„Malá škola umožní individuální přístup k dětem.“

Rozhovor s pedagožkou Dagmar Hamalovou a farářem Jiřím Burešem o připravovaném projektu Sudické školy. Ta by měla být otevřená už od příštího školního roku, evangelická církev chce v Sudicích zřídit školu základní i mateřskou. Mluvili jsme hlavně o tom, jak by měla škola vypadat a co její založení obnáší. Sídlit má škola v budově, která byla kdysi jako evangelická škola postavena.

Jiří Bureš a Dagmar Hamalová před budovou Sudické školyJiří Bureš a Dagmar Hamalová před budovou Sudické školy   foto: Tomáš Znamenáček

Jak záměr obnovit v Sudicích školu vznikl?

JIŘÍ BUREŠ: Můj dojem je, že je to trochu dítě covidu, protože taková ta zoufalá nečinnost po začátku tohoto roku nás k té myšlence vybudila. Ale ve skutečnosti je přemýšlení o budově, která v Sudicích stojí, věcí už posledních dvou let. Setkávali jsme se nad tím už delší dobu. Nejprve jsme uvažovali o tom, že by se tam organizovala nějaká sociální práce. Dokonce jsme o to nějak usilovali, ale ukázalo se to jako velmi nesnadné. Myšlenka školy se najednou po přelomu roku otevřela a pak už nás to táhlo tímto směrem.

Pro koho by ta škola měla být určená?

JIŘÍ BUREŠ: Já bych řekl pro toho, kdo tam chce dát svoje děti. Není to škola, která by měla jasnou cílovou skupinu. Těším se na to, že to bude inspirovat různé rodiče. Samozřejmě nás asi napadne, že lidé z křesťanských rodin se nad tím budou zamýšlet jako první, ale moje zkušenost je, že dobrá, malá a zajímavá škola přitahuje širokou škálu lidí. 

Tato škola bude v Sudicích a pro nás je důležité, aby byla vždycky otevřená pro místní komunitu, pro sudické občany.

Co to znamená malá škola? Jak přesně bude fungovat?

DAGMAR HAMALOVÁ: Bude se jednat o malotřídní základní a mateřskou školu. V regionu je velká tradice malotřídních škol, napočítáme jich tady troufám si říct desítky. Výhodou malotřídní školy je, že umožní individuální přístup. Počítáme s mateřskou školou o kapacitě 15 dětí a v první fázi s jednou třídou základní školy s kapacitou 24 dětí. 

A v další fázi?

DAGMAR HAMALOVÁ: Postupně by se škola rozšířila ještě o jednu třídu, takže základní škola by potom měla dvě třídy.

Čili by pokryla celý první stupeň?

DAGMAR HAMALOVÁ: Ano. Takovýto počet žáků umožní právě individuální přístup a přispívá to k atmosféře, která bude dána nejen dětmi a učiteli, ale počítáme také s tím, že budeme otevření spolupráci s rodiči. Rádi bychom se připojili k projektu Rodiče vítáni. Současně chceme být otevření i do okolního prostředí a chceme podtrhnout identitu venkovské školy.

Bude škola nějak vyprofilovaná z hlediska vzdělávacích metod, které se zde budou používat? Má to být škola alternativní či inovativní, sledujete nějaký konkrétní směr?

DAGMAR HAMALOVÁ: Při přípravě školy jsme měli možnost spolupracovat s pracovní skupinou, která vznikla v evangelickém sboru v Boskovicích. Jako jedna z pozitivních věcí se ukázalo, že se začínají bořit hranice mezi tím, co je alternativní, a tím, co je klasická škola. Přibývá stále více učitelů, kteří se vzdělávají a chtějí používat jiné, alternativní metody. Hledají inspiraci třeba u škol, kterým se daří používat různé formy výuky – třeba že se překračují hranice vyučovacích hodin, například jednou týdně v nějakém speciálním projektovém dnu, a nebo se spojují předměty. Stejně tak se to projevuje u skupinové práce nebo práce ve dvojicích, kdy se tyto metody kombinují s klasickou frontální výukou. Toto mi přijde velmi důležité. My jsme zvyklí říkat, že alternativa je něco, co je lepší, co používá moderní metody, ale ty moderní metody se začínají čím dál víc používat i v klasických školách.

