V březnu vedení Boskovic představilo novou koncepci dopravy, která mimo jiné počítá s významným navýšením podílu cyklodopravy. Náš přispěvatel Petr Ondráček, architekt a cyklista, návrh vítá a vysvětluje, jak mohou kola dopravu v Boskovicích zlepšit – a proč není cyklostezka jako cyklostezka.
Pozor, zvýšený výskyt cyklistů
…vracím se z pravidelné vyjížďky společně s kamarády z TLRM CC, jedeme od Letovic směrem ke Zboňku, abychom mohli zbytek trasy domů absolvovat už víceméně po cyklostezkách. Blížíme se svižnou jízdou za sebou k odbočce ze „státní“ silnice, která dál pokračuje na Sasinu, a vidím na displeji cykloradaru, že se k nám zezadu blíží dvě auta. Otáčím se zkontrolovat situaci, bude-li možné se před odbočením vlevo přesunout ke středu vozovky, aby auta za námi mohla plynule projet. Jsou ale pochopitelně rychlejší a asi to nestihneme. Zpomalujeme a připravujeme se na zastavení u krajnice, že necháme auta projet. Otočím se ještě jednou, ale řidič zpomaluje, ohleduplně nás problikne a pokyne rukou, ať jedeme. U nás věc málo vídaná a přemýšlím, proč to takto nemůže u nás vypadat častěji. Třeba v Itálii, Belgii, Dánsku či Holandsku, kde je cyklokultura z různých důvodů na úplně jiné úrovni, je poměrně běžné, že cyklisté jsou bráni minimálně jako plnohodnotní účastníci provozu. Každopádně mne to ten den potěšilo.
Podobné potenciálně nebezpečné situace jsou tím, co od jízdy na kole v provozu většinou odrazuje. Proto si zatím spousta lidí při úvaze, jak se dopravit z místa na místo – po městě i na kratší vzdálenosti mimo ně – nakonec kolo jako dopravní prostředek nevybere. Cyklostezka by mohla být jedno z řešení.
Co je tedy potřeba udělat pro to, aby se situace začala postupně měnit? Rád bych nabídl jednoduchou odpověď, nějaký kouzelný trik – ale nic takového, jak to v podobných případech bývá, bohužel neexistuje.
Aktuální legislativa je zatím stále ve vleku minulosti a cyklistika je ve veřejném prostoru občas vnímaná jako jev, který automobilovou dopravu nějakým způsobem komplikuje. Cyklisté jsou vnímáni jako něco, co na silnici slušně řečeno tak trochu zavazí – viz docela bizarní a reálně existující dopravní značku „zvýšený výskyt cyklistů“, kterou vídám cestou z práce z Brna v obou směrech těsně před Blanskem (a která je titulní fotkou tohoto textu).
I tak si ale myslím, že stojí za to s tím ve třetím desetiletí 21. století něco udělat.
Městem na kole (neplatí pro Boskovice)
To, že na kole trávím většinu volného času, asi víte – na Ohlasech jste se mohli dočíst, že tu s partou kamarádů společně jezdíme jako Talk Less Ride More, letos už čtvrtým rokem. Možná víte, že jsem profesí architekt, a přemýšlet nad tím, jak by správně mohla fungovat doprava ve městě, patří k mé profesi. Byl jsem proto zvědavý na představení koncepce městské dopravy, kterou vedení města poslední rok a půl připravovalo.
V té souvislosti jsem si vzpomněl na zajímavý text, kde se píše o aktuálním stavu cyklistické infrastruktury v českých městech. Zde tedy v městech velikosti Boskovic (10+ tisíc obyvatel). Zjištění bylo tehdy pro mne hodně překvapivé – ze 127 hodnocených měst jsme byli hodnoceni na pátém místě od konce – tedy na 123. místě! Přeloženo do češtiny to znamená, že podmínky pro cyklodopravu jsou u nás na úrovni, že vlastně téměř žádné nejsou. O to víc mne zajímalo, bude-li mít koncepce řešení dopravy ve městě s tímto nelichotivým stavem ambici něco dělat.
