Polovina volebního období je také dobrou příležitostí vyzpovídat podrobněji představitele opozice. Rozhovor jsme proto vedli s tím nejzkušenějším opozičním zastupitelem, Jaroslavem Dohnálkem (ODS), který odsloužil celkem tři volební období jako starosta a v boskovické politice působí už tři dekády. Zajímalo nás, jaký je jeho pohled na vládnoucí koalici, ale taky na aktuální pozice opozičních stran a na budoucnost.

Na začátek mi dovolte, abych se vás zeptal, jak se máte. Jak se vám daří bez výkonné politické funkce?

Dobře. A nebo asi i lépe než, jak jste to nazval, ve výkonné politické funkci v Boskovicích.

Tak ale pojďme přece jenom k politice. Rád bych vás poprosil, jestli můžete na začátek zformulovat svůj celkový dojem z vládnoucí koalice stran a hnutí Změna22, Naše Boskovice a Piráti.

Bude to můj osobní názor. Kdybych to měl hodnotit nějak obšírně, zbytečně bych asi posluchače unavil a teoreticky bych mluvil dlouho. Řeknu jenom svých pár postřehů za ty dva roky, a pak se to možná pokusím nějakým zjednodušeným nebo zkráceným zkráceným výrazem trošku popsat.

Budeme se o tom v podstatě bavit celou dobu, mně jde na začátku o to, abychom měli výchozí pozici, jak to tak plus minus vidíte.

No dívejte, já si myslím, že uplynula doba, kdy se to prostě museli trošku naučit. Čili doba hájení skončila. Myslím si, že na začátku bylo u všech velké očekávání, no a po těch dvou letech… Neříkám, že je to zklamání, to by bylo ještě hodně předčasné. Nicméně myslím si, že některé věci se udělaly zbytně, některé věci se nepovedly, ale to prostě tak je. Naopak jsou i věci, které se povedly, nicméně kdybych měl se vrátit k tomu „dvojslovnému popisu“, tak řeknu, že zatím to po těch dvou letech hodnotím jako částečně promarněnou příležitost.

My se teď budeme bavit o těch jednotlivých věcech a aspektech vládnutí, a asi nemůžu začít jinak než sportovní halou a knihovnou – velkými investicemi, o kterých se v Boskovicích bavíme už 20 let, možná trochu víc. Jaký je dneska váš pohled na postup radnice? Říkáte si, že tohle už skutečně povede k nějakému cíli, anebo – když to řeknu lidově – máte pocit, že se to zase může někde vyklopit a budeme zase začínat od začátku? Že se to zkrátka nepodaří?

Rozdělím to. Prvně sportovní hala, jak po ní léta toužíme. A seděl jsem v radě už myslím v roce 2005, když se řeklo, kde by mohla být a kde by se měla stavět – což je šílenství, po 20 letech říkat, že ji třeba brzy vybudujeme. Ale tady jsem trošku větší optimista. Samozřejmě bych měl nějaké výhrady k tomu, co nám bylo vyčítáno, ale nechci teď hrát politický tenis, že něco jste vyčítali vy nám, teď my vám a podobně. Ale u haly jsem pořád optimista.

U knihovny, kde jsem po těch letech myslel, že už je to takřka ložené a nic tomu nebrání – tam jsem v tuto chvíli trošku pesimista. V tom smyslu, že jsme opravdu na samém začátku a architektonická soutěž je pro mě pořád skoro nultý krok. Věřím, že Boskovice ještě stihnou éru, že vůbec budou vydávané knihy, než tady postavíme knihovnu. Snad se to povede.

Mám pocit, že paní starostka říkala, že na konci volebního období chce, aby se na hale už takzvaně koplo, aby se stavělo, a knihovna byla ve fázi stavebního povolení. Kdyby se tohle stalo, tak byste to pokládal za úspěch téhle koalice, nebo je to povinné minimum, které bychom od nich měli očekávat?

