Rozhovor s Vojtěchem Sedlákem a Janem Kárlem, organizátory festivalu Raveyard, který se v panském dvoře v Boskovicích bude konat letos potřetí a kterého se minulý rok zúčastnilo přes 550 lidí. Mluvili jsme o počátcích festivalu, organizační náročnosti a dramaturgii festivalu, o tom, pro koho je festival určený, ale i o kultuře a jejím místě v náročných časech. Vojta je dramaturg festivalu a Honza produkční.
Kdy a kde vznikl nápad udělat festival?
HONZA: Nápad na festival tu byl už docela dlouhou dobu, dejme tomu, že jsme nad tím začali přemýšlet před osmi lety. Chtěli jsme zde v Boskovicích udělat nějakou hudební akci, ale moc jsme nevěděli, jak to pojmout: byly tu nápady na letní kino, pak na hrad, ale u všeho byly nějaké komplikace. Zkrátka jsme se k tomu nedostali, také protože všude probíhala spousta akcí. Za to, že jsme ten festival poprvé uspořádali, mohl vlastně covidový rok, kdy byly akce limitované do tisíce lidí a většina velkých akcí byla zrušená. My jsme měli tím pádem možnost udělat nějakou komornější akci. Navíc spousta našich kamarádů nemohla jet na velké festivaly, a díky tomu jsme měli relativně velký fond lidí, kteří na tom chtěli pracovat s námi.
Proč jste si jako místo konání vybrali právě Boskovice?
VOJTA: Jsme oba dva rodáci z Boskovic a připadalo nám, že tady teď není moc kultury pro mladé lidi, řekněme ve věku patnáct až pětadvacet, nějaká současná kultura. Říkali jsme si, že zkusíme Boskovicím vrátit to, co my jsme od nich dostali, když jsme byli děcka. Tehdy tady probíhaly Happeningy, kinaři dělali hiphopové koncerty, kdy tady byli Bow Wave, Indy & Wich a tak. Nás to dost formovalo a přišlo nám, že je škoda, že tady není nic takového, co by mohlo zajímat a formovat další generace. A taky to tady máme samozřejmě moc rádi.
Také tehdy otevřel Prostor v panském dvoře. Přišlo nám, že je to pro nás ideální produkční zázemí a zároveň i způsob, jak Prostor pomoci rozjet.
HONZA: Já bych k tomu ještě rád doplnil, že tím, že jsme odsud, tak v Boskovicích máme silné zázemí. Na začátku jsme neměli žádnou zkušenost s konáním akce takového rozměru, takže pro nás bylo jednodušší udělat to tady, kde jsme věděli, že budeme mít podporu lidí okolo nás, od služeb, od města, dodavatelů, ale i od Prostoru.
Kdo všechno byl u zrodu festivalu a kdo všechno se na něm aktuálně podílí?
HONZA: U zrodu festivalu byla velká skupina lidí. V tom úplném počátku jsem to byl já s Vojtou, ale v jeden moment jsme zjistili, že náš tým potřebujeme rozšířit, zejména na organizační úrovni – v tu chvíli jsme přibrali Honzu Braunšlegera, Gona, který se nám stará o finanční stránku festivalu. A samozřejmě nesmíme zapomenout na celou Mindicted Crew, která se na to nabalila a která tvoří jeden celý funkční aparát, kde každý umí něco a pomáhá s festivalem, jak může. Pak tu také máme obrovskou bandu dobrovolníků, našich kamarádů primárně z Brna, z Boskovic a u tohoto ročníku i z Prahy.
První ročník Raveyardu jste pořádali už minulý rok, předcházel mu ročník nultý. Jak minulé ročníky hodnotíte?
VOJTA: Nultý ročník, to byla vyloženě taková demoverze. Od začátku jsme si říkali, že chceme dělat velký festival, ale byli jsme naštěstí natolik rozumní, že jsme udělali testovačku – nultý ročník, kdy jsme si sáhli na to, co všechno znamená organizovat festival po produkční stránce. Neměli jsme ani pořádnou velkou stage, místo toho tady byla jurta, všechno to bylo takové jednodušší. Vychytali jsme na tom spoustu much a díky tomu jsme měli produkční základ do dalších let. Osahali jsme si prostředí panského dvora, zjistili jsme, jaké jsou kde limity a co si tady můžeme a nemůžeme dovolit.
