Rozhovor s Jaromírou Vítkovou, boskovickou místostarostkou, která postoupila do druhého kola senátních voleb jako kandidátka KDU-ČSL. Názory Jaromíry Vítkové jsme představili už v dotazníku před prvním kolem voleb. Před druhým kolem jsme se setkali k živému rozhovoru. Rozhodující volba, ve které se Jaromíra Vítková střetne s primářem Janem Machačem kandidujícím za ODS, se koná v pátek 14. a v sobotu 15. října.
Jak jste prožívala průběh sčítání prvního kola voleb? Bylo to docela dramatické, i když ve vašem případě přeci jen méně než u souboje o druhé postupové místo.
Zpočátku jsem nebyla moc veselá, protože jsem byla na třetím místě. Měla jsem obavu, jak to bude dál probíhat. Pak jsem byla mile překvapená, že jsem se posunula na druhé místo. No a nakonec to byla první pozice, to jsem měla opravdu velkou radost.
U vaší kampaně se mi zdálo, že příliš neakcentujete konkrétní témata, ale apelujete na voliče spíš pomocí obecnější proklamací: obětavě pro společný domov – z toho si volič představu o konkrétních názorech moc neudělá. Byla to taktika?
Hodně dlouho jsem přemýšlela, jaké motto zvolím. Toto mi přišlo, že ke mně patří nejvíc. Možná vypadalo jako příliš obecné, obětavě a pro společný domov – to je hodně široké. Pak jsem se potkala s mladými lidmi v kontaktní kampani, ti mi říkali, že je to sluníčkové heslo a měli o mně trochu pochybnosti, jestli je to odpovídající. A když jsme se spolu chvíli bavili, naznali, že je to dobře zvolené heslo. Měla jsem stránku různých hesel, k tomuto jsem ještě našla citát Miroslava Horníčka a řekla jsem si, že to je dobré.
Jako první téma ve svém volebním programu máte D43. Má ale senátor vůbec nějaký vliv na tuto otázku? Co konkrétně pro to můžete jako senátorka udělat?
Tu představu mám o všech tématech. Nejde jen o lobbing, u D43 jsem začala spolupracovat s poslancem Klaškou, udělali jsme si průzkum u podnikatelů a během dvou let, které jsme tomu věnovali, vykrystalizovalo, že by se mohl vytvořit legislativní předpis – zákon nebo vyhláška – kde bychom apelovali na to, aby se zkrátily procesy při projednávání. Dnes máme územní řízení, stavební povolení, do toho EIA. U všeho se může kdokoli odvolat, a tím pádem se to může protahovat a protahovat. Nám se jedná o to, aby bylo jedno společné řízení. V tom by se mohli všichni odvolat, ale další možnost obstrukcí už by nebyla. Tohle je zrovna jedna konkrétní věc.
Ale Senát nejen že se vyjadřuje k zákonům, které jdou z poslanecké sněmovny – každý senátor může podat vlastní iniciativu. Myslím, že zrovna v tomto by se dalo udělat hodně. Bude to náročné i odborně, nejsem právník, ale náš poslanecký i senátní klub mají dobré zázemí. Dobře se s nimi znám, myslím, že by to určitě šlo. Rozhodně chci řešit konkrétní problémy pro náš region, a ne jen čekat, až mi někdo v Praze něco posune.
Akcentujete také pomoc mladým rodinám a seniorům. Nejsou ale zrovna Boskovice, v jejichž vedení jste už 14 let, spíše příkladem města, kde se toho v tomto ohledu moc neudělalo? Není zde ani solidní zázemí pro klub seniorů, o stavbě startovacích bytů, případně komunitního bydlení se na úrovni města prakticky nemluví. Přitom všude slyšíme, že tohle je téma, které bude v budoucnosti zásadní, demografická křivka je nemilosrdná.
