Toto putování za zajímavými místy Boskovicka bude poněkud netradiční. Nejenom tím, že opět zavítáme kousek mimo vlastní Boskovicko, do Pustého žlebu v Moravském krasu, ale hlavně tím, že zavede čtenáře do podzemí. Vstup do Nové Amatérské jeskyně v Pustém žlebu mnoho turistů míjí bez povšimnutí. Netuší, že je zde od proslavené „Amatérky“ dělí pouhých několik metrů skalního masivu. Musíme však začít od počátku.
Profesor Karel Absolon (1877–1960), boskovický rodák, označil v roce 1909 problém Punkvy za hlavní speleologický problém Moravského krasu. Délku neznámých jeskyní, vázaných na Punkvu a její zdrojnice Sloupský potok a Bílou vodu, odhadoval na 10 km. Až o mnoho let později se ukázalo, že je to o dost víc. Roku 1911 konstatoval, že sifony na konci Sloupských jeskyní a Nové Rasovny v Holštejně jsou pouze začátkem rozlehlých jeskyní, rozkládajících se směrem k vývěru Punkvy v propasti Macocha. Jeho předpoklad se ukázal jako správný. V letech 1920 až 1933 Absolon se spolupracovníky zpřístupnil malou část vývěrové oblasti Punkvy mezi Macochou a Pustým žlebem – dnes jí mohou návštěvníci proplout v rámci vodní plavby v Punkevních jeskyních. Podzemní soutok Sloupského potoka s Bílou vodou a tím vznik ponorné říčky Punkvy předpokládal pod závrtem Městikáď, z jehož dna se několikrát neúspěšně pokusil proniknout do podzemí. Začátkem února 1934 se výzkumníci více než padesátimetrovou chodbou přiblížili k tušeným k podzemním prostorám, proniknout do nich se jim však nepodařilo. 6. února celé pracoviště zničil požár; dodnes není jasné, zda šlo o nešťastnou náhodu, nebo byl oheň založen žhářem. Po řadu desetiletí se výzkumníci snažili proniknout k soutoku jak ze strany od vývěrů, tak od ponorů. V roce 1956 byla objevena jeskyně Spirálka (část povodňového řečiště podzemní Bílé vody), aktivního toku bylo dosaženo o osm roků později v jeskyni 13 C.
Celková délka dosud známých chodeb propojeného systému je více než 40 km. Systém Amatérské jeskyně zahrnuje kromě Staré a Nové „Amatérky“ také další jeskyně, z nichž některé, například Punkevní nebo Sloupsko-šošůvské, jsou přístupné veřejnosti. 18. ledna 1969 pronikli speleologové z Cikánského závrtu do nových prostor, tzv. Staré Amatérské jeskyně. V srpnu téhož roku překonali sifon (zcela zatopenou část chodby) a dostali se do dalších prostor, dnes označovaných jako Nová Amatérská jeskyně. Rudolf Burkhardt a Přemysl Ryšavý v časopise Československý kras roku 1972 napsali: Amatérská jeskyně, objevená roku 1969 po předchozí systematické práci, Plánivskou skupinou Speleologického klubu, představuje dosud nejvýznamnější přínos objevování jeskynních řečišť krasové říčky Punkvy v prostoru severně od Macochy. Jejich slova platí dodnes…
Při průzkumu Nové Amatérské jeskyně bohužel došlo k tragédii. Ačkoliv období druhé poloviny srpna nebylo zcela suché, do systému za sifonem (je myšlen Povodňový sifon, za kterým byl zřízen bivak) se dne 29. 