Kulturní a komunitní centrum Prostor se stalo předmětem debaty na únorovém zastupitelstvu. Zanedlouho oslaví 5 let fungování a letos prochází zlomovým obdobím. Naše noviny jsou s Unijazzem Boskovice, který Prostor provozuje, silně provázané – informovat o něm ale chceme a musíme, byť se jedná o pohled zevnitř. Tentokrát sepsal delší text o aktuální situaci a loňském programu člen dramaturgické rady Prostoru Tomáš Trumpeš.
Stovka akcí a tisíce návštěvníků ročně v dobrovolnickém týmu
Nemá cenu zastírat, že provoz kulturního a komunitního centra Prostor se pro mateřskou organizaci – spolek Unijazz Boskovice – dostal počátkem letošního roku do řekněme zlomové fáze. V lednu se členové spolku sešli na schůzi, kde se reálně zabývali i možností provoz centra ukončit.
Důvodů je několik, ten hlavní není finanční, ale personální – i když to samozřejmě spolu souvisí, protože na zajištění pracovních úvazků potřebujete peníze. Klíčovým konstatováním ale je, že Prostor po pěti letech fungování narostl natolik, že nutně potřebuje část práce opřít o placené lidi, byť bude i nadále do značné míry stát na obrovském penzu dobrovolnické práce.
Samotné finanční řízení je přitom podle mě jedna z největších předností aktuálního vedení spolku, v jehož čele je poslední dva roky Nikol Halamásková. Spolek převzal do vlastních rukou provoz kavárny, což byl velice náročný úkol, který přinesl jednak značné navýšení kvality služeb a jednak stabilnější příjem. Vedle toho solidně narostl počet členů, kteří na chod Prostoru přispívají, narostl počet akcí, ze kterých má spolek příjem v podobě nájmů, daří se získávat dostupné dotace a sponzorské dary a kontinuálně roste i podpora města, která je pro stabilní fungování klíčová.
Za normálních okolností by všechny tyto kroky a úspěchy znamenaly, že se boskovickému Unijazzu podařilo dostat během pěti let finanční zdroje na takovou úroveň, že může Prostor provozovat bez většího neklidu a personálního nasazení na hraně sebeobětování. Proti se ovšem postavila inflace a energetická krize. Kvůli nim je i přes těžce odpracovaný růst stále velmi těžké pokrýt základní výdaje na provoz – a alespoň částečná profesionalizace, která je při nárůstu aktivit nutná, je velice riskantním krokem. Unijazz Boskovice se přesto rozhodl tento krok učinit a letošek ukáže, jestli je životaschopný. Pokud ne, Prostor ve stávající podobě skončí.
Abychom byli konkrétní – zatímco v roce 2021 činily náklady na nájemné a energie 356 tisíc korun, letošní předpoklad je 570 tisíc. A navýšení se samozřejmě týká i dalších položek a nutných investic. Sehnat statisíce navíc je pro partu dobrovolníků, kteří chtějí ve svém volném čase především vytvářet a přinášet do Boskovic dobrou kulturu, samozřejmě těžký úkol.
Boskovický Unijazz dnes čítá 62 členů, ale na jeho fungování se podílí i celá řada aktivních nečlenů či externích spolupracovníků. Akcí je opravdu hodně a všechny je nutné vymyslet, naplánovat, domluvit, zabezpečit technicky a organizačně na místě, propagovat, zajistit finančně. Kromě toho musí centrum fungovat jako celek, což opět představuje spoustu organizační práce – v Prostoru se musí topit a svítit, musí zde být pro akce dobré a udržované technické zázemí, musí fungovat koordinace akcí, dobrá vnitřní komunikace, celková propagace a samozřejmě shánění peněz.
Unijazz Boskovice má proto dnes čtyřčlenný výkonný výbor, dále finanční výbor, dramaturgickou radu, propagační tým, dobrovolného technického pracovníka, pokladníka a řadu dobrovolníků aktivních v jednotlivých oblastech. Celkový počet odpracovaných dobrovolnických hodin během jednoho měsíce je obrovský, jistě bude ne ve vyšších desítkách, ale ve stovkách. A to vše jen proto, že chceme mít v Boskovicích kulturní centrum s dramaturgicky odvážnější a progresivnější nabídkou akcí, než může poskytovat hlavním proud – a prostor k seberealizaci kulturně aktivních lidí.
Buďme opět konkrétní: v roce 2023 Unijazz Boskovice uspořádal nejen v Prostoru, ale převážně tam celkem 117 akcí, které navštívilo skoro 6 tisíc lidí.
Zajistit provoz kulturního centra, kde máte průměrně dvě, ale někdy také čtyři nebo pět akcí do týdne, už vyžaduje opravdu velké časové a pracovní nasazení. Je zcela běžné, že podobná centra mají několik zaměstnanců.
