Při prohlídce boskovické židovské čtvrti se velké pozornosti turistů těší židovská rituální lázeň mikve, která se nachází na náměstíčku U Templu v domě číslo 3/5. Není divu, neboť z řady dochovaných či alespoň evidovaných mikve v naší republice je veřejně přístupných asi deset. Praktikujícím židům mohou u nás sloužit funkční lázně v Praze a Brně, nově také v Plzni, a mikve se nachází rovněž v pražském hotelu King David, který je plně vybaven všemi náležitostmi pro ortodoxní židovskou klientelu.
Podle badatelky Ivany Žahourové, z jejíž diplomové práce jsem čerpala některé informace, není židovskému fenoménu mikve věnována příliš velká pozornost ve sféře odborné ani umělecké. V našem prostředí je dobře známá kniha spisovatele Ivana Olbrachta Golet v údolí (povídka Událost v mikve), zejména díky stejnojmennému filmovému zpracování z roku 1995 v režii Zeno Dostála. Zdařilý snímek s výborným hereckým obsazením se těší značné popularitě dodnes.
V roce 2005 se stala nejprve izraelským a posléze i mezinárodním hitem divadelní hra Mikve, jejíž autorkou je izraelská spisovatelka, scénaristka, herečka, stand-up komička aj. Hadar Galron, pocházející z ultraortodoxní židovské rodiny. U nás byla Mikve uvedena poprvé na jevišti Národního divadla roku 2008 a na této scéně se udržela zhruba deset let. Hru zařadila do svého repertoáru i některá mimopražská divadla, namátkou například v Chebu, Liberci, Mladé Boleslavi i jinde. Přes nesporný úspěch tohoto ojedinělého díla nelze přehlédnout i kontroverze, které je od samého počátku zejména v Izraeli provázejí. Na pozadí starobylého židovského rituálu a osudech osmi židovských žen autorka otevírá řadu ožehavých témat, jako je ženská emancipace, sekularizace společnosti nebo modernizace náboženství, což nevzbudilo vždy pozitivní reakce mezi příslušníky ortodoxního judaismu.
Tyto soudobé problémy židovské společnosti ponechám stranou; mým cílem dnes bude, moji milí čtenáři, vám trochu přiblížit jedno z nejdůležitějších pravidel ortodoxního judaismu, a tím je právě rituální omývání, které má dvě zásadní podoby. Očista celého těla v mikve se nazývá tevila, dále je to omývání rukou, tzv. netilat jadaim, k čemuž se používá natla, speciální nádoba se dvěma uchy. První psané zmínky o těchto praktikách můžeme číst v Tóře, rozepsány jsou pak velmi podrobně v Talmudu. Ke způsobům rituální očisty můžeme připočíst ještě symbolické umývání rukou před vstupem do hlavního sálu synagogy, k čemuž sloužilo zvláštní umyvadlo, tzv. kijor. Takovýto kamenný kijor je zachován v předsíni mužské části boskovické synagogy maior; obdobné, o něco menší umyvadlo se nachází také před vstupem na ženskou galerii v prvním patře. Speciální rituální očistě bylo podrobeno tělo zemřelého, takovéto omývání podle předepsaných způsobů se nazývá tahara.
Zaměřme se nejprve na tevilu, čili omytí celého těla v mikve. Hebrejské slovo mikve znamená shromáždění a rozumí se tím shromáždění vody na jednom místě. Rituální očista má svůj původ již ve starověku a využívaly se k ní vodní toky v řekách či mořích. Dodnes platí, že pouze přírodní vodní zdroj má rituálně očistný charakter. První kamenná nádrž s vodou je známa z jeruzalémského Chrámu a očišťovali se v ní kněží.
Po zániku Chrámu a odchodu Židů do diaspory se začínají budovat mikve podle předepsaných pravidel zakotvených v Mišně v traktátu Mikva ot. Materiálem byl nejčastěji kámen a dřevo, musel být zajištěn přítok a odtok vody, mikve musela být minimálně 120 cm hluboká, aby i dospělý muž mohl ponořit do ní celé své tělo včetně hlavy, objem nádrže byl nejméně 762 litrů. Dozor nad mikve vykonával rabín. Očistu v rituální lázni provádějí židé ortodoxní a konzervativní, pro liberální židy závazná není. Do mikve chodili dospělí muži před šabatem a některými svátky, zejména před Jom Kipur, dnes je tato očista vyžadována zejména u kohenů, soferů, ženichů a konvertitů. Koheni patří k potomkům Arona, bratra Mojžíše, sofeři jsou písaři, kteří opisují Tóru, a konvertité jsou lidé, obrácení k jiné víře, v tomto případě k judaismu. Někteří zbožní chasidé však navštěvují mikve třeba každý den.