V čem bude letošní ročník rozdílný?
HONZA: Zásadní rozdíl a velká změna i pro nás je to, že rozšiřujeme z jednodenního festivalu na dvoudenní. Snažíme se tím zasáhnout širší publikum, respektive publikum z větší dálky. K dispozici máme stanové městečko a zkrátka to bude větší, hlavně dramaturgicky.
VOJTA: Co se týče dramaturgie, tak zásadní rozdíl je v tom, že při nultém a prvním ročníku jsme při výběru umělců sahali výlučně do českých a slovenských vod a letos jsme poprvé sáhli po dvou zahraničních drum’n’bass jménech. Na to, že to budou první zahraniční vystupující, tak jsou to fakt obrovská jména a jsme rádi, že je můžeme prezentovat tady v Boskovicích.
Dramaturgie letošního ročníku
Mindicted Crew se profiluje spíš jak drum’n’bass crew, ale Raveyard je otevřený i dalším žánrům. Co všechno bude možné na Raveyardu slyšet?
VOJTA: Celý dramaturgický koncept stál od začátku na tom, že jsme chtěli k drum’n’bassu, který umíme a s Mindicted se mu věnujeme dlouhou dobu, přidat rap, protože ho máme rádi a v současnosti je to mezi mladými nejposlouchanější žánr. Nechtěli jsme dělat úplně mainstreamová jména typu Yzomandias nebo Ektor, chtěli jsme prezentovat něco, o čem si myslíme, že je kvalitní a má to i nějaký přesah do zahraničí. Viz třeba Smacka, který tady letos vystoupí a který sem jako první přinesl UK scénu, tedy žánry jako grime a trap. Letos také přidáváme experimentálnější stage, na které jeden večer uslyšíme převážně DJ sety z oblasti minimal dubstep, deep dubstep, halftime drum’n’bass. A druhý večer jsme se rozhodli něco nabídnout i fanouškům rovného beatu – navázali jsme spolupráci s brněnským kolektivem, který se točí okolo bývalého klubu Herna, a s Bastl Instruments. Kromě DJ setů od nich uslyšíme i několik live setů z modulárních syntezátorů a to bude zajímavý poslech i podívaná.
Jaké jsou podle vás nejlepší bookingy na letošní Raveyard, co by návštěvník rozhodně neměl zmeškat?
VOJTA: Všechny! Ale kdybych měl vybrat třeba pět, tak by mezi nimi byl určitě A.M.C, pravděpodobně nejlepší drum’n’bass DJ na téhle planetě, kterým byl taky zvolen několikrát za sebou; je to úplně neskutečný člověk, který za hodinu zvládne zahrát třeba 80 tracků a zároveň ten set pořád dává smysl. Je hodně inspirující pro začínající i nezačínající DJs, inspiruje svým stylem hraní neskutečné množství lidí a nasazuje metu, kterou nikdo nedokázal překonat. Potom The Upbeats, to druhé drum’n’bassové jméno. Jde o duo z Nového Zélandu, které hodně dlouho spolupracovalo s naprostou legendou Noisia, a kromě toho, že dělali hodně tvrdý drum’n’bass, se teď pustili i do experimentálního zvuku, který je mnohem víc hudební a melodický. Je to fakt umění v rámci drum’n’bassu. Za mě je pak ještě super 58G, taky zástupce britského zvuku v rámci rapu. Jejich rapper, který si říká Doktor, je za mě teď nejlepší rapper v České republice. Čtvrté jméno je Smack, o kterém už jsem mluvil, a pak tu mám jednoho černého koně: Simulacrum AV – což je spojení pražského producenta Malcutha a jeho kamaráda VJ (video jockey) Vooku, kteří budou v pátek na The Lab stage. To bude speciální audiovizuální set, kdy Malcuth bude hrát živě ťukáním do krabiček a krom toho v určitých momentech bude hrát na kytaru. A do toho Vooku bude tvořit super vizuály a celé to bude synchronizované.