Prezentace pro mne byla příjemným překvapením. Potěšilo mne konečně uvažování v kontextu celého města, třeba i proto, že alespoň náznak něčeho podobného jsem zde několik posledních desítek let zatím nezažil. Jsme sice na začátku, ale mám pocit, že se konečně vydáváme správnou cestou. Je jasné, že realizace nebude hotova za jedno volební období, ale pojďme to prosím začít. Tak, aby se na to v dalších volebních obdobích dalo bez problému navazovat.
Mám radost, že v Boskovicích jsou konečně všechny druhy dopravy vnímány jako rovnocenné – to je, myslím, slušný základ. Potěšila mne snaha navrátit pěší pohyb po městě.
Proč cyklostezky
Cyklostezky ale ne vždy fungují, případně nejsou využívány v takovém měřítku, aby byl jasně patrný vliv tohoto druhu dopravy.
Plánování města a doprava jsou jako živý organismus a poměrně hodně věcí je v chodu města vzájemně provázaných. Pokud na vstupu budou správné základy, tak lze očekávat správný výsledek. Určitě ale nejde některý ze vstupních parametrů a podmínek nějak přeskočit a doufat, že se stane zrovna u nás zázrak a za minimální náklady dostaneme všechno zároveň. Logicky to bude něco stát. Ať chceme, nebo ne, ve městě stále vychází diametrálně odlišně kilometr cyklostezky v porovnání s běžnou komunikací. Je tak určitě výhodnější a udržitelnější vybudovat pár kilometrů cyklostezky ve městě navíc, než ve městě s historickým centrem zvětšovat průjezdnou kapacitu silnic – což mimochodem příliš nejde.
Zmíním zde ještě jednu velmi důležitou věc, která byla na prezentaci koncepce dopravy také připomenuta a ve veřejné debatě je poměrně hojně zakořeněná – že ucpané město nám tu dělají „ti odjinud“. Není tomu tak. Tranzitní čili přes město procházející doprava je menšinový jev. 85 % hustoty dopravy ve městě si děláme „my sami“, a i proto je na čase zamyslet se nad tím, jakým způsobem toto číslo změnit.
Placka, vítr, déšť
Často zmiňované státy jako Holandsko či Dánsko jsou nám samozřejmě v rozvoji a možnostech cyklodopravy zatím na míle vzdáleny. Nicméně to tak nebylo vždycky a zrovna v těchto zemích se ježdění na kole stalo životním stylem postupnými kroky v průběhu let. Určitě nikdo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nerozhodl ze dne na den, že udržitelnějším způsobem dopravy bude ten na dvou kolech, aby se tak do týdne stalo.
Zde je potřeba si ale uvědomit celý kontext – krom převýšení v krajině, blížícího se nule, což je jistě nepřehlédnutelná výhoda, je to taky blízkost moře. Tyto státy zrovna nedisponují příznivým klimatem pro cyklistiku. Vítr od moře dokáže být velmi nepříjemný parťák, který se zde vyskytuje nezřídka v tandemu s deštěm. Nedokážu si úplně představit, že by u nás podobné procento společnosti jako tam pravidelně vyjíždělo na kole za každého počasí. Do školy i do práce. Třeba i jen proto, že by jim odpadla nutnost řešit, kde zaparkují auto. A díky tomu, jen tak na okraj, současně nezacpávali auty ulice města.
Buďme rádi, že u nás ve středu Evropy máme v tomto ohledu docela stabilní podmínky a zkusme nehledat stále tisíc důvodů, proč něco nejde. Se současným rozvojem elektrokol by ani drobné převýšení, které zde máme, nemělo dnes být vůbec limitem. A pojďme začít chystat možnosti bezpečnější individuální dopravy.
