Po posledním setkání boskovické radnice s veřejností jsem měl nutkavou chuť napsat na svůj facebookový profil: „Nechoďte na podobná setkání, nemá to cenu.“ A před diskusí u kulatých stolů nad městským rozpočtem se mi ta nutkavá chuť zase vrací na patro. Údajně klíčová chvíle ve vztazích veřejnosti a radnice se uskuteční v úterý 13. září v 15 hodin odpoledne. Čest a sláva všem, kteří vyrazí ke kulatým stolům usednout. Já jsem momentálně víru ve smysluplnost takového počínání zde v Boskovicích poněkud ztratil.
Pro novináře je to samozřejmě problém, protože k naší práci přirozeně patří určitá starost o to, aby se veřejnost zajímala o věci veřejné. Nemusíme snad být přímo agitátoři, ani se pasovat do role bojovníků proti lhostejnosti, ale pokud máme fungovat jako média – tedy prostředníci mezi politiky a veřejností – je jasné, že nám záleží na tom, aby komunikace proudila v obou směrech. Aby politici před veřejností nezatahovali neprostupnou oponu, ale spíše otevírali dveře. A samozřejmě také na tom, aby veřejnost měla chuť těmi dveřmi vcházet, nebo aspoň nahlížet. Pořád si ale myslím, že míč je hlavně na straně politiků. Lkát nad lhostejnou veřejností můžete až v momentě, kdy zboříte všechny bariéry a dveře na radnici skutečně otevřete. A to se v Boskovicích, jakkoli u aktuálního vedení města stále tušíme jakýsi upřímný zájem to učinit, zatím nestalo ani v nejmenším.
Když jsme před posledními komunálními volbami dělali videorozhovor s pravděpodobnou příští starostkou Hanou Nedomovou, trpěl jsem po natáčení moderátorskými výčitkami, že se mi podařilo vydobýt během rozhovoru velmi málo konkrétních odpovědí. Nad různými tématy se stále jako mantra vracelo: konkrétní záměr neprosazujeme, ale začneme strategicky plánovat, občané si sami řeknou, jak to chtějí. Později při besedě nad strategickým plánem jsme se dozvěděli, že ten také žádná konkrétní řešení nenabídne. Proběhla nějaká další víceméně nepodnětná setkání a také třeba jedna anketa na webu, jejíž výsledky se buď ztratily neznámo kde, nebo je nikdo nevzal na vědomí, jinak bychom se museli už nějakou dobu vážně zabývat vybudováním skateparku a lezecké stěny na letním kině.
Ta klíčová chvíle, kdy si občané řeknou, co chtějí, tedy přijde v úterý 13. září v 15 hodin na skleníku? To je věru odvážný plán.
Při setkání nad strategickým plánem nás ve skleníku před rokem nebylo příliš mnoho. A pokud by odešli politici, úředníci a my novináři, zůstala by tam opravdu jen hrstka zájemců. Existuje nějaká reálná naděje, že to tentokrát bude jiné?
Již za minulého vedení radnice se mi zdálo neuvěřitelné, že radnice pořádá podobná setkání v 16 hodin odpoledne ve všední den. Nová radnice teď přichází s vylepšením o minus jednu hodinu. Vlastně nevím, co na to říct. V hlavě si probírám seznam lidí, kteří podle mě mají co říct třeba k tématu kultury, ke kterému mám asi nejblíže, a jejichž přítomnost na podobně klíčové debatě by pro radnici měla být velmi žádaná, pokud tedy stojí o opravdový přínos a fundované podněty. Myslím, že přijít v pracovní den v 15 hodin do skleníku nemůže nikdo z těchto lidí. Možná někdo z pedagogů, pokud jim bude dobře vycházet rozvrh. Zůstává mi nad tím rozum stát. Už jen časem celého setkání vyloučila radnice z debaty tak podstatnou část veřejnosti, že by to nejspíš šlo vyjádřit v desítkách procent.
A proč vlastně? Je opravdu tak nepřípustné chtít, aby se podobné setkání konalo, když mají lidé čas a politici aby si ho zkrátka jednou za několik měsíců udělali navečer nebo třeba i o víkendu? Byl by skutečně takový problém věnovat se někdy i v těchto časech práci a ne jen budování popularity účastí na nejrůznějších akcích, kde se dá pořídit hezká PR fotografie?
A tak jsem opravdu zvědav, kolik lidí a kdo k těm kulatým stolům zasedne. To do značné míry určí, jakou váhu budou mít výsledky tohoto setkání. A jak asi budou ty výsledky zpracované, zveřejněné a jak se s nimi bude dál pracovat?
