Rozhovor s Alenou Honzákovou, učitelkou českého jazyka, hudební výchovy a francouzského jazyka na boskovickém gymnáziu. Založila a vede Malou Notu a letos její primáni skončili druzí v celostátním kole soutěže Čtenář na jevišti, přičemž současní terciáni tuto soutěž před dvěma lety vyhráli. Alena Honzáková připravila se studenty nižšího gymnázia také velmi zajímavou divadelní variaci Smetanovy Prodané nevěsty.
Podobné představení Prima hraje primě připravujete na gymnáziu každý rok? Jak to vzniklo a co je hlavní myšlenkou?
Představení Prima hraje primě připravujeme každý rok. Ti, kteří hráli jako první, v letošním školním roce už odmaturovali. Protože byli naši nejmenší, někteří opravdu nejmenší z celé školy, hráli Sněhurku a sedm trpaslíků.
Záměrem je stmelit třídu ve společném projektu, vyzkoušet si role herců, jevištní mluvu i vše, co k divadlu patří. Představení v rámci přípravy hrajeme podle možností vybraným divákům z mateřských i základních škol. Hlavní představení je určeno pro přijaté žáky, tedy budoucí primány.
Kdo se na přípravě představení Prodaná nevěsta podílel a jak dlouho jste je chystali?
V letošním školním roce vznikl projekt ve spolupráci s dětským sborem Malá Nota, protože vzhledem k příběhu byli potřeba i starší herci a zpěváci. Příprava probíhala v různých skupinách podle jednání, instrumentálního doprovodu, tanečních pasáží, prostě jednotlivé kousky celkové mozaiky jsem pomalu, ale jistě skládala dohromady. S chystáním souvisela velká zodpovědnost herců, ale zároveň jsme se často dost pobavili, třeba když jsme učili chodit našeho koně. Příprava začala na jaře, ale ještě byla kombinovaná se Salonem a účastí primy v celostátní soutěži Souboj čtenářů.
Jak probíhalo zkoušení?
Zkoušení probíhalo ve vybraných hodinách literatury, hudební výchovy, před vyučováním, po vyučování. Příprava byla mimořádně náročná. Například Petr – talentovaný Bedřich Smetana – cvičil hru na housle už od 6.30 ráno. Také zpěváci Matyáš Mynář a Jakub Martínek ochotně přicházeli před vyučováním, aby za doprovodu Dominika Jurečky trénovali árie, Eliška Borkovcová s Jakubem Kašparem usilovně pilovali polku a stejně tak zaujatě pracovaly ostatní děti. Jsem na ně pyšná.
Jak vznikl nápad zpracovat Smetanovu Prodanou nevěstu?
Nápad souvisel s možností mít ideální představitele. Bez basu Jakuba Martínka (Kecal), bez odvahy Radka (Vašek), bez hlavní dvojice (Klára Burešová jako Mařenka a Matyáš Mynář jako Jeník) by se projekt realizoval obtížně. Všichni ostatní přispěli svým talentem. Principál senzačně mluví, Esmeralda umí skvělá salta, učitel Adam hraje na housle, prostě každý člověk získal roli, kde se mohl realizovat dle svých možností.
Snažíte se záměrně pracovat s předlohou, která patří ke kánonu české kultury a k základu školních osnov?
Záměrem bylo rozšíření povědomí o vybraných okamžicích ze života Bedřicha Smetany a jeho tvorby a ztvárnění přiměřeným způsobem. Představení bylo chystáno původně jako výchovný koncert pro ZŠ, tudíž muselo být přiměřené věku, poučné a zábavné pro diváky i herce. Postupně bylo jasné, že pobaví i budoucí spolužáky a další hosty.
Pracujete taky jako sbormistryně Malé Noty – jak sbor aktuálně vypadá a jak se mu daří? Bylo pro vás těžké navázat po nucené covidové odmlce?
Sbor navštěvují žáci nižšího gymnázia. Momentálně probíhá oživování po nucené covidové odmlce. Mnozí členové se raději realizují v dramatické sekci, takže pracujeme podle momentálních možností.
Je těžké vzbudit v mladých studentech z nižšího gymnázia zájem o klasickou kulturu? Ať už ve sboru nebo na divadle?
Je to lehké. Spousta dětí výborně hraje na hudební nástroje, takže má praktické zkušenosti a přehled. Mnohým připadá zábavné něco v týmu tvořit. Senzační a určitě nezapomenutelné bylo třeba zpracování muzikálu Starci na chmelu, kde v roli předsedy družstva alternoval třeba i náš pan školník. Členové sboru si vyzkoušeli i pestrou škálu pěveckého repertoáru podle požadavků na koncert – třeba na Boskovické zpěvobraní hudbu z období baroka a renesance, zpěv za doprovodu Symfonického orchestru města Boskovice, zpěv v Chrámu svatého Víta v Praze v rámci akce Stonožka, měli jsme zpívat s cimbálovou muzikou, zkrátka záleželo na konkrétní akci. Zpěváčci odrostli a začínáme pořád znovu s malými a novými. Vždy je to velké dobrodružství.
Co studenty nejlépe motivuje a co se vám v práci s nimi na takovýchto uměleckých projektech nejvíc osvědčilo?
Nejlépe motivující jsou společné zážitky, soustředění, koncerty, představení, nové zkušenosti.
Hodně se dnes mluví o tom, jak přivést děti a mladé lidi ke čtení – jaká je vaše zkušenost? Daří se to?
Čtenářství je bezesporu ideální aktivitou z pohledu učitele literatury. Mnozí rodiče se spokojeně vyjadřují k tomu, že děti mají možnost rozebírat společnou četbu, vyjadřovat své názory, rozšiřovat si obzor. Je jasné, že některé tituly osloví mladou generaci více, některé vyžadují zajímavější motivaci ke vzbuzení zájmu. K podpoře můžeme využít i dramatizaci v hodinách. Velmi vydařené byly třeba scénky Zločin a trest, Přivedla žebráka na mizinu, Toman a lesní panna, Král Oidipus. Lze dramatizovat úplně cokoliv. Žáci, kteří jsou na tuto aktivitu zvyklí, jsou schopní improvizovat, nestydí se, užívají si to, přemýšlejí nad textem. Čtenářství podporuji také soutěžemi, kterých se zúčastňujeme, například Čtenář na jevišti nebo Souboj čtenářů. Oceňuji, že na naší škole je čtenářství podporováno i vedením školy.
