Situace kolem boskovické nemocnice je velmi špatná a z velké části za to mohou místní politici. Současné vedení města slibovalo ve volbách změnu, ale v případě nemocnice jde zatím o změnu k horšímu. Dění kolem nemocnice komentuje Marek Osouch.
Boskovická nemocnice patřila vždy k velkým politickým tématům, jenže to, co předvádí současné vedení, by se dalo považovat za jednu z největších šlamastyk za celou porevoluční dobu. Komplikované pracovní prostředí ovlivňované protichůdnými vyjádřeními může být jedním z důvodů, proč se už měsíce nedaří sehnat primáře dětského oddělení a nyní ani nového jednatele. Nemocnice i radní musí neustále hasit požáry, tedy všelijak improvizovat, namísto stabilizace či přímo rozvoje.
Současné vedení Boskovic, zejména starostka, se v tématu kolem nemocnice často chová jako slon v porcelánu. Už předvolební vyjádření lídryně posléze vítězného uskupení Změna22 na adresu nemocnice bylo jedním z impulzů, které přivedlo tehdejšího jednatele Dana Štěpánského k rozhodnutí z Boskovic odejít. Budoucí starostka jakožto nováček nepolíbený zdravotnictvím prohlásila, že nemocnici bude lépe v rukou města. Štěpánský, který v tu dobu v Boskovicích působil téměř sedm let, se naopak připravoval na převod do majetku kraje. Neopustili jsme tak problematický zvyk, že s novými politiky na radnici přichází i nový šéf špitálu.
Tentokrát radní za rok a půl od voleb hledají už druhého jednatele. První jednatel nevydržel ani rok, druhé výběrové řízení skončilo neúspěchem a radní teď plánují někoho pověřit dočasným řízením. Fiasko, za něž si v tomto případě můžou politici jen sami. O neúspěch by šlo i v případě, kdyby vedením pověřili lékaře Jana Machače, jehož jméno bylo ve hře. Je to zcela jistě uznávaný expert, ale zároveň muž, který za sebe už řadu let marně hledá náhradu na postu primáře gynekologicko-porodnického oddělení, a proto v této funkci přesluhuje.
Se stárnoucím personálem a celkově jeho nedostatkem se potýká celé zdravotnictví, není to jen případ Boskovic. Jenže místní politici problémy prohlubují svými zásahy do řízení městského zdravotnického kolosu, byznysu diametrálně odlišného od jakékoliv firmy či města.
Toto chování boskovických politiků má své historické důvody sahající až do poloviny 90. let minulého století, kdy tehdejší zastupitelé rozhodli o pronájmu nemocnice a převedení provozu na soukromou firmu Brumeda. Její krach na počátku tisíciletí je v mnoha lidech v Boskovicích dodnes zakořeněn. Politikům nelze upřít, že tehdy nemocnici zachránili, když vybavení nemocnice vykoupili v dražbě.
Od té doby se již téměř 20 let řeší, jakým je nemocnice břemenem pro město a jeho rozpočet, jestli je dobře, že je města, jestli by nebylo lepší, aby byla pod taktovkou kraje, soukromníka nebo kohokoliv jiného. Jedni vidí především negativum v podobě finanční zátěže, jiní vidí hlavně výhodu, že si město může určit, jaká péče se bude ve zdravotnickém zařízení poskytovat – a žijí tak v omylu, že radnice má přímý vliv na nabídku poskytované péče.
V Blansku, kde nemocnici rovněž vlastní město, tuto historickou zkušenost nemají, a tak ani nemocnice a její zřizovatel nejsou tématem – respektive tématem je jen v případě investic a nutnosti rozvoje, ale v tom jsou víceméně všichni zajedno. Neexistují žádné tahanice, kdo bude v čele, ani o finanční (ne)zátěži. To je ale nejspíš dáno i tím, že se zde u moci dlouhodobě drží ODS se starostou Jiřím Crhou, který je zároveň partnerem ředitelky nemocnice, rovněž zastupitelky v barvách ODS.
I Boskovice by si zasloužily, aby nemocnice v rukou města zažívala na manažerské úrovni stabilní vedení. Šest řádných jednatelů za osmnáct let provozu pod městem o stabilitě vedení příliš nevypovídá, spíš naopak. Je jasné, že politická garnitura na radnici se mění, ale management v čele s jednatelem by měl zůstávat a mezi oběma úrovněmi by měl panovat vzájemný respekt.
Vzhledem k tomu, že se šéfové špitálu mění pomalu jako apoštolové na orloji, jsem ale na pochybách, že se to podaří a že se tak povede situaci uklidnit a nemocnici rozvíjet. Jedinou alternativou, která prospěje nemocnici, je podle mě předat provoz do rukou někomu jinému.
Nemocnici by například mohl provozovat soukromník, který se ostatně před časem i městu nabízel. Druhou opakovaně skloňovanou možností je pak provoz Jihomoravským krajem. Hejtmanství má ostatně na úřadě celý odbor, který se zdravotnictvím zabývá, zatímco v Boskovicích nemáme ani jednoho vyhrazeného úředníka. Současné vedení Boskovic tvrdí, že převod pod kraj nevylučuje, zároveň ale občas zaznívají protichůdná vyjádření, neustále se řeší různé analýzy, jedna strana čeká na druhou a jasný směr a cíl nastaven není.
Už na podzim se konají krajské volby. Do té doby se v otázce převodu určitě nic nepohne, hned po volbách by ale boskovičtí zastupitelé měli širokou shodou jasně říct, jestli nemocnici převést chtějí. Pokud ano, starostka musí začít aktivně a okamžitě konat bez jakýchkoliv ale.
Do té doby se ale nemocnice nemůže zmítat ve vakuu a bezvládí. Situaci je potřeba co nejdříve stabilizovat a obnovit důvěru uvnitř nemocnice – tedy v prvé řadě sehnat a jmenovat dobrého jednatele, který bude mít podporu nejen radních, ale co největšího počtu zastupitelů včetně opozice. Nezbytnou druhou podmínkou je nechat nového šéfa pracovat bez dalších politických intervencí.
