Rozdělení je 4–4–1, takže za Piráty Radek Šamšula. Máte už vy nominanty za svá uskupení?
JANA SYROVÁTKOVÁ: My ctíme to, jak jsme dopadli ve volbách, a jdeme do rady první čtyři. Vladimír Petrů přeskočil Lidušku Klíčovou, takže jsme tam já, Radek Pernica, Ivo Provazník a Vladimír Petrů.
LUKÁŠ HOLÍK: U nás je to tak, že tam se mnou bude samozřejmě Petr Axman a pak Vlastík Slaný. O tom čtvrtém budeme mít ještě jednání, protože práce radního je opravdu náročná a je potřeba si to opravdu rozvážit, jestli ten člověk má dost energie a času se té funkci věnovat. S Janou vnímáme stejně i to, že od radních očekáváme hodně. Zapojení do dění ve městě bude větší, než bylo dosud.
Je ve hře, aby čtvrtou radní za Naše Boskovice byla Martina Přichystalová? Jinak bude starostka v radě jediná žena.
LUKÁŠ HOLÍK: Ne, paní Přichystalová v radě nebude. Ale věřím tomu, že i když tam bude Jana jediná, tak kultivovanost bude mnohem větší.
Jak probíhá přebírání moci? Komunikujete už dnes s končícím vedením města a řešíte konkrétní věci, nebo se čeká na ustavující zastupitelstvo?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Už od chvíle, kdy byla dohodnutá koalice, jsme se začali i sami zajímat, iniciovali jsme schůzku s panem tajemníkem, sešli jsme se s panem Štěpánským v nemocnici. Potkáváme se s vedením příspěvkovek, městských firem, s vedoucími odborů. Je toho hodně a času je relativně málo.
LUKÁŠ HOLÍK: Stávající vedení města nás přizvalo na schůzku k opravě střechy mateřské školy, následně jsme se byli podívat na místě, jaký je reálný stav. Zjistilo se, že není možné to opravit nějakým polovičatým řešením, ale musí se to vzít zgruntu. Tím jsme se dostali k tomu, že by bylo dobré tam rovnou řešit i fotovoltaiku. Pak jsme se byli podívat na další rozjeté projekty – třeba na druhou etapu služebny městské policie. Takže na úřadě ještě nejsme, ale všechno podstatné už si zjišťujeme.
Potkáváte se nejen s úředníky, ale i s politiky?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Ano. Potkali jsme se s panem starostou na téma rozpočtu, ukazoval nám, jak to předpřipravili. Bavili jsme se o tom a o jednotlivých problémech. Myslím si, že jednání probíhají velmi korektně, klidně a věcně. Mám z toho velmi dobrý pocit.
LUKÁŠ HOLÍK: Jedna věc je, že se snažíme získat informace, a druhá, že jsou určité dotace, které mají své termíny, kdy budou vyhlášeny. Týká se to třeba budovy Střediska volného času, kde nemáme pořád ani vysoutěžený projekt. Už teď musíme vyvinout maximální úsilí k tomu, abychom to stihli. To stejné ta fotovoltaika.
Plánujete ještě nějaké razantnější změny v letošním rozpočtu? Něco škrtnout, něco přidat?
LUKÁŠ HOLÍK: Je to samozřejmě možné. Tady to bude právě hodně navázané na dotace, abychom si dokázali říct, co se ještě dá stihnout a co se nechá na příště. Musíme se vždycky podívat, v jakém stavu je určitá investice. Je možné, že se některé z těch méně prioritních realizovat nebudou.
A peníze na provoz? Ve volebních programech se objevovaly přísliby navýšení třeba pro kulturu a sport, může k tomu dojít už letos?
LUKÁŠ HOLÍK: Myslím, že všechno se bude odvíjet od ceny energií na příští rok. A co se týče letoška – je potřeba se s tím blíže seznámit. Zrovna dnes mám setkání s ředitelem KZMB Ondřejem Dostálem a ten mě bude dál zasvěcovat do toho, co je ještě potřeba do rozpočtového opatření dostat.