Co se týká klubu seniorů, to je opravdu nešťastné. A je to způsobeno tím, že se zatím neřeší knihovna. To se může vyřešit jen zaráz. A co se týká bytů, tam nám pomůže Jihomoravský kraj opravou bývalého učiliště Krasu.
Ale na úrovni města se nic neděje.
To je pravda. Ale legislativa tomu bude teď nahrávat. Tohle téma jsem zdůraznila hlavně z toho důvodu, že jsem jako krajská zastupitelka měla komisi pro sociální věci a rodinu. To bydlení jsme ale neřešili ani tam, to se spíš zařazuje do investic. Já jsem myslela hlavně to, že je potřeba myslet na lidi, kteří zůstávají doma, nejsou v domovech pro seniory. Často nemají dostatek informací, proto jsem usilovala o Senior Point, aby ti lidé měli nějakou oporu.
Hodně jsem teď spolupracovala s Charitou, které chyběly velké peníze. Byla jsem nadšená, že jim město nakonec vyčlenilo 225 tisíc, měla jsem strach, že by i tato koalice mohla říct, že na to peníze v rozpočtu nemáme, že máme svoje MSSS. A tohle se podařilo i na kraji, každý měsíc jsem to v komisi sledovala a útočila, peníze se nakonec našly a Charita služby zachovala. Mezi těmi službami se teď navíc objevuje i domácí hospic. To je teď šílený problém.
Celkově je ta sociální oblast široká škála problémů, stejně jako prorodinná politika. Dnes se mě zrovna někdo ptal, jak bych v některých věcech pomáhala. Odpovídala jsem, že je to někdy jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Slepička jde od jedněch dveřím ke druhý. Cesta bývá klikatá, ale člověk se nesmí vzdát a musí jít za svým cílem. To jsem tady na radnici myslím předvedla. Mnohokrát to vypadalo, že je něco passé, ale nakonec jsem se k cíli dostala.
Vaše další téma jsou památky a kulturní dědictví – a opět: k boskovické památkové zóně se nezávislí odborníci vyjadřují velmi kriticky. Nebo nám do Ohlasů zrovna nedávno přišla zpráva od čtenářky, která zde byla na návštěvě a pohoršovala se nad reklamami na náměstí.
To je evergreen. Problém je, že není opora v legislativě. Když je někde v zákoně napsáno může místo musí, už tam vzniká obezlička. Samozřejmě se také musí zvažovat, aby to musí nevedlo k tomu, že bude mít každý za uchem ruku a dostane lepanec. Ale myslím, že v této oblasti by se dalo něco udělat. Z reklam už jsem zoufalá. Zde jde o výkon státní správy a samozřejmě tam taky vždy hraje roli individuální náhled. Znám to z dob, kdy jsem pracovala na inspekci životního prostředí – v celé republice platil jeden zákon, ale některé věci se v jižních Čechách řešily jinak než na severní Moravě. Ale přeci jen, když už je to v zákoně, schází se odborníci z jednotlivých úrovní, konají se semináře, tam se věci diskutují. Výklad zákona dělá většinou odborník z ministerstva, a měl by to udělat tak, aby to úředníci uměli aplikovat. S těmi reklamami mám pořád taky velký problém, snažím se pořád najít nějaký kompromis, ale když některá strana nechce, je to těžké.
Zaujalo mě, že podporujete posilování technického vzdělávání. Přitom třeba kandidát KDU-ČSL Jiří Růžička, spoluzakladatel Asociace ředitelů gymnázií…
Ten asi nemá takový názor, že?
Přesně tohle kritizuje a říká, že politici příliš podlehli tlaku velkých firem a tlačí na technické a učňovské školství, přitom pro budoucnost dětí je důležitý úplně jiný typ vzdělávání.
A to jaký?
Obecnější a vyšší vzdělání. Tím se totiž zvyšuje možnost adaptace, a změny jsou dnes tak rychlé, že žáci se hlavně potřebují připravovat na to, aby byli schopní několikrát za život změnit povolání.
