Rozhovor s Nikol Halamáskovou, která byla zvolena na další rok předsedkyní boskovického Unijazzu. Tento spolek provozuje kulturní a komunitní centrum Prostor, které by mělo během dalšího roku projít značnou organizační proměnou. A právě na tu jsme se Nikol zeptali.
Jaká hlavní výzva stojí před tebou a Unijazzem Boskovice v dalším roce?
Čeká nás profesionalizace spolku, kterou jsme spolu s dalšími členy spolku namysleli v minulém roce. Ve stručnosti to spočívá ve vzniku dvou pracovních pozic. Což je opravdu velmi významná, ale – pokud chceme Prostor udržet – nutná změna. Stojíme tedy před velmi zlomovým rokem.
Jak funguje Prostor organizačně dnes a kolik toho dělá?
Naše činnost spočívá zejména v pořádání kulturních akcí všeho druhu: najdete u nás koncerty, divadelní představení, autorská čtení, festivaly, večírky, promítání, komunitní akce, vernisáže a výstavy. V minulém roce jich bylo 114. Asi tak 95 procent veškeré práce je odvedeno dobrovolníky, a to ve všech oblastech provozu: máme produkční, kteří u nás bez nároku na finanční odměnu dělají ve svém volném čase akce, máme PR team, který se stará o propagaci, máme dramaradu, která koriguje akce u nás a hlídá dramaturgickou vyváženost, máme členy, se kterými plánujeme další rozvoj a řešíme financování Prostoru.
A jaká je návštěvnická odezva? Je o akce zájem?
Za posledního půl roku jsme poměrně podrobně sbírali data k akcím, takže je zde můžu uvést: za období září 2022 – únor 2023 jsme pořádali celkem 61 akcí, na které přišlo celkem 2679 lidí, což průměrně vychází asi na 43 návštěvníků na jednu akci.
Kde nejvíc narážíte na limity dobrovolnické práce?
V běžném provozu. Máme produkční, kteří odvádějí výbornou práci při pořádání akcí jako takových, to funguje velmi dobře a je to také ta pro veřejnost nejvíce viditelná práce. Za každou akcí je ale i práce, která je pro mnohé neviditelná a také se musí dít: hromada komunikace – koordinace termínů, domlouvání podmínek, propagace, technické zajištění, dokumentace, finance. Aby se u nás akce mohly dít, musíme mít prostory: tedy platit nájem a energie, které v minulém roce dosáhly téměř půl milionu korun. Sehnat nejen tyto peníze zabere spoustu práce a každoročně to přidá minimálně předsedovi tak alespoň 10 šedých vlasů nehledě na věk.
Jak by měl model částečné profesionalizace Prostoru vypadat?
Vzniknou dvě pracovní pozice, čímž se významně uleví dobrovolníkům: prvním z nich je zaměstnanec spolku, který by pokrýval nutnou operativu spojenou s provozem Prostoru a spolku, druhá pozice je provozní kavárny, který by v ideálním případě měl zvládat i část technické produkce akcí.
Co nejvíc potřebuje Unijazz k tomu, aby se toto povedlo zajistit?
Peníze. Samozřejmě vůli, vytrvalost, nadšení a dobrý plán, ale to si myslím máme, jinak bychom tu už dávno nebyli.
Spolek si tedy převezme a bude provozovat i kavárnu? Jde o čistě organizační změnu, nebo čekají v tomto ohledu návštěvníky kavárny nějaké změny?
Přesně tak, kavárna by nejpozději v roce 2024 měla přejít pod spolek. Změna to bude určitě pro nás, protože to bude spolek, kdo bude do větší míry určovat, jak kavárna bude vypadat. Jaký efekt to bude mít pro návštěvníky, si zatím netroufám odhadovat – v dlouhodobém horizontu bychom rádi investovali případné zisky z kavárny do služeb, interiéru a zařízení, aby byla kavárna co nejpříjemnější pro jakéhokoli příchozího.
Hlavní motivací k profesionalizaci je tedy co – zajistit fungování Prostoru ekonomicky, nebo spíš personálně dosáhnout za limity dobrovolnické práce?
Ono to jde ruku v ruce. Zajistit spolek ekonomicky někde po večerech mezi prací / školou / rodinou je prostě hodně náročné, jakkoli se nám to s vypětím sil zatím vždycky nějak podařilo. Dost lidí to také zlomilo a museli odejít, nebo si dát takzvanou rekonvalescenční pauzu. Věříme, že placené pozice jednak významně uleví dobrovolníkům, a zároveň díky ní budeme schopni lépe (nejen) finančně zajistit provoz.
Profesionalizace má být částečná? To znamená, že nějaká část práce dál zůstane na dobrovolnících?