8. spustili Milan Šlechta a Marko Zahradníček, píše fotograf, speleolog a pracovník Správy jeskyní ČR Petr Zajíček v knize Moravský kras v ponorné řece času (2017). Úspěšně proplavali sifon a vše nasvědčovalo tomu, že akce bude mít normální průběh. Jeskyňáři měli hlídku na povrchu a telefonické spojení. V odpoledních hodinách se však nad severní část Moravského krasu zcela nečekaně přihnala bouře s mimořádně vydatným a dlouhotrvajícím deštěm. Do oblasti přinesla stoletou vodu. Potoky se vzduly, oběma žleby tekly řeky, které unášely klády, bahno i automobily, a v podzemí se odehrávalo hotové peklo… Hlídka u telefonu v Cikánském závrtu oba jeskyňáře varovala a ti se rychle vydali na zpáteční cestu. Zvýšená hladina Bílé vody jim ale náhle odřízla cestu jak proti směrem k Povodňovému sifonu, tak i zpět po proudu k bivaku, který byl umístěn v Katedrále Jiřího Šlechty. Zůstali v jediném vyšším komínku mezi bivakem a Povodňovým sifonem v nízké chodbě, kterou zcela vyplnila voda. Po této tragické události byly veškeré práce amatérských speleologů v nově objevené jeskyni (úředním rozhodnutím) zastaveny. Další výzkumy v tomto podzemním systému převzal Geografický ústav Československé akademie věd. Po důkladném prozkoumání a zmapování všech dostupných částí bylo zjištěno, že nejjižnější partie jsou situovány v blízkosti ostrého meandru Pustého žlebu zvaného Koňský spád. V toce 1973 byla proto v tomto místě proražena do prostor jeskyně štola (podle mohutného javoru zvaná Štola U javora), která bezpečně zpřístupnila podstatnou část jeskynní soustavy. I přes tehdejší politické tlaky se podařilo uhájit původně navrhovaný název Amatérská jeskyně…
Za štolou se nachází Absolonův dom a začíná zde takzvaná Ministerská trasa Amatérskou jeskyní. „Ministerská“ proto, že se sem občas vodí návštěvy, včetně politiků a školních exkurzí. V některých letech zde dokonce Správa CHKO Moravský kras pořádá dny otevřených dveří. Do dalších, mnohem zajímavějších částí Amatérské jeskyně, lze vstoupit jen výjimečně a někam proniknou jen speleopotápěči; Stará Amatérská jeskyně je již několik let z důvodů ochrany přírody uzavřena i organizovaným speleologům. Přesto se o těch tajemných nepřístupných prostorách, které jsem sám nikdy neviděl, trochu rozepíši. Největší jeskynní chodbou, jaká kdy byla v Amatérské jeskyni a v Moravském krasu vůbec nalezena, je Macošský koridor. Jeho profil má šířku od 4 do 50 metrů a výšku 3 až 30 metrů. Směrem k Macoše nakonec podzemní Punkva protéká půl kilometru dlouhým tunelem o průměru více než 10 m, aby skončila 420 m dlouhým a 25 m hlubokým Předmacošským sifonem. Tuto poslední překážku se podařilo potápěčům překonat až v r. 1975. Objevitelé tak konečně poznali celou cestu podzemních toků Sloupského potoka, Bílé vody a jejich spojením vzniklé ponorné říčky Punkvy.
Vydejte se teď v zimě někdy do Moravského krasu. V bezlistých lesích jsou skalní stěny Pustého a Suchého žlebu mnohem lépe vidět, kras vystavuje na odiv své často netušené krásy. Zajděte při té příležitosti ke vchodu do štoly U javora. Vchod do ní se nachází přímo pod Koňským spádem, který je jedním z nejúžasnějších míst v krasu a zaslouží si samostatný článek. Obrovský meandr (zákrut) Pustého žlebu pod „Koňákem“ má v zimě zvláštní kouzlo. Ale pozor, jinak pohodlné asfaltové cesty na dnech žlebů, kudy ještě před pár desetiletími jezdily z Blanska linkové autobusy do Sloupu či Ostrova, bývají za mrazivých zim pokryty sněhem a ledem, chůze po nich je pak obtížná a dokonce nebezpečná. Buďte tišší a ohleduplní, nerušte netopýry, jezevce, srnky, sovy a další zvířata, přečkat zimu pro ně není vůbec jednoduché. A neopouštějte značené turistické cesty! Na mnoha místech to zákon přímo zakazuje, protože oba žleby jsou součástí národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy, a dobrovolní členové stráže přírody jsou v Moravském krasu bdělí. A hlavně, patříte přece mezi slušné a ohleduplné lidi…