Tím už naznačuji odpověď: Nepočítáme s tím, že by škola byla nějakou vyhraněnou alternativou. Podobně jako řada škol hledáme inspiraci ve zdrojích, které jsou nám sympatické. A když se bavíme o evangelické tradici, určitě se nabízí pedagogika, metody a přístupy Jana Amose Komenského. Dalším takovým inspiračním zdrojem, zejména pro mateřskou školu, je pro nás pedagogika Franze Ketta, která právě staví na individuálním přístupu, má speciální metody práce, aby si dítě uvědomovalo svou jedinečnost, svou identitu, ale aby současně dokázalo komunikovat ve skupině a aby se dokázaly ve třídě nastavovat pozitivní a konstruktivní vztahy mezi dětmi.

V čem je specifická a pro rodiče zajímavá atmosféra malých škol?

JIŘÍ BUREŠ: Mám dobrou zkušenost z doby, kdy moje děti začaly chodit do menší školy, která právě takto vznikla. Bylo hned vidět, jak blízko mají učitelé k dětem, jak je ta škola přehledným místem a jak se tam děti cítí bezpečně. Jak tam prostě tvoří dohromady trošku jednu partu. Tady bude jedna věc, kterou neznám a na kterou se těším – děti budou pohromadě i napříč věkovými skupinami, protože škola bude malotřídní. Od toho si slibujeme, že děti budou víc spolupracovat, budou se učit navzájem, budeme jim moci trošičku přenechat iniciativu. Člověk se nenaučí lépe látku než tím, že ji musí druhému vysvětlit nebo ho v ní vede. Tyto motivy a prvky jsou velmi dobré, zdravé a přirozené. Pořád se v životě potkáváme s lidmi, kteří toho vědí víc než my nebo třeba zase míň než my, a dohromady tvoříme jedno společenství.

Víkendová zahradní slavnost pro zájemce o projektVíkendová zahradní slavnost pro zájemce o projekt   foto: Tomáš Trumpeš

Škola nejen pro křesťany

Kladete také důraz na životní prostředí a krajinu, ve které se Sudice nachází. Jak konkrétně bude vypadat tento akcent?

DAGMAR HAMALOVÁ: K tomuto zaměření jsme dospěli právě díky samotnému místu, kde se škola nachází. Budova školy je na návsi, která není příliš živá, není tam moc velký pohyb občanů Sudic. Chodí tam děti na dětské hřiště, ale myslíme si, že by to místo mohlo být mnohem živější. A jak jinak sem přivést život než tím, že se zde začnou pohybovat děti, bude zde výuka? Počítáme s tím, že zde budou probíhat doprovodné akce, a pokud bude zájem, tak i aktivity evangelického sboru. To místo si o to říká.

Ale nejde jen o Sudice, ale o celou Boskovickou brázdu, která je specifický krajinný útvar, sníženina, zemědělská krajina, kterou utvářel člověk. Na této jedinečnosti chceme stavět. V tomto se potkáváme také s vedením obce, které usiluje o obnovu krajiny, zejména výsadbou stromů a také udržováním obecního lesa. Právě tradice ovocnářství a zemědělství specifického pro tento region je velice zajímavá a může děti přivést k určitým praktickým dovednost. Nebude to jen teorie, kterou si přečtou, ale počítáme s tím, že navštívíme zemědělské družstvo, že využijeme dvorek v některém sousedním domě a děti tam budou chodit pravidelně k drobným domácím zvířatům. Nebude to klasická ekologická výchova, která bere velká témata, ale spousta dílčích témat, která když se poskládají, budou dávat velký smysl. Asi bychom měli zmínit iniciativu paní starostky v odpadovém hospodářství, takže určitě i toto téma bude pokryto. Na tuto práci se těšíme, pro děti je každý kontakt s přírodou inspirativní a zajímavý.

Škola bude církevní. Co bude toto znamenat pro její náplň a obsah vzdělávání?

JIŘÍ BUREŠ: Škola je církevní, protože ji zakládá církev a výuka bude probíhat v budově patřící evangelickému sboru. Zároveň je pro nás důležité, aby to byl prostor, který je hodně otevřený a na půl cesty. Opravdu si představujeme, že škola bude na půl cesty mezi Sudicemi, rodiči a církví. Ale nějaké specifikum tam také chceme vnést, myslíme, že je dobré v tomto směru něco nabídnout. A tak se těšíme, že si tam s dětmi budu moct já jako farář jednou týdně vyprávět biblické příběhy a otevírat takové základy naší západní křesťanské civilizace, která přece jen nějaké kořeny v tomto směru má. A promítají se pak do celého vějíře lidských činností. Současně s tím budeme mimoděk předávat určité křesťanské hodnoty, které už tady vlastně zazněly – hodnoty úcty k životu a také úctu k jedinečnosti tvorů.