Nekladu komukoliv nějaké cíle, co je povinné nebo nepovinné minimum. Bylo by to krásné, nicméně u obou věcí tam nevidím hodně důležitý faktor – a já jsem tím jak své spolustraníky tak občany, ale i sám sebe „otravoval“ celý život – finanční realizaci. U jedné snad, ale u obou prostě zatím nevidím, kde by na to město při všech ostatních chtěných a potřebných věcech mělo brát peníze.

Při zůstatku, který dnes je na účtech města a při nějaké možnosti si půjčit další peníze, si nemyslíte, že ty dvě stavby jsou zvládnutelné třeba i zároveň?

Tam těch okolností je ještě mnohem víc. Kdyby se nemuselo řešit vůbec nic dalšího, tak to určitě realizovat jde, ale Boskovice pálí ještě i jiné a někdy nezbytné věci, nejenom sportovní hala a knihovna.

Tím se můžeme rovnou přesunout k dalšímu tématu – pro vás byly v oblasti investic důležité hlavně dopravní stavby. Ty dnes vnímám možná jako hlavní třecí bod mezi koalicí a opozicí, hlavní věc, na kterou máte opravdu rozdílné názory. Vnímáte to jako ideový střet, že zkrátka máte o způsobu, jak dopravní stavby dělat, jinou představu? Nebo to berete spíš tak, že věci, které jste měli naplánované, se nedotáhly, protože se je nepodařilo zprocesovat a manažersky uřídit?

Některé věci narazily i na ten proces, ale ono se ani moc nechtělo v tom procesu pokračovat. Čili ano, dneska hromada velkých staveb procesní problémy má, ale ty jsou i nějakým způsobem v nějakém čase řešitelné, když je ale řešit chcete. Myslím, že tady se úplně řešit nechtělo – ale hlavně tady narážíme na velké rozdíly v přemýšlení o tom, jak by věci mohly být. Takže než nějakým způsobem třeba jenom částečně přebudovat něco naplánovaného, no tak je taky možnost, že řeknu: to je úplně špatně, takhle já to nechci. A začínám od začátku.

Je to taky metoda, akorát časové následnosti a intervaly něco nakreslit, pak to zprocesovat, odsoutěžit, finančně zabezpečit a realizovat, jsou dneska opravdu takřka šílené. A není to liknavostí ani neschopností politiků, ale zprocesovat nějakou větší investiční akci za jedno volební období je možné pouze v případě, že tomu budou všichni nakloněni.

Což momentálně asi úplně nejsou. V tomhle shoda mezi koalici a opozicí prostě není.

Není a byl bych asi raději, kdyby byla větší. Ale zde jsem trošku skeptik a zatím nevidím blýskání na lepší časy, aspoň ze svého úhlu pohledu.

Nevidím vůli otevřeně hovořit o nemocnici

Tím se dostáváme k tématu, které hýbe Boskovicemi možná nejvíc, a to je nemocnice. A tam mě právě zajímá – stejně jako jsem se na to ptal paní starostky – jestli si z pohledu opozice myslíte, že jste dnes schopni si sednout k jednomu stolu a nějak férově, věcně a konstruktivně se pobavit o tom, jak by mělo město ke spravování nemocnice jakožto její vlastník přistupovat. Cítíte tam vůli a schopnost k takové základní dohodě napříč politickým spektrem?

Bohužel ne. Teď řeknu něco, co asi může z mých úst znít nevěrohodně, ale je to spíš z toho důvodu, že my o problémech nemocnice, o něčem opravdu faktickém a doložitelném, vlastně nic nevíme. Nám to nebylo nikdy předloženo úplně konkrétně. I když se na něco zeptáme na zastupitelstvu, je vlastně všechno v pořádku, takřka růžová zahrada, není tam žádný problém. Když se to dozvídáme zevnitř, od zaměstnanců nebo z toho prostředí, tak jsme někdy pokládáni takřka za ty, kteří způsobují problémy, protože je někde vytahují a chtějí si na tom hřát politickou polívčičku. Myslím si, že to je ale trochu chyba, že jsme se k tomuto úplně otevřeně a třeba jenom v rámci komunálních politiků neuměli sejít.