To je pravda, ten vývoj je rychlý. Já to řeknu z několika pohledů. Mě hodně posunul projekt technická mateřská škola. Uvědomila jsem si, že děti jsou šikovné, když se to dobře podchytí. Proto jsem chtěla, aby to převzala i základka, a nebylo to jednoduché dojednat. Na základě toho jsem loni svolala jednání zástupců mateřské a základní školy, středních škol a zástupců podnikatelské sféry. Byla zde i paní ředitelka Hurábová, která tomu hodně fandí. Celkově jsme se posunuli dál.
Vede mě k tomu i další věc: aby děti neztrácely manuální zručnost. A aby měly také nějakou vlastní zkušenost a nespoléhaly jen na to, že se všechno dá najít na internetu. To je velmi důležité. A poslední věc je propojení na seniory, je spousta lidí, kteří mají chuť předávat své znalosti, včetně manuální zručnosti.
Rád bych se zastavil ještě u jednoho politického momentu vašeho působení. Máme po krajských volbách, ve kterých dali voliči jasně najevo, že se jim nelíbí chování dosavadního hejtmana Michala Haška – který mimo jiné opakovaně lhal veřejnosti a provázejí ho i další skandály. I v těch nejvypjatějších momentech jste v minulosti jako jeho koaliční partneři mlčeli. Bylo to v pořádku? Zrovna u křesťanských demokratů? Nejste až příliš stabilní koaliční partner?
Já si nemyslím, že moji kolegové v radě mlčeli.
Já jsem nic nezaznamenal. Hašek tehdy řekl, že odejde z vedení strany, odešel z parlamentu, ale hejtmanský post si nechal. A nikdo na kraji k tomu nic neřekl.
Nechci, aby to vypadalo, že se z toho vyvlékám, ale jako zastupitel jsem spoustu věcí ani nevěděla, co se tam konkrétně děje.
Ale této kauzy byla plná média. A na kraji to vypadalo, že si Michal Hašek může dělat, co chce.
Podívejte, já jsem třeba tady v Boskovicích měla docela velký problém s tím, když se vytvořila tato nová koalice. Zvládala jsem to těžce, na jedné straně jsem slýchala, že jdeme s každým, na druhé straně jsem si říkala, že jestli do toho nepůjdeme, tak lidová strana tady úplně vymizí. Na celém okrese není nikdo na vyšším místě než já. A kdybych to nedělala a vrátila se do práce na inspekci, těžko bych co mohla pro stranu udělat.
Když sem přijel pan hejtman a na Facebooku byla fotka, jak ho vítáme a podáváme si ruce, hned jsem to schytala. Ale jako místostarostka města má určité povinnosti a musím návštěvu přivítat.
To chápu, ale jako krajští zastupitelé jste přece mohli protestovat. Co všechno by musel koaliční partner udělat, abyste se ozvali? Tady byl člověk, který otevřeně lhal, a křesťanská strana s ním sedí u stolu a neřekne nic. Není to zvláštní?
Já jsem to sledovala zpovzdálí. Nevím, jak se k tomu mám vyjádřit. Nechci teď dělat hrdinu, taky v kontextu politického dění, které aktuálně probíhá (sestavování koalice na kraji, pozn. red.). Nebylo to jednoduché, možná to bylo dáno i tím, že hlavní slovo v naší skupině ve vedení kraje neměli ti mladí.
Ti by byli přísnější?
Roman Celý, jak ho znám, má určitě jiný přístup, než měl Stanislav Juránek. Někdy to tak je, že když je tam člověk dlouhou dobu – a to mluvím i sama proti sobě – a řeší něco se stejnými lidmi, tak ho ani nic nového nenapadne a taky je těžké se proti nim postavit.
Politika se obecně potýká s nedůvěrou, vy jste v politice aktivně mnoho let – co podle vás může přispět k tomu, aby se to změnilo a můžete pro to něco v Senátu udělat?
