„Krásný dům je jen pár minut jízdy od Boskovic, kde najdete veškerou občanskou vybavenost – školy, školky, obchody i zdravotní péči,“ je klíčová věta, bez které by se žádný rodinný dům neprodal. Nejen realitní makléři ví, že dostupnost vzdělávacích institucí je jedním z hlavních kritérií při nákupu i pronájmu nemovitostí. Zatímco vzdálenost práce od bydliště přestává hrát roli díky rostoucímu podílu práce z domova, kvalita a kapacita předškolního i základního vzdělání nabývají pro mladé rodiny na významu.
Vzdělávání budoucí generace už dávno nespočívá v tom, že děti usadíme do lavic v nejbližší škole a počkáme, co z nich vyroste. Celý vzdělávací proces staví před rodiny i školy spoustu výzev, které nemají jednoduchá řešení. Větší města řeší problém s umístěním dětí, který začíná už ve školce a končí až s maturitou. Vesnické školy se naopak potýkají s nízkým zájmem a často kvůli nenaplněným kapacitám zavírají nebo se slučují ve velké celky. Ve spádových školách přibývá tříd a navyšuje se kapacita. Vypořádávání se s různorodou kvalitou a dostupností škol má řadu podob i na straně rodičů – odklady, takzvaná spádová turistika, zvažování soukromých škol i využívání domoškoláctví nebo malých komunitních škol – ale jak by potvrdila většina rodičů, jedná se o velmi zatěžující a frustrující proces. S nadsázkou lze říci, že plánování vzdělávací cesty začíná v okamžiku plánování potomstva.
Boskovice vždy v regionu platily za město mnoha typů škol – děti zde mohou získat kvalitní vzdělávání od mateřské školy až po výuční list či maturitu. Přesto se městu nevyhýbají výzvy, které vidíme jinde v republice. Se sloučenými školami, které zahrnují velký počet tříd, se Boskovicím podařilo vypořádat až nedávno, kdy se transformovala ve své době největší základní škola v Česku. Tisíc pět set žáků se letos v září usadilo do tří různých institucí. Cílem transformace bylo poskytnout lepší podmínky pro vzdělávání dětí i optimalizovat financování vzhledem k nastavenému systému. Nyní se trojice škol může profilovat a nabízet dle slov nových ředitelů a ředitelky například rozšířenou výuku matematiky a přírodovědy, bezpečné prostředí školy nebo tandemovou výuku a učení ve skupinkách.
Decentralizovaný systém českého vzdělávání je vůči zavádění inovací a změnám vzdělávacích metod a forem velmi vstřícný, změny ale téměř vždy závisí na konkrétním řediteli či ředitelce. Odvrácenou stranou decentralizace je enormní tlak na vedení škol po stránce financování, administrativy, provozu či plnění všech zákonných aspektů při řízení i sebemenší školy. Běžné veřejné základní a střední školy pak mohou jen obtížně konkurovat těm alternativním a soukromým.
Jak si školy poradí s umělou inteligencí, kterou řada dětí využívá na denní bázi, s toxickými „výzvami“ na TikToku, nenávistnými influencery nebo sextingem, je už jen špička ledovce – rozhodně ale ne nepodstatná. Naopak – to, jak dokáže škola reagovat na fenomény současného extrémně propojeného světa, jasně určuje, jestli může být dětem alespoň průvodcem – protože v něčem budou pedagogičtí pracovníci děti už navždy jen dohánět. Jak poznamenal Michal Berg na nedávné diskuzi v Prostoru, „vašeho teenagera neznáte nejlépe vy, ale algoritmy“. A podobně zaznělo v seriálu Adolescence: „Mysleli jsme si, že když se zavře v pokoji s telefonem, je tam v bezpečí.“
Schopnost jít s dobou už dávno není samozřejmá a školy budou muset akcentovat jiné hodnoty, které nenabízí sociální sítě, videa, hry a influenceři. Hodnoty jako opravdová blízkost a komunita, podpora a přijetí, bezpečí a důvěra, srozumitelnost a umění dobře navigovat svou mysl i život. Ruku na srdce, kdo z nás máme tyto hodnoty spojené se základním a středním školstvím? Přesto to mohou být právě hodnoty a upřímný lidský přístup, které budou mít pro děti ve vzdělávacím procesu čím dál větší význam.