DAGMAR HAMALOVÁ: V současné době se velice rozvíjí kvalita metod a obsahy působení katechetů ve školách. Potkáváme se s tím v Boskovicích i v celém regionu, katecheti – katoličtí i evangeličtí – přicházejí do škol a nabízejí témata, která jsou pro děti přirozená a se kterými se potkávají. Třeba Vánoce nebo Velikonoce. A takovou přirozenou formou převypráví biblické příběhy, aniž by někoho přesvědčovali pro nějaké vyznání. Ale pro naši kulturu to má obrovský význam, protože děti ztrácí původní význam Vánoc a toto je pro ně potom velké obohacení, protože můžou Vánoce o to více prožít. Na toto se budeme snažit navázat. Jsou zpracovány různé metodické materiály, které budeme moci využít.

Zjednodušeně řečeno to znamená, že církevní škola není jen škola pro křesťany?

JIŘÍ BUREŠ: To rozhodně není. Takové školy asi existují, ale pro nás to není vůbec cesta, mít školu, která je silně křesťansky vyhraněná. A navíc se tady jedná o první stupeň, bavíme se o základech poznávání. Tam není potřeba vnášet nějaké vyhraněné prvky. Všichni společně poznáváme krásu toho, v čem žijeme.

DAGMAR HAMALOVÁ: A co se týká biblických příběhů, tak příběh je právě prostředek, který se používá v různých alternativních směrech. Například Waldorfská škola pracuje s bajkami, pohádkami a jdou i přes biblické příběhy. Nás inspirovala i brněnská škola Filipka, která vychází z biblických příběhů. Na to se dá dobře navázat, tyto příběhy nám mohou zprostředkovat hodnoty, etickou výchovu a přejít třeba můžeme i ke skutečným příběhům pamětníků. Je to dobrý nástroj pro čtenářskou gramotnost a pro spoustu dalších kompetencí, které děti potřebují.

Když to shrnu, tak se rodiče nemusí bát, že když je to církevní škola, bude v ní stát pan farář s rákoskou, drtit do dětí katechismus a vštěpovat jim nějaká dogmata?

JIŘÍ BUREŠ: To je nám naprosto cizí.

Prohlídka budovyProhlídka budovy   foto: Tomáš Trumpeš

Sociálně dostupná škola

Jak těžké je založit školu po formální stránce? Jak ten proces probíhá a jaké jeho fázi jste?

DAGMAR HAMALOVÁ: Pro mě osobně a myslím, že pro celý náš tým bylo povzbudivé, že jsme za sebou měli zkušenost se zřízením dětské skupiny. Což také nebyla úplně jednoduchá věc, bylo potřeba stavební povolení, splnit hygienické, požární a další normy. A i když je to zařízení menší, o kapacitě asi 10 dětí, vyzkoušeli jsme si, že to je možné. Inspirací pro nás byly i nejčerstvější zkušenosti – podařilo se zřídit školu ve Velenově a hlavně pro nás byla velice inspirativní návštěva ve Filipce.

A formálně tedy teď potřebujete co? Souhlas ministerstva školství?

JIŘÍ BUREŠ: Kdybych to řekl cyklistickou terminologií, jsme teď ve fázi těsně před jednou vrchařskou prémií. Do konce září musíme podat právě žádost na ministerstvo školství, s posouzením a doporučením kraje. V tomto finišujeme a zároveň to samozřejmě není žádný závěr naší cesty. Tato žádost se bude posuzovat a někdy na jaře přijde odpověď. A potom je do roka od podání žádosti potřeba zkolaudovat budovu a pak se zde může vyučovat.

Pokud dá ministerstvo souhlas, má škola zajištěné peníze na provoz?

JIŘÍ BUREŠ: Přesně tak. Od schválení školy a jejího otevření potom dochází k tomu, že církevní škola je podporována státem, i když ne v tak velké výši jako školy obecní. Ale velmi solidně a z toho je možné platit provoz.

Zřizovatelem školy bude Českobratrská církev evangelická?

