V posledních letech se na jaře toulávám víc Balkánem než po kopcích v okolí Boskovic. Nejkrásnější čas jara na Drahanské vrchovině, s loukami plnými orchidejí a upolínů, mi tak občas proplyne mezi prsty. Začátkem letošního června se mi ale poštěstilo navštívit přírodní památku Návesní niva a obdivovat tam bohatě rozkvetlé prstnatce (vstavače) májové. Přestože jde o lokalitu ležící již kousek za hranicemi historicky vymezeného Boskovicka, rád bych ji čtenářům přiblížil. Vždyť kde jinde mají přímo na návsi vstavačovou louku? Já aspoň žádnou jinou podobnou neznám.
Zajímavá je už samotná obec Niva, která se původně jmenovala Hartmanice, podle šlechtice Hartmana z Holštejna. Za druhé světové války byly Hartmanice spolu s okolními obcemi vystěhovány kvůli rozšiřování vyškovské vojenské střelnice. Spadly do druhé etapy vysídlení, obyvatelé museli své domovy opustit do konce listopadu 1942. Po osvobození byla rozbitá obec obnovena a roku 1949 získala své dnešní české jméno. Pojmenována byla výstižně – podle nivních luk obklopujících tok Bílé vody. Ano, té Bílé vody, která v holštejnské Rasovně mizí v podzemí a je společně se Sloupským potokem zdrojnicí ponorné říčky Punkvy. Prameny Bílé vody se nacházejí mezi Nivou a Protivanovem. Zajímá-li vás Holštejn víc, připomeňte si starší povídání přímo o něm.
S Nivou je spojen také stejnojmenný plísňový sýr typu roquefort, tedy polotvrdý sýr s modrozelenou plísní. Ten se vyrábí v sousední Otinovsi, kde Rolnické mlékařské družstvo, zapsané společenstvo s ručením obmezeným vzniklo již v roce 1927. Po válečné přestávce byla zdejší mlékárna obnovena, a to právě roku 1949, kdy se Hartmanice staly Nivou. Plísňový sýr se zde vyrábí od začátku 60. let. Po celá desetiletí dozrávala Niva v jeskyni Michalka nedaleko Holštejna – vstupní část jeskyně byla za druhé světové války upravována na podzemní továrnu, v Moravském krasu nešlo o jediný případ. S novými tržními poměry a přísnějšími hygienickými normami po vstupu do Evropské unie však převážení sýra z místa na místo činilo mlékárně značné problémy, zřídila si proto vlastní zrací sklep (2003). Pravý „rokfór“ sice pochází z Francie, z náhorních planin od městečka Rocquefort-sur-Soulzon v jižní části sopečného Francouzského středohoří, jeho nápodoby však vznikají na mnoha dalších místech Evropy. Onen francouzský sýr byl původně připravován výhradně z ovčího mléka, tamní chovatelé ovcí založili své družstvo s několika mlékárnami roku 1912. Již na jaře 1891 došlo k uzavření tzv. Madridské dohody o potlačování zavádějících údajů ohledně původu výrobků, později ještě několikrát revidované. Československo k ní přistoupilo v roce 1921 a zdejší sýrárny musely napodobeniny „rokfórů“ označit novými etiketami. To jsme ovšem značně odbočili od Návesní nivy.
O typických mokřadních loukách Drahanské vrchoviny – tedy o těch, co přečkaly neuvážené „meliorace“ – jsem psal už několikrát. Nejpodrobněji hned napoprvé.
Jestliže na dalších, méně bohatých vstavačových lokalitách, na které jsem letos stačil nahlédnout, byly kytky menší kvůli suchu a upolínů kvetlo pomálu, vstavače na Návesní nivě měly kupodivu, asi díky blízkému Hornímu rybníku, vody dost. Je to s podivem, jelikož od března do května u nás letos spadlo jen něco mezi 50–60 % obvyklého srážkového úhrnu (na jižním Plzeňsku dokonce ani ne 40 %) a sucho bylo tedy opravdu výrazné. Podle meteorologů se jedná o nejnižší hodnotu za jarní období od začátku soustavného měření hustou sítí stanic v roce 1961. Je tedy zřejmé, že klimatické změně nikdo neutečeme, i když ji někteří představitelé vládní strany Motoristé sobě mediálně zruší. Jarní nedostatek vláhy se navíc opakuje už po několik let a začíná mít také zásadní ekonomické dopady v zemědělství, stačí se podívat na pole s kukuřicí. Kritický je kvůli tomu stav podzemních vod – hladina podzemní vody je silně podnormální, vydatnost pramenů mimořádně podnormální, píše ČHMÚ. Zásadně k tomu přispěla také téměř úplná absence sněhové pokrývky během poslední zimy. Proto mne mohutné prstnatce, vyčnívající ze žluti pryskyřníků a fialových koberců kohoutků v Nivě, příjemně překvapily.
Přírodní památka Návesní niva byla vyhlášena jako chráněný přírodní výtvor roku 1989 na ploše necelé 3 hektary coby jedno z mnoha chráněných území prostějovského okresu. O důvodech jsem již psal, nebudu se proto opakovat. Populace prstnatce májového je tady opravdu bohatá, v počtu desítek až stovek kvetoucích jedinců. Z živočichů se zde vyskytuje mimo jiné modrásek bahenní. Hostitelskou rostlinou tohoto poměrně vzácného motýla je krvavec toten, lidově zvaný „kominíček“. Housenky modráska se vyvíjejí nejprve v květenstvích krvavců, posléze padají na zem a jsou odnášeny dělnicemi hostitelského mravence žahavého do hnízda zbudovaného v trsu trávy. Larvy se nechají od mravenců krmit a po přezimování se v mraveništi zakuklí. V červenci vylíhlí modrásci vyletují, páří se a kladou vajíčka na rostliny krvavce. Věčný koloběh přírody… Než do něj drasticky zasáhl člověk opakovaným velkoplošným strojovým kosením luk. Zbývá ještě připomenout, že myrmekofilních, tedy po část života v symbióze s mravenci žijících, je více druhů modrásků, nejen onen zmíněný bahenní.
Autobusem se do Nivy z Boskovic o víkendu nedostanete. Chcete-li tam veřejnou dopravou a dál po svých, je nejlepší vyrazit po červené turistické značce ze Žďárné přes Oborský dvůr, odtud pak asi 9 km lesem do Nivy. Pokračovat můžete po žluté přes někdejší myslivnu Bílý Kříž do Baldovce, pak údolím Bílé vody do Holštejna a na závěr opět po červené přes Šošůvku k autobusu do Sloupu. Celé je to ovšem pořádná túra o délce větší než 20 kilometrů! Autem do Nivy přijedete snadno přes Protivanov. V tom případě můžete zajet ještě do blízké Otinovsi a navštívit podnikovou prodejnu (s kavárnou) zmíněné mlékárny. Koupíte si tam domů onen vyhlášený plísňový sýr a hned na místě si k tomu můžete dát vynikající mléko přímo z výroby. V horkých letních dnech představuje opravdu skvělé osvěžení.
