Boskovická nemocnice si letos připomíná kulaté výročí od svého vzniku. V roce 1958 se po desetiletích plánů, jednáních a následné stavbě dočkala slavnostního otevření. Na počátku přitom ani nebylo jasné, kde vůbec vznikne. Tímto textem pokračujeme v seriálu o osmičkových výročích v Boskovicích.
Zatímco teď v květnu se nemocnice dočká slavnostního zprovoznění babyboxu neboli schránky na odložené děti, před 60 lety se na místě procházeli dělníci a dokončovali na tehdejší dobu velkou investici. Obyvatelé Boskovic chodili právě v květnu 1958 na prohlídky rostoucí nemocnice, protože o slibech její stavby slyšeli roky, ale dlouhá léta se stále nic nedělo.
Snahy o vybudování okresní nemocnice v Boskovicích existovaly už od vzniku samostatného Československa. Zemský úřad v Brně však požadavky z Boskovic zamítal s odůvodněním, že chudý okres by provoz nemocnice finančně neutáhl. „Z popudu okresu byl v roce 1928 utvořen fond pro stavbu okresní nemocnice a dosáhl částky 5,5 milionu korun,“ píše se v městské kronice. (Úředníci coby příslušníci dobře placeného stavu tehdy brali kolem tisíce korun měsíčně, chléb stál něco přes tři koruny a boty stovku.)
Okresní zastupitelstvo v Boskovicích (v té době byly Boskovice okresním městem) se tedy na své schůzi v dubnu 1938 usneslo zřídit v Boskovicích nemocnici a uložilo okresnímu výboru podniknout urychleně patřičné kroky. Náklady na vybudování nemocnice měly být zařazeny do okresního rozpočtu a uhrazeny výpůjčkou a subvencemi. V návaznosti na to byla městská rada požádána o návrh vhodných lokalit, na kterých by k výstavbě mohlo dojít.
Nemocnice na Dvou dvorech
Kde by mohla ale nemocnice stát? Vybrat lokalitu se ukázalo jako zásadní komplikace. Podle architekta Petra Ondráčka bylo za první republiky vytipováno pět lokalit: mezi nimi Vinohrádky, prostor u vychovatelny na dnešní Štefánikově ulici, městská jatka, která byla dole na Bílkově, prostor u dnešní Základní umělecké školy, tehdy nemocenské pojišťovny, a lokalita Dva dvory. „Dva dvory byly označeny jako ideální po stránce stavební, zdravotní i estetické,“ uvedl Petr Ondráček, který se zajímal o historii boskovické nemocnice. Především proto, že se na jejích návrzích podíleli významní architekti tehdejší doby, jako byl Bohuslav Fuchs nebo rodák z Třebětína u Letovic Bedřich Rozehnal. Když se ale sešla komise, Dva dvory byly zavrženy kvůli obtížnému přístupu, odlehlosti od města a spodní vlhkosti.
Nemocnice na Čížovkách
Nakonec u komise v roce 1939 zvítězila varianta Čížovky. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o shodnou lokalitu s prostorem u pojišťovny, o níž hovoří Ondráček, ale s jistotou to říci nelze. Do plánů na velkou stavbu sice zasáhla okupace a válka, nicméně v roce 1940 už mělo vedení Boskovic na stole návrh podoby nemocnice. „Komplex je situován na Čížovkách s hlavním vchodem z dálkové silnice Prostějov–Žďár. Přístup do nemocnice bude z nově projektované ulice Kirchmannovy (dnešní náměstí 9. května a navazující Lidická, pozn. red.) na Čížovky. Provoz nemocnice bude rozdělen do několika budov, které budou rozloženy v úhledném parku, jenž bude pořízen o výměře 46 tisíc metrů čtverečních. Celkový náklad odhadnut na 15 milionů Kč,“ stojí v zápise městské kroniky z roku 1940.
Na jiném místě kroniky se ještě píše, že byla nemocnice plánována za Hybešovou ulicí směrem na Čížovky. Pravděpodobně tak měla vzniknout na ploše mezi dnešní Lidickou a Hybešovou, kde dnes stojí bytové domy nebo školka. Ulice Na Vyhlídce v té době vůbec neexistovala, domy končily právě u tehdejší nemocenské pojišťovny.
