Na dubnovém jednání boskovického zastupitelstva se rozhořela debata o zpravodaji, dalších městských médiích a fungování mediálního výboru. Co z debaty vyplývá, se pokouší vystihnout Tomáš Trumpeš.

Nerad bych proto začal a skončil u chladnokrevného rozboru nesmyslů, které na zastupitelstvu zazněly, a u dílem sofistikovaného a dílem jedovatého konstatování, že politici médiím vůbec nerozumí (ani těm městským), což jim nebrání mít na jejich fungování jasný názor a jednoduché recepty. Bylo by to snadné, možná vděčné, ale určitě k ničemu.
Na začátku by bylo asi fér předeslat, že sledovat politickou debatu o médiích je pro novináře zvláštní druh očistce. Ohlasy nejsou médium placené z veřejných peněz, naše pozice je zcela jiná, jiné jsou naše standardy, nároky a do značné míry i etika naší práce. Přesto jsou pro nás média veřejné služby přirozeným předmětem profesního a občanského zájmu. Debaty o tom, jak by měla fungovat co nejlépe a co nejférověji, jsou nedílným obsahem mnoha našich profesních fór a konverzací.
Fungování městských médií placených z městských rozpočtů je celospolečenský problém, ve kterém jsme se ovšem zatím přes některé snahy a pokusy moc nikam neposunuli. Míněno celostátně. I proto nemá cenu naříkat nad úrovní boskovické debaty – když se politici rozhlédnou okolo sebe, do jiných měst, můžou mít oprávněný pocit, že to v Boskovicích neděláme o nic hůř. To bohužel neznamená, že to neděláme spíše špatně.
V něčem mi to připomíná situaci okolo městských investic – v Boskovicích hlavně okolo stavby sportovní haly, ale i knihovny a dalších záměrů. Minulý měsíc jsem dával dohromady vizualizace historických návrhů haly za posledních dvacet let – a je to zároveň přehlídka mnoha omylů, slepých cest a neochoty si připustit, že děláme něco špatně. Když navíc řada měst okolo to dělá úplně stejně. A žádné odborníky na to přece nepotřebujeme…
S městskými médii jsme na tom asi jako se sportovní halou někdy před deseti nebo patnácti lety. Přál bych si, aby debata, která povede k dobrému výsledku, byla rychlejší, a aby Boskovice byly spíše pionýrem v zavádění nových kvalitnějších řešení, než aby čekaly, až to udělají všichni ostatní a nebude se na koho vymlouvat.
Nyní se navíc nacházíme v zajímavé fázi – jeden pokus o změnu fungování městských médií tady totiž v tomto volebním období proběhl. Nebyl úplně levný a jeho výsledky zatím možná nejsou úplně viditelné. Řekl bych, že to byl dobře míněný krok, ale i z debaty na zastupitelstvu vyplývá, že se úplně nepovedl.
Což v sobě skrývá jednu velkou hrozbu – že reakcí na něj bude snaha o návrat zpět ke starým pořádkům, protože se přece ukázalo, že tyhlety inovace nikam nevedou. Vystupování zejména opozičních zastupitelů v debatě tomu odpovídalo.
Namísto toho by to chtělo spíše naplánovat další krok dopředu – lépe promyšlený, opřený o odbornou debatu a práci skutečně mediálně kompetentních lidí.
Otázka přímého politického vlivu
Základní spor spočívá v tom, jak moc přímý vliv na fungování a podobu městských médií mají mít sami politici, což se projevuje především ale nejen tím, jak moc volný prostor k dispozici mají v těch médiích dostávat a jak moc mají určovat obsah. Ať už to, o čem a jak se píše (fotí, natáčí, mluví), nebo to, o čem se mlčí.
Bývalý starosta Jaroslav Dohnálek na zastupitelstvu mluvil o tom, že to se sebeprezentací ve zpravodaji nepřeháněl. Jistým způsobem měl pravdu, měli jsme tu v tomto ohledu agilnější politiky, ale i tak si stačí otevřít třeba lednové vydání zpravodaje z roku 2022 a zjistíme, že jsme tehdy do volebního roku vstoupili způsobem, který se jeví jako zcela nepřijatelný.