A teď to hlavní: celkový rozpočet Unijazzu Boskovice (bez samostatně evidované kavárny) byl v loňském roce 1,2 milionu a skončil v plusu asi 70 tisíc korun – jenže právě jen díky tomu, že v nákladech chybí statisíce korun, které jsme ušetřili tím, že i ta část práce, která by už nutně měla být placená, byla vykonávána dobrovolnicky. Celkové personální náklady na organizační řízení a technické zabezpečení tak činily pouhých 100 tisíc korun za rok. A to je situace, která nemůže trvat věčně.
Příspěvek města na provoz Prostoru činil v prvních letech 50 tisíc korun ročně. V roce 2023 se díky speciální energetické dotaci zvedl na 120 tisíc korun, letos na 200 tisíc korun. Z výše uvedených čísel je zřejmé, že toto navýšení nepokrývá ani nárůst plateb za nájem a energie, natož aby nám umožnilo kýžené pokrytí personálních nákladů. Zároveň lze říct, že za 200 tisíc korun město získává kulturní centrum šestinásobné hodnoty, protože zbytek peněz dokážeme sehnat z jiných zdrojů – soukromých i veřejných.
Drahá zábava pro třicet lidí?
Často se setkávám s výtkou, že Prostor je příliš úzkoprofilový a míří na velmi malou cílovou skupinu návštěvníků. V podtextu této kritiky je závěr, že si tím pádem nezaslouží moc velkou podporu.
Tato myšlenka mě dost trápí, v dramaturgické radě se jí snažíme aktivně čelit a přiznám se, že největší radost mám vždycky z akcí, které k nám přivedou lidi, jež nejsou našimi kmenovými návštěvníky. Jinak asi platí to, co všude – máme své jádrové návštěvníky, pak občasné návštěvníky a pak právě lidi, kteří k nám přijdou jednorázově na zcela konkrétní akci, která je zajímá.
Věřím ale, že celkový počet návštěvníků i pestrost programu jsou nejlepším důkazem toho, že Prostor opravdu nefunguje pro třicet nebo padesát lidí, kteří se zde točí stále dokola, jak někdy slýchávám. A velmi důležitá je v tomto ohledu i spolupráce s řadou institucí, především s boskovickými školami – zejména základní uměleckou školou, ale i s dalšími spolky a občanskými iniciativami.
Kulturu nejen přivážet, ale dávat příležitost místním, mnohdy začínajícím či studentským uměleckým a občanským aktivitám, je myslím jeden z hlavních úkolů a přínosů Prostoru.
Stejně tak je v oblasti dramaturgie obrovským přínosem, kolik produkčních z nejrůznějších žánrů a oblastí se zapojuje. Mimo jiné proto, že využívají síť vlastních kontaktů, na které by jeden sebelepší profesionální dramaturg nikdy nedosáhl. Z toho pak v pestrosti kulturní nabídky profituje celé město.
O zájmu o Prostor vypovídá i počet sledujících na sociálních sítích. Na Facebooku je to asi 2,5 tisíce lidí, na Instagramu 1,2 tisíce lidí. Měsíční newsletter s programem přijímá 379 aktivních kontaktů. To opravdu není pár desítek zájemců o nějakou úzkoprofilovou kulturu.
Samozřejmě bychom v tomto ohledu určitě mohli dělat víc, je zde potenciál rozšiřovat aktivity směrem k dalším cílovým skupinám a intenzivněji pracovat třeba se studenty. Nápady by byly, i zde už narážíme na personální kapacity.
Permanentní provizorium v panském dvoře
Velkým limitem Prostoru je naše konkrétní umístění v panském dvoře. To má také mnoho přínosů – malá vzdálenost od centra, prakticky nikoho zde nerušíme, je zde uzavřený a bezpečný dvůr. Pro kulturní centrum a jeho atmosféru je důležité i to, že se jedná o krásnou a památkově cennou budovu, byť ve stavu volajícím po komplexní rekonstrukci.
Jenže vzhledem k charakteru nájemního vztahu zde především nemáme jistotu dlouhodobého stabilního fungování a rozvoje. To si s sebou nese zcela konkrétní praktické konsekvence a omezení. Kdyby Unijazz Boskovice provozoval kulturní centrum kupříkladu v městských prostorách na základě dlouhodobého nájemního vztahu a s jasnými zárukami ze strany samosprávy, dosáhl by na mnohem zajímavější a řádově vyšší grantové příležitosti a mohl by tak být i pro město mnohem větším přínosem. Nyní je naopak naše situace velice křehká – panský dvůr je dlouhodobě v nabídce realitní kanceláře – a budoucnost je tudíž nejistá.
