Dramaturgický majstrštyk se podařil architektu Petru Ondráčkovi, který pořádá v Prostoru cyklus debatních večerů ArchiTalk. Na čtvrtek 18. července se mu podařilo pozvat do Boskovic Veroniku Rút, která o sobě říká, že je terapeutka veřejného prostoru a je autorkou manuálu Kuchařka kultivace českých měst s podtitulem Jak kultivovat město během jednoho volebního období a sklidit za to adekvátní pochvalu.
S trpkou nadsázkou by se dalo říct, že v Boskovicích zatím její knihu nikdo s náležitým vlivem bohužel nečetl. Nevkusná a přeexponovaná reklama vítá návštěvníky už na příjezdu od Brna a pak hyzdí především centrum města. Je to o to smutnější, že v Boskovicích se jedná o městskou památkovou zónu. Takzvaný vizuální smog je ve městě obrovským problémem a kromě zcela kosmetických úprav jsme zatím nezaznamenali žádnou věrohodnou a systematickou snahu ho řešit.
Veronika Rút přitom nejen vysvětluje, ale konkrétními výsledky ve městech, se kterými spolupracuje, opakovaně dokládá, že není pravda, že tento problém řešit nejde.
Neřeší přitom jen reklamu a vizuální smog, ale veřejný prostor v širším kontextu, včetně dopravy. A samozřejmě zeleně.
Posledním náznakem, že by se problém Boskovic mohl řešit tam, kde je asi nejpalčivější, totiž na Masarykově náměstí, se objevil v době, kdy byl městským architektem Zdeněk Fránek. Jeho rozpracovaný návrh poměrně komplexní proměny náměstí ale zůstal zapomenut, podobně jako občasné předvolební přísliby řešení reklamy a vizuálního smogu.
Negativní odezva od návštěvníků Boskovic se přitom objevuje pravidelně. My místní už jsme si možná až příliš zvykli a trpíme domácí slepotou. Ne všichni – osobně můžu potvrdit, že občas se na mě jako na novináře s tímto tématem někdo z občanů obrací. Velmi razantně se před časem vyjádřila kamarádka, která jezdila do Boskovic v čase středoškolských studií a nedávno sem přijela na koncert po asi deseti letech. Řekla mi: „Teda zdálky Boskovice vypadají jako kulturní město, ale když sem člověk přijede, tak je to hrůza. Náměstí vypadá hrozně, to jsem si myslela, že jste dál.“ Nejsme. Zatím stále vítězí auta a vizuální smog.
Výzkumy a zkušenosti, na které odkazuje Veronika Rút, přitom ukazují, že to není dobré ani pro byznys, kterým se odpůrci změn často zaklínají.
V Boskovicích zatím chybí někdo, kdo by se do práce na kultivaci města pustil nejen s nadšením a ideály, ale také s praktickou znalostí, jak změny systémově prosadit a zavádět. Právě to je ale pro úspěch nejdůležitější, jak popisuje Veronika Rút v aktuálním rozhovoru se Zuzanou Vlasatou pro Deník Referendum. Kdy zjistila, že jí nezbývá nic jiného, než se dobře zorientovat v mechanismech rozhodování uvnitř municipalit?
Když jsem neustále slýchala odpověď „nejde“. Úředníci se mě obvykle snaží umlčet argumenty o legislativě, vyhláškách, složitosti procesu. Ale v momentě, kdy o tomto získáte mnohem větší přehled než oni, dovedete přijít s řešením a posouvat věci dopředu. Zpravidla se ukáže, že se úředníci bojí, že budou muset víc pracovat. Stačí to vymyslet tak, aby to pro ně nebyla přítěž. Vyhrát musí všichni.
Zatím tedy náleží poděkování Petru Ondráčkovi za zorganizování besedy, srdečné pozvání do Prostoru a snad lze vyjádřit i trochu naděje, že setkání s nejpovolanější českou terapeutkou veřejného prostoru dá i Boskovicím potřebný impuls, aby se rozhodly intenzivní terapii podstoupit. Město to opravdu potřebuje a základní ponaučení už máme: Není pravda, že to nejde.
