Krátký rozhovor s prezidentskou kandidátkou Danuší Nerudovou, ekonomkou a bývalou rektorkou brněnské Mendelovy univerzity. Boskovice navštívila v rámci své předvolební kampaně na konci září – sbírala podpisy, setkávala se s lidmi a odpověděla na několik otázek, které chtějí Ohlasy položit všem kandidátům, kteří k nám do města zavítají.
Co bylo vaší hlavní motivací přihlásit se do této soutěže a usilovat o post prezidentky České republiky?
Poměrně dlouho jsem o tom přemýšlela a ten prvotní impuls vznikl v době covidu, kdy se jasně ukázalo, že je potřeba, abychom měli odvážné lidi, kteří umí vystoupit z řady a umí říct svůj názor. Osobně jsem to jako rektorka pocítila, když se zavřely hranice pro vycestování – měla jsem na univerzitě osm set zahraničních studentů, kteří seděli na kolejích a nemohli vycestovat. Tak jsem vystoupila z řady a poměrně nahlas jsem řekla, že je to protiprávní, že je to v rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod. Byl to důležitý krok, protože najednou začali vystupovat z řady všichni ostatní a říkali, že je to protiprávní. Takže asi za čtyři dny bylo to opatření zrušené, protože by neobstálo u soudu.
To byl pro mě prvotní impuls, že potřebujeme v prezidentské funkci člověka, který je schopen v takovýchto klíčových okamžicích učinit odvážné rozhodnutí a stát za lidmi.
Jak se vyrovnáváte s výtkou, že nemáte zkušenosti z nejvyšších politických pater?
Jednak rektorka univerzity má zkušenost s politikou v nejvyšších patrech, běžně se setkává s ministry. A já mám také tu zkušenost jako předsedkyně komise pro spravedlivé důchody. V komisi jsem měla čtyřicet dva zástupců poslaneckých a senátorských klubů, v přímém přenosu jsem zažívala politiku v oblasti důchodové reformy v České republice. Takže si připadám dost zkušená.
Prezident Masaryk o sobě říkal, že je Západník. Jak to máte se zahraničně-politickou orientací vy?
Já jsem taky Západník. Naprosto jednoznačně.
Jakou prezidentkou byste chtěla být? Jaké vlastnosti a jaký styl teď ta funkce potřebuje?
Mně je bytostně vlastní civilní pojetí prezidentské funkce. Rozhodně bych nebydlela na Hradě. Myslím si, že na Hradě mají bydlet králové, ale prezidenti mají bydlet někde jinde, aby z toho úplně nezblbli. Ráda bych, aby se Hrad otevřel lidem a stala se z něj kulturní křižovatka.
A rozhodně bych šla příkladem, že zákony platí pro všechny, i pro prezidenta. Rozhodně bych dodržovala Ústavu a neohýbala ji. A chtěla bych vytvářet v zemi stabilitu, protože se stabilitou přichází prosperita. Mám empatii a s tou bych nahlížela na řešení situace, snažila bych se hledat kompromisy a chtěla bych být moderátorkou politické diskuse a stabilizovat politickou situaci u nás.
Jak vnímáte současný stav společnosti? Ta se teď zdá být hodně rozdělená, zažili jsme první větší a divočejší protivládní demonstraci.
Naše politická situace je velmi nestabilní. Asi už nikdy v budoucnu tady nebude silná vláda jedné politické strany, vždycky to bude nějaká koalice. A domnívám se, že v této situaci, kdy je politická scéna sama takto fragmentovaná, je to trochu nevýhoda v krizích, které přicházejí. Takže tam vidím právě obrovskou roli prezidenta, který by měl vystupovat jako element, který se bude snažit politickou scénu stabilizovat.
Máte nějaká témata, která byste označila za své priority a ráda byste je do politiky vnesla či je akcentovala?
Osobní priority pro mě jsou, aby se starší generaci žilo v naší zemi důstojně, to je výrazně spjato s mou rolí předsedkyně důchodové komise. Potom bych byla jako rektorka samozřejmě ráda, aby se nezapomínalo ani na problémy mladé generace, protože to je naše budoucnost. A potom je mi samozřejmě velmi blízký vztah k životnímu prostředí, k přírodě. To, že je sucho, že extenzivně hospodaříme v zemědělství, že když zaprší, teče lidem ornice do domů, že máme lesy sežrané kůrovcem. To je pro mě také významným tématem.