Jak jsem řekl na začátku, letošní rok bude pro Prostor do značné míry zlomový. Buď zjistíme, že jsme schopni zajistit zčásti profesionální personální zázemí, nebo budeme muset Prostor zavřít a hledat si jiné formy pro pokračování kulturní činnosti Unijazzu Boskovice a nás všech, pro které je aktivní působení v kulturním neziskovém sektoru přirozenou součástí života.
Omezit fungování Prostoru na dobrovolnicky zvládnutelné minimum nedává smysl, protože by nevygenerovalo dost zdrojů, abychom zaplatili to základní – nájem a energie.
Občas se utěšuju myšlenkou: byli jsme před Prostorem, budeme i po něm. Fungovat bez Prostoru by ale samozřejmě bylo obtížné a představovalo by to velký krok zpět.
Troufám si totiž tvrdit, že Prostor beze zbytku potvrdil, že byla správná představa, o jejíž uskutečnění někteří z nás usilovali už asi dvacet let před Prostorem. Tato představa či idea je přitom poměrně jednoduchá: Boskovice potřebují komorní, technicky dobře vybavený sál s kapacitou několik desítek lidí a s přilehlou kavárnou poskytující návštěvníkům adekvátní služby a příjemné prostředí. Tento základní model se podle mého názoru jednoznačně osvědčil a byla by obrovská škoda, kdyby o něj Boskovice opět přišly. Unijazz Boskovice zde jako občanský sektor do značné míry vykryl díru, kterou po léta nebylo schopno vyplnit město.
Kulturní přínos se na příkladu loňského roku pokusím shrnout ve druhé části textu.
Dramaturgický přínos roku 2023
Program Prostoru byl v roce 2023 mimořádně vydařený. Tak moc, až se v dramaturgické radě ozývají hlasy, že takové roky dramaturgové nemají rádi – protože je skoro nemožné na ně navázat a kvalitu udržet či aspoň zabránit očividnému poklesu nabídky.
Sešlo se víc výjimečných akcí a počinů, ale ještě než se je pokusím shrnout, je na místě konstatovat jednu důležitou věc: pokud dnes usilujeme o větší podporu ze strany města na základní provoz Prostoru, je férové dodat, že přímá podpora akcí je v dotačním programu Kultura nastavena velice dobře, zejména po letošním navýšení. Ale ani v předchozích letech a snad mohu říct desetiletích nebylo město ke spolkům a občanským aktivitám v přímé podpoře pořádání kulturních akcí nijak extra skoupé. Letošní navýšení je možná reakcí na určitý rozvoj takzvaně nezřizované kultury (tedy kultury nespadající přímo pod městské instituce), ale hlavně opět přirozenou reakcí na inflaci. Velmi silnou podporou bylo loni také to, že Unijazz Boskovice uspěl v dotačním programu ministerstva kultury a dostal 270 tisíc korun na hudební část programu.
Schopnost přitáhnout osobnosti
Jak už jsem uvedl v první části textu, hlavní dramaturgická síla Prostoru, ze které vyplývá pestrost a kvalita akcí, je schopnost přitáhnout četné osobnosti nejen boskovického kulturního života z opravdu nejrůznějších žánrů. Myslím, že stojí za to si je vyjmenovat.
Akce v Prostoru loni pořádali: odborník na film Ondřej Sabol, výtvarník a DJ Luboš Valčik, fotografka a zpěvačka Gabriela Sauerová Kolčavová, vedoucí Památníku národního písemnictví v Rajhradě Jiří David, divadelník Jan Bařinka, klavíristka Kristýna Znamenáčková, studentka DAMU Julie Šulcová, zkušený promotér Oldřich Brzobohatý, zpěvák Aleš Hýbl, hudebnice Alena Karkošková, filmový dramaturg Petr Michálek, mladý promotér Šimon Mach, architekt Petr Ondráček, evangelický farář Jiří Bureš, hudebník a podnikatel Petr Krkavec, pořadatelka undergroundovějších koncertů Ludmila Čerbáková, hudební publicista Jan Hocek, herečka a tanečnice Kristýna Štarhová, cestovatel Filip Vítek, knihovnice Alice Hrbková.
A hostovali jsme také akce celé řady organizací: Kino Boskovice, knihovna, Basstronic Crew, Vatra, Ohlasy, ZUŠ Boskovice, spolek zesnu, Freefall Crew, Mindicted Crew, Zelená peřina, improdivadlo Lísky, festival BiGy Letovice, divadlo NABOSO, Česko.Digital, Farní sbor Českobratrské církve evangelické, hudební festival Pop Messe a hudební ceny Vinyla.
