Boskovičtí skauti nachystali na květen oslavy 100 let skautingu v Boskovicích. Oslavy budou zahrnovat výstavu v muzeu, vydání knihy a řadu dalších akcí. O tom všem jsme si povídali s Ludmilou Dobrozemskou a Václavem Klíčem, kteří stáli v čele příprav.
V květnu budeme slavit 100 let skautingu v Boskovicích. Co to vlastně znamená, těch 100 let? Co je ta první událost, od které se tento děj počíná?
VÁCLAV KLÍČ: Pravdou je to, že žádná konkrétní událost není. Máme záznam o tom, že tehdy už skautská činnost probíhala.
LUDMILA DOBROZEMSKÁ: Máme první záznam – pokladní knihu z roku 1919, ale první kolonka je převod čistého jmění z roku 1919.
VÁCLAV: Pak jsme objevili ještě článek v novinách z roku 1929, že skauti slavili 10. výročí založení prvního oddílu. Takže to vypadá tutově, i když konkrétní zprávu o založení prvního oddílu nemáme.
Do jaké míry bylo v tom roce 1919 už běžné, že ve městě velikosti Boskovic existoval Skaut?
LUDMILA: Bylo to běžné, rozhodně ne ojedinělé.
VÁCLAV: V této době už ano. To už je po válce a v této době už boom nastal. Také víme, že letos slaví 100 let několik dalších středisek. Asi to nebylo všude, ale už jsme v té vlně, kdy skauting začínal být běžný.
LUDMILA: Vlna oslav bude pokračovat po republice ještě příští rok. Letos a příští rok je těch stoletých výročí nejvíc.
Dochovaly se další prameny z prvních let?
VÁCLAV: Celkem máme tři prameny: tu pokladní knihu, sešit zápisků družiny Srnců z roku 1921…
LUDMILA: Zapisují si tam, co dělali na družinovkách a na výpravách, kam chodili a podobně.
VÁCLAV: A pak ještě sešit družiny Veverek, také z roku 1921. Pak máme fotografie z let 1926 a 1929. Moc toho není. Ve třicátých letech už je to lepší.
A další předměty?
LUDMILA: Ty se moc nedochovaly. Nejstarší vlajka je z roku 1934.
VÁCLAV: Ze třicátých letech už jsou vlajky, hlavně fotky a už jsou i nějaké sepsané vzpomínky. Tohle hodně způsobilo 40 let komunismu. Lidé se hodně báli, takže spoustu věcí raději vyhodili nebo zlikvidovali.
Máme tedy nějakou konkrétnější představu, jak předválečný Skaut v Boskovicích fungoval?
LUDMILA: To máme, předválečná léta už jsou zmapovaná dobře.
VÁCLAV: Když jsme se začali zhruba před dvěma lety zabývat tím, že bychom to měli dát dohromady, měli jsme jeden odstaveček textu o tomto období. Víc nic. Začali jsme hledat texty v novinách, fotografie, archivy. Aktuálně už je toho víc. Máme spoustu jmen lidí, kteří skautovali. Víme, kde byly tábory. Fungoval minimálně jeden chlapecký oddíl, i když jsou nějaké záznamy, že snad byly i dva. A zhruba od roku 1935 nebo 1936 fungoval i dívčí oddíl. Také víme, že tady fungoval židovský skautský oddíl a dokonce takoví komunističtí skauti – jmenovali se Spartakovi skauti práce. Z dnešní pohledu bychom je asi mezi skauty nepočítali, ale tehdy to tak nějak brali.
LUDMILA: Je tam ještě problém, že existovaly různé paměti nebo vzpomínky skautů, ale když zemřeli, rodiny to zlikvidovaly. Mnoho skautů jsme nestihli vyzpovídat. Začali jsme pozdě. Kdybychom začali o pár let dřív, ještě někteří pamětníci žili.
Objevovali jste úplně nové materiály, nebo jste spíš shromáždili to, co se vědělo, že existuje?
