V oblasti transparentnosti politiky a veřejné správy udělala společnost za poslední roky velký krok dopředu. Dnes už se nám ani nechce vzpomínat, že jsme dělali novinařinu bez registru smluv, bez zákona o svobodném přístupu k informacím, bez rozklikávacích rozpočtů, bez záznamů ze zastupitelstev či bez informací o jmenovitém hlasování radních. Dobrým příkladem toho, že je stále co zlepšovat, jsou nejrůznější výběrová řízení na řídící posty ve veřejných institucích, a to nejen ve školství.
Aktuálně probíhá na krajském úřadě konkurz na ředitele boskovické Základní umělecké školy (ZUŠ). Vzhledem ke komplikované a lidsky nepříjemné situaci, která vedla ke konci bývalé ředitelky, je atmosféra okolo konkurzu logicky napjatá a pozornost zainteresované části veřejnosti značná. Po problematických letech je důležité, aby byl vybrán někdo, kdo situaci na škole zklidní a zároveň přijde s dobrou koncepcí, která bude odrazem k příštímu rozvoji.
Výběrové řízení proběhlo v polovině července, komise určila, kdo podmínkám vyhověl, a sestavila pořadí úspěšných kandidátů, které formou doporučení obdrží krajští radní. Ti mají pravomoc jmenovat příštího ředitele. Pokud tak učiní, bude jméno nového ředitele první věcí, kterou se o celé věci veřejnost dozví.
Oficiálně neznáme ani počet přihlášených, natož jejich jména, neveřejné jsou jejich koncepce, tajné je jednání komise i doporučení a seznam kandidátů, který připravila pro krajskou radu. Na tom všem přitom závisí výběr příštího ředitele veřejné školské instituce – tedy je zde neoddiskutovatelně velký veřejný zájem, aby věc dopadla dobře. Jakákoli veřejná diskuse, která by koneckonců mohla být přínosem i pro členy komise a pro radní, je však bezpečně vyloučena. Jediná informace, kterou jsme od krajského úřadu získali, je datum příštího jednání rady, kdy se bude nejspíš rozhodovat – 3. srpna.
Jihomoravský kraj tvrdí, že ze zákona nemá možnost postupovat jinak. Podobný případ jsme řešili i při konkurzu na ředitele boskovické základní školy, který vypisovalo město. Překážkou je ochrana osobních údajů jak uchazečů, tak členů komise. Přesto je na místě klást si otázku, jestli by se konkurzní praxe neměla změnit – stačilo by, aby součástí přihlášky byl dobrovolný souhlas s uveřejněním jména, případně se zveřejněním koncepce.
Právě současná situace okolo boskovické ZUŠ ukazuje, jak je stávající proces nevhodný. Situace je citlivá a veřejnost má právo na informace. My jsme novináři a umíme si sehnat alespoň neoficiální informace, takže víme, že průběh a výsledek jednání konkurzní komise vyvolává v řadách pedagogů značné obavy. Podle několika na sobě nezávislých zdrojů u komise uspěl kandidát, kterého provází poměrně kontroverzní pověst a někteří z místních pedagogů s ním mají osobní špatnou zkušenost. Oficiálně však tato informace veřejná není a veřejná diskuse tedy před jednáním rady neproběhne. A to je chyba.
Zákulisní vyjednávání a neoficiální informační toky nejsou lepším řešením. Nic jiného však těm, kterým na škole záleží a mají potřebné kontakty a možnost do debaty aspoň takto vstoupit, nezbývá. Všichni ostatní mohou jen doufat, že krajská rada potřebné informace získá a 3. srpna rozhodne dobře: buď vybere vhodného kandidáta s dobrou koncepcí, patřičnou profesní výbavou a v neposlední řadě i s vhodnými lidskými předpoklady, nebo celý konkurz zruší a vyhlásí znovu.
Aktuální praxe výběrových řízení nastavuje příliš netransparentní prostředí, které neodpovídá 21. století. Toto by se mělo změnit. Riziko politikaření, nejasných vlivů a nepatřičného ovlivňování výsledků jsou za zavřenými dveřmi příliš velké. Kandidáti by měli být ochotní projít veřejným procesem výběru a komise i rada by měly svá rozhodnutí umět obhájit před informovanou veřejností.
O podobné změny usiluje kupříkladu v Brně iniciativa Za Brno kulturní. Města si u konkurzů, které samy pořádají, můžou vyzkoušet, že to jde i otevřeně a není nutné dveře zavírat. Prosadit podobnou změnu na úrovni krajů a ve školství bude asi nepoměrně těžší.
V příštím roce čeká Boskovice konkurz na ředitele Kulturních zařízení. Tak co kdybychom to zkusili tak, že budeme znát jména kandidátů, budeme si moci přečíst jejich koncepce, budeme s nimi třeba moci udělat rozhovory – jako to bylo na celostátní úrovni v případě uchazečů o post ředitele Českého rozhlasu či České televize –, budeme znát členy komise, budeme vědět, jak o pořadí kandidátů rozhodla? A to všechno ještě předtím, než o vítězi rozhodne městská rada? Inu, bylo by to pěkné a prospěšné.