Není cyklostezka jako cyklostezka
Myslím, že je taky dobré si vyjasnit, co to vlastně cyklostezka je. Z vlastní zkušenosti vím, že ne všichni si pod tímto pojmem představí to stejné – a vznikají pak různé šumy. Existuje několik typů cyklistické infrastruktury a ne všechny bych s klidným svědomím za všech okolností nazval cyklostezkou. Zejména z hlediska bezpečnosti účastníků provozu je velký rozdíl mezi hojně užívaným piktokoridorem, který je právě často vydáván za „cyklostezku“ (je logicky nejlevnější, ale nic moc nezlepšuje), ochranným či vyhrazeným cyklopruhem (lepší řešení, ale je hodně závislé na respektu motoristů vůči cyklistům a naopak) a konečně odděleným cyklopásem (ideální řešení, které, pokud to jde, by mělo být našim cílem). Jednotlivé příklady a s nimi spojený pocit bezpečí pro cyklistu můžete posoudit na obrázcích níže:
Jedu na sever, jedu na jih
Je skvělou zprávou, že se plánuje rozšířit síť cyklostezek mimo město. Pokud by se je povedlo propojit s nějakou opravdu smysluplnou páteřní cyklostezkou vedoucí skrze město – ideálně odděleným cyklopásem nebo alespoň vyhrazeným cyklopruhem, který propojí východ a západ města – tak si troufnu tvrdit, že toto prostě musí začít fungovat. A určitě pak nemalá část obyvatel nejbližších obcí může zvolit například v létě, při cestě do práce, nebo obecně jako dopravní prostředek pro cestu do Boskovic kolo. Pokud by pak na tuto páteřní komunikaci ve směru severo–jižním navazovaly nižší cykloopatření typu ochranný cyklopruh nebo alespoň piktokoridor (zde již není intenzita ostatní dopravy tak výrazná, aby toto řešení bylo pro cyklistu výrazně nebezpečné), je za mne možné získat opravdu smysluplnou síť komunikací, které začnou lidé využívat.
Rozhodně nestačí a v budoucnu nebude fungovat to, že necháme na komunikaci nastříkat piktogram cyklisty a budeme čekat zázrak. Právě takto vznikají nedorozumění, kdy se podobná opatření míjí účinkem. Trasa pro cyklisty se volí tak, aby tak nějak co nejméně „zavazela“ a bývá na ne zrovna ideálním místě – mezi budoucími uživateli se proto nic nezmění. A pokud se někdo na kole po městě již pohybuje, většinou to zvládne i bez tohoto. Vzniká pak situace, kdy jsou ve městě zřízeny „cyklostezky“, ale překvapivě je nikdo nevyužívá a nic se tak nemění. Poté většinou následuje rezignace a logicky se dál nepokračuje…
Ruku na srdce: ne všichni, co se pohybujeme ve městě, tak musíme nutně činit autem a pokud by i dejme tomu čtvrtina nebo polovina obyvatel města měla možnost pohybovat se ve městě alternativním způsobem, výrazně by to mohlo pomoci těm, kteří z nějakých důvodů autem jet musí – typicky zásobování, městská doprava, sanitky a podobně.
Kolo pro každého kojence
Automobilů do budoucna nebude méně. Pokud chceme, aby ulice měst, ve kterých je občanská vybavenost, nebyly stále plnější, je třeba se začít zabývat tím, jak této situaci pomoct. Třeba zkusit to řešit maličko jinak, než velí doposud preferovaný mainstream.
Dnes již víme, že neustálé zvyšování kapacity silnic a budování nových parkovišť není cesta, která by měla být řešením. V mnoha městech se již bezpečně přesvědčili, že to nefunguje.
Pokud chceme vytvořit fungující systém, musíme připravit takové podmínky, aby byly atraktivní zejména pro dvě skupiny obyvatel: děti a seniory. Pokud tento způsob dopravy podchytíme už odmala, určitě nebude problém takto pokračovat i jako dospělý. Tyto skupiny uvádím záměrně, protože to jsou za mne nejzranitelnější a primárně pro ně by zde měly cyklostezky prostě být.
Malá osobní vsuvka – subjektivně vnímám jízdu na kole jako normální a běžnou součást svého života a nepřipadne mi, že bych (v drtivé většině případů) podstupoval kdovíjaké riziko. Je to zřejmě tím, že jsem se po silnicích na kole začal pohybovat v devadesátých letech, kdy počet aut na silnicích ještě nebyl tak velký. Automobilový provoz se plynule zvyšoval s levelem mých schopností být účastníkem běžného provozu a je tomu tak dodnes.
Nicméně až cyklojízda pořádaná v roce 2020 lidmi kolem Prostoru mi změnila náhled, že to nebývá a není úplná samozřejmost. Této akce jsem se zúčastnil a pochopil jsem důležitost „cyklo opatření pro běžnou populaci“, která má z pohybu v provozu na silnici většinou hodně velký respekt a možná i obavu.