Kdybychom měli veškerou dobrovolnickou práci převést pod placenou práci, nebudeme mít úvazky dva, ale minimálně 4, možná 5. Navíc to ani není účel – dobrovolnický rozměr vnímám jako velkou přidanou hodnotu, něco, v čem jsme jedineční a na čem se skvěle ukazuje, že spousta lidí v Boskovicích myslí daleko za hranici svého písečku a pohodlí. Navíc větší počet dobrovolníků různého věku a zájmů zajišťuje pestrost, které bychom při úplné profesionalizaci podle mě nikdy nedosáhli.
Máte už představu, kdo by měl v Prostoru pracovat? Nebo jak bude probíhat výběr?
Máme představu o tom, co všechno by měl daný člověk zvládat, a rovnou říkáme, že to nebude úplně jednoduchá pozice. Na druhou stranu věřím, že lidé touží mít smysluplnou práci a že všestranného člověka se srdcem na správném místě najdeme. Rozhodli jsme se, že uděláme výběrové řízení na obě dvě pozice, s tím, že přizveme nějakého profíka, který nám s výběrem pomůže.
Jak zatím probíhá jednání s městem o podpoře?
Nechci tady úplně předbíhat, ale troufám si tvrdit, že dobře. Cítíme, že městu není osud Prostoru lhostejný a že minimálně část vedení naši aktivitu ve městě oceňuje. V současné chvíli se připravuje úprava dotačního programu Volnočas tak, aby lépe zohledňoval situaci spolků ve městě. Je to ještě v procesu a čeká nás ještě dost práce, ale myslím, že nakročeno máme dobře – a nejen my, tato změna by se měla týkat i dalších užitečných spolků ve městě. Stoprocentní jistotu ale nemáme.
Podpora města je klíčová? Nedá se financování zajistit z jiných zdrojů?
Částečně dá, kdybychom neměli jiné zdroje financování – sponzory, členské příspěvky, pronájmy, dotační tituly – tak zavřeme po prvním roce. Jenomže to nestačí a my v dobrovolnickém systému prostě nemáme kapacitu ještě nad rámec našeho rozpočtu sehnat dalších minimálně 300 tisíc na pracovní pozici, pokud se vůbec sehnat dají. Navíc město je pro nás nejlogičtější strategický partner – kdo jiný by měl mít větší zájem na udržení Prostoru ve městě? Nějaký soukromý investor? Myslím, že Prostor dělá Boskovicím velkou službu a vyšší finanční podporu si konečně zaslouží. Dlouhodobější podpora města by nám také mohla dát potřebnou stabilitu, ostatní dotace jsou většinou velmi nejisté.
Jak dnes funguje finančních podpora odjinud než z města? Daří se Unijazzu získávat nějaké dotace odjinud a peníze od sponzorů?
Ano, v minulém roce jsme na to šlápli a získali finančních prostředků více než kdy dříve, jak od sponzorů, tak z veřejných zdrojů. Museli jsme, protože nám byly velmi výrazně zdraženy energie. Krom města jsme žádali o peníze na Ministerstvu kultury a o individuální dotaci v Jihomoravském kraji na energie. V minulosti jsme úspěšně žádali na techniku od Místní akční skupiny, a během covidu o podporu pro kluby. Kromě toho covidového titulu ale zpravidla nešlo a nejde moc žádat na provoz. Většina dotačních titulů, které se nás týkají, jde na honoráře umělců či na investiční výdaje – a upřímně, jeden dotační titul byl takový opruz, že kdyby někdo ze členů věnoval ten čas své profesi, a pak vydělané peníze poslal, tak by to možná vyšlo lépe. Co se týče sponzorů a i dotačních titulů – věříme, že pokud budeme mít někoho, kdo se práci v Prostoru bude věnovat na plný úvazek, vznikne také prostor pro získávání financí z dalších zdrojů.
Mluvíme zatím o podpoře provozu a samotného fungování Prostoru jako takového – aby se zde svítilo, topilo a byl někdo, kdo se o provoz postará. Co podpora kulturních akcí ze strany města – jsi spokojená s tím, jak funguje dotační titul Kultura?
Já jsem asi daleko toho tohle soudit, protože se primárně zabývám tou provozní částí, na to by asi lépe odpověděl některý z produkčních nebo dramarady. Obecně se mi současné nastavení spíše zamlouvá, líbí se mi, že mohou žádat různí lidé na různé akce, jestli je limit 50 tisíc dostačující nedokážu fundovaně posoudit, ale vím, že třeba takový Raveyard by navýšení této hranice uvítal.
Napadá mě jen jedna věc: my jako Unijazz Boskovice žádáme ve volnočasu, protože tam jde žádat na provozní náklady. Zdálo by se mi logičtější, kdyby jakýsi provozní titul existoval i v kultuře. Ale to je spíše kosmetická vada.
Váhalas, jestli po roce práce v pozici předsedkyně pokračovat dál? Co tě přesvědčilo?
