Minulý týden se konal v sídle Jihomoravského kraje tiskový brífink zástupců kraje, města Boskovice a boskovického a blanenského muzea. Následoval těsně po jednání o záměru sloučit obě muzea do jedné instituce. Jednání nepřineslo nic nového – záměr kraje trvá a argumenty jsou stále zcela vágní. Namísto zpravodajského článku proto přinášíme komentář Tomáše Trumpeše.
Výjezd lokálního novináře do vyšších politických pater přinesl v čistě dojmologické rovině jednu asi spíše očekávatelnou zkušenost – míra bohorovnosti a velkopanského chování je zde ještě nepoměrně vyšší, než na co je člověk běžně zvyklý z naší komunální politiky. Záměr sloučit boskovické a blanenské muzeum pak působí ještě mnohem víc jako to, čím se zdál být už od počátku – mocenským rozhodnutím, pro které fakticky neexistuje jiné vysvětlení, než že má někdo potřebu se mocensky uplatnit, a napadlo ho zrovna tohle. Možná už se ve své funkci nudí a cítí nutkání dát najevo, že ve svém úřadě k něčemu je – a že je dost silný i na to, aby svůj nápad uskutečnil, aniž by musel svým poddaným cokoli vysvětlovat. Možná je to tak v kraji jihomoravském zvykem, ale s demokratickou politikou to má pramálo společného.
Zástupci kraje zdůrazňují, že se nejedná o politické rozhodnutí, ale o čistě odbornou záležitost. Nejspíš proto se jednání a tiskového brífinku za kraj účastnili tři politici – náměstek pro kulturu František Lukl, vedoucí kulturního výboru Michal Doležel a také další krajský náměstek a starosta Blanska Jiří Crha. Ani jeden z nich nedokázal přesvědčivě formulovat věcné a odborné argumenty, dočkali jsme se pouze frází o tom, že existence dvou muzeí v jednom okrese je nesystémová a že větší instituce bude silnější a její ředitel bude tím pádem lepší manažer. Výslovně krajští politici vyloučili, že by důvody ke spojení muzeí byly ekonomické či personální.
Odbornost celého postupu asi nejlépe dokumentuje to, že kraj nejprve svůj záměr na Tři krále v boskovickém muzeu potichu oznámil, a teprve když přišla negativní reakce ze strany části zaměstnanců a boskovické radnice, přislíbil, že k němu zpracuje analýzu. Nejdřív něco oznámit jako hotovou věc a pak na její podporu vytvářet analýzu – to opravdu působí velmi odborně, ba přímo vědecky, chtělo by se (ironicky) říct.
Náměstek Lukl připustil, že tento postup byl poněkud nešťastný. To je ovšem poněkud eufemistický popis postupu, který je především politicky zcela nepřijatelný. Ještě jednou: zástupci kraje nakráčeli do Boskovic, oznámili řediteli a zaměstnancům svůj záměr jako hotovou věc, přitom mu nepředcházela žádná odborná ani politická diskuse, o níž bychom měli relevantní záznamy. Nikdo věc neprojednával se zaměstnanci, s městem, nevedl veřejnou debatu, nepodkládal záměr žádnými odbornými názory a stanovisky.
A i nyní, po jednání na kraji a dalším předcházejícím jednání v muzeu, zástupci kraje na tiskovém brífinku neochotně a až po zopakování otázky řekli, že stále počítají s původním harmonogramem a směřují k tomu, že muzea od ledna příštího roku sloučí. Ochota ustoupit je tak pořád přibližně stejná jako ochota něco vysvětlovat.
Mírně ustoupili jen v tom, že na nový ředitelský post vypíší otevřené výběrové řízení. Předtím komunikovali plán dosadit do čela nového muzea dosavadní blanenskou ředitelku. Nyní tedy můžeme aspoň předstírat napětí, kdo výběrové řízení asi tak vyhraje.
Boskovicím – míněno ne muzeu, ale celému městu – nastavil Jihomoravský kraj velkopanskou a mocenskou tvář. Učinil tak velmi necitlivě, už vzhledem k historii muzea, které bylo takto sloučeno za minulého režimu, což je zde dnes vnímáno jako pro muzeum temné období, ze kterého se dokázalo vymanit znovuosamostatněním na začátku devadesátých let. Zástupci krajské kultury se tak zachovali zcela nekulturně.
Připusťme přesto, že pro sloučení skutečně existují relevantní důvody. Pokud ano, představitelé kraje jim svým jednáním dělají medvědí službu, když nemají potřebu nebo schopnosti je srozumitelně vysvětlit, ale záměr chtějí prosadit silou s prostým či spíše sprostým využitím své momentální politické moci.
Rozhodujícím faktorem pro další vývoj celé záležitosti bude politika. Na to, že by záměr kraje dokázala zvrátit odborná oponentura, můžou Boskovice nejspíš zapomenout – byť je samozřejmě nutné i tuto partii věcně co nejlépe odehrát. Poslední slovo budou mít krajští zastupitelé, takže rozhodovat bude spíše to, k jak silnému odporu se boskovická radnice a odborná i široká veřejnost vzedme.
Co říci závěrem? Místy až vtipné na celé věci je, že se vše děje v čase, kdy jihomoravský hejtman Jan Grolich oznámil kandidaturu do Senátu a na post předsedy KDU-ČSL, obráží média a mluví v nich o tom, jak je potřeba v politice hlavně dobře komunikovat a před každým rozhodnutím konkrétní záměr vždy srozumitelně vysvětlovat veřejnosti. Pokud si neumí v tomto ohlídat jednání vlastních náměstků, vedoucích výborů a odborů, jedná se jen o sladké řeči. A my si můžeme jen zopakovat, že Grolichův Jihomoravský kraj nastavil Boskovicím mocenskou tvář a projevuje i na poměry naší české politiky mimořádně velkopanské chování.