A přesně to jsou také principy, na kterých staví většina alternativních proudů ve vzdělávání, kam se určitě také řadí blízkost přírodě a zvířatům, důraz na řemesla, tradice a životní cykly. Pevný bod, jehož se může dítě zachytit i v záplavě „reelsek“ na sociálních sítích nebo rychlosti trendů u influencerů. V boskovickém regionu má alternativní vzdělávání silnou pozici. Ačkoliv některá zařízení zanikají a vznikají nová, nabídka je konzistentně bohatá. Rejstříkové i nerejstříkové školy, množství lesních mateřských školek a klubů, menší komunitní školy i středně organizované domoškolácké skupiny. Téměř bez výjimky se ale rodiče zapotí při vzdělávací logistice, jelikož všechny školy alternativního rázu se nachází mimo samotné Boskovice – církevní škola v Sudicích, komunitní škola Pura vida nebo lesní školky Kunštátě a Doubravici nad Svitavou. Domoškoláci neboli děti, které se vzdělávají v rámci domácí výuky, mají možnost docházet do skupiny ve Velenově nebo v dalším školním roce do skupiny v Kořenově. První vlaštovkou bude nově otevřená Škola Meluzína, která zahájí výuku v září 2026.
Při pohledu na vzdělávací systém jako celek se nemůžeme divit vzrůstající oblibě soukromých a církevních základní škol. Ty podle ČSÚ tvoří už téměř 8 % všech škol v Česku. Boom zažívá také domoškoláctví – od roku 2018 se počet domoškoláků zvýšil z počtu 1600 na téměř 7000 dětí ve školním roce 2023/24. Na vině nejsou jen přeplněné školy, ale zřejmě také pokračující frustrace na straně rodičů a dětí. Jejich potřeby a očekávání od vzdělávání se přesunuly od důrazu na znalosti k zaměření na kompetence a dovednosti. Mnoha rodinám také nevyhovuje přehnaný důraz na výkon, soutěživost a srovnávání, které mají v běžném vzdělávacím procesu stále dominantní místo.
V neposlední řadě jdou alternativní školy také vstříc trendu intenzivního rodičovství, které je čím dál běžnější součástí mainstreamu. Daleko větší pochopení najdou rodiče ve škole, která klade důraz na respekt, rovnost, participaci nebo silné stránky jednotlivých dětí. Jsou to často tytéž hodnoty, které děti zažívají doma – a je pochopitelné, že rodiče nejsou ochotni akceptovat, když se škola snaží dítě postavit do vzdělávacího procesu jako pasivního příjemce. Stejně tak intenzitu rodičovství ocení i školy – komunitní charakter umožňuje lépe propojit schopnosti a dovednosti rodičů, kteří se často angažují ve svém volném čase, píšou dětem čítanky, opravují teepee nebo se podílí na organizaci slavností. Škola se tak opět dostává do pomyslného centra dění, i když už často nestojí uprostřed vesnice, ale spíš na louce, s učebnou v maringotce nebo v jurtě. Pro řadu dětí to může být cenný kontakt nejen s přírodou, ale i s jiným typem pohybu, než je sezení v lavici a u počítače.
Vzdělávací alternativy jsou tak cennými laboratořemi v terénu, neměli bychom však zapomínat, že se stále jedná o exkluzivní záležitost. Ne všichni rodiče mají čas a kapacitu na srovávání škol podle toho, jak dalece ladí s rodinným žebříčkem hodnot, řada z nich se ani ve vzdělávacím systému neorientuje. Soukromé školy i domoškoláctví jsou sice důležitými vzdělávacími alternativami, neměli bychom však zapomínat na děti, které žijí s hendikepem, děti z chudých rodin, sociálně vyloučeného prostředí nebo z rodin cizinců. Bezbariérový a inkluzivní přístup bychom měli požadovat od všech institucí a stejně tak se snažit o konkurenceschopnost běžných škol, které budou bezpečným prostorem pro rozvoj sebevědomých a kreativních jedinců. Které povedou k růstu mladých lidí, co se dokáží uplatit napříč obory, dokážou dobře vést lidi i projekty, sledovat trendy, zvládnou se přizpůsobit. Ne přizpůsobit diktátu nadnárodních firem, které vidí Česko jako levnou evropskou montovnu, ale uzpůsobit své pracovní fungování rychle se měnícímu světu.