LUDMILA: Měli jsme toho opravdu minimum. To, co máme, je výsledek práce posledních dvou let. Nejvíc jsme se snažili uchovat vzpomínky pamětníků, objížděli jsme hodně skautů a skautek. Nejen z Boskovic, jelo se třeba až do Karlových Varů.
VÁCLAV: Na začátku jsme netušili ani to, že tady byl židovský oddíl nebo ti Spartakovi skauti práce. A pak se nám podařilo shromáždit dost fotek z předválečného období a články z novin. Daleko víc věcí jsme zjistili z poválečného období. On už opravdu nežije nikdo, kdo by si pamatoval Skaut před válkou. Poslední, o kom jsme věděli, že chodil před válkou do Skautu byl Alois „Lolin“ Král a Leopold „Hurvínek“ Färber. Když umřel Lolin, tak nás to ťuklo, že musíme začít něco dělat, než bude úplně pozdě. Přímá svědectví už ale nemáme. Jen to, co bylo sepsáno – to máme od Lolina a od Jaroslava Vaška.
Ti napsali vzpomínky?
LUDMILA: Jsou s nimi nahrané rozhovory. Ale my už jsme se nemohli doptat na to, co jsme potřebovali.
Nejvíc svobodných dní v historii
Mluvíme o různých obdobích činnosti, asi bychom to měli shrnout. Je jasné, že těch 100 let Skaut nefungoval kontinuálně. Jak je to přesně?
VÁCLAV: Když začneme od začátku, Skaut začal v Českých zemích působit v roce 1912.
LUDMILA: A hned se začal rozvíjet. Bylo to něco neobvyklého, nastal boom. Nejprve skautovali jen chlapci, v roce 1914 i dívky. Tohle fungovalo až do nástupu nacismu, poprvé byl skauting zakázán v roce 1940.
VÁCLAV: A to demonstrativně na výročí republiky 28. října 1940.
LUDMILA: Samozřejmě fungovaly nelegální oddíly. Mnoho skautů přešlo do odboje, což je případ i několika boskovických skautů.
Třeba Hurvínka.
VÁCLAV: Ten je asi nejznámější. Víme o lidech, kteří skončili v koncentračních táborech a zahynuli tam.
LUDMILA: To je případ i židovského oddílu. Mnoho členů nejspíš zemřelo v koncentračních táborech, ale nevíme to přesně, protože se nedochovaly záznamy. Některá jména jsme dohledali a shodují se, třeba vedoucí oddílu Kurt Munk.
VÁCLAV: Pak máme třeba zajímavou informaci, že po válce se nosil v jednom oddíle tady v Boskovicích fialový šátek s černým lemem, což bylo na počest nějakého zdejšího skauta, který byl v odboji a zahynul. Zatím se nám ale bohužel nepodařilo najít pamětníka, který by znal jeho jméno.
Po roce 1945 se Skaut rychle obnovil?
LUDMILA: Obnovil, ale ne nadlouho. S nástupem komunismu šel nejdříve pod Svaz československé mládeže a v roce 1950 byl zakázán. Zákaz trval do roku 1968. Hodně skautů přešlo pod pionýrskou organizaci, to je potřeba říct – chtěli pracovat dál s dětmi a našli si tento způsob. Ale opět vzniklo i mnoho ilegálních oddílů a skauti se účastnili třetího odboje.
Jak dlouho trvalo zrušení zákazu na konci šedesátých let?
LUDMILA: Dva roky. V roce 1970 došlo k dalšímu zákazu.
Stihl se tehdy Skaut obnovit i v Boskovicích?
LUDMILA: Ano.
VÁCLAV: Fungovaly zde tři chlapecké oddíly a jeden dívčí. Začalo to až v roce 1969, i když snahy byly už dřív.
Takže to pak vlastně trvalo jen rok.
VÁCLAV: Zhruba rok a půl. Stihli dva tábory.