Nemocnice na Rovné
Varianta Čížovky vydržela Boskovickým ale jen do konce války a krátce po ní návrh skončil pod stolem. „Při novém jednání bylo shledáno, že dříve schválené místo se nehodí pro stavbu nemocnice pro výškové rozdíly, a zemským výzkumným ústavem v Brně bylo navrženo jako nejvýhodnější stavební místo na Rovné. Místo bylo schváleno a plány zadány. V červnu 1947 byly plány schváleny a na stavbu vypsána soutěž. Přihlásilo se pět firem v částkách od 30 do 36 milionů,“ píše v městské kronice z roku 1950. (Chléb tehdy stál pětikorunu, boty pětistovku a průměrná mzda byla necelou tisícovku měsíčně.)
Nová nemocnice měla stát v místě dnešní obalovny. V roce 1947 se začalo s prvními pracemi, v následujícím roce ale přišla pro vedení Boskovic studená sprcha. Stavba nebyla z rozhodnutí ministerstva techniky a ministerstva zdravotnictví zařazena do pětiletého plánu. To prakticky znamenalo okamžité zastavení jakékoli dosavadní pracovní činnosti, a to jak na stavbě samé, tak i na rozpracovaných projektech. Protože navíc ministerstvo zdravotnictví neočekávaně vyhlásilo, že nemocnice má být vybudována podle směrnic Společenstva československých nemocnic v Praze jako blokový typ, nařídil zemský výbor vypracovat nové plány.
Vypjatá atmosféra vyvolala neobvyklou aktivitu obcí, které neváhaly apelovat nejen u okresního národního výboru, ale formou rezoluce i na ministerstvu zdravotnictví, ministerstvu techniky a samozřejmě i na zemském úřadě. „Čím více a intenzivněji krajský úřad chápal nutnost a potřebnost zdravotnického zařízení, tím častěji vznikaly nové a nové komise se stále se měnícími předsedy a členy, tím dále a dále se termín výstavby odsunoval,“ píše se o historii nemocnice na jejím webu.
Nemocnice u hlavní silnice
Ani výstavba na Rovné ale nedopadla, ačkoliv zde za dva miliony vznikla funkční silnice a část lesa se vykácela a připravila pro stavbu. „V květnu roku 1948 byla opětně konána jednání, přičemž bylo konstatováno, že staveniště na Rovné se pro nemocnici nehodí pro odlehlost od města,“ stojí dále. Už podruhé se tak zvolilo místo, které bylo následně vyhodnoceno jako příliš vzdálené. „Pro stavbu nemocnice bylo vybráno místo na západ od města u silnice do Mladkova při nové silnici na Rovnou.“ pokračuje zápis v boskovické kronice.
Po mnoha dalších jednáních se podařilo dostat projekt nemocnice v Boskovicích do plánu projekčních prací pro rok 1951. V srpnu byl vypracován projektový úkol na stavbu státní okresní nemocnice II. typu s 350 lůžky, okresním zdravotnickým střediskem a sanitárně epidemiologickou laboratoří podle konceptu, který umožňoval postupně doplnit nemocnici dalšími odděleními na celkovou kapacitu 600 až 700 lůžek.
V roce 1951 ale zasáhlo do stavby nemocnice v Boskovicích ještě Blansko, které chtělo také svou nemocnici. Původně se mělo začít v Blansku se stavbou dokonce o rok dříve než v Boskovicích, tedy hrozil opět odklad stavby. Nakonec se ale plány změnily „na základě zjištění o diametrálně rozdílné připravenosti stavenišť.“ Blansko tak nejspíš přemlouvalo vlivné osoby na vyšších místech, aniž by mělo cokoliv připraveného.
Nemocnice se v Boskovicích měla podle plánů začít stavět v roce 1952, termín ale nebyl dodržen a položení základního kamene se stavba dočkala až v roce 1954. Slavnostního aktu se účastnil i ministr zdravotnictví Josef Plojhar, který prohlásil, že během pěti let bude v Boskovicích vybudována nejmodernější nemocnice ve střední Evropě.
Do pěti let a po třiceti letech plánů nemocnice skutečně vznikla. Když se slavnostně otevírala v říjnu 1958, bylo ještě potřeba dokončit práce uvnitř i venku. Do konce roku ale bylo vše hotové. „Je třeba, aby v krásné nemocnici ujali se práce lidé odborně vzdělaní a politicky vyspělí,“ prohlásil při otevření ministr Plojhar, člen tehdy povolené Československé strany lidové loajální vůči KSČ. Prvního pacienta přijala nemocnice 15. prosince 1958, do konce ledna následujícího roku byla již plně obsazena. V polovině prosince také nastoupili lékaři a v nemocnici tím začal fungovat běžný provoz.
Během své existence prošla nemocnice řadou rekonstrukcí, stavebních úprav i změn v oblasti poskytované zdravotní péče. Nejvíce lůžek bylo v nemocnice v roce 1978, kdy jich bylo 386, nyní jich je 246. „Nejvýznamnější byla přístavba jižního křídla, které bylo slavnostně otevřeno v roce 1996,“ píše se na webu nemocnice.
