Opatření přijatá proti šíření koronaviru se začínají uvolňovat. Jestli jsme doteď sledovali počty nakažených a hospitalizovaných s napětím, nyní je můžeme začít sledovat s ještě větším napětím. Máme za sebou první kolo zápasu, ale nevíme, jestli to byl první poločas, první třetina nebo první stadionový okruh ve vytrvalostním běhu na deset kilometrů s překážkami.
Z toho důvodu by bylo dobré být spíše trpěliví, nedat se do sprintu, natožpak popustit uzdu oslavám vítězství.
Rozvolnění přísného režimu už bylo nutné, společnost nelze držet pod pokličkou donekonečna a vzhledem k aktuálním číslům – počet denních přírůstků nakažených v republice klesá, na okrese Blansko se kumulativní počet zastavil před dvanácti dny na číslovce osmnáct – je nemožné udržet jak disciplínu, tak vlastní ospravedlnitelnost nařízení, která mnoha lidem zasáhla velmi drsně do života a v mnohém je ohrozila. Zároveň je třeba mít stále na mysli, že čelíme ještě mnohem hrozivějšímu riziku.
První kolo krize je zároveň nepříliš dobrou zprávou o stavu naší společnosti a naší veřejné diskuse. Naplno se ukázalo, že žijeme v čase nedůvěry.
Objektivně vzato zvládlo vedení státu svůj hlavní úkol velice dobře. To první kolo jsme čistě z hlediska boje proti šíření nemoci vyhráli na body. Zároveň jsme se nevyhnuli velkému množství zmatků, podezřelých čachrů a naprosto nezvládnuté komunikace s veřejností. Publicista Petr Koubský k tomu v jedné z diskusí trefně poznamenal, že část odpůrců této vlády je nyní zcela zmatena, neboť jsme byli zvyklí, že vláda dělá špatné kroky, ale brilantně je marketingově prodává a komunikuje, zatímco nyní dělá v zásadě dobré kroky, ale komunikuje je mizerně.
Problém nedůvěry ovšem je, že se šíří podobně jako nákaza a nakonec ochromuje i ty, kdo stojí proti jejím rozsévačům. Překvapilo mě, kolik lidí z antibabišovského tábora je dnes ochotno věřit, že premiérovi se zalíbilo v drastických opatřeních a nesmyslně dlouho je chce prodlužovat. Spojit si nepříjemné s nepříjemným je asi přirozené, a tak se nenáviděný premiér stal symbolem opatření, která nám vadí. Kvůli tomu můžeme docela dobře přehlédnout, že nám hrozí zcela jiné riziko – populista v čele státu možná nyní právě naopak až příliš podlehl společenské poptávce po uvolňování, nedal na rady epidemiologů a zvolil příliš rychlé tempo toho, čemu se poněkud naivně říká návrat do normálu.
V horším případě se odpor k vládě přenesl na celkové popírání rizik pandemie. V čase nedůvěry je zpochybňováno vše, takže i rychlá a masivní reakce státu, díky které dnes nepočítáme oběti v tisících jako v jiných zemích. Nebo je zlehčována i samotná hrozba viru jako takového.
Je bohužel pravděpodobné, že nás čeká ještě hodně následujících kol zápasu. Také šéf boskovické nemocnice říká jako mnoho dalších, že nemoc covid-19 nikam nezmizí a budeme se muset naučit s ní nějak žít. Bude to od nás vyžadovat hodně vytrvalosti, solidarity, obezřetnosti, uskromnění a ohleduplnosti. To vše se dosud projevilo v nebývalé míře. I v Boskovicích vidíme mnoho příkladů toho, jak fantasticky společnost dokázala zareagovat. A nejde jen o šití roušek. Kde se nám bohužel nedaří, je právě oblast politické debaty. Ukázalo se, jak moc jsme právě zde nepřipraveni na krizi. Jak moc jsme ztratili hranice toho, kam až lze jít a kde už je třeba začít spolupracovat. Jak moc jsme oslepli odporem a nedůvěrou. Básník Jirous napsal ve vězení: Po ránu mezi ďábly vstáváš, pomalu sám se ďáblem stáváš. Nemohu se ubránit dojmu, že právě to se mnohým z nás děje. Debata ztratila racionalitu, a to je právě teď velice nebezpečné. Prožívat pandemii za časů nedůvěry je rizikové, protože dobrá rozhodnutí předpokládají věcnou diskusi.
Na tohle bychom si měli dávat opravdu pozor. A nic na tom nemění, že primárně jsou za tento stav epidemie nedůvěry nyní odpovědní především dva muži: prezident a premiér. Na nepěknou minulost, která jejich nástupu předcházela a vytvořila pro něj dobrou půdu, se nelze vymlouvat donekonečna. Nyní už sklízíme plody, které zaseli oni.
Pokud jsme se však dostali do situace, že nesmíme s úlevou pochválit jejich dobrý projev či dobrá rozhodnutí vlády, protože se štítíme vypadat jako jejich příznivci, stali jsme se skutečnými oběťmi toho, co šíří. A to je ostatně to hlavní, co jim vyčítám. Tohle je nejkrutější důsledek mstivosti a snahy rozdělovat společnost v jednom případě a falešného mesiášství, populismu a kolosálního střetu zájmů na straně druhé. Pokud nás připraví o naši vlastní schopnost věcné a uměřené diskuse, vyhráli.
Do voleb sněmovních i prezidentských je ještě dost daleko, ještě dost dlouho s nimi tudíž budeme po ránu vstávat. Tak pozor na to.