LUDMILA: Ty dva roky byly každopádně velmi důležité, protože se vychovali ti skauti, kteří to pak vedli dál a po roce 1989 to znovu rozjížděli. V tom roce 1970 to byl dosud poslední zákaz skautingu.
VÁCLAV: Nejvíc nových věcí jsme objevili z poválečného období. Na počátku jsme ani nevěděli, jestli tady nějací ilegální skauti fungovali nebo byli v odboji nebo byli zavření. Ani z pamětníků nikdo nic moc nevěděl. Pak jsme to začali víc zkoumat v archivech a dnes už máme celou řadu jmen lidí, kteří byli v jáchymovských uranových dolech; přímo v Boskovicích působila ilegální skupina, ve které bylo několik skautů. Příběhů se nám začalo otevírat víc a ještě to nemáme zpracované. To nás mrzí, že v knize nebude úplně všechno. V posledních třech čtyřech měsících se nám podařilo do toho víc proniknout a téměř den co den získáváme nějaké nové informace, kdo jak fungoval, kdo byl zavřený, kdo byl v uranových dolech.
Z těchto lidí ještě někdo žije?
VÁCLAV: Ano. Není jich moc, ale někteří ještě žijí.
To období, které dnes prožívá Skaut od roku 1989, je nejdelší kontinuální období od začátku?
LUDMILA: Je to tak. Nedávno jsme jako celá česká organizace slavili nejvíc svobodných dní Junáka v historii.
VÁCLAV: Bylo to asi před třemi týdny.
Nenechávalo nás to dobře spát
Už jsme narazili na pár akcí, které chystáte k výročí – třeba vydání knihy. A výstavu v muzeu – co na ní bude?
LUDMILA: Bude tam shrnutá historie našeho střediska, dále tam budou mnohé předměty z našeho působení a představí se jednotlivé oddíly. Chtěli jsme to udělat co nejvíc interaktivní, pro různé věkové kategorie, takže si návštěvníci také budou moci vyzkoušet různé skautské dovednosti. Třeba uzly, zdravovědu, bude tam klubovna pro děti, podsadové stany a podobně. A také se nám povedlo od jednoho skauta-sběratele, který má velkou sbírku skautských artefaktů, tedy různé nášivky, odznaky, šátky, vlajky z celého světa, zapůjčit některé předměty.
Oslavy začnou vernisáží této výstavy?
LUDMILA: Mimo jiné. V sobotu 4. května to celé začne mší svatou, kde bude žehnán náš nový střediskový prapor. Potom projdeme všichni skauti průvodem od kostela k radnici, kde bude slavnostní nástup.
VÁCLAV: Tam právě proběhne i zahájení výstavy, pak bude doprovodný program pro děti s různými stanovišti a večer bude slavnostní oheň ve farní zahradě.
Prozradili jste, že také chystáte knihu. Ta je koncipovaná jak?
LUDMILA: Jsou tam ty nejdůležitější události od roku 1919 do dneška. Do roku 1990 jsou tam téměř všechny informace, které jsme zjistili.
Knihu jste chystali vy dva?
LUDMILA: My a taky Ladislav „Aládin“ Oujeský. A pomáhala nám spousta dalších lidí. Aládin objížděl pamětníky, jezdil do archivů.
VÁCLAV: On totiž spolupracuje s Post Bellum, dělá rozhovory pro Paměť národa. Měl už vyzpovídaných hodně pamětníků, takže nám dával tipy, za kým jít. Pak se do toho hodně zapojil a objížděl lidi.
LUDMILA: Po roce 1990 už nejsou zmíněny všechny události, které se staly, protože toho je strašně moc. Udělali jsme výběr. Není tam už ani detailně popsaná historie dalších oddílů, to by vydalo na další knížku. Už nebylo v našich kapacitách to stihnout.
Znamená to, že Skaut teď prožívá nejen nejdelší, ale taky nejsilnější?