Měla jsem jednu slabší chvíli. Trávila jsem Prostorem spoustu času, rozhýbali jsme hromadu věcí – jednání s městem, dotace, některé interní změny fungování – a já jsem cítila velkou tíhu zodpovědnosti. Některá vyjádření, které jsme společně naplánovali, například směrem k městu, jsem úplně zatrhla, protože jsem potřebovala couvnout. A taky jsem byla úplně švorc, protože veškerá moje práce byla zadarmo.
Reálně jsem ale neuvažovala o tom, že skončím, důvodů je několik. Jednak potřeba dotáhnout, co jsme začali, protože když se nám to podaří, tak se vymaníme z nekonečného kruhu vyhořelých předsedů a členů výboru a neustálých obav o budoucnost. Dalším důvodem je, že jsme vlastně neměli reálného kandidáta na dalšího předsedu – naše řady už jsou dost vyčerpané, navíc i kdybychom ho našli, tak by šel od nuly – minimálně prvního čtvrt roku by se orientoval a „zaučoval“. A poslední důvod byl čistě existenční. Věděla jsem, že bych v úplném dobrovolnickém režimu další rok prostě finančně neustála, a proto je moje práce v letošním roce ohodnocena částkou 5 tisíc měsíčně.
A jaký máš kolem sebe tým? Kdo byl s tebou zvolen do výboru a jak bude podle tebe práce ve vedení spolku fungovat?
Ve výboru je se mnou jako pokračovatel z minulého výboru Jiří Bracek, který tedy už druhým rokem (díky Bohu!) vykonává funkci pokladníka, nově zvolen byl Filip Kvěch a Magda Arnoštová, která se stala místopředsedkyní. Máme tak opět nejmladší výbor v historii s věkovým průměrem asi tak 25 let, přijde mi dobrý, že se to takhle omlazuje. Teď mluvím, jako by mi bylo 60, že? Fungujeme zatím necelý měsíc, takže je podle mě brzy na nějaké hodnocení, nicméně zatím z toho mám jen dobré pocity, myslím, že budeme dobrý tým, který zvládne vše potřebné a ještě něco k tomu. Nejdůležitější pro dobré fungování je podle mě vzájemný respekt a láska k Prostoru, a to podle mě všichni máme.
Kolik má boskovický spolek dneska členů a jak jsi spokojena s tím, jak jsou aktivní?
Členů je teď 56, aktivních je jich, když jsem si teď zběžně projížděla jejich seznam, tak kolem 25. To je podle mě velmi vysoké číslo. A co se týče aktivity – to podle mě není něco, co bych mělo být měřeno mou spokojeností. Spolek dlouhodobě stojí na členech, členové Prostor táhnou už čtyři roky a odvedli za tu dobu obrovské množství práce, někdo někdy víc, někdo míň, někdo to zvládá po celou dobu. Já mám ráda, když se scházíme, bavíme se spolu, vymýšlíme co dál a vzájemně se posouváme, ale úplně chápu, když chce mít někdo chvíli klid. Koneckonců i neaktivní členové jsou pro nás velmi důležití a jsou cennou podporou: platí členské příspěvky, kterou jsou důležitou součástí našeho rozpočtu, a i to je významná pomoc. Pokud tohle čtete a členy nejste, zvažte to!
Potřebuje se Prostor nějak změnit i navenek? Proměnit nabídku, služby pro návštěvníky kulturních akcí? Nebo teď jde hlavně o profesionalizaci té organizační práce, aby mohlo centrum dlouhodobě a stabilně fungovat?
Upřímně za mě je teď stěžejní zvládnout profesionalizaci, jakkoli vím, že máme co vylepšovat i na jiných frontách. First things first.
Jaký význam a místo na kulturní mapě dnes podle tebe Prostor má? Jsou požadavky, se kterými za městem přicházíte, odpovídající?
Za dobu našeho působení jsme myslím ukázali, že kulturu dělat umíme a lidé, kteří se v kultuře pohybují, naši práci oceňují. Příkladem může být oslovení festivalem Pop Messe a spolupráce s nimi na koncertě Shilpy Ray, podobně tomu bylo i v případě spolupráce s Vinylou, několikrát jsme byli v ČT Art nebo v kulturním časopise Fullmoon. Také jsme letos úspěšně žádali na Ministerstvu kultury v oblasti „činnost hudebních klubů výjimečné a objevné dramaturgie s nadregionálním dosahem“.
Největší přínos je podle mě trochu neviditelný, nebo minimálně ne úplně snadno měřitelný. Možnost zajít na různorodé akce lidi rozvíjí a rozšiřuje obzory, a často se dostanou i na něco, na co by normálně vůbec nešli, protože to prostě je zkrátka v jejich městě.
Boskovice mají pověst kulturního města a myslím, že v posledních letech máme právě my na této pověsti velmi významný podíl. Pokud se chce město prezentovat kvalitní kulturou, je příspěvek 300 tisíc na roční provoz, což by odpovídalo zhruba pětině našeho rozpočtu, velmi dobrá investice.
