Při zpracovávání zcela jiného tématu jsem v archivu Ohlasů narazil na zajímavý titulek: O hale se rozhodne až v červnu. Zajímavé na něm bylo to, že je čtyři roky starý. A mohl by být ještě starší, v archivu Boskovicka by se podobný titulek našel možná z doby před více než deseti lety. Člověka napadá otázka, co bychom mohli udělat pro to, abychom v Boskovicích podobné titulky nemuseli psát a číst ještě třeba za dalších pět let.
Letos to navíc vypadá, že o hale se nerozhodne až v červnu, ale v lepším případě už v červnu, v horším až v září. Příčin je jistě mnoho, ale musím přiznat, že čistě politicky je to pro mě více než překvapivé. Těsně po komunálních volbách jsme nově vznikající koalici říkali pracovně koalice pro halu a očekávali jsme, že bývalá opozice, která stále nese trauma krachu stavby haly na Slovákově ulici, bude mít reparát jako svou hlavní a jasnou prioritu. Jinými slovy, že si politici plácnou nad koaliční dohodou s tím, že halu postaví co nejdříve na konkrétním místě, a na všem ostatním se můžou domluvit postupně.
To se zjevně nestalo. V programovém prohlášení rady najdeme velmi opatrnou formulaci Vytvoříme zadání pro následnou výstavbu sportovní haly, jejíž deficit vytlačuje některé sporty z Boskovic do okolních obcí. A hlavně: ukázalo se, že nová koalice nemá shodu na tom, kde halu postavit. Sedm měsíců po volbách říká starosta Jaroslav Dohnálek (ODS) opatrně, že se koalice dohodě blíží.
Zodpovědnou osobou se stal neuvolněný místostarosta Radek Mazáč, zvolený za Sportovce, který postupně vyhlásil několik termínů, které přípravu zásadním způsobem posunou dopředu. Ty se však posléze vždy ukázaly jako nerealistické. Aktuálně je ohrožený i termín červnového zastupitelstva. Je tedy dost dobře možné, že jen určení lokality bude této koalici trvat celý rok. Tím se ovšem komplikuje ambiciózní plán halu do konce tohoto volebního období postavit.
Ve hře jsou dvě varianty: Hybešova a Sušilova. Stále však platí usnesení minulého zastupitelstva, že hala má stát v Červené zahradě, a tato varianta má nemálo příznivců. Pokud se zatím nedaří najít shodu ani uvnitř koalice, najít širší shodu i s podstatnou částí opozice, jak by se u velké městské investice hodilo, bude asi ještě těžší. A zatím se o to ani nikdo nepokouší. Evidentně nejednotná koalice má tolik problémů sama se sebou, že se zatím s diskusí o výběru lokality schovává. Místostarosta Radek Mazáč nechodí na tiskové konference a nekomunikuje ani prostřednictvím městských médií či internetu. Na naši žádost nám odmítal vydat i materiály, na které máme podle zákona o svobodném přístupu k informacím právo. Pokud s novináři mluví, říká věci, které se postupně ukážou jako nepravdivé, jako když nám 11. února přes tiskového mluvčího vzkázal: „Komplexní materiál včetně příloh bude představen na tiskové konferenci města Boskovice v časovém horizontu jednoho měsíce.“ Nic takového se pak nestalo. Podobnou hodnotu má výrok rovněž z první poloviny února: „Směřujeme k tomu, aby se ve druhém čtvrtletí zadala projektová dokumentace.“ Je květen a k podobnému kroku je zatím velmi daleko.
Žádný komplexní materiál tedy zveřejněn nebyl, neznáme ani podrobnosti z jednání se sportovními kluby. Z těch neexistují žádné dohledatelné výstupy a nemáme tedy ani moc přesnou představu o tom, jak by mělo vypadat zadání pro architekty a projektanty. Nekonala se žádná veřejná projednání a podrobněji se výběrem lokality zatím nezabývala ani sportovní komise. Nikdo nepředkládá žádná fakta a žádné informace. Zde selhává i opozice, která by měla na zastupitelstvu tyto informace slyšet. Místo toho se chová podobně jako místostarosta Mazáč – zde kupříkladu zklamali Piráti, kteří slibují transparentní politiku a rozhodování na základě dostupných dat, avšak na zastupitelstvu argumentují svými údajnými informacemi od sportovních klubů, aniž by věrohodně doložili, s kým konkrétně jednali a co se dozvěděli.
Smutné je na celé věci podle mého názoru především to, že tento způsob cesty k rozhodnutí je nejen neseriózní, zjevně neefektivní, ale v konkrétním případě lokality pro sportovní halu také zcela zbytečný. Žádná ze tří variant totiž nepůsobí jako vyložený nesmysl. Politici, kteří to tvrdí, hrají jen svoji politickou a egoistickou hru. Hala na Hybešově, hala na Sušilově, hala v Červené zahradě – myslím si, že nic z toho není pro Boskovice žádná katastrofa. Všechny varianty mají své jedinečné výhody, ale samozřejmě také své nevýhody. Pokud se je někdo snaží zamlčovat, tak s námi manipuluje. Bylo by mnohem prospěšnější hrát otevřenou hru.
Hala v Červené zahradě znamená časový odklad, který můžeme výrazně zkrátit jen za cenu toho, že rezignujeme na opravdu koncepční a promyšlené řešení celého areálu. Hala na Sušilově představuje bourání dvou tělocvičen v relativně dobrém stavu. Hala na Hybešově znamená, že rezignujeme na obě důležité věci, mezi kterými jsme se doposud rozhodovali: nebudeme mít ani halu jako součást komplexního areálu, ani halu, kterou mohou pohodlně využívat děti z některé budovy boskovické základní školy.
Oproti tomu můžeme mít halu ve sportovním areálu, halu u základní školy a navíc vrátíme život významné památce, nebo využít všech výhod stavby haly na zelené louce.
K těmto argumentům už těžko něco nového přibude. Protahující se diskuse tak znamená pouze to, že politici nejsou schopni dohodnout se sami mezi sebou. Možná proto, že někteří z nich chtějí až příliš vyhrát a prosadit si svou variantu. Místo toho by se ale měli soustředit na dohodu. Starosta Dohnálek má pravdu, když říká, že nakonec se bude jednat o politické rozhodnutí. Žádný další přesvědčivý argument, který náhle vyjeví jednu z variant jako výrazně nejlepší, už nečekejme. Vždy něco získáme a něco ztratíme.
Místo silového prosazování vlastních variant a snahy zvítězit bychom se proto měli soustředit především na věcnou, transparentní a co možno nejširší debatu koaličních politiků s opozicí, sportovci, odborníky, architekty a širokou veřejností. Nejprve o lokalitě, a pak především o tom, jakou halu zde vlastně chceme postavit a jak chceme k co nejlepšímu řešení dospět – v tomhle jsme v Boskovicích s přípravou velkých investic dlouhodobě na štíru a potřebujeme se to konečně naučit. Tohle bude nakonec nejdůležitější, a to právě proto, že žádná z variant nepředstavuje vyloženě špatné řešení. Na každém z míst ale samozřejmě můžeme ke špatnému řešení dospět. Pokud by toto hrozilo, bude teprve namístě projevit výraznou nespokojenost.
Cesta k tomu, abychom v příštích letech nemuseli psát další titulky o tom, že se bude rozhodovat o hale, je tedy nasnadě: skutečná ochota ke konsenzu na lokalitě namísto urputného prosazování vlastních představ, a posléze snaha o vytvoření co nejkvalitnějšího zadání, dále co nejlepšího architektonického řešení a konečně vlastní příprava a provedení stavby.