VÁCLAV: To asi úplně ne. Nejsilnější to bylo po válce. To bylo opravdu v celém Československu čtvrt milionu skautů.
A v Boskovicích?
VÁCLAV: Podle pamětníků to bylo údajně šest set osob. Já to trošičku na základě našich výzkumů zpochybňuji, myslím, že to nebylo tolik, ale stovky lidí to určitě byly.
A dnes?
LUDMILA: Máme 439 registrovaných členů.
VÁCLAV: Takže se k tomu pomalu blížíme, ale ještě nás tolik jako po válce není.
Co vás během té badatelské činnosti v posledních dvou letech nejvíc překvapilo?
LUDMILA: Asi to působení skautů v komunistické době. Padesátá léta. Ti, kdo byli v odboji, ale i to, že existovali i zrádci.
VÁCLAV: Nebylo to jednoduché období. Nebylo by rozhodně férové říct, že všichni skauti byli demokratičtí a byli rozhodně proti komunismu. Máme spoustu jmen lidí, kteří byli aktivní straníci, vidíme spoustu lidí, kteří režim nějakým způsobem podporovali. A víme, že jednu skautskou odbojovou skupinu tady v Boskovicích udal aktivní skaut. Jiní skauti byli v jáchymovských uranových dolech a další boskovický skautský vedoucí tam dělal nějakou dobu ostrahu. To je takový historický paradox, byli tam zavření skauti a na druhé straně plotu byl také boskovický skaut. To byly informace, o kterých bych skoro řekl, že nás ani nenechávaly dobře spát. Jsou to zajímavé osudy.
Mohl se člověk dostat do vězení vyloženě za to, že se angažoval v utajeném skautu?
VÁCLAV: Pokud to bylo v utajení, tak ano. Dělat skauting po roce 1950 byl velký problém. A pak šlo často o banality – byli tací, kteří rozbili komunistickou nástěnku a šli za to k pétépákům nebo do dolů. Bylo to přísné.
Když se vrátíme k oslavám – kromě výstavy a knihy budou ještě další akce v průběhu května. Jaké?
LUDMILA: Určitě bych zmínila promítání skautských filmů, to bude dvakrát. Místní skauti natočili několik snímků, které už diváci mohli zhlédnout v boskovickém kině. Filmy byly oceněny na různých amatérských festivalech. Zajímavá budou i setkání s pamětníků. Pozveme právě lidi, se kterými jsme dělali rozhovory. To bude 16. května v muzeu – nejprve přednáška, pak povídání. A 18. května jsou dvě akce: velká městská hra na základě Foglarových Vyzvědačů, a zároveň poběží muzejní noc, kterou jsme si vzali pod svou režii. Celé oslavy zakončíme skautským festivalem, kde vystoupí skautské i neskautské kapely, budou tam zase stanoviště pro děti, lanové aktivity a podobně. Celý měsíc poběží i hra Stopy skautské historie.
Zapojit se může kdokoli?
LUDMILA: Všechny akce jsou pro širokou veřejnost, žádná není uzavřená čistě pro skauty.
Kapacity nestačí
Jak dnes společnost přijímá skaut? Mluvili jsme o problematických obdobích historie – dnes je skaut ctěn, nebo se také setkáváte třeba s nějakou nedůvěrou?
LUDMILA: Nejlépe o tom asi vypovídá ten nárůst členů. Skaut je vnímán velmi dobře, všichni chtějí do Skautu.
VÁCLAV: Třeba v Praze už je několik let čekací listina na přijímání členů. Kapacity nestačí. Tady v té fázi nejsme, ale kapacity také nestačí – to jsme ostatně probírali před rokem. Vnímám to tak, že skautům je věnováno i dost mediální pozornosti, dělají se reportáže z akcí. To na nás samozřejmě klade určitou odpovědnost. Když se pak něco nepodaří nebo činnost někde není úplně ideální, stává se, že lidi mají velká očekávání, a pak to nevyjde. To nás pak samozřejmě mrzí. Když potom nějaké děti ze skauta odejdou, může to na celé to pozitivní povědomí házet špatný stín.