Zde to opravdu padá na paní starostku nebo na toho člověka odpovědného za nemocnici, protože já tam nevidím tu vůli. Nevidím vůli, že by se vůbec mělo otevřeně hovořit. Já jsem se s ní ohledně nemocnice sešel na její žádost, byl tam jeden svědek u toho, ona se mě ptala, jak bych si to představoval nebo co bych jí doporučoval. Já jsem jí svůj názor řekl, nemám potřebu ho tajit, ale další vazba byla nulová. Ona se nemusí řídit mými radami, to vůbec ne, ale z toho, co jsem říkal, že bych jí doporučoval a ona řekla, že nad tím popřemýšlí a že to možná není tak úplně bláhové a nebo úplně hloupé, se nestalo vůbec nic. A to není o nějaké mé uražené ješitnosti, ale prostě tam ten dialog a nějaká snaha není. A nejsem sám, protože stejné informace mají krajští představitelé a jiní. Čili ty signály zevnitř nejsou úplně ideální, ale navenek se nic neděje, všechno je v pořádku a kromě toho, že nemáme dětskou skupinu v nemocnici, tak nám tam nic nechybí.

Je otázka, jestli není vůle ke komunikaci, anebo je to tím, že na tu nemocnici máte rozdílné názory. Souhlasím s tím, co jste říkal jednou na zastupitelstvu, že nemocnice je politikum a vždycky bude politikum, je to městská nemocnice a je to tak správně – takže takové to volání nedělat z toho politiku… od toho politici jsou, aby na ty věci měli různé názory. Je to dnes tak, že někdo prostě preferuje převod pod kraj, někdo privatizaci, někdo městskou nemocnici, a proto se nemůžete domluvit? Nebo je ten pes zakopaný někde jinde?

Ne, já si už dneska ani nemyslím, že by to bylo tím, že někdo preferuje model řešení A, někdo B, někdo C, ale zatím opravdu nevidím tu vůli si sednout a otevřeně to říct.

Myslím, že hranice jsou dneska celkem vytyčeny: buď to udržíme v městských rukách, ale musí se naplnit raz, dva, tři, čtyři, pět, nebo – a to nebude časově jednoduché – pojďme usilovat při nějaké stabilizaci o bod B, třeba na kraj, a nebo bod C, udržme tady za každou cenu akutní péči a pojďme řešit třeba i privátní subjekty. Já neříkám, že se takhle má postupovat, že se má jít úplně jednoznačně cestou A, cestou B, nebo C, to musí být nějaká politická shoda, ale v tomto duchu si prostě říct: udělejme naprosto všechno proto, aby tady byla co největší a nejlepší akutní péče. Chodíme jaksi jenom okolo.

Když se zeptám obecně na vztahy koalice a opozice – jak je dneska vnímáte? Vy jste přece jenom už docela pamětník boskovické politiky a já mám pocit, že ty věci nikdy nefungovaly úplně jednoduše, takže když dneska slyším, že vztahy mezi koalici a opozici jsou špatné, říkám si v duchu trochu: no jo, ale oproti tomu, jak to bývalo, je to vlastně docela čajíček. Zažili jsme tady období, že na sebe strany podávaly trestní oznámení a i přestřelky na zastupitelstvu byly podstatně ostřejší. Jak to vnímáte vy?

Jenom na chvíli odbočím. Já jsem opravdu bohužel pamětník, protože poprvé jsem byl do zastupitelstva města Boskovice zvolen – to je šílený letopočet – v roce 1994 na podzim, takže to je 30 let.

Gratulujeme.

