Tomáš Trumpeš: Historické město roku se potřebuje vrátit k debatě o rozvoji památkové zóny

Boskovice se staly historickým městem roku 2021, přesněji a nepoměrně méně honosně řečeno: získaly cenu za nejlepší využití peněz na obnovu památek z programu ministerstva kultury. Asi by stálo za to hlouběji se zamyslet nad tím, jaký smysl a jakou hodnotu má toto ocenění, stejně tak je dobré se ptát, co udělat s milionovou odměnou, která je s ní spojená. Hlavní otázka je ale jiná: co dál s boskovickou památkovou zónou?

Studie zástavby proluky U KoupadelStudie zástavby proluky U Koupadel   foto: EA architekti

Zpochybňovat získané ocenění ve chvíli, kdy se oslavuje vítězství, není zrovna atraktivní pozice, ale ano, přiznám se, že cena ve mně důvěru nebudí. Začíná to už jejím názvem, protože když se jedná o cenu za nejlepší uplatnění dotací z Programu regenerace městských památkových rezervací a zón, je mírně řečeno zavádějící šermovat termínem historické město roku. Pod tím si asi každý představí něco víc než jistě chvályhodnou opravu rumpálu hradní studny a dvě v podstatě běžné opravy fasád v židovské čtvrti. A to je přitom přesně to, co Boskovice vloni z asi tři čtvrtě milionu korun dotace zaplatily. 

Soutěž navíc pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a dvě ministerstva – kultury a pro místní rozvoj. To znamená, že stát a obce pořádají soutěž, která pomáhá vytvářet dojem, že se stát a obce o památky dobře starají. Takové ceně by na váze a důvěryhodnosti mohla snad dodat jen fundovaná komise nezávislých odborníků, která by historické město roku vyhlásila. Ve skutečnosti se mi seznam hodnotitelů vůbec nepodařilo najít.

Cena tak bohužel opravdu vypadá spíš jako dobrá a pro tento účel dobře vymyšlená PR příležitost pro ministerstva i vedení obcí – a relevantní výpověď o tom, jak se městu daří pečovat o své historické dědictví, neposkytuje. Pouze takzvaně pomáhá establishmentu vytvářet dojem, že věci jsou v pořádku. Je smutné, že se podobné taškařice účastní i ministr kultury Martin Baxa (ODS), který Boskovice zná, jezdí sem na festival pro židovskou čtvrť a měl by mít dobrou představu o tom, že s naší památkovou zónou to úplně růžové není. No asi ne nadarmo už ho i víceméně provládní názorové proudy – podcast Vlevo dole na Seznam Zprávách zde v čase 8:05 – označují za nejslabšího člena aktuální vládní sestavy.

Městům účast asi příliš vyčítat nelze. Pokud stát shora nastaví takovýto systém, logicky se v něm snaží fungovat a získat pro své obce – a své PR – maximum.

A co s tím milionem? Otázku vznesl k debatě pirátský kandidát na senátora Filip Vítek a je pravda, že naše schopnost investovat smysluplně milion korun by mohla být dobrým odrazem toho, co vlastně s památkovou zónou jako město zamýšlíme, co aktuálně vidíme jako důležité a jak chceme péči o kulturní dědictví rozvíjet.

Přiznám se, že jsem do diskuse jako první reakci napsal, že bychom milion mohli přidat na předláždění Plačkovy ulice. To je jedna z věcí, která v porevolučních letech židovské město výrazně znehodnotila a dala by se napravit. A upřímně řečeno přispívá k mírně řečeno nesouladnému pocitu z toho, že se má titulem historické město roku pyšnit město, které hlavní památkovou třídu vydláždilo betonovou zámkovou dlažbou, dále si třeba ani v nejmenším neumí poradit s reklamním smogem a ještě dalo v památkové zóně vyrůst několika skutečně nepodařeným novostavbám. Plus spousta další lapsů, o kterých se zatím v Boskovicích maximálně diskutovalo, a to ještě městu navzdory.

Trochu s odstupem si ale říkám, že snaha vehementně napravovat chyby by nás nakonec mohla brzdit podobně jako snaha lakovat věci na růžovo a tvářit se, že věci jsou v pořádku. Někdy je opravdu lepší udělat tlustou čáru a zaměřit se na budoucnost. Na předláždění Plačkovy jednou dojde a věřme, že reparát společnost zvládne. Teď jsou před námi možná důležitější úkoly.

Problém je, že otevřená debata o směřování památkové zóny, o prioritách, o možných zlepšeních a změnách se v Boskovicích prakticky nevede. Téma se z veřejného prostoru víceméně vytratilo. 

I po šesti letech pro mě bylo velmi inspirativní přečíst si znovu anketu, kterou Ohlasy speciálně o židovské čtvrti pořídily. Od roku 2016 se toho ve čtvrti zase tolik nezměnilo, i když bych možná trochu opatrně a optimisticky řekl, že přibylo několik zdařilých oprav a minimálně jedna povedená novostavba. 

Znovu mě po letech zaujalo mě, co říká Jaroslav Achab Haidler: Škoda by byla, kdyby se to zbouralo úplně a postavil se tam nějaký supermarket. Jinak to není tak hrozné, jak to může bolet pamětníky. Myslím, že to není absence kritického pohledu, ale právě zdravá snaha neustrnout v něm. Proto je potřeba překonat bolest – třeba z betonové dlažby na Plačkově ulici – a snažit se pochopit výzvy, které jsou teď klíčové pro další pozitivní vývoj čtvrti.

Jaké hlavní úkoly jsou před námi? V tomto mi přijde pozoruhodný výrok Petra Vítámváse: Symptomatické jsou proluky – na Plačkově ulici zející zde od roku 1945, a u Koupadel na Bílkově ulici – jak se je podaří městu vyřešit, bude pro celkový charakter židovské čtvrti rozhodující.

Během posledních šesti let se v tomto ohledu stala jedna velmi podstatná věc – městu se podařilo scelit vlastnictví pozemků v proluce U Koupadel. Takže hlavní výzvu máme asi před sebou zde. Svou odpověď na otázku, kam investovat milion bych proto asi pozměnil – dal bych ty peníze do podrobnější studie na zastavění této proluky.

Upřímně řečeno nevěřím, že návrh Smiljana Radiće ještě někdo vytáhne ze šuplíku a budeme schopni tu budovu postavit. Máme ale zajímavou studii zástavby, která by si zasloužila rozpracovat do konkrétního řešení, takže asi není nutné začínat znovu od nuly. Navíc ze strany státu stále častěji zní slova o podpoře obecní výstavby, takže připravený projekt by se nám mohl hodit, protože pravděpodobnost dotací je zde poměrně vysoká.

Možná má město jiný plán, jak milion využít, nevím. Popravdě mi nejde ani tak o to vymyslet, na co by se měl použít. Jako důležité vidím spíš vrátit se k debatě o památkové zóně a bez lakování na růžovo, ale i bez utápění se v křivdách a nepřiznaných chybách nedávné minulosti začít pracovat na jejím opravdu kvalitním rozvoji. Když už se tedy Boskovice tím trochu podivným historickým městem roku staly.

další názory a komentáře