Flowdan, Uhde, MidiLidi, Ventolin, Lauder, Katarzia
K podrobnějšímu výčtu toho, co se v Prostoru v roce 2023 událo a odehrálo, s dovolením odkážu na výroční zprávu Unijazzu Boskovice za loňský rok a sám zmíním jen několik akcí, které pokládám za pomyslné programové vrcholy.
Mezi koncerty je to v prvé řadě vystoupení slovenské zpěvačky Katarzie a poté dvojkoncert MidiLidi + Ventolin. Díky spolupráci Unijazzu Boskovice s pořadateli Raveyardu Mindicted Crew mohla na tomto festivalu vystoupit zahraniční hvězda Flowdan (dnes čerstvý držitel ceny Grammy!). Celým rokem se vinula silná ženská linie, takže kromě Katarzie vystoupily třeba Marie Puttnerová, Marie Kieslowski, Jana Vébrová nebo Amélie Siba. Starší generaci rockerů přitáhl první ročník festivalu Silver Fest, který ve spolupráci s Unijazzem připravili Petr Krkavec a Disk Systems. Kromě toho se v Prostoru pravidelně konaly také jazzové jamy, které připravují učitelé místní zušky v čele s Gábinou Sauerovou Kolčavovou, a o rozšíření žánrové nabídky směrem k soudobé vážné hudbě se postaraly koncerty cyklu vážně?. Na konci roku v Prostoru koncertovaly i částečně domácí legendy české alternativy – manželé Irena a Vojtěch Havlovi. Velmi oblíbené a hojně navštěvované jsou v Prostoru také hudební večery DJs.
Hlavními divadelními hosty byli ProArt Company a divadlo Feste, které doplnil legendární brněnský ÚstaF-Voiceband.cz, blanenská Kolárka, impro Lísky, hojně navštívená představení dramaťáku boskovické ZUŠ a dvě mimořádná představení Kristýny Štarhové.
Velmi silný ročník představovaly také přednášky a besedy, nejlépe o tom asi opět svědčí výběr jmen některých účinkujících: novináři Jan Cibulka a Silvie Lauder, básník a šéfredaktor Tvaru Adam Borzič, dramatik a spisovatel Milan Uhde nebo ředitelka Herzlova centra izraelských studií Irena Kalhousová. Konaly se ale také besedy s cestovatelskou, sociální a ekologickou tématikou, mimořádný byl nový cyklus ArchiTalk o architektuře.
Výstavní cyklus Umění zblízka přivedl do Prostoru třeba americkou fotografku a umělkyni Angilee Wilkerson, gruzínskou fotografku Dinu Oganovu a také spisovatele a výtvarníka Petra Pazderu Payna.
Z filmových projekcí je třeba zmínit cyklus Film a spiritualita a také úspěšné promítání hraných i animovaných Oscar Shorts v režii boskovického kina.
Pod kuratelou Dagmar Hamalové zaštiťuje Unijazz Boskovice také dlouhodobě probíhající projekt Kameny zmizelých. V roce 2023 bylo položeno dalších 13 kamenů.
Vedle samotných akcí slouží sál Prostoru také jako zázemí pro zkoušení uměleckých souborů – vloni to bylo hlavně divadlo NABOSO a nový boskovický pěvecký sbor Akcident.
Kulturní infrastruktura do každého maloměsta
Věřím, že tento aspoň stručný pohled na programový přínos loňského roku a aktivity Unijazzu Boskovice je nejlepší důkaz toho, že Prostor opravdu je plnohodnotným kulturním centrem, které představuje velké obohacení pro město a pro celý širší region. Zároveň je důkazem toho, jak důležité je vytvářet pro kulturu kvalitní zázemí a infrastrukturu – pak už se věci dějí.
Popravdě řečeno nemám moc rád, když se z Prostoru dělá něco výjimečného a unikátního. Ano, má mezi příznivci kultury dobrý zvuk na celorepublikové úrovni, ale sjezdili jsme s divadlem NABOSO dost míst, kde existují podobné kulturní ostrovy. Takže bych byl celkově radši, kdybychom existenci podobného kulturního centra na menším městě vnímali spíš jako samozřejmost a tak k němu také přistupovali.
Boskovice stručně řečeno potřebují svůj komorní kulturní sál s kavárnou, kde se daří kultuře a setkávání jejích milovníků. Nyní tuto roli plní Prostor a přes všechna omezení ji podle mého názoru plní velice dobře a naopak by si zasloužil větší podporu, která by umožnila nejen stabilizaci, ale i další rozvoj. Ano, něco to bude stát. Ale jak říkal pán s bradkou v bílém obleku, který rád jezdil na koni a jehož sochu máme před úřadem a knihovnou: „Na kulturu se platí, na nekulturnost se doplácí.“