Máte nějaké investiční priority, které byste chtěli zařadit už do rozpočtu na rok 2023?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Nějakou představu máme, samozřejmě si chceme nechat rezervu na knihovnu. Ten projekt je nejdál, čekáme, jestli klapne, nebo neklapne dotace. Musíme být připraveni, že kdybychom dotaci dostali, tuhle akci rozjedeme. U ostatních věcí čekáme i na to, jaká bude situace na trhu. Máme nějaké predikce, máme investiční úvěr k dočerpání. Nad tím si budeme muset sednout a říct si přesně, co a jak.
LUKÁŠ HOLÍK: Přesně tak. Avizuje se zastropování ceny energií, ale pořád to nemáme dané na papíře. Až od toho můžeme tvořit rozpočet. Jasná priorita je knihovna.
Starat se o nemocnici jako o vlastní
Programové prohlášení budete teprve tvořit, přesto se zeptám na pár věcí, kde mě zajímá, jestli už máte shodu. Tu první už jsme zmínili – je to nemocnice, u které vaše programy nebyly jednotné. Máte už dnes základní shodu na tom, jak postupovat a jestli budete podporovat převod pod kraj?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Ono to na začátku vypadalo, že tu programovou shodu nemáme, ale já se domnívám, že ji máme. Oba dva vnímáme nemocnici jako důležitý subjekt.
LUKÁŠ HOLÍK: Úplně prioritní. Úplně.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Bavíme se o převodu na kraj, ale jaká je skutečnost, nevíme. Slyšíme, že to bude za tři roky, nebo později, že to možná ovlivní volby. My nechceme čekat na mesiáše, že nás spasí kraj, který nemocnici převezme. O nemocnici se musíme starat tak – řečeno v nadsázce – jako by byla naše vlastní. Chceme ji podporovat tak, aby byla nezávislá, funkční, měla dostatek lékařského personálu, i nelékařského, aby tam pacienti chodili rádi. Rádi bychom to drželi v městských rukou. Současně budeme samozřejmě sledovat, jaká je situace na kraji, protože teď si tady říkáme věci jako politici, ale skutečný stav uvidíme, až když vběhneme do provozu.
LUKÁŠ HOLÍK: Pracujeme na tom, aby nemocnice měla kvalitní a dostupnou péči a musíme to dělat i s tím, že by to kraj za ty tři roky třeba nevzal. Musíme dělat všechny kroky k tomu, aby nemocnice byla plně funkční.
Tomu rozumím, ale zároveň kraj nemocnici možná nepřevezme sám od sebe. Máte shodu na tom, že budete na kraj tlačit, aby nemocnici převzal?
LUKÁŠ HOLÍK: Budeme vyvíjet tlak na jednání a na schůzky, aby probíhala diskuse a předávání informací. Teď jsme oba v situaci, kdy informace nemáme, kraj sám neví, kdy to bude. My se budeme maximálně snažit, abychom s krajem jednali.
Říkali jste, že jste se sešli s panem jednatelem Štěpánským. Bude to zase tak, jako to bylo v Boskovicích zvykem, že po výměně vedení města následuje i výměna jednatele nemocnice?
LUKÁŠ HOLÍK: Já doufám a po naší společné schůzce a vyjasnění si určitých věcí i věřím, že pan Štěpánský bude dál pokračovat jako jednatel nemocnice.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Už jsme se potkali s nejrůznějšími fámami, kdo všechno bude v Boskovicích končit, protože nastupuje nová garnitura. To chceme dementovat, nic takového neplánujeme.
Takže nejen k nemocnici, ale obecně – neplánujete čistky?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Ne, neplánujeme žádné čistky.
Ani na úrovni šéfů příspěvkovek nebo městských firem, ani vedoucích odborů a podobně?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Ne.
