Minulý měsíc jsme si připomněli 170 let od narození prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Je pozoruhodné, jak byl nejen za svého života, ale i po smrti objektem jak značné až nekritické úcty, tak i nenávisti.
Fotografie ze sbírky Muzea regionu Boskovicka, které dokumentují zejména slavnostní odhalování Masarykovy sochy v Boskovicích, netvoří sice ucelený soubor, některé jsou součástí alb, jiné byly získány jako jednotliviny či menší celky, ale alespoň zčásti dokládají spletité osudy sochy zakladatele československého státu.
Záměr postavit v Boskovicích pomník prezidentu T. G. Masarykovi vznikl v řadách legionářů po jeho návštěvě města v roce 1929. Organizace se roku 1933 ujal ruský legionář Jan Jelínek, který inicioval schůzku představitelů místních spolků, úřadů a politických organizací; byl zvolen výbor pro postavení pomníku, jehož úkolem bylo v co možno nejkratší době získat finanční prostředky a zajistit přípravné práce. Provedení pomníku bylo zadáno prof. Leopoldu Schmidtovi, též ruskému legionáři, který portrétoval pana prezidenta na Hradě, a akademickému sochaři Josefu Otoupalovi, který sochu realizoval.
Základní kámen byl slavnostně položen v pátek 28. září 1934, vystoupil rada vrchního zemského soudu Dr. František Bursák, který ve své řeči zmínil, že „president Masaryk učil národ milovati pravdu a dobro, učil nás pěstovati politiku poctivou, rozumovou a národní“. Projev měl i okresní hejtman Richard Kabela, žák Masarykův. V sobotu 6. října 1934 večer byla uspořádána slavnostní akademie v sokolovně a následující den, v neděli 7. října, byl pomník slavnostně odhalen a odevzdán veřejnosti. Řečník plukovník Alois Randák z Olomouce tlumočil „dík našeho národa milovanému prezidentovi, odhodlání a slib pracovat v zásadách našeho Osvoboditele k dalšímu upevnění a zachování našeho státu proti nepřátelům vnitřním i vnějším s plnou opravdovostí, ať by kdykoliv a kdekoli proti nám vystoupili. Nikomu nic nebereme, ale své si uhájíme, máme zkušeného, rozumného a věhlasného vůdce, jeho prozíravostí se nám dostalo svobody, kterou si trvale zachováme a pro kterou jsme ochotni přinésti všechny oběti.“ Podobně promluvil i starosta města Brna a předseda župy Starodružiníků Karel Tomeš.
Za okupace byla Masarykova socha odstraněna a v utajení, aby se zabránilo jejímu zničení, byla ukryta na Dvou dvorech, kde přečkala až do konce války.
V neděli 15. července 1945 dopoledne byl znovu odhalen před budovou okresního úřadu pomník presidenta Osvoboditele za velké účasti tisíců občanů z města a okolí. „Velký průvod seřadil se u nádraží, odkud za řízných pochodů městské hudby kráčel ulicemi po náměstí k místu slavnosti, kde na původním místě zářil vkusně růžemi a kvítím ozdobený pomník, oslněný zlatými paprsky letního slunce a vítal mnohé svoje známé a dávné ctitele,“ zapsal tehdejší kronikář Josef Korec. Učitel a kandidát filosofie Antonín Sychra ve svém projevu probral „životní dílo prezidenta Osvoboditele, jeho postoj ke světovým a národním otázkám, jeho boj za pravdu a očistu národního života a odstranění klamů a omylů.“ „Studiem spisů a děl velikého myslitele zušlechtíme svoje myšlení a zušlechtíme svůj život,“ zakončil projev Sychra. Slavnost, z níž „účastníci odcházeli potěšeni jako z návštěvy od dobrého tatíčka“, byla ukončena národní hymnou.
Je vůbec zajímavé, jak se v poválečném pětiletí proměnila skladba oficiálně slavených výročí, jak dokládají záznamy v kronice:
- 1945 – Oslava 28. října, Říjnová revoluce ruská (poprvé slavena)
- 1946 – Květnové oslavy národního osvobození, Vzpomínkový večer (k 9. výročí úmrtí TGM), Oslavy 28. října, Výročí Velké říjnové revoluce ruské
- 1947 – Oslava svátku práce 1. máje, Oslava 28. října
- 1948 – Oslava narozenin presidenta Osvoboditele, Svátek práce, Oslava narozenin presidenta Dr. Ed. Beneše, K úmrtnímu dni presidenta T. G. Masaryka, K úmrtí presidenta Dr. Ed. Beneše, Oslava 28. října, Oslava narozenin generalissima J. V. Stalina
- 1949 – K 25. výročí úmrtí V. I. Lenina, 31. výročí založení Rudé armády a oslava únorových událostí, Oslava 1. máje, Oslavy 4. výročí našeho osvobození, Slavnosti dnů československo-sovětského přátelství, K oslavě 70. narozenin generalissima J. V. Stalina.
Zcela se vytratily připomínky spjaté s naší státností, na úkor výročí událostí a osob cizího státu.
