Rozhovor s architektem Mirko Levem, absolventem boskovického gymnázia, jsme zaměřili na architektonické soutěže. V Boskovicích se o nich mluví v souvislosti se sportovní halou a s areálem Červená zahrada, v dlouhodobějším horizontu také ve vztahu k nové knihovně. Mirko Lev vysvětluje, jak soutěže probíhají, proč je dobré k nim zejména u veřejných budov přistupovat a jakou hodnotu přinášejí.
Můžeme na začátek stručně vysvětlit, co to vlastně je architektonická soutěž a jak probíhá?
Architektonická soutěž je způsob hledání vhodného projekčního partnera na urbanistické nebo stavební řešení. Ten se musí prosadit nejprve v konkurenci jiných ateliérů a přesvědčit odbornou porotu svým návrhem. Autor nejlepšího řešení se posléze stane projekčním partnerem investora pro další stupně projektu.
Kdo reprezentuje vkus města?
V čem je hlavní přínos takového postupu? Nestačí pro dobrý výsledek prostě oslovit dobrý ateliér, jeho návrhy se investorovi líbí?
Oslovit dobrý ateliér lze například na základě osobního vkusu nebo osobních referencí. Kdo ale reprezentuje vkus města? Čí osobní reference nebo vazby mají rozhodnout o zadání zakázky? Město by zde mělo působit jako dobrý správce a žádat vyjádření odborníků, což se právě v architektonické soutěži děje. Nezávislá porota, složená z odborníků z oboru, řeší danou problematiku pro město a má k tomu jako podklad velký počet návrhů zpracovaných opět odborníky.
Jaké jsou pro investora náklady spojené se soutěží? Kolik ho přidaná hodnota, kterou soutěží získá, stojí navíc oproti běžné realizaci projektu?
Především je potřeba říct, že na projektu se u žádné stavby nevyplatí šetřit – o kvalitě stavby, její účelnosti, ekonomice a přiměřenosti rozhoduje projektant. Všechno ostatní jsou následky. Bohužel výběr špatného projektanta zanechal v podvědomí už obecně pokřivený obraz o téhle profesi. „Naštěstí“ se v Boskovicích podařilo pomoci haly již názorně předvést, co znamená projekt uchopený za špatný konec.
Samozřejmě soutěž něco stojí, a to nejen odměny nejlepším soutěžícím a porotcům. Město se musí intenzivně zabývat přípravou, ale jen tak lze docílit kvalitního zadání a následně získat kvalitního projekčního partnera.
Ptát se na přidanou hodnotu kvalitního architektonického díla je jako ptát se na to, co stojí kultura. Stavební kultura je součástí našeho dědictví a vývoje lidstva. Politická reprezentace, která se nesnaží o nejkvalitnější architekturu, nepochopila směřování člověka od jeskyně dál…
Je reálné, aby k architektonickým soutěžím přistupovaly i obce velikosti Boskovic u projektů za několik desítek milionů korun?
Velikost projektu pro architektonickou soutěž není omezená velikostí zakázky. Rozhodovat by o takovém kroku měla hodnota lokality a uvažované stavby pro danou obec. Běžně se soutěží mnohem menší finanční hodnoty jako úpravy náměstí, rozhledny, i jednotlivé urbanistické nebo krajinné prvky, například lávky a nábřeží.
Boskovice uvažují o stavbě sportovní haly v Červené zahradě – nejdřív ale potřebují urbanistickou studii na celý areál. Dá se taková studie také vysoutěžit a vybírat si z více návrhů?
Soutěže, které řeší stávající areály, se používají často pro revitalizaci lokalit a určení dalšího směřování v rámci obce. Pro takovou soutěž je potřeba dobře sestavit zadání a pak je možné s tímto oslovit architektonickou obec. Výsledkem bývají i desítky návrhů, které vyjadřují odborný a obvykle velmi kvalitní názor na dané zadání. U Červenky by taková soutěž mohla přinést zajímavé řešení, které uchopí problematiku jako celek.
Masterplán jako přísun nových myšlenek
A je vhodné soutěžit zvlášť studii a zvlášť budovu haly, nebo je spíše logické, aby jeden ateliér dostal kompletní zakázku a spojilo se to dohromady?
Osobně bych zde volil strategií, kdy existuje jeden autor „masterplánu“ a další významné stavby v lokalitě se řeší zvlášť dle zadání vzniklého právě urbanistickou soutěží. Soutěž bude muset akceptovat i stávající různorodou zástavbu, nebude to nikdy areál „z jedné ruky“ jako například brněnský campus. Strategie masterplánu s různými autory se osvědčuje a zajišťuje stálý přísun nových myšlenek.
Jak vlastní soutěž probíhá? Kdo návrhy vybírá a jak je sestavována porota? Má hlavní slovo investor?
Průběh soutěže začíná přípravou zadání a sestavením poroty. V porotě je většina nezávislých odborníků z řad školených porotců České komory architektů. Investor má své zástupce v porotě a tvoří zadání soutěže dle svých požadavků. Výsledkem soutěže je protokol s vyjádřením poroty k návrhům. Soutěž probíhá anonymně, autorství jednotlivých návrhů se odtajní až po vyhodnocení a udělení cen a odměn.