No to není k čemu. Takže už dost pamatuji, nicméně dívejte, vztahy nikdy nebyly ideální, určitě ne. Souhlasím s vámi, že i rétoricky to bylo mnohdy vyhrocenější, nicméně já jsem si myslel, že i právě díky tomu, že už nejsme v těch „pseudodevadesátých“ letech a že i politická kultura někam dospěla, že se třeba budeme umět chovat trochu jinak. Ale zas na druhou stranu si nechci nasazovat růžové brýle, a když vidím, co se dneska děje v parlamentu, tak ono bohužel se to mnohody posouvá i do těch municipalit na úroveň krajskou, komunální a podobně. Čili já bych neřekl, že je to nějak super vyhrocené. Na druhou stranu pro to, abychom nějak společně táhli za jeden provaz, je to málo dělné, jestli to nějakým způsobem umím popsat.

Na politické scéně nevidím nepřekonatelné rozdíly

Jak dneska vnímáte boskovickou politickou scénu? Když už se na to podíváme trošku s výhledem na příští volby – existují dva bloky koalice ✕ opozice, které budou bojovat proti sobě a kdo získá většinu, ten postaví koalici? Nebo si myslíte, že to může dopadnout třeba úplně jinak, přeskládat se to, že to prostě není takhle jednoduché a rozdělené na dva tábory?

Představit si umím všechno. Jestli to vypadá, že dnes je to příkop, který je nepřekonatelný, tak to si nemyslím. Vždycky záleží na rozložení nebo rozdání těch karet od voličů. Někteří se prostě – pardon, že použiju tato následující slova – milují více, někteří se milují méně. Na druhou stranu nevidím zde politický subjekt a nebo hnutí, které by umělo dosáhnout 50 procent. Vždycky se musí někdo s někým spojit a nevidím zde nepřekonatelné rozdíly, některé jsou větší, některé menší. Je otázkou, jestli nepřijede nějaký bagr, který by ten příkop ještě prohloubil. Ale pokud se tak nestane, tak si myslím, že je fungování otázkou po dalších volbách, jaké karty budou jednotlivé ty politické strany nebo hnutí mít.

Jste pro zachování koalice SPOLU? Teď myslím na boskovické úrovni.

No, těžká otázka.

Na kraji vám to teď vyšlo velice dobře.

Na kraji to vyšlo velice dobře. Dívejte, já na tu otázku úplně úmyslně neodpovím. Nicméně možná naznačím: myslím si, že na těch větších celcích to má ještě větší význam než v těch menších celcích.

Jak vnímáte situaci ODS a její roli v opozici? Obvykle je to tak, že strany dostanou nějaký čas na střídačce – jak my někdy říkáme opozičním zastupitelským lavicím – aby se nějak konsolidovaly, daly se dohromady. Utekly dva roky, tak v jaké jste fázi jako boskovická ODS? Vy jste stále předsedou, že?

Jsem stále předsedou, ale nechci jím být na věky věků. Myslím, že se nám daří tu naši buňku omlazovat. A jsem přesvědčen o tom, že tam už dneska máme dostatek nejen těch úplně nejmladších, ale i těch středních ročníků, a že jim úplně není jedno, co se děje. Mají chuť pro Boskovice pracovat a abych tedy řekl tím sportovním žargonem: ano, na té střídačce jsme, už jsme částečně odpočnuli, ještě odpočneme a pak se ještě s o to větší vervou zapojíme.

Teď mně domů do schránky přišlo vysvědčení boskovické koalici, takže jsem si trochu říkal, jestli už nám ta kampaň vlastně nezačala.

No tak dívejte, já si myslím, že dneska to už není o tom, že nějaká kampaň začíná, nějaká končí. Horká kampaň, to ano. Dřív to tak nebylo, ale ten politický folklor se už změnil. A třeba to vysvědčení – to je opravdu věc, která spíš navazuje na to, jak byla někým rozdána mapa před volbami, jak se všechno změní a jak to všechno bylo doposud špatně. No tak to je spíš takový politický folklor už dneska.