Třebaže osobnost prvního československého prezidenta se stala v novém komunistickém režimu nežádoucí, jeho socha vydržela stát před okresním úřadem ještě celých 10 let, než „v noci z 20. na 21. dubna 1959 skupinka komunistů a členů Lidových milicí sochu s pomocí traktoru vandalsky strhla a úlomky rozemlela v pískovém lomu v Doubravech,“ jak zapsal do kroniky dr. Jaroslav Bránský pozdější osudy Masarykova pomníku.
V roce 1990 přišel s návrhem na obnovení Masarykova pomníku Karel Kovář, ředitel městských kin, který ve své kanceláři v kině ukrýval původní třetinový model sochy a se svým záměrem seznámil dr. Jaroslava Bránského, nápomocen při tom byl i místopředseda MěstNV Jaroslav Vodák. K vytvoření nové sochy byl použit kvádr hořického pískovce, který byl přivezen v roce 1934 jako rezerva a nacházel se na dvoře Drbalova domu, na jehož na půdě byl nalezen i sádrový model hlavy T. G. Masaryka, kterou Schmidt vytvořil jako studii pro původní sochu. Práci na kopii sochy provedli kamenosochaři Josef Leitgeb a jeho syn Jan z Blanska, kteří navrhli a zajistili i osazení sochy. O umístění nové Masarykovy sochy proběhla tehdy anketa – ze tří návrhů: před radnicí, v parku u základní školy na náměstí 9. května, nebo na původním místě před budovou bývalého okresního úřadu, nejvíce hlasů obdržela varianta zachovávající původní umístění. Na uhrazení nákladů se složili občané téměř 10 000 Kčs, podnik Minerva 69 000 Kčs a 30 000 Kčs Městský úřad. Slavnostní projev při odhalení Masarykovy sochy 28. října 1991 přednesl univ. prof. Jaroslav Mezník z Masarykovy univerzity v Brně; s projevem vystoupil i starosta města ing. Zdeněk Měcháček, přítomno bylo asi 1000 občanů. V podvečer se sešli účinkující a přizvaní hosté v hotelu Velen k přátelskému posezení, jehož náklady uhradil sochař Josef Leitgeb.
Masarykovo náměstí
Obdobnými, ovšem z povahy věci ještě četnějšími změnami prošlo pojmenování ústředního boskovického náměstí, po celá staletí nazývaného prostě rynek, roku 1899 – při příležitosti padesátiletého jubilea nástupu na trůn – oficiálně pojmenovaného Náměstí císaře Františka Josefa. Na počest prvního československého prezidenta bylo přejmenováno zřejmě k 10. výročí vzniku československého státu – v kronice se objevuje první zmínka o Masarykově náměstí v zápisu z roku 1928. V roce 1940 bylo náměstí přejmenováno na Grosser Platz (s českou formou Velké náměstí), jméno představitele demokratického státu okupantům vadilo. V květnu 1943 bylo náměstí přejmenováno na Reinhard Heydrich Platz/náměstí Reinharda Heydricha. Po okupaci se vrátilo Masarykovo jméno.
V roce 1956 byly z rozhodnutí MěstNV Boskovice přejmenovány „dosud nevhodně pojmenované“ ulice, z Masarykova náměstí se tak stalo náměstí Gottwaldovo. Podnět k tomuto pojmenování byl předložen již v roce 1953, po jeho úmrtí. Rozhodnutí ovšem přišlo v celkem nevhodnou dobu, kdy již z Moskvy přicházela Chruščovova kritika Stalinova kultu osobnosti, jež ovšem dopadala i na jeho československého nohsleda Gottwalda. Náprava pak přišla v roce 1959, kdy byl název změněn na náměstí Obránců míru, s odůvodněním 10. výročí světového hnutí Obránců míru.
Znovu za nevhodných historických okolností byl radou projednáván návrh na navrácení názvu Masarykovo náměstí – 26. 9. 1968, a dán do souvislosti s 50. výročím vzniku Československa. Oficiální žádost byla předložena ke schválení plenárnímu zasedání MěstNV právě v den výročí vzniku státu 28. 10. 1968, a zasedání návrh schválilo. K tomu však došlo v okupované zemi a politické okolnosti vedly k tomu, že přestože rozhodnutí pléna MěstNV bylo právoplatné, fakticky ke změně nedošlo – „v zápisech ze schůze MNV ze dne 9. 1. 1969 se opět setkáváme s označením náměstí Obránců míru…“ uvádí ve své diplomové práci Martina Kovaříková (KOVAŘÍKOVÁ: Urbanonyma v Boskovicích. Diplomová práce. FF Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava 2006, s. 33–34, převážně odtud jsou čerpány informace k předchozí pasáži). Po roce 1989 se náměstí opět vrátilo Masarykovo jméno, podobně jako byla zpět navrácena jména některým dalším ulicím, které byly přejmenovány v období komunistického režimu.
Že se oba zločinné totalitní režimy minulého století – nacistický i komunistický – snažily potírat vzpomínku na zakladatele prvního československého demokratického státu T. G. Masaryka, nijak nepřekvapuje. Jak ve své knize Jiný TGM Pavel Kosatík parafrázuje Zdeňka Hojdu a Jiřího Pokorného (Pomníky a zapomníky) „důslednost, s níž nedemokraté všeho druhu ve všech dobách likvidovali Masarykovu památku, nejlépe vypovídá o síle jeho myšlenek.“