Mocenské mechanismy fungují na všech úrovních stejně, proto bychom měli dodržovat podobná pravidla a podobné hranice. Zkusite si představit, že do zpravodajství České televize nakráčí Andrej Babiš nebo Petr Fiala jako premiéři (pro praktičnost tohoto pokusu si prosím představujte toho z nich, kterého máte méně v oblibě) a oznámí, že si ve večerních Událostech zabírají prvních deset minut pro sebe a budou si tam říkat, co chtějí. Bez moderace i oponentury. Je to hrozná představa? Na městské úrovni byla zjevně donedávna spíše běžnou praxí.
Nebo si představte, že při informování o nějaké zdařilé státní investici se role hlasatelky v televizi ujme přímo Alena Schillerová nebo Markéta Pekarová Adamová (opět si představte tu, kterou máte méně v oblibě) a sama se tam vychválí, jak tu věc pěkně zařídila. Nepředstavitelné? Tak proč na sítích města o stavbě tůní u Mladkova informuje namísto tiskové mluvčí a moderátorky přímo naše současná starostka a ještě si neodpustí poznámku, že to byla ona, kdo se rozhodl tůně vybudovat. Nerozhoduje náhodou o několikamilionové investici městská rada a zastupitelstvo?
Na druhou stranu bych asi nebyl tak přísný jako stávající mediální výbor, který neumožnil publikaci novoročního projevu starostky v lednovém zpravodaji. Zkušená redakce by uměla pohlídat obsah projevu tak, aby se nejednalo o jednoznačné zneužití projevu k politickému boji, jako tomu bylo právě v lednu 2022. A také by uměla projev doplnit třeba anketou se zástupci všech představitelů zastupitelských klubů, aby i opozice dostala prostor a mohla si říct svoje.
A právě to mě vede k tomu nejpodstatnějšímu. Pokud mají městská média fungovat dobře a férově, musí se dobře a srozumitelně nastavit základní rámec – v tom hrají klíčovou roli politici – a pak už se musí o běžný rozhodovací provoz starat kompetentní profesionálové, kteří vědí, jak o co nejvyšší kvalitu a férovost v praxi usilovat. A politici pak mají na takovou profesionální redakci z nějaké rozumné a bezpečně nastavené vzdálenosti dohlížet. Koalice s opozicí, pěkně ruku v ruce.
Takto by měla fungovat média veřejné služby na všech úrovních. Na všechna bychom měli mít stejné nároky, všechna jsou stejně placená z peněz daňových poplatníků. A všechna by měla respektovat výsledky voleb a především připravovat vyvážený obsah a nezkreslené informace.
Kompetence a vysvětlování
Tady se dostávám k tomu, proč si myslím, že se krok stávající koalice ke zlepšení médií úplně nepovedl. Má to dvě roviny.
Ta první je koncept mediálního výboru a pak redakční skupiny, kde podle mě nedošlo k jasně stanoveným a odděleným kompetencím, vliv politiků na obsah zůstal pořád nepřijatelně velký a redaktoři nedostali jasnou autonomii a dostatečně volné ruce. Bez toho nemůže zlepšení nastat – převzít několik formálních procesů z měst, kde to funguje lépe, zkrátka nestačí. Nová struktura je nesrozumitelná a není jasné, proč by měla vést k vyváženější a kvalitnější redakční práci.
Druhá věc je, že celý nový směr a kroky, které by k němu měly vést, se nepodařilo pořádně vysvětlit. Ani zastupitelům, ani veřejnosti. Vím, že je to těžké, a chápu postesknutí předsedy mediálního výboru na zastupitelstvu, že některé procesy dnes kritizují ti, kteří pro ně bez odporu hlasovali, případně mají své spolustraníky ve výboru a ti tam rovněž konkrétní kroky schvalují. Debata na zastupitelstvu ale ukázala, že je třeba zkvalitnění městských médií ještě mnohem trpělivěji a důsledněji odpracovat ve vysvětlovací fázi. Jinak se opravdu vrátíme ke starým pořádkům.
Ze srovnání se sportovní halou ale vyplývá jeden pozitivní závěr. Nemyslím si, že se v Boskovicích bude chtít ještě někdo vrátit k té nejsyrovější podobě přípravy investic, která důsledně ignorovala rady odborníků ohledně procesu přípravy a kašlala na kvalitu projektů i na komunikaci s veřejností. Šlo to sice strašně pomalu, bolelo to, ale někam jsme myslím opravdu došli. Kéž by se to samé podařilo i u městských médií veřejné služby. A kéž by to šlo rychleji a nebyl to takový očistec. Dubnové zastupitelstvo bohužel ukázalo, že zatím moc daleko nejsme. Ale už jsme aspoň vykročili.




