Minulý týden jsem strávil dva dny v boskovické sokolovně jako jeden z porotců krajské přehlídky literárně-dramatických oborů základních uměleckých škol. Skvěle zorganizovaná akce, výborná úroveň představení, fundovaní kolegové v porotě. Zkrátka radost. Co jediné tuto radost kalilo? Stav boskovické sokolovny.
Že město velikosti Boskovic potřebuje adekvátní a důstojný kulturní dům, snad není nutné obhajovat. Že tuto roli především kapacitně, ale i z dalších důvodů nemůže plnit zámecký skleník, je myslím taky jasné. Při převzetí sokolovny zpět do rukou města jsem před lety úplně nejásal, své pochybnosti vyjadřovali i další lidé z místní kultury, jiné řešení se ale nehledalo.
Čas běží a požadavky na podobu, technické vybavení, možnosti vnitřního využití a služby návštěvníkům jsou dnes opravdu úplně někde jinde, než může naše sokolovna nabídnout. Je třeba s tím něco dělat.
Schválení investice do osvětlovací techniky, která má být obnovena za 1,2 milionu ještě letos, je určitě chvályhodný krok. Spíš krůček. Sokolovna ale potřebuje komplexní rekonstrukci, jejíž příprava se už asi dvakrát opatrně rozběhla, ale nyní opět spí. Připravit ji a projít první fází, kdy by mělo vzniknout kvalitní zadání, nebude úplně jednoduché, zároveň to vyžaduje hlavně organizační práci, nikoliv finanční náklady. Proto není co odkládat.
Jistě, město pracuje na dvou nejbolestivěji chybějících investicích – knihovně a sportovní hale. Na sokolovnu bychom ale neměli zapomínat. Ve stavu, ve kterém je, nemůže zůstat třeba dalších deset let. Řekněme si bez obalu to, co člověk právě na akci krajského rozměru, jako byla zmiňovaná divadelní přehlídka, silně pocítí – je to ostuda města. Důstojnější kulturák má dnes kdejaká, možná skoro každá menší obec.
Vnitřní dluh města je samozřejmě obrovský, ale sokolovna by měla patřit na horní příčky našich priorit, stejně jako knihovna a hala. Dědictví předchozích vedení města je v tomto ohledu tíživé. Město sice je v dobré finanční kondici, disponuje přebytky na účtech a vykazuje nízkou zadluženost – ale můžeme se tím chlubit, když je za námi tolik zanedbané práce? Na druhou stranu se na to nemůžeme vymlouvat a je třeba věci aktivně řešit. Tady se navíc nebavíme o stavbě nové budovy za stovky milionů korun. Vedení města by mělo rychle napřít svou energii i do sokolovny. Svolat znovu zainteresovanou veřejnost a odborníky a začít pracovat. Další úkol pro městského architekta, kterého nepochopitelně stále postrádáme. Práce na přípravě moderní rekonstrukce by mohla aspoň částečně otupit pocit studu, který při návštěvě našeho kulturního domu pociťujeme.
