Volby do Poslanecké sněmovny se konají v pátek 3. a v sobotu 4. října. Volební místnosti jsou otevřeny v pátek od 14 do 22 hodin, v sobotu od 8 do 14 hodin. Výsledky složení nové sněmovny, ze které vzejde i nová vláda, budeme znát v sobotu navečer. Předvolební komentář napsal Tomáš Trumpeš.
Demokracie je založená na principu střídání vlád. Tato základní poučka zní trochu banálně, přesto mám dojem, že se jí pořád nějak vzpíráme. Snad už je to tak v člověku nastavené, že by chtěl pořád jenom vyhrávat. To by přitom bylo nebezpečné – v demokratické společnosti je nutná změna a také pocit všech občanů, že mohou být aspoň někdy součástí vítězné koalice a dostat příležitost využít svůj podíl na moci. Pokud změna nepřijde teď – i když tomu všechny průzkumy nasvědčují – přijde příště.
Ať už stojíme kdekoli, můžeme mít samozřejmě legitimní pocit, že pokud vyhraje druhá strana, demokracie bude v ohrožení. A je to skutečně tak – demokracie je totiž pořád v ohrožení. Může ji ohrožovat špatná zahraniční a bezpečnostní politika, i špatná vnitřní a sociální politika.
Aby vítězové svůj podíl na moci nezneužili, máme zde takzvaný systém brzd a protivah. A ten je v České republice nastaven poměrně masivně – máme Senát, část pravomocí má prezident, máme silný Ústavní soud. Máme opozici a máme přes všechny obtíže stále pestrou a nezávislou mediální scénu. Máme další poměrně silné instituce. A v neposlední řadě máme demokratické volby. Máme dost důvodů nejenom nekrást, ale taky nebát se.
Tím nechci zlehčovat rizika, která nám hrozí a vzhledem k neutěšené mezinárodní situaci jsou opravdu vážná. Chci tím říct, že volit má smysl, i když to na vítězství nevypadá, a že případná prohra by měla být výzvou k práci, nikoliv k rezignaci a zoufalství. Míra poraženectví, naštvání či strachu, která se na mě teď porůznu valí ze sociálních sítí, mi ovšem přijde nepatřičná. Navíc je zde ještě jedna důležitá demokratická hodnota, a to je respekt k výsledkům voleb.
Demokracie nikdy není úplně bez obtíží a to, že se k moci dostanou populisté či dokonce extrémisté, k ní jistým způsobem patří. Nikdo není pořád jenom zdravý, ani demokracie ne. Řeči o konci demokracie proto nejsou namístě. Je přínosnější vnímat podobné fáze politického života jako svého druhu zpětnou vazbu a zamyslet se nad ní.
Pokud vláda špatně vládne, následující volby prohraje. A to bohužel bez ohledu na to, jaká je k ní alternativa. Nad tím nemá cenu se zlobit, takhle zkrátka politika funguje. A poražená politická síla se může zformovat v opozici ke kvalitnějšímu výkonu. Protože jak připomíná Petr Pithart: Opozice je příští vláda.
Pokud chce někdo zachraňovat demokracii, musí kontinuálně dobře a poctivě pracovat, ne se probudit na poslední chvíli, mobilizovat v kampani a zaklínat se hodnotami. A to platí i pro opozici, pokud se chce opravdu stát příští vládou. Proto má smysl volit, i když je třeba malá nebo pražádná šance na výhru – pokud nevolíme vládu, která vznikne nyní, volíme pravděpodobně tu příští a musíme zvažovat, kdo bude opoziční práci dělat nejlépe a kdo se nejlépe připraví na onen základní princip demokracie – další střídání v čele státu.
Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2029 se nejpozději od pondělí začnou rychle blížit. Práce začíná. Přeju vám šťastnou ruku při výběru těch, kdo budou do té doby tu politickou práci vykonávat co nejlépe – ať už v té nové vládě, nebo v té příští.