LUKÁŠ HOLÍK: Než někoho propouštět, je potřeba si věci zanalyzovat, nasát informace, vědět, jak to všechno funguje. Až pak se dá dělat nějaké rozhodnutí. Nestane se to, že bychom přišli a kdokoliv by dostával vyhazov. To za mě neexistuje.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Pro mě je důležité, aby tady byla kontinuita. A taky to, že člověk, který je ve vedení, své věci rozumí a dělá svou práci dobře. Potom je mi úplně jedno, jestli je z ODS, ČSSD, od Pirátů nebo z ANO. Není to otázka politické příslušnosti, ale výkonu daného člověka.
LUKÁŠ HOLÍK: Budeme pracovat, zadávat nějaké úkoly a až pak je na vyhodnocení, jestli člověk na dané pozici na to má, nebo nemá.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Samozřejmě bychom byli rádi, abychom se v pohledu na řízení dané sekce nebo organizace potkávali. Bylo by fajn mít tam lidi, se kterými se potkáváme a máme stejné cíle. To je naše priorita. Rozhodně to není tak, že přijdeme a řekneme si: Tak a teď vyhodíme všechny, koho sem dosadilo předchozí vedení.
LUKÁŠ HOLÍK: Naše vize je vytvořit vstřícný úřad pro lidi, pro občany města. Tohle je směr, kam chceme směřovat. Takhle to nastavíme a pak už je na každém, jestli do toho chce jít s námi a být vstřícný a pracovitý pro občany města. Pokud ne, zřejmě to dál nemůže fungovat.
Odpočinout si od haly
Kruháč a hala ve stávající podobě – jsou to mrtvé projekty?
LUKÁŠ HOLÍK: U kruháče pod poštou je to tak, že jelikož došlo k odvolání a vše se přesunulo na Jihomoravský kraj, který ta odvolání vyhodnocuje, tak ani v rozpočtu na rok 2023, jak jsme jej dostali, kruhový objezd není. Ani krajská Správa a údržba silnic, ani vodárny, zkrátka nikdo nepočítá s tím, že by se to po odvoláních mohlo hned realizovat. My teď máme dost času si celou věc projít, případně ji upravit, aby to bylo maximálně funkční.
Ale už je to vlastně rozbíhání nového projektu?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Přesně tak.
LUKÁŠ HOLÍK: Příklad za všechny je Blansko, kde se lidé u jednoho z kruháčů odvolávali a trvalo to sedm let, než dostal stavební povolení. Takže teď se rozbíhá něco, kde nevíme, za jak dlouho skončíme, a možná ani za toto volební období nebude ten spor uzavřen.
A hala? Stávající studie půjde do šuplíku?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Aktuální projekt je ekonomicky neudržitelný. Nepostavitelný, neudržitelný ani provozně.
LUKÁŠ HOLÍK: Je nereálný.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Je nereálný a je i na špatném místě. V Boskovicích děláme halu kolik – patnáct let, dvacet?
LUKÁŠ HOLÍK: Někdo říkal padesát.
JANA SYROVÁTKOVÁ: A neustále se snažíme dělat věci rychle. A to rychle znamená, že to trvá patnáct let, utratili jsme nevím kolik peněz, vy to asi počítáte…
Nějaké miliony už to budou.
JANA SYROVÁTKOVÁ: A nemáme vůbec nic. Je vidět, že tato cesta je lichá, nefunguje. Máme osmihektarový pozemek Červené zahrady, který chceme věnovat sportovně-volnočasovým aktivitám. Primárně musíme připravit tento projekt, formou architektonické soutěže, na tom máme stoprocentní shodu. Z toho nám vzejde, kde má sportovní hala stát, abychom ji neumístili tak, že si zablokujeme rozvoj areálu. Musíme znát konečný stav, který bude třeba za dvacet let. A jak budeme mít generel – tedy rozložení toho, co tam všechno bude a jak se to tam vejde – tak v tu chvíli bychom rádi vyhlásili architektonickou soutěž na stavbu sportovní haly. Je to významná stavba a velká investice. Musíme samozřejmě zpracovat zadání, to také vezme velké penzum času.
Dá se tohle stihnout za čtyři roky? Obě ty soutěže – na generel i na halu.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Určitě ano.