Na závěr soutěže se také vždy koná veřejná výstava soutěžních návrhů, kde na vernisáži a na tiskové konferenci odborná porota a zástupci města představí a komentují výsledky. Veřejnost tak prochází určitou osvětou a může vyslechnout odborné názory a posoudit vítězný projekt v porovnání s ostatními návrhy.
Jak se soutěž vyhlašuje? Oslovují se konkrétní ateliéry, nebo se pouze oznámí vyhlášení soutěže, a pak se čeká, kdo se přihlásí?
Oba způsoby jsou možné, přičemž pokud není snaha města získat věhlasné jméno architekta ve spojitosti se stavbou, volí se obvykle otevřená anonymní soutěž, kdy se může po vyhlášení soutěže zúčastnit každý, kdo splňuje profesní požadavky. Zaručuje to větší počet návrhů a naopak vyzvané soutěže tohoto rozsahu nemusí být pro velké ateliéry lákadlem. Zažil jsem soutěže, kde velká jména zaštiťovala práce studentských brigádníků a návrhy po právu propadly.
Spoustu dobrých řešení si investor neumí představit
Jak moc podrobné je vlastní zadání soutěže? Jsou určeny rozměry stavby, ale třeba i stropová částka předpokládaná na její realizaci či další specifické požadavky?
Zadání soutěže je vlastní disciplína. V zahraničí a v poslední době i v ČR se na to specializují přípravné kanceláře. Čím lépe jsou zpracované soutěžní podmínky a podklady, tím lepší lze očekávat výsledky. Přesnost požadavků od investora je zde žádoucí – ne ovšem například v podobě, že to má být růžový. Funkční plochy a předpokládané náklady stavby jsou samozřejmou součástí. Kritéria by ale neměla být vylučovací ve smyslu tvarosloví, umístění hmoty a podobně. Spoustu dobrých řešení si investor při zadání ani neumí představit. Porota a komora architektů koriguje zadání, aby bylo zaručeno, že je opravdu kvalitně připravené.
Kolik času taková soutěž zabere? Architekti asi dobrý návrh nevyklopí na počkání, kolik času asi tak potřebují?
Od vyhlášení po odevzdání je obvykle čas kolem tří měsíců, během kterých se koná prohlídka lokality a reaguje se na dotazy soutěžících. Je dobré zveřejnit záměr už během přípravy soutěže, aby si ateliéry mohly vyhradit kapacity na soutěž. Náš ateliér se obvykle nějaký čas seznamuje s problematikou a pak nastane několikatýdenní období, kdy všichni od brigádníků až po vedoucí touto akcí doslova žijí. Opravdu je v tom určitý sportovní duch, protože od začátku do toho vstupujete s tím, že nejlepší vyhrává – a poraženým zůstávají pouze náklady a projekt do portfolia…
Stává se, že ze soutěže vzejde vysloveně špatný projekt? Jaká jsou hlavní rizika?
Soutěže, které jsem sledoval nebo kterých jsem se zúčastnil, měly často velkou kvalitu a přinesly řešení, které obvykle daleko přesahovalo běžný stavební standard, který vzniká při výběru zhotovitele dle nejlevnější nabídky. Jako hlavní riziko považuji nekvalitně zpracované zadání a podklady. V odpovědnosti investora a poroty je, aby soutěžící měli kvalitní podklady a kvalitní soutěžní podmínky. Není možné, aby soutěžící přezkoumával požadavky investora, například na kapacitu hlediště u sportovních klání – potenciální zájem diváků si musí ověřit investor. Pokud je toto splněno, pak se nebojím, že by Boskovice neměly z čeho vybírat.
Není to pro investora moc velký risk? Vlastně vůbec neví, co se mu sejde na stole za návrhy, ale soutěž bude muset tak jako tak zaplatit.
Jak jsem psal v úvodu: nemyslím si, že město jako správce by umělo nebo mělo posuzovat kvalitu architektury, což ostatně názorně předvedlo u původního návrhu haly. Navíc když nemá žádný orgán, který by mohl odborně korigovat nekvalitní výstupy, například hlavního architekta města. Stavební úřad má jinou funkci – pouze kontroluje naplnění zákonných parametrů projektu, jinou regulaci u projektu uplatnit nemůže. Právě architektonická soutěž umožňuje voleným zástupcům města přenést odpovědnost za nakládání s nemalými investicemi, a za odborné práce s tím spojené, na profesionály. Veřejnosti a městu tím prokáží tu nejlepší službu. Volení zástupci nejsou soukromá firma, která si může peníze na investice utrácet jak chce a nikomu se nemusí za neodbornost zodpovídat.
Pokud se žádná kvalitní řešení nenajdou (což jsem v praxi ještě nezažil), tak i toto může posoudit lépe odborník než laik, byť volený zástupce lidu. Nemám ale obavu, že by se nesešly kvalitní návrhy, architekty určitě naláká zajímavá lokalita a dobře připravená soutěž.