JIŘÍ BUREŠ: Ano.

V jakém stavu je budova a jak náročné bude ji během roku upravit tak, aby v ní mohla škola fungovat?

JIŘÍ BUREŠ: Budova byla postavena před 160 lety. To je fakt. Máme veliké štěstí, že naši předkové a i minulá generace, která je ještě naživu, o ni dobře pečovali. Takže navzdory tomu, že má za sebou tyhlety roky, je základní kostra budovy ve velmi solidním stavu. Nicméně my chceme, aby v ní byla mateřská škola v přízemí, v prvním patře základní škola. A to, jak byly školy budovány před 160 lety, samozřejmě nesplňuje všechny požadavky současné doby. Odtud se odvíjí četné úpravy, které je kromě základního zajištění v budově potřeba udělat.

Z čeho budete přestavbu financovat?

JIŘÍ BUREŠ: Máme před sebou vícezdrojové financování. Je celá řada možností, kde žádat o dotace. Jednak máme naše církevní granty, naše evangelická církev na tuto situaci myslí a snaží se povzbuzovat sbory k tomu, aby vyvíjely činnost, která je otevřená směrem k veřejnosti A toho je naše škola přesným příkladem. Takže to je jedna velká možnost a otevírají se i další. Máme výhled, že bychom požádali o speciální dotaci Jihomoravského kraje. Zdá se, že by to mohlo být pro kraj zajímavé – menší škola, kterou se rozvíjí určitá oblast na venkově. 

DAGMAR HAMALOVÁ: Velice dobře funguje spolupráce s obcí. Ta má velký zájem na tom, aby byla v Sudicích zřízena zejména mateřská škola. Zatím to neprojednalo zastupitelstvo, ale máme příslib, že by se obec Sudice podílela na provozních nákladech. A ještě bychom měli zmínit, že až bude škola zřízená, jsou tu možnosti dalších, zejména evropských dotací.

JIŘÍ BUREŠ: A počítáme i s tím, že oslovíme veřejnost a členy evangelického sboru a uspořádáme sbírku, aby tato menší škola mohla vzniknout.

DAGMAR HAMALOVÁ: Financování nebude na sbírce závislé, ale chceme dát lidem možnost projekt i takto podpořit.

Co to znamená pro rodiče a případné školné?

JIŘÍ BUREŠ: Tady máme jasnou prioritu, chceme aby školné bylo co nejnižší. Jsme na začátku, takže není úplně jednoduché říkat, jak to bude potom, ale máme dobrou naději, že se to podaří. Zejména protože máme vlastní budovu, ve které bude škola sídlit. Evangelický farní sbor školu nabízí, je to přáním sboru, aby budova byla využívaná a nechce z toho těžit. Tady bude jedna velká úspora a pokud by se podařilo dohodnout spolupráci s obcí Sudice, jak se to nyní jeví, tak tam bude druhá část úspor. Ve výsledku a v souběhu by to školné mohlo být velmi nízké. Tak, aby škola byla sociálně dostupná.

Máte už první odezvu, jaký by o školu mohl být zájem?

DAGMAR HAMALOVÁ: I v tomto je velice vstřícná obec. Díky ní jsme se mohli potkat s rodiči dětí, které by mohly navštěvovat mateřskou a základní školu. Jak to ukazuje poptávka v celém regionu, tak i tady je zájem o mateřskou školu velký. Co se týká základní školy, tam jsme začali oslovovat rodiče a myslíme si, že i zájem rodičů o základní školu bude. Zase je tady zkušenost z Filipky – je to logické, že první rok zájem o základní školu není takový, hlavně o vyšší ročník, protože aby dítě změnilo školu po prvním ročníku, to je vždycky na zvážení. Ale hned od následujícího roku měli kapacity plné a zájem o školu je velký. Takže věříme, že si škola udělá také velice dobré jméno a nejen ze strany občanů sudic, ale i rodičů, kterým bude myšlenka a náplň školy sympatická, zájem bude.

Rodiče se můžou hlásit už teď? Nebo co mají dělat, kdyby měli hypotetický zájem?

Můžou jít na náš web a tam je možnost si místo rezervovat. Je to zatím nezávazná možnost – pro ně je to dobré, že budou mít místo pro příští školní rok 2022/2023 zaručené, a nám to pomůže v naší žádosti.

další rozhovory