LUKÁŠ HOLÍK: Ještě k tomu dodám, že pro naše město bude možná i vhodné, když si od sportovní haly na chvilku odpočineme, abychom dostali nové myšlenky a nový pohled na situaci. Jsme pořád v křeči a je potřeba tomu dát volnost.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Doba, která přichází, nebude ekonomicky úplně růžová, ale zase nám dává čas na přemýšlení, vyhodnocení a samozřejmě na to, celé to nachystat. Já ale pořád říkám, že nejdůležitější je právě příprava projektu. Pokud ji uděláme dobře, tak se nám nestane to, co u knihovny – od studie, kterou jsme jako město dostali darem, trvá projekce už hrozně dlouho a táhne se to s námi. Tomu se chci vyhnout. Chceme dobrý generel, dobrou studii a mít na tom shodu. Nejen v naší koalici, ale i s opozicí. Protože celá tato akce nebude trvat čtyři roky, ale třeba tři nebo čtyři volební období. Teď se nebavím o hale, ta by měla být v blízkém výhledu, protože ji potřebujeme. Ale nesmí to být v křeči, musí být pořádná příprava.
Jaké budou vztahy s opozicí? Jak to odhadujete?
LUKÁŠ HOLÍK: To záleží hlavně na opozici.
Opozice by nám asi řekla, že to záleží hlavně na vás.
LUKÁŠ HOLÍK: Můj pohled je, že to záleží hlavně na nich, ale my to otevřeme. Vztahy se budeme snažit řešit korektně, budeme je zvát na víc informačních schůzek. Třeba i k rozpočtu neplánujeme jen jedno velké společné sezení, ale uděláme jich několik, protože je to důležitý materiál a v situaci, která nyní je, bych byl rád, aby to bylo vnímáno všemi zastupiteli, že to nevytváříme jen my jako koalice, ale všichni zastupitelé.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Na debatě kandidátů na starostu jsme slyšeli, že by bylo fajn, kdyby opozice byla aktivní. A my budeme rádi, když bude opozice aktivní, když přijdou s nějakým projektem, který by chtěli realizovat. Byla bych ráda, aby se vztahy kultivovaly. Tím neříkám, že se vždycky shodneme – my například prosazujeme cestu architektonických soutěží, a řada lidí z budoucí opozice je proti soutěžím, tak po nich asi nemůžeme chtít, aby hned otočili. Takže samozřejmě, že vždycky se nepotkáme. Ale to, že se nepotkáme na architektonické soutěži, neznamená, že se nemůžeme potkat v tom, jak bude sportovní hala vypadat a vůbec v té další fázi. Byla bych ráda, aby naše vztahy byly korektní a vstřícné. Z naší strany vstřícné budou. Záleží i na nich, jak to pojmou. Ale za jejich vstupy budeme rádi.
LUKÁŠ HOLÍK: Důležité taky je, že všechny tyto věci nebudeme řešit otevřeně jen s opozicí, ale přímo s občany. Dávat jim možnost: hele, toto plánujeme, řekněte nám na to svůj názor. Zajímá vás to? Tak přijďte, máme k tomu schůzku, ve večerních hodinách, abyste se tomu mohli přizpůsobit, nebo online. A vysvětlovat a komunikovat. Tohle bude těžké a složité, ale myslím, že na tomto budeme chtít stavět.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Můžeme si to vzít na příkladu knihovny. Jak jsme řekli, je to projekt, který je nejdál. Ale pro mě je ta knihovna taková Colombova žena – vím, že existuje, ale nikdy jsem ji pořádně neviděla. Jen pár obrázků, které jsou naprosto nevypovídající. A lidé, kteří se o to zajímají, jsou na tom stejně. A ti lidé se pak nemají na co těšit, protože neví, v jakém stavu ten projekt je. To si myslím, že je špatně, a to chceme dělat jinak. Aby občané věděli, co děláme a jak to děláme. A měli možnost do toho nahlédnout, pokud chtějí.
