Zvykli jsme si, že v novinách informujeme o změnách na řídících postech ve významných institucích ve městě. Jsou posty, které nejsou na špici organizační hierarchie, ale pro život města mají ještě větší význam. Jedním z nich je i historik v boskovickém muzeu. Po takřka dvaceti letech ho opouští Petr Vítámvás.
Petr Vítámvás přišel do Boskovic za ředitele Přemysla Reibla, v průběhu let vykonával také funkci zástupce ředitele a v jednom z komplikovaných období, kdy se vedení města nedařilo shodnout se a vybrat nového ředitele, muzeum také řídil.
Především se ale věnoval své práci historika. Neumím ji postihnout v potřebném rozsahu a dostatečně fundovaně, ale snad mohu říct, že Petr Vítámvás uskutečnil nejeden velmi zajímavý historický objev, kupříkladu o počátcích židovského osídlení Boskovic. A také se mu dařilo vyvracet, uvádět na pravou míru či zpřesňovat naše povědomí o řadě historických událostí v dějinách města. Je jistě velká škoda, že odchází ještě předtím, než byla dokončena připravovaná monografie Boskovic a ještě než odstartovalo vydávání historických dílů Vlastivědy Boskovicka.
Samozřejmě byl také autorem mnoha pozoruhodných výstav, často i s přesahem mimo historii. Jeden z těch mimořádných počinů, totiž výstava o rodu pánů z Boskovic, je v muzeu instalována právě nyní a snad si ji po ukončení protiepidemických opatření budeme moci znovu prohlédnout. Osobně bych si dovolil zvlášť poděkovat za krásnou výstavu a katalog o kunštátském básníkovi a kunsthistorikovi Janu M. Tomešovi. Na vernisáži mluvil básník Jiří Kuběna, jeden ze Šestatřicátníků, který přijel opět jen díky Petru Vítámvásovi.
Pro mě jako novináře bylo vždycky fascinující sledovat, s jakou pečlivostí, důsledností a opatrností Petr Vítámvás nakládá s fakty, o které opírá své závěry. Zároveň byl velice ochotný a mnohokrát nám nezištně a nad rámec svých běžných povinností pomáhal dohledávat informace a materiály k našim textům či jen k debatám, které jsme porůznu o Boskovicích vedli.
Ohlasy samozřejmě s odchodem Petra Vítámváse přicházejí o důležitého autora historických textů, v minulosti navíc přispíval i pozoruhodnými komentáři. Petře, moc ti za ně děkujeme!
A možná se tím dostáváme k tomu, co je k Petrovu působení v muzeu a v Boskovicích třeba říct především: Jeho otisk ve městě byl mnohem výraznější a přesahoval standardní práci historika, a to především proto, že je to člověk mimořádně vzdělaný, s obrovským kulturním přehledem a zápalem pro věc a také vybavený velmi dobrými kontakty v kulturním světě. To vše bylo během jeho působení v Boskovicích pro město obrovským přínosem. A také to, že se zabývá moderní historií, vstupuje zajímavým způsobem do aktuálních společenských debat, je velkým fanouškem moderní architektury a současného výtvarného umění. Petrův intelektuální potenciál je velký, ono odmoderovat na patřičné úrovni debatu s Pavlem Kosatíkem nebo Pavlem Kysilkou dokáže opravdu málokdo. Petr Vítámvás to vloni při třicátém výročí Sametové revoluce zvládl brilantně, přičemž celý cyklus besed vymyslel, dramaturgoval a zorganizoval. A podobných nesamozřejmých počinů bychom za léta jeho působení našli mnoho.
Tento článek by ale neměl vyznít jako nekrolog. Petr Vítámvás zkrátka odchází a je třeba mu ze srdce poděkovat a kromě toho popřát, ať se mu daří v dalším profesním i osobním životě. Ať ve své další profesní kariéře dobře zúročí to, na čem v Boskovicích léta pracoval, a je spokojený. Boskovice mu vděčí opravdu za mnohé.
A budeme doufat, že se zde občas objeví, neboť je samozřejmě také skvělým společníkem a ozdobou stolních společností, které již od dob národního obrození tvoří jeden z pilířů naší kultury.
Boskovice si nyní mohou jen přát, aby do muzea přišel jako historik někdo s podobným intelektuálním potenciálem a kulturním záběrem. A pokud ne, tak aby do nich postupně dorostl.
