Když před čtyřmi lety nová rada ustavila komise, tedy své poradní orgány, psal jsem zde v Ohlasech, že komise by měly být především prostorem pro odbornou diskuzi. A proto by jejich obsazení nemělo probíhat ani podle politického klíče, ale ani zcela nahodilou formou. Rada by si měla umět říct a vybrat, od jakých odborníků si chce nechat radit. Nyní se přístup rady opět mění, ale bohužel ne tím správným směrem.
Personální obsazení nových komisí nakonec skloubilo obě dosavadní špatné metody – jednak přijmout nominace všech politických uskupení a jednak otevřít komise zcela volným nominacím z řad libovolných zájemců. Takto jen velmi těžko vznikne odborná a efektivní skupina, když mají komise ještě ke všemu nadměrný počet členů.
V Ohlasech velmi usilujeme o fungování otevřené a široké diskuse, zároveň je třeba si uvědomovat, že každá její část potřebuje svou adekvátní formu. Politická debata probíhá především na zastupitelstvu a při nejrůznějších jednáních, pro debaty s veřejností existují nejrůznější formy veřejných setkání či kulatých stolů. A komise by měly prozměnu být výsadou odborné debaty.
Složení komisí, které město zveřejnilo minulý týden, tomuto vůbec neodpovídá. Nechci v žádném případě zpochybňovat kompetence jednotlivých členů, ale celek rozhodně nepůsobí dojmem, že se bude jednat o efektivní, odborné orgány.
Zcela otevřený přístup k nominacím vyústil v místy až neuvěřitelně početné složení komisí – kupříkladu komise pro kulturu má 16 členů, komise pro vzdělávání 17 a sbor pro občanské záležitosti 18.
Myslím, že hlavní chyba je v samotném vnímání komisích a jejich účelu. Když se na to podívám na příkladu oblasti, ke které mám nejblíže, totiž kultury, nemělo by podle mého názoru být vstupenkou do komise to, že se někdo sám specificky nějakou konkrétní kulturní aktivitou zabývá, natož že ho do komise vysílá strana, aby tam takzvaně někoho měla. Městská rada by si měla z lidí pohybujících se v místní kultuře vybrat ty, kteří nad rámec své činnosti mají co říct k organizačnímu a strukturálnímu uspořádání městské kultury, kteří dokážou pojmout a řešit fungování městské kultury systémově. Je samozřejmě důležité mít informace i od všech řadových hráčů a naslouchat jejich pohledu na věc, ale k tomu už má sloužit jiný formát. Ne odborná komise.
V tak vysokém počtu a ve zcela nahodilém složení může jen velmi těžko proběhnout efektivní debata s jasně formulovanými závěry pro radu města kupříkladu k nové kulturní koncepci. Nebo k řešení areálu Červené zahrady, ke sportovní hale, ke změnám ve vzdělávání.
Možná trochu pitoreskním dopadem nahodilosti ve složení komisí je genderové hledisko – ve sboru pro občanské záležitosti je sedmnáct žen a jeden muž, v kulturní komisi patnáct mužů a jedna žena. I to je chyba, pestrost složení prospívá kvalitě diskuse. Zejména je i na tom vidět, že se optimálním složením komisí vlastně nikdo nezabýval.
S povděkem je naopak třeba ocenit, že se i do komisí promítla probíhající generační obměna a mezi jejími členy se objevuje dost nových, progresivněji smýšlejících lidí z nejrůznějších kruhů.
Vytvořit si efektivní, rozumně početnou a pestře složenou skupinu poradců pro každou danou oblast je nelehký úkol, který vyžaduje promyšlený přístup, znalost prostředí a dobrou komunikaci. Nic z toho se bohužel opět nestalo. Rada přitom měla k dispozici dobrý příklad – v minulém období si opravdu odborně ustavenou komisi pro kulturu prosadil Lukáš Holík a právě tato komise odvedla výtečný kus práce, posunula veřejnou diskusi a stála u zrodu reformy grantového systému. Přesto nová rada od tohoto modelu upustila.
Nové vedení města nastoupilo na radnici s étosem změn, nové politické kultury a ambiciózních plánů. Slibovalo lepší komunikaci a větší otevřenost. Byla by velká škoda, kdyby se ukázalo, že právě na odbornou debatu se jaksi nedostává. Při vytváření a prosazování nejrůznějších reforem, které město v řadě oblastí potřebuje, se politici bez dobrého odborného poradního zázemí nemohou obejít. Odborná debata je stejně důležitá jako ta politická a veřejná. Složení komisí tomu bohužel neodpovídá. Městská rada měla být ve výběru svých rádců nejen mnohem pečlivější, ale hlavně mnohem úspornější a přísnější.
V mnoha případech upozorňujeme na to, aby radnice byla otevřenější ve vztahu k veřejnosti a aby vládnoucí politická reprezentace lépe komunikovala s opozicí. V případě komisí je ale třeba jasně říct, že vybrat a sestavit si své odborné poradní týmy je výsostnou pravomocí rady a neměla by se bát tento nástroj svébytně a efektivně využívat.