Jak jste spokojeni s fungováním opozice právě ve vztahu ke spolupráci jednotlivých stran, jednak v rámci SPOLU, ale i se Sociální demokracií, případně s panem Trefným, který je tam za SPD a Trikoloru?

My se o těch věcech bavíme. Myslím si, že není v tuto chvíli potřebné utvářet blok nějakými dohodami, máme „volné hlasování“. Nesvazujeme se nijak závazně ani v rámci SPOLU, ale na většinu problematiky máme většinový názor. Ale samozřejmě když někdo bude hlasovat podle svého nejlepšího uvážení a podle přesvědčení, tak ano. Myslím si, že ani není úplně žádoucí v tuto chvíli nějaký pevný blok vytvářet a ještě právě ty příkopy, o kterých jsem hovořil, prohlubovat.

Boskovice neminou parkovací zóny

Komunální volby se ale přece jen blíží, jak se to přehoupne do druhé poloviny, tak mám vždycky dojem, že už to utíká rychleji. Vnímáte dneska nějaká hlavní rýsující se témata příštích voleb nebo zkrátka oblasti, které teď jsou trošku zanedbané a myslíte si, že by se na ně měla do budoucna upřít pozornost boskovických politiků i veřejnosti?

No já jsem v tomto asi trošku, možná hodně konzervativní. Dokonce si myslím, že nějaké super objevné téma ani v Boskovicích v nejbližší době nevidím. Ale určitě jste řekl tu otázku dopravy – a teď nemyslím jenom, jestli se vybuduje nějaká křížovatka nebo se opraví a udělá se lepší průtah. Ale Boskovice už se opravdu dostávají na hranu systému, třeba i ohledně parkování rezidentů a podobně. Čili já si osobně myslím, že ani Boskovice nemine něco jako modré zóny. Přes nevoli občanů si dokonce myslím, že bude muset v některých lokalitách dojít k nějakému zjednosměrkování nebo prostě jiným dopravním proudům. A je to podle mě také jenom otázka zvyku. Určitě – pokud nenastane nějaká globální krize, že by lidé vystoupili z automobilů – není kde zaparkovat. Čili já si myslím, že opravdu je před námi a v ne už daleké budoucnosti nějaký parkovací dům a nějakým způsobem toto řešit. Centrum už je zaskládáno, že nemáte mnohdy kudy projít. Takže to je doprava.

Doufám a jsem přesvědčen, že nebudeme muset řešit nějaké náhradní řešení poskytování zdravotnických služeb. Že se to s nemocnicí vybojuje ke zdárnému konci. No a pak je jenom otázka, jak ještě zlepšit volnočasové aktivity. Ale hlavně očekávám – zatím se to nenaplnilo – daleko lepší a větší pomocnou ruku státu v tom, udělat opravdu něco s bydlením. Jsem přesvědčen, že opravdu není reálné a úplně myslitelné, aby dneska mladí lidé měli 5–6 milionů třeba na dvoupokojový byt. To nemůže fungovat.

Čili výstavbu nějakého obecního bydlení se státní podporou byste uvítal?

Ano. A máme lokalitu, kde se dají stavět malometrážní byty, ale nemůže v tom město velikosti Boskovice zůstat úplně samo. Je potřeba, aby byly nějaké podpůrné injektáže. A teď nebudu říkat jakou formou, nemusí to být jenom finanční, ale stát by nějakým způsobem v tomto měl pomoci a věřím, že bude doba, kdy pomůže.