Velmi závazná je i nyní rituální očista pro ženy, ortodoxní židovky. V době Chrámu chodily ženy do mikve již po první menstruaci, později se ustálil zvyk, že poprvé vstupuje žena do rituální lázně den před svatbou. Pak pravidelně po každé menstruaci, po porodu či jiném krvácení. Žena před vstupem do mikve provádí pečlivou přípravu. Je dokonale hygienicky umyta a zbavena všech chacicot – tedy předmětů, které nepatří přímo k tělu a zabraňují dokonalé očistě (šperky, ortézy, umělé zuby, paruky, make-up, lak na nehtech, …). Ve velkých židovských obcích byla běžná funkce balanit – lázeňské, která ženě s přípravou a uvedením do lázně pomáhala. V menších komunitách přicházela žena do mikve již zcela připravena, lázně byly společné pro muže i ženy. Muži navštěvovali mikve ráno nebo přes den, ženy vždy až po soumraku, aby co nejvíce uchránily svou intimitu. Menstruující či jinak krvácející žena byla označována jako nida, tedy oddělená, myšleno od svého manžela. Nesdílela s ním lože, nespala dokonce ani ve stejné místnosti, během dne se manželé zdržovali veškerých důvěrností. Po uplynutí patřičného počtu dní žena sama prováděla kontrolu, zda už je krvácení u konce. K tomu se používá tzv. bad bdika, bílá tkanina, doslova kontrolní plátno, na kterém žena zjišťuje, zda už nastal čas navštívit mikve. V případě jakýchkoliv pochybností musí daný stav posoudit rabín. Když je vše v pořádku, provede žena očistu v rituální lázni a dalších čtrnáct dní může žít běžným manželským životem. Všechna tato pravidla se v židovském ortodoxním prostředí velmi přísně dodržují dodnes.
Stejně tak platí pravidelné umývání rukou pomocí natly, dvouuché nádoby. K umývání rukou postačí obyčejná kohoutková voda, kterou se třikrát poleje nejprve pravá a pak levá ruka. Umývání rukou se provádí v těchto případech:
- Po probuzení, před ranní modlitbou
- Před jídlem
- Během jídla pokud dojde ke kontaktu s nečistým objektem
- Po jídle
- Po použití koupelny nebo toalety
- Kohen před žehnáním při modlitbě
- Po stříhání vlasů či nehtů
- Po kontaktu s mrtvým, po pohřbu či návštěvě hřbitova
- Po pohlavním styku
V některých případech umývání rukou provázejí příslušná požehnání.
Vraťme se na závěr do Boskovic, kde kromě zmiňované mikve U Templu byla podobná rituální lázeň objevena v 90. letech minulého století v domě na Zborovské ulici, kde se nachází oblíbená čajovna. Tato mikve ovšem není veřejnosti přístupná. Dle názoru odborníků je možné, že ve sklepeních domů v židovské čtvrti může ještě k podobným nálezům dojít i v budoucnu. Zachována zůstala budova židovských lázní v prostoru U Koupadel, kde bylo možné provádět nejen rituální, ale i běžnou hygienickou očistu. Tématu rituální očisty boskovických židů věnoval celou pasáž ve své knize Židé v Boskovicích dr. Jaroslav Bránský, který kromě jiného vypátral v archívních dokladech i ceník služeb, které byly v židovských lázních poskytovány:
- ženy za použití mikve – 12 krejcarů
- šestinedělky po porodu – 24 krejcarů
- nevěsta – 1 zlatý
- ženich – 1 zlatý
- muži za použití mikve – 3 krejcary
- muži za vanu s teplou vodou – 6 krejcarů
Boskovická židovská čtvrť se svými pozoruhodnými památkami, úžasnými příběhy i magickou atmosférou láká stále (často i opakovaně) turisty z mnoha koutů naší republiky i zahraničí. Pro obyvatele Boskovic i všechny další zájemce připravilo Městské informační středisko Boskovice na měsíc říjen dvě mimořádné prohlídky židovské čtvrti, na které vás již dnes srdečně zvu. První se uskuteční v sobotu 8. října v 15 hodin, druhá v neděli 16. října rovněž v 15 hodin. Součástí prohlídky bude také návštěva synagogy maior i naší unikátní mikve. Bližší informace poskytne informační středisko, tel.516 488 677. Těším se na vás!
