Druhé kolo prezidentských voleb je tu. Nezapomeňme, že hlasovací lístky tentokrát dostaneme až ve volebních místnostech. Výsledek voleb bude pravděpodobně spočítán velmi rychle a dozvíme se ho už v sobotu odpoledne.
Do druhého kola postoupili dle očekávání dva nejsilnější kandidáti: Petr Pavel a Andrej Babiš. Poslední průzkumy jasně favorizovaly Petra Pavla, ale je třeba mít na paměti, že tyto průzkumy neodhadují, jak volby dopadnou, pouze zachycují náladu veřejnosti na konci minulého týdne. Během posledního týdne se nálady voličů můžou ještě proměňovat, jak jsme ostatně viděli před kolem prvním.
Naše noviny se nijak netají tím, že v těchto volbách preferují kandidáta bloku, který je možná trochu nešťastně nazýván blokem demokratickým, oproti kandidátovi, který je už přiléhavěji nazýván kandidátem populistickým. Andrej Babiš předvedl nepěknou kampaň, ve které demonstroval naprostý nedostatek pozitivních vlastností, jež si s představou demokratické hlavy státu obvykle pojíme. Byla by ovšem chyba odepisovat spolu s ním i jeho voliče. Naopak jsou to právě oni, kdo by měl do značné míry určit témata a obsah příštího prezidentského období, pokud tedy demokratický blok chce opravdu přispět k rozkvětu a hlubšímu zakořenění naší stále docela mladé demokracie.
Ve společnosti panují příliš velké nerovnosti a nespravedlnosti a hněv její určité části není bez příčin. Je třeba jasně odsoudit politiky, kteří z tohoto hněvu chtějí profitovat, surfovat na něm a rozdmýchávat ho. Stejně tak je třeba odsoudit politiky, kteří příčiny tohoto hněvu odmítají často nejen řešit, ale dokonce vidět. Nebo, v nejhorším případě, nespravedlnosti a nerovnosti přímo popírají.
Osobně chovám určitou naději, že zvolení Petra Pavla prezidentem by mohlo i v tomto ohledu představovat změnu k lepšímu. Ano, má podporu stran a politiků, které si běžně nespojujeme s principem solidarity. Zároveň mi přijde, že Petr Pavel i Danuše Nerudová jsou dobrým příkladem toho, proč lze pokládat za pozitivní, že přímá volba postupně generuje spíše občanské než ryze stranické a politické kandidáty. Ani jeden z nich totiž nepůsobí jako typický reprezentant těch negativních aspektů, které si aktuálně vládnoucími stranami spojujeme – nečiší z nich přezíravost a nadřazenost intelektuální, ideologická, ani ekonomická. Nejsou ani příliš pravicoví, ani příliš konzervativní. Nepůsobí dojmem těch, kteří by pohrdali slabšími, ani těch, kteří se snaží ideologicky ostatním vnucovat určitý způsob života. A debatují otevřeně o tématech, jako je pomoc zanedbaným regionům nebo spravedlivější rozložení daňové zátěže.
Petr Pavel v závěru své kampaně neútočí na voliče Andreje Babiše, naopak se je už nyní snaží oslovit pozitivním způsobem. Snad si tedy uvědomuje, že pokud bude zvolen, nebude také jejich prezidentem, ale možná především jejich prezidentem. Tlumit ve společnosti hněv a volat po řešení jeho příčin je hlavním úkolem příštích pěti let. Naším úkolem, jakožto voličů a podporovatelů Petra Pavla, bude připomínat mu po celých pět let, že se tyto naděje a očekávání nesmí rozplynout v pasivitě.
Zvolení klidného prezidenta by mohlo vytvořit lepší podmínky pro veřejnou diskusi, ve které se snáze dosáhne smířlivější atmosféry a konkrétní řešení se budou lépe nalézat. Z tohoto pohledu by bylo zvolení Petra Pavla přínosem i pro značnou část jeho nevoličů.