Když jsme u té role státu, tak se s dovolením ještě vrátím k boskovické nemocnici. Člověka občas napadá otázka, do jaké míry ty debaty, které tady na komunální úrovni vedeme o odpovědnosti politiků za správu městské nemocnice, jsou relevantní. A do jaké míry budoucnost nemocnice a její kondice primárně závisí na tom, co udělá stát. Jak nastaví úhradové vyhlášky, jaké sem pošle dotace, jak bude systémově řešit zdravotnictví z hlediska vnitřní organizace, což má vliv na počty případných volných doktorů a podobně. Jak to vnímáte vy? Vy jste si to sám zažili, jaké je být v té funkci a mít nemocnici na starosti. Je to tak, že máte pocit, že to opravdu máte v rukou, nebo ten hlavní díl odpovědnosti pořád leží na státu a my se tady – cynicky řečeno – můžeme hádat, jak chceme, a stejně to k ničemu nepovede?

Začnu od konce. Myslím si, že stát záležitosti nemocnic okresního typu úplně moc nezajímají. Bohužel. Oni se ani moc netají tím, že by boskovická nemocnice státu jaksi vůbec nechyběla. Ona chybí občanům regionu, když tady není nebo nebude. Na druhou stranu jsou už dneska modely, že zmizení boskovické nemocnice ze světa poškodí celý ten region – o dostupnosti a nedostupnosti.

Nicméně já si myslím, že největší chyba je – a já to neumím nějak přímo ovlivnit – že se zde více jak dvacet let o zdravotnictví, o nějaké reformě nebo nutných krocích pořád jenom mluví. Chápu, že je to strašně horký brambor a který politik nebo politická reprezentace do toho sáhne, může se šíleně popálit, ale zatím se mně zdá, že máme v České republice nasazené růžové brýle, že ono to nějak pojede. Jenom přisypáváním peněz to ale nevyřešíme, ten pytel není bezedný a já si myslím, že musí nastat nějaká celková revize, reforma zdravotníctví nebo nevím, jak to mám nazvat, ale systémová. Já nejsem ten, který by měl říkat, jak má vypadat, můžu mít nějaké představy, nějaké osobní mám, ale ty si nechám pro sebe. Ale od toho je hromada pomazaných a učených hlav, které to vědí a o těch modelech mají představu. Ale je otázka, kdo a kdy to politicky uchopí.

Nejsem žádný spasitel

Úplně na závěr bych se vás rád zeptal ještě na jednu věc. Mluvili jsme o případné budoucnosti ODS, budoucnosti koalice SPOLU a o příštích volbách, jejich tématech – a teď mě samozřejmě zajímá, kde vidíte svou vlastní roli v těchto všech věcech a v příštích volbách.

Trošku jsem tu otázku čekal, protože my se spolu nebavíme poprvé, Tomáši.

Tuhle otázku klademe všem – a zrovna u vás si člověk může trochu říkat, jestli jste si třeba zase neodpočinul nebo neodpočinete za ty čtyři roky a nebudete mít chuť se vrátit jako lídr.

To je ještě předčasné. Odpočatý nějakým způsobem jsem, ale neodpovím, jestli nějaké lídrování, nelídrování. Zatím úplně nemíním politiku opustit, nebo řekněme komentování, a kolem té politiky být, když se mně ještě navíc podařilo stát se krajským zastupitelem. Jsem přesvědčen, že na špici toho pelotonu opravdu hodně fouká a že někteří mají možná lepší pláštíky nebo deštníky nebo už jsou lépe vybavení. Nicméně opravdu to není uzavřeno, takže ne že bych nechtěl, ale za rok třeba odpovím, v tuto chvíli úplně ne.

My se určitě zeptáme.

Děkuju, budu rád, když se zeptáte, to už budu chytřejší. Nicméně teď mně i posluchači doufám prominou – já nejsem žádný spasitel, ale že bych chtěl najednou všechno předělávat, to úplně nemíním. A hlavně si myslím, že už dneska na těch vedoucích místech mají být mladí, draví, neotlučení, prostě s větším drivem. A my relativně zkušení bychom jim třeba mohli více či méně, s větší či menší odpovědností radit.