Z posledních setkání nejenže neprobíhal přenos a nebyl k dispozici záznam, na rozdíl od jednání zastupitelstva, ale konkrétní závěry jako by se ztratily v pěně dní. Veřejná debata ke klíčovým investicím prakticky neexistuje, pracovní skupiny jsou z neznámých důvodů neprůchodné a na stránkách města většinou nedohledáte vůbec nic konkrétního. Letní kino se má začít opravovat za několik týdnů, což je samo o sobě skvělá věc a pochvalu zaslouží i sehnaná ministerská dotace. Na řadu otázek ale neznáme odpovědi, projekt na stránkách města není, natožpak že by radnice představila nějaký srozumitelný koncept toho, jak má rekonstrukce proběhnout, co má přinést a co to pro další fungování kina znamená. Prostě to opravíme?
Zapomněl jsem samozřejmě na to, že kdo nemá čas přijít do skleníku, může své priority pro příští rozpočet vyjádřit v anketě na webu a dokonce snad vyjádřit svou preferenci, který chodník by se měl opravovat. Zdá se mi to až neuvěřitelné. Míra ochoty komunikovat s veřejností a míra vložené energie jsou stále neskutečně nízké. A to zejména v případě, kdy vedení města nepředkládá jasné vlastní koncepty a odvolává se na to, že si je určí sami občané.
Možná by stálo opravdu za to, kdyby se radnice podívala, jak to dělají jinde, jak komunikují moderní radnice a kolik úsilí do společného plánování s občany věnují. Kupříkladu pražská radní a bývalá místostarostka Prahy 6 mluví v aktuálním rozhovoru pro Respekt o ročním procesu plánování s účastí občanů, které proběhlo v souvislosti s revitalizací jedné jediné ulice. Čítalo setkání nad mapou, dotazování přes internet, výstavy v ulicích. Zapojily se stovky lidí. My v Boskovicích plánujeme budoucnost celého města ve všech oblastech a sfoukneme to za jedno odpoledne ve skleníku? Má tohle opravdu nějaký smysl?
Navíc k jednotlivým oblastem prakticky nic nevíme. Příkladem může být právě několikamilionová investice do letního kina – pokud neznáme podrobněji jednotlivé problémy, které je třeba řešit, a jednotlivé varianty, které se nabízejí, těžko se můžeme jako veřejnost na diskusi jakkoliv podílet. Bude podobně probíhat i diskuse o knihovně? Pokud nebudeme o těchto věcech mluvit a nebudeme schopni je otevírat, ale budeme pokračovat v řešeních stylem nebudeme to prodiskutovávat, nevíme konkrétně, co chceme, a někomu to zadáme, navážeme úspěšně na to, co Radek Pernica nazývá řadou paskvilů. Případně ztroskotáme úplně, jak jsme si to rovněž vyzkoušeli se sportovní halou.
Zvláštní na tom všem je, že u aktuálního vedení města tolik necítíme snahu věci přikrývat a rozhodovat za zmíněnou oponou. Jako by radnice ty pomyslné dveře spíš neuměla, než nechtěla otevřít. Byť v případě setkání v 15 hodin odpoledne lze už jen těžko věřit, že se jedná o neúmyslnou barikádu. Jedno je ale jisté: pokud chce vedení města něco opravdu změnit a nastavit jiné vztahy s veřejností, pokud nemá vlastní koncepty a chce se rozhodovat až na základě veřejné diskuse, musí do ní vložit mnohem, ale opravdu mnohem více úsilí, být ochotná poučit se z modelů vyzkoušených jinde a pracovat tímto způsobem intenzivně a dlouhodobě. Jedna anketa na webu a jedno setkání ve skleníku bohužel neznamenají takřka nic.
Pak je tu samozřejmě ještě možnost, že se mýlím a zářijové setkání opravdu zaznamená důstojnou a reprezentativní účast občanů, do diskuse se zapojí i významný počet odborníků v jednotlivých oblastech, kteří si možnost přispět svým know-how nenechají ujít, vzejde řada zajímavých konkrétních podnětů a postřehů, které budou přehledně zpracovány a zpřístupněny k dalším posunům, kterými radnice na setkání opět za promyšleného zapojení občanů operativně naváže. Jakkoliv je obrat „rád se budu mýlit“ již spíše floskulí, která má doložit, že řečník víceméně nepochybuje, že se nemýlí, říkám, a věřte mi, že upřímně, že bych se takto mýlil opravdu rád. Uvidíme v úterý 13. září odpoledne.