Ono se asi stává, že když něco přeroste do většího fenoménu a z menších organizací se stanou velké, přijdou i lidé, kteří třeba úplně nerespektují ty hlavní ideály. Stejně tak už asi můžou existovat ambiciózní rodiče, které dětem Skaut nakážou, protože už dnes začíná být pomocným kritériem i u pracovních pohovorů.
VÁCLAV: Nevím, jestli to mám úplně říkat, ale někdy se v naší komunitě, třeba s jinými vedoucími, bavíme a s velkou nadsázkou říkáme… Fakt nechci, aby to vyznělo blbě.
LUDMILA: Já se úplně bojím, co řekneš.
VÁCLAV: Že kdyby se Skaut znovu zakázal, tak by to v jistém smyslu prospělo, protože by se trochu pročistil od těch, kteří tu ideu nevnímají úplně tak, jak by měli.
LUDMILA: Určitě existují takové oddíly.
VÁCLAV: To je ale opravdu s velkou nadsázkou, znovu zakázaní bychom být opravdu nechtěli. Ale někdy se tak bavíme, že kdyby přišly strasti, určitě by někteří odpadli.
O vašich plánech na skautský dům jsme mluvili před více než rokem. Došlo k nějakému posunu?
VÁCLAV: Bylo několik schůzek, teď už s novým vedením města. Máme z toho dobrý pocit. Teď jsme se domluvili, že aktuální problémy budeme řešit tím, že nám město pronajme bytové prostory ve Dvořáčkově mlýně. Tam bychom se měli scházet od září.
Řeší to váš problém?
VÁCLAV: Ten nejpalčivější ano.
LUDMILA: To se týká hlavně našeho dívčího oddílu. Jeho část tam přesídlíme. Je nás teď sto jedna a scházíme se v jedné místnosti na faře. Tu si chceme ponechat, abychom měli kde být, kdybychom přišli o Dvořáčkův mlýn. Část oddílu se tady bude scházet tam, plus možná některé další oddíly.
VÁCLAV: Když jsme to řešili s panem starostou, tak jsme mu jasně říkali, že to je provizorní řešení. I on to tak bere. Není to finální řešení naší situace.
Váš sen postavit skautský dům v Boskovicích stále trvá?
LUDMILA: Ano.
VÁCLAV: Pan starosta nám na dvou schůzkách po sobě zopakoval, že si dovede představit, že by nám město poskytlo dům nad bývalým Telecomem, kde byli dříve zahrádkáři.
To byste museli asi zbourat a postavit tam úplně nový dům, ne?
VÁCLAV: Přesně tak. Tohle beru jako poměrně slušnou možnost. Ale samozřejmě řešíme i s dalšími soukromými subjekty jiné možnosti, protože vyjít to nemusí.
Teď se objevil projekt na zástavbu Koupadel, kde se také mluví o skautech. Co na to říkáte?
VÁCLAV: Nechci hodnotit, jestli se nám ten návrh líbí, nebo nelíbí.
Spíš mě zajímá, jestli si dovedete představit, že byste v něčem takovém – společně s dalším využitím toho domu – koexistovali.
LUDMILA: Prioritní je pro nás samozřejmě skautský dům, který by byl vyloženě náš. Ale uvědomujeme si, že je to vize na několik let. To děláme pro skauty, kteří jsou dnes šestiletí benjamínci. Takže tohle také nějaká varianta je. Mít klubovny a další prostory, kde bychom se mohli scházet, by nám moc pomohlo.
VÁCLAV: Určitě to vnímáme pozitivně. Jak říká Liduš, skautský dům je otázka na mnoho let. A co bude za tu dobu, nikdo nevíme.
Co bude za mnoho let nevím, ale Skaut tady snad bude, ne?
VÁCLAV: Já doufám.
