„Můj život se točil kolem jeskyní na severu Moravského krasu.“

Letos v lednu uplynulo 52 let od objevu Amatérské jeskyně, nejdelšího jeskynního systému Moravského krasu i České republiky – někdy se mluví dokonce o nejdelším jeskynním systému ve střední Evropě. Výročí připomínáme rozhovorem s jeskyňářem Janem Vítem (narozeným 12. 12. 1941 v Brně), který se účastnil výzkumu systému Amatérské jeskyně v době objevu Staré Amatérské jeskyně. Rozhovoru byl přítomen také Ing. Bohuslav Koutecký, zvaný Kocour, narozený 1951, lesník, jeskyňář Plánivské skupiny a jednu dobu pracovník Správy CHKO Moravský kras. Leccos doplnil, i když u průniku do podzemí z Cikánského závrtu dne 18. 1. 1969 nebyl.

Zleva Jan Vít a Bohuslav KouteckýZleva Jan Vít a Bohuslav Koutecký   foto: Hynek Skořepa

Jak jste se vlastně dostal ke speleologii? Tuším, že jste byl povoláním tiskař?

Maminka pocházela z Lažánek u Veverské Bítýšky. Jako kluk jsem lozil ve vápencovém lomu u Lažánek (nachází se zde malý, tzv. Lažánecký kras, v němž bylo popsáno 7 jeskyní, 3 ale byly zničeny těžbou ve zmíněném kamenolomu). Seznámil jsem se s Jirkou Rybákem, začali jsme jezdit do Ochozské jeskyně na jihu Moravského krasu. Ještě před vojnou, v padesátém devátém roce, jsme spávali v různých jeskyních.

Pak jsem byl dva roky na vojně v Táboře, během té doby jsem se dostal do Chýnovské jeskyně (veřejnosti přístupná jeskyně v mramorech a amfibolitech). Chodili tam tenkrát horolezci z Chýnova o sobotách a nedělích a mapovali tam. Po vojně jsme s Jirkou Rybákem pokračovali v Moravském krasu, vznikla skupina Plánivy, nazvaná podle významné jeskyně poblíž Holštejna. 19. 6. 1960 jsme podnikli první výpravu do Plániv, oba patříme k zakladatelům Plánivské skupiny. Z trámů věnovaných brněnským Moravským muzeem jsme si na Plánivách postavili srub.

Řeknete mi něco o Milanovi Šlechtovi, asi nejznámějším z objevitelů Amatérské jeskyně?

Milan byl vedoucím Plánivské skupiny. Studoval strojařinu, studium přerušil a pak ho již nedokončil kvůli své tragické smrti. Plániváci postupně propojili jeskyně v okolí Holštejna v souvislý systém. V jeskyni 13 C pronikli prokopáním úzké pukliny až na podzemní tok Bílé vody. Když při proplavávání sifonu 5. 9. 1965 zahynul Jirka Šlechta, výzkumy notně polevily. Po útlumu následoval objev „Pikovky“, Pikové dámy. Pak jsme se přesunuli do Cikánského závrtu. Začínalo se tam v létě 1968, krátce po vstupu sovětských vojsk. Já jsem dříve pracoval v Ostravě v černouhelných dolech, kam jsem se předtím dobrovolně přihlásil. Proto jsem měl v Cikánském závrtu na starosti hlavně dělat výdřevu. Ve volném čase jsem se taky učil potápět u potápěčů v Telči.

Kde jste jeskyňařil po zákazu průzkumu v Amatérce?

Já jsem pak pracoval Geografickém ústavu ČSAV v Brně, na jehož činnost dnes navazuje brněnská pobočka Ústavu geoniky Akademie věd, tak jsem pokračoval jako profesionál, i v samotné Amatérce.

Na co v souvislosti s Amatérkou nejvíc vzpomínáte?

Vzpomínám na celou dobu, kdy jsem s Plániváky aktivně pracoval. Chodili jsme na plesy v Ostrově a Lipovci. Můj život se od roku 1959 až do roku 1978, kdy jsme končili práci v závrtu Měšiny, točil kolem jeskyní na severu Moravského krasu. Pak jsem byl ještě ve zmíněném Geografickém ústavu, dva roky jsme zkoumali chodbu Amatérské jeskyně směrem ke Sloupu.

Bohuš Koutecký: Užila se spousta srandy. Jezdilo se na lyžovačky do Jeseníků, v létě se lezly skály v Moravském krasu.

Jan Vít: Lozili jsme i Macochu. Z Dolního můstku se šlo pod stěnu a pak se lezlo směrem na Horní můstek. Později to ochranáři omezili.

Byl jste nějak osobně zapojen do záchranných prací v létě 1970?

Byl jsem vedoucím záchranných prací na „Simoňáku“, tedy Simonově vrchu, kde se nachází Cikánský závrt. Byli jsme tam týden. Střídali jsme se s Ryšavým (Přemysl Ryšavý, 1928–2003, ložiskový geolog a speleolog) a s Celofánem (Vojtěch Gregor, zemřel v roce 2019 v Kanadě). Přijeli i bánští záchranáři z Ostravy, ti ale nakonec pro kluky nelezli, vytáhli je Trigoňáci (potápěči speleologické skupiny Trigon). Chodilo se dolů, ale pořád bylo moc vody a nedalo se přes sifony. První nakonec proplaval Mirek Vojanec, policejní potápěč a spolupracovník Plániváků. Protáhl šňůru, ale nenašel je. Našel je Zdeněk Šerebl.

Vím, že do Moravského krasu se stále občas vydáváte. Jak vnímáte jeho proměny?

Pořád ještě někdy zajdu do jeskyňářské hospody U Němců v Ostrově. V krasu se toho moc nezměnilo. Člověk se tam cítí nějak dobře. Pořád tam ještě znám spoustu lidí.

Bohuš Koutecký: To, co jsme tenkrát v krasu společně prožili, to je nejpodstatnější kus našeho života.


Vzpomínky pamětníků na objev Amatérské jeskyně byly publikovány také v článku 50. výročí objevu Amatérské jeskyně (Speleo, svazek č. 77, září 2019). V té době byli mezi žijícími již jen Jan Vít, Vladimír Pípal (Fery), Vladimír Zůbek (Rum) a Miluše Klíčníková–Zůbková (Glufa). Dnes jich je už o dva míň – Vladimír Zůbek zemřel v prosinci 2019 a Vladimír Pípal v roce 2020. Rozhovor byl původně chystán ke kulatému výročí objevu před dvěma lety, z různých důvodů byl však několikrát odložen. Přesto jsme moc rádi, že se uskutečnil – pamětníků objevu už mezi námi mnoho není. A díky zpoždění se rozhovor může zároveň stát příspěvkem k Mezinárodnímu roku jeskyní a krasu, který na letošek pod heslem „Poznávat, rozumět a chránit“ vyhlásila Mezinárodní speleologická unie.

další rozhovory