Krajiny Boskovicka: Mojetínský kras

O krasových územích na Boskovicku jsem psal na stránkách Ohlasů již několikrát. Věnoval jsem se nejen proslulému Moravskému krasu, nýbrž i drobným vápencovým ostrůvkům v blízkém okolí Boskovic. Jedna zajímavá lokalita mi však ještě zbývá – Mojetínský kras.

foto: Hynek Skořepa

Nachází se nad Vážany (součást Knínic) severně od Boskovic. Jeho existence souvisí s průběhem výrazného zlomu, lemujícího východní okraj Boskovické brázdy. Ve škole sice ještě i mne učili, že zlom je plocha, podél které došlo k pohybu, je to však mnohem složitější. Dnes je studium zlomů celá věda, geologové u významných z nich popisují takzvanou architekturu, jakousi vnitřní stavbu. Často se totiž jedná o širší horninové pásmo, postižené tektonickými pohyby. Během nich ve zmíněném pásmu může dojít k vyvlečení hornin z podloží, které se tak dostanou na zemský povrch. Jedná-li se o horniny relativně odolné (v tomto případě devonské vápence), dotvoří je často následná eroze do podoby nápadných skalních útvarů.

Mojetínský kras byl nazván podle vrchu Mojetín (608 m), nejvyššího bodu Mojetínského hřbetu, který je nejsevernějším výběžkem Adamovské vrchoviny (ta je podcelkem Drahanské vrchoviny). Vlastní Mojetín je budován devonskými křemenci a slepenci, vápencové (krasové) území leží jihozápadně od něj. Krasové jevy jsou zde vázány na několik drobných izolovaných ostrůvků. V jednom ze zasucených portálů (u nějž lze předpokládat návaznost na neznámé podzemní prostory) bylo prokázáno osídlení doby bronzové, konkrétně únětické kultury (doložena po několik století kolem r. 2000 př. n. l.).

V roce 1985 zde byl zkoumán zával vápencového převisu v blízkosti nápadného skalního útvaru, lidově zvaného Baba. Pod spadlými balvany žádné nálezy nebyly, dle výzkum provádějícího archeologa dr. Antonína Štrofa z boskovického muzea došlo k jeho zřícení ještě v pravěku. Převis, který byl zvláště v dobách, kdy stráně nad Malou Hanou nezakrýval vzrostlý lesní porost, zdaleka viditelný, sloužil patrně jako kultovní místo.

Nejrozšířenějším krasovým jevem Mojetínského krasu jsou škrapy, žlábky a prohlubně na povrchu skal. Když jsem o škrapech vyprávěl školním dětem, říkal jsem jim, ať si představí, jako by po hladké vápencové skále přejel rukou s ostrými drápy čert. Ale že je to jenom jako, ve skutečnosti jde o důsledek chemického rozpouštění vápence. Snad nejlépe jsou škrapy patrné na mohutném balvanu, který se kdysi skutálel od skal dolů ze stráně a dnes leží pod lesní cestou klikatící se při dolním okraji výskytu vápenců nedaleko skály Baba.

Vápencové výchozy Mojetínského krasu se uplatňují nejen morfologicky, provází je také odlišná vegetace. Jsou zde mnohem úživnější půdy než v okolí, ve zbytcích se dochovaly původní suťové lesy s náročnými listnáči (lípa, javory, jasan), na hojnost dusíku upozorňuje častý výskyt byliny bažanky vytrvalé. Tam, kde nejsou svahy tak prudké, rostly v minulosti zřejmě vápnomilné bučiny. V lesích, po kalamitě notně prořídlých těžbou, dodnes roste několik mohutných starých buků. Na prosluněných skalách se daří teplomilným rostlinám (marulka klinopád, pryšec chvojka, mateřídouška), na zastíněných místech naopak kapradinám (sleziník červený, puchýřník křehký, osladič obecný).

Mojetínský kras je natolik zajímavým územím v blízkosti knínické školy (sídlící v budově někdejší měšťanky, dokončené roku 1940), že zde před lety vznikla Školní naučná stezka Mojetín – příroda a lidé. Ta se dokonce objevila v brožuře Naučné stezky Jihomoravského kraje, kterou vydalo Středisko vzdělávacích a poradenských služeb kultury v Brně (1990).

O rok dříve vyšel péčí Okresního pedagogického střediska v Blansku k NS Mojetín samostatný průvodce. Na jeho přípravě se podíleli regionální odborníci – již zmíněný archeolog Antonín Štrof a geolog Správy CHKO Moravský kras Ivan Balák, společně s paními učitelkami z knínické základky. Jednu z nich, Zdenu Dvořákovou, již léta potkávám coby důchodkyni na cestách mezi její knínickou zahrádkou a boskovickým bydlištěm. Přestože nikdo nemládneme, ona je pořád stejně usměvavá a otevřená rozmluvě.

Cílem autorů stezky i průvodce bylo vést školní žáčky k lásce a ohleduplnosti k rodnému kraji. V úvodu průvodce píší:

Žijeme v době počítačů, videomagnetofonů, již nás nepřekvapí start kosmické rakety. Ale stále více se nám ze života vytrácí přímý styk s přírodou, který má nezastupitelný význam pro všestranný rozvoj lidské osobnosti… Vyjděte proto z učeben, kluboven či domovů a pojďte se s námi projít krásným krajem Malé Hané…

Ruku na srdce, nejsme dnes od přírody odtržení ještě víc než před třiceti lety? Neměli bychom s tím něco dělat? Třeba právě tak, že se vydáme na výšlap do Mojetínského krasu. Barevné podzimní lesy k tomu přímo vybízejí.

další seriály