Dej přednost v jízdě protijedoucímu kolu
Myslím, že by plánování a lepšímu využívání cyklostezek ve městech rozhodně pomohlo, kdyby se podařilo, stejně jako „v cyklisticky vyspělejších“ zemích, uzákonit situaci, že automobil odbočující vpravo do vedlejší silnice dává přednost cyklistům na průběžné cyklostezce. Stejně jak už několik let platí něco podobného v případě chodců i v případě, že za křižovatkou není přechod (a spousta řidičů to stále vůbec netuší).
Odlišně koncipované cyklostezky totiž nejsou pro budoucí uživatele příliš atraktivní – je třeba u křižovatek neustále hlídat konec cyklostezky, brzdit, sesedat z kola, přejít přechod a za křižovatkou, kde je opět značka se začátkem cyklostezky, nasednout a pokračovat. To prostě nechceš, a tak si potenciální uživatelé přesun z jednoho místa na druhé většinou rozmyslí. A pojedou zase raději autem…
Z toho plyne, že pokud budeme mít ve městech co nejsmysluplnější síť alternativního způsobu dopravy, která povede co nejblíže místům potenciálního zájmu, bude plynule navazovat a bude bezpečná, tak si svoje uživatele jistě najde. Stále totiž platí, že to, k čemu má přístup co největší počet potenciálních uživatelů, je využíváno ve větším měřítku… a třeba i proto máme ve městech čím dál více aut :–)
Na závěr bych rád zmínil ještě jednu věc, která je i v různých FB diskusích docela evergreen ve vztahu mezi cyklisty a řidiči. Většina cyklostezek u nás, na rozdíl od zahraničí, je realizována jako stezka pro pěší a cyklisty. Je označena známou modrou kruhovou dopravní značkou s bílým piktogramem pána v klobouku, co vede holčičku s mašlí, ve spodní části s vyobrazením jízdního kola. Je zde tedy uvažováno se souběžným užíváním této pozemní komunikace jak pěšími, tak cyklisty. Dle přelomového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z roku 2023 z vyhlášky totiž přímo nevyplývá pro cyklistu povinnost ji použít. Existuje zde několik důvodů, proč tomu tak je a může být.
Pohybují se zde většinou rodiny s dětmi, které se učí jezdit, mix chodců s bruslaři nebo maminky s kočárky – a sportovně orientovaný cyklista by účastníky provozu mohl ohrozit, stejně jako oni jeho. Takto koncipovanou stezku využijí spíše ti, kteří preferují bezpečnost, a sportovně orientovaní cyklisté dosahující vyšších rychlostí pojedou po silnici. Jedou někdy klidně i skoro jako pomalejší motocykl a o tom také nikdo nepochybuje, smí-li silnici použít.
Cílový spurt
Představené koncepce dopravy, a hlavně práce, která se za ní skrývá, si vážím, neboť si dokážu jako projektant představit, co se za těmi „pár čarami“ skrývá. Přišlo mi pouze škoda, že koncept nešel, třeba i jen formou budoucí vize, kousek dál a nezkusil řešit za mne důležitou páteřní cyklostezku, která by zajistila bezpečný provoz skrz město ze západu města na východ a naopak. Pokud totiž v budoucnu vznikne sportovní hala v Červené zahradě, vznikne podle mne velký tlak na to, aby se tam děti mohly za sportem vypravit i individuálně. Třeba zrovna na kole.
Toto za mne pouze stoupací cyklopruh v ulici Lidická prostě nevyřeší. Působí to na mne jako řešení „na půli cesty“. Tak, aby cyklisté do kopce opět nezavazeli autům. Z kopce se tak nějak předpokládá, že pojedou rychle, tím pádem bude cyklista součást „běžné“ dopravy, jak je tomu doposud. A toto si myslím, že zrovna zde není úplně dobře. Nejsme město velikosti Prahy či Brna, páteřní cyklostezku zde budeme mít nanejvýš jednu. Byl bych nerad, kdybychom za spoustu peněz, co budou změny stát, vybudovali něco, kde ale zapomeneme, pro koho cyklostezku primárně stavíme.
Doufám, že představená koncepce dopravy bude v tomto směru ještě dopracována či upravena, aby byla i s pohledem do budoucna smysluplná a funkční. Myslím, že by stálo za to přemýšlet o vybudování řešení, které by stálo za to ;–)
