Během krátké letní návštěvy Prahy mě při procházení některými ulicemi na Vinohradech napadla otázka, proč se v nich cítím tak dobře. Odpovědi jsem nakonec našel dvě, možná vám budou připadat banální, ale říkal jsem si, že by mohly posloužit jako malý příspěvek do debaty o tom, jak definovat požadavky na podobu moderního města, uctivého k vlastní minulosti a počítajícího s probíhající klimatickou změnou – nad hlavou koruny stromů klenoucí a uzavírající se v majestátní loubí vrhající chladivý stín a pod nohama kamenná, nikoliv zámková betonová dlažba.

Výborně bývají na vedra adaptovaná města v jihoevropských zemích, v tomto případě ve Španělskufoto: Tomáš Znamenáček

Marně jsem přemýšlel nad tím, jestli takovou ulici máme v Boskovicích, alespoň v širším centru. A vzpomněl jsem si leda tak na pár starých fotek a také na některé odvážné, vizionářské studie a vizualizace.

Stromů v ulicích je málo, navíc je často sázíme tak, aby nedorostly potřebné výšky a šířky. Někde rovnou tvrdíme, že to nejde, a zákony stále upřednostňují sítě, i když ne všude ve světě tomu tak je a musí být. Betonová zámková dlažba se stala naprostým standardem. Stromy nejsou ani na parkovištích, kde by jejich stín, mám dojem, ocenili i majitelé parkujících aut. Pomalu si máme zvykat na představu, že bez stromů bude jednou i ulice Sokolská; první kácení dožívajících lip se chystá už letos, některé snad vydrží ještě pár desetiletí.

Zámkovou dlažbu stále máme i na Plačkově ulici v židovské čtvrti. Vzpomínám na Helenu Janíkovou, která kdysi v textu pro regionální noviny Boskovicko řekla, že bychom neměli čekat, až tato dlažba expiruje, ale měli bychom ulici předláždit.

Shodou okolností tatáž ulice byla součástí manuálu, který zpracovával se svými studenty bývalý boskovický městský architekt Zdeněk Fránek. Ten manuál nebyl asi dopracován a myslím, že nebyl nikdy zveřejněn, ale na jedné z besed koloval k nahlédnutí a byla zde vizualizace právě možné budoucí podoby Plačkovy ulice. Od nárožního domu na křižovatce s Císařskou směrem k bráně bylo zobrazeno několik stromů. Bylo to trochu šokantní a velmi konzervativní památkáři by asi zalapali po dechu, ale když v těchto horkých dnech procházím Plačkovou ulicí, vrací se mi ten obraz a s ním stejná myšlenka jako v Praze – nad hlavou koruny stromů klenoucí a uzavírající se v majestátní loubí vrhající chladivý stín a pod nohama kamenná, nikoliv zámková betonová dlažba.

V Boskovicích bohužel zatím stále jenom představa. Kéž by se z ní brzy stala i priorita při plánování rozvoje města. Předlážděním Plačkovy ulice bychom mohli začít.