Divoká a nepovedená privatizace
Devadesátá léta ale začala také novou etapou v životě nemocnice. V roce 1991 bylo definitivně rozhodnuto, že někdejší Okresní ústav národního zdraví (OÚNZ) se od začátku roku 1992 rozdělí na jednotlivá samostatná pracoviště. Mezi nimi byla i boskovická nemocnice, kterou získalo město a také ji začalo provozovat formou příspěvkové organizace.
V pololetí roku 1995 však měla nemocnice ztrátu 2,5 milionu korun, a tak se tehdejší městská rada rozhodla pronajmout zdravotnické zařízení od 1. října téhož roku soukromé firmě Brumeda „na základě referencí z okresu Bruntál, kde měly nemocnice podobné problémy.“ Právě na Bruntálsku firma působila. Byl to ale pronájem rychlý, bez jakéhokoliv transparentního výběru, a tak se o rok později konalo klasické výběrové řízení a posuzovaly se nejlepší nabídky. Do prvního kola se přihlásil jen jeden uchazeč, ale nesplnil podmínky, do druhého se přihlásily dvě firmy. Kromě Brumedy ještě firma z Hradce Králové.
Vše ale směřovalo k nové smlouvě s Brumedou. Na radnici proto vznikla pracovní skupina, v jejímž čele byla tehdejší místostarostka Jarmila Stloukalová (KDU-ČSL). Diskutovalo se o dosavadní neprůhlednosti hospodaření, a že je proto třeba nájemní vztah ve smlouvě lépe upravit. Jeden návrh smlouvy následně předložila pracovní skupina a jeden zástupci firmy. „Současně proběhlo několik jednání v privatizovaných nemocnicích (Jeseník, Šumperk, Hranice na Moravě), ze kterých vyplynulo, že pronájem nemocnice je nejméně vhodná forma jejího provozování,“ stojí v kronice města z roku 1996 na 167. straně. Vedení města ale tato informace neodradila a o pronájmu nemocnice se jednalo dál.
Klíčová schůze městské rady se odehrála koncem srpna 1996. Místostarostka navrhla prodloužit smlouvu do konce roku a jednat o lepším nastavení vzájemného vztahu od roku 1997. Starosta města Vratislav Smoleja (ODS) ale na tomto jednání předložil vlastní návrh nájemní smlouvy s firmou Brumeda s tím, „že využil pravomoci starosty města v zájmu Nemocnice Boskovice a zajištění zdravotní péče, kdy nepovažuje ekonomické důvody za rozhodující.“ Jinými slovy nepovažoval za důležitou kritiku neprůhlednosti hospodaření. Tento návrh, přestože nerespektoval návrh pracovní skupiny, byl na radě schválen, a to rozdílem jednoho hlasu. Tehdy v radě seděli kromě Smoleji a Stloukalové ještě Jan Machač, Jan Vlach, Jiří Rožek, Josef Dohnálek, Karel Ošlejšek, Alois Čada a Jarmila Nezvedová. Uzavřená smlouva s firmou Brumeda, později IN Boskovice, byla již na dobu neurčitou.
Tato „neurčitost“ ale trvala jen do roku 2003, kdy město firmě dalo výpověď. Zejména proto, že představitelé města nedostávali informace, které požadovali, a také kvůli problémům ve vzájemné komunikaci. Tímto krokem začala běžet dvouletá výpovědní lhůta. V roce 2004 ale vyšly najevo ekonomické problémy provozovatele, který musel dvakrát odvracet konkurz. Hrozba konkurzu trvala i v dalším roce. „Situaci s převzetím nemocnice zkomplikoval i fakt, že společnost IN Boskovice zpochybnila výpověď nájemní smlouvy,“ píše se v kronice z roku 2005.
Konkurz ale odvrácen nebyl, IN Boskovice do něj spadla začátkem roku 2006 a město muselo za pár měsíců zachraňovat vybavení nemocnice v dražbě, kde za něj nová městská společnost Nemocnice Boskovice s.r.o. zaplatila 30 milionů. Od té doby až do současnosti funguje boskovická nemocnice právě jako městská společnost. Kvůli vysoké finanční zátěži, kterou nemocnice představuje pro městský rozpočet, ji chtělo v polovině loňského roku současné vedení Boskovic převést pod Jihomoravský kraj, jenž provozuje i další řadu nemocnic na svém území. Kraj ale neměl zájem, a tak je i nadále její provoz v rukou města.