Určitě. Myslím si dlouhodobě, že politika se lidem vzdaluje proto, že se vzdalují ti politici. Dostanou tu funkci a pak…
…je tady šest let nikdo nevidí.
Ano. Nechci, aby to vyznělo proti někomu, ale je to tak. Já myslím, že si můžu stát za tím, že se s lidmi setkávám, nejen v Boskovicích, ale v celém regionu.
A budete v tom pokračovat, i pokud vyhrajete?
Určitě ano. Chtěla bych se nejen účastnit akcí, kam bych byla oficiálně pozvaná. Ale začala jsem dělat i besedy, ne pouze na politická témata, moje parketa je taky sport a další věci. Jsem obecně ráda mezi lidmi. I v Boskovicích bych jen z radnice dohlédla tak k tomu kostelu, ale za roh už ne. Pokud by se člověk takto uzavřel, je to k ničemu.
Ve vysoké politice to hrozí ještě víc, ne?
Právě proto bych to nechtěla. Vždycky říkám, že je pro mě důležitější konstruktivní hádka než mlčení. Za tím si stojím a myslím, že i lidé v Boskovicích mě tak vnímají, jinak bych si neuměla vysvětlit, že jsem počtvrté dostala důvěru v komunálních volbách. Jsem přesvědčená, že je to na základě toho, že se s lidmi potkávám dnes a denně a nevyhýbám se ani tomu, když mi řeknou něco nepříjemného. S lidmi je třeba diskutovat, i když se jim něco nelíbí, a ne si jen říct: já mám pravdu.
Platí vaše rozhodnutí opustit v případě zvolení post boskovické místostarostky?
Stoprocentně.
Bavíte se už ve straně a v koalici o tom, jak byste situaci řešili?
V koalici ne, ale ve straně ano.
Místostarostenský post chcete předpoládám udržet.
Stoprocentně. Myslím, že je jasné, kdo jediný připadá v úvahu.
Takže by muzeum hledalo nového ředitele?
Tak nějak. Myslím, že kdybych řekla někoho jiného, nemohla by to ani být pravda.
Do druhého kola senátních voleb trochu nečekaně postoupili na Blanensku dva kandidáti tradičních, konzervativních stran. Ostatně ještě nedávno jste společně seděli v boskovickém zastupitelstvu za KDU-ČSL. Co vás od vaše protikandidáta odlišuje a proč by se měli lidé rozhodnout spíš pro vás?
Velice dobře znám region, pohybuje se ve veřejné správě už řadu let, od roku 1991. Nejdřív to byla státní správa, když jsem začínala jako úředník, potom to byla samospráva. Vyjíždím do terénu, pomáhám obcím, pomáhám spolkům, ale i jednotlivcům. Mohou to být i drobné pomoci. Takže určitě jsou to zkušenosti. Snaha pomáhat a taky myslím, že jsem pracovitá. Další svoje pozitiva neřeším, ale pracovitá opravdu jsem.
Nás trochu zajímá to srovnání s vaším protikandidátem. Ten také může říct, že je pracovitý a jako lékař pomáhá lidem.
Chtěla jsem ještě říct, že jsem stále v jednom týmu a jsem stabilní. Je zajímavá náhoda, že v roce 2010 jsem kandidovala na sedmém místě do parlamentu. My jsme to tehdy totálně prohráli – a ty volby se konaly zrovna v den, kdy pan doktor Machač slavil šedesátiny. Byla jsem tam pozvaná a šla jsem tam se smíšenými pocity. To je jen náhoda, ale chci říct, že jsem ve straně prožila doby dobré i zlé a nikdy jsem tričko nevyměnila. Můj přístup je pořád stejný. Myslím, že mám ještě jednu vlastnost: když se něco podaří, zaraduji se, ale nikam si to nepíšu, stejně tak si nikam nepíšu, když mi někdo ublíží. Dívám se stále dopředu, hledám nové cíle a nemám tendence k zákulisním hrátkám.