HONZA: Já budu asi opakovat po Vojtovi, za mě to budou The Upbeats, a potom v rámci rapu bych hrozně rád vypíchnul 58G, a pak ICY L, na které se vážně těším a ještě jsem nikdy je neslyšel naživo, takže si tak plním svoje sny. A jinak by nám určitě neměla uniknout ta třetí, malá stage, kterou bych chtěl celou zdůraznit a kde bude v pátek pražská sekce a v sobotu Herna DJs.
Chystáte i nějaký doprovodný program?
HONZA: Chystáme. Skládá se ze dvou částí, jedna je stánková, takže co tady člověk může zažít a vyzkoušet. Například se tu bude tetovat, bude tady kadeřník, pak třeba kolo štěstí, brněnský obchod Bonghemia, který se zabývá prodejem CBD produktů, a pak tady bude jídlo od boskovického podniku Punqa a brněnského podniku Má Hostina, který dělá paleo stravu. Druhá část je opět obsahová: na sobotu máme připravený program na třetí stage, kde budou probíhat dvě projekce – promítne se tam nový Řezníkův film Párty Hárder a poté v tuto chvíli ještě blíže nespecifikovaný film ve spolupráci s brněnskou environmentálně-osvětovou neziskovkou NaZemi, po kterém bude následovat debata s odborníkem. A ještě po úspěchu z minulého ročníku připravujeme divadelní scénku ve spolupráci s Advokátní kanceláří Lichovník, Poplštein a spol. Kluci zde zahrají krátké, vtipné a poučné divadlo o tom, jak se chovat ve chvíli, kdy člověk přijde do styku se zákonem po dejme tomu požití alkoholu. Na co mají policisté právo, jak z toho co nejopatrněji a nejbezpečněji vybruslit. A pak nás čeká ještě DJ workshop, který povede kamarád a DJ Dejfunk.
Jinak do budoucna bychom chtěli doprovodný program nějak rozšířit, nicméně v tuto chvíli jsme limitovaní kapacitou jednak časovou a jednak prostorovou, kdy po celém nádvoří probíhá hudební produkce.
Na festivalu bude d’n’b, český rap, pozvali jste i zástupce techna. To jsou všechno elektronické styly, které jsou pro některé spojené s užíváním návykových látek. Nemyslíte si, že pořádáním elektronických akcí/festivalu tuto konzumaci podporujete?
VOJTA: To si nemyslíme. Naprosto upřímně, ti lidé by ty látky konzumovali, i kdyby tady ten festival nebyl. Naopak si myslíme, že nežijeme ve středověku a fungujeme v rámci moderního přístupu, kdy se celosvětově upouští od restrikce drog. Moderní trendy se teď soustředí na harm-reduction, tedy minimalizaci negativních dopadů konzumace drog – jak zdravotních, tak sociálních. Díky tomu spolupracujeme se skvělou organizací Podané ruce, jejichž projekt Hard & Smart u nás na festivalu bude. Za jejich terénními pracovníky může přijít kdokoli, kdo se nebude cítit dobře po požití nějaké látky, ať už legální nebo nelegální. Jejich tým tvoří školení psychologové, kteří ví, co mají dělat, je tam i informační stránka, kdy se člověk něco dozví o látkách, k dispozici jsou bezpečnostní pomůcky, občerstvení. Lidé drogy prostě berou, samozřejmě se to dá shodit na to, že je to kvůli elektronickým festivalům, ale rozhodně si nemyslím, že je to pravda. Ale když už se to děje, pojďme se soustředit na to, aby to bylo co nejbezpečnější.
Město Boskovice finančně podpořilo Raveyard, stejně tak učinilo Ministerstvo kultury, Státní fond kultury a Jihomoravský kraj. Jaký je přesah pro Boskovice a okolí nebo i dál?
HONZA: Tím, jak festival roste a dostáváme se do povědomí širšího záběru lidí, můžeme sledovat i teď u prodeje vstupenek a u sociálních sítí, že zájem je víceméně z celé České republiky. Přijedou sem lidi z Ostravy, ze severních Čech, z Prahy, zkrátka dostáváme ty lidi do Boskovic.
VOJTA: Tím pádem to má blahodárný účinek ze dvou důvodů: prvním z nich je, že Boskovice se celkově dostávají do povědomí společně s naším festivalem – lidé sem přijedou a zjistí, že to tady je super, třeba sem přijedou i někdy jindy. A druhá věc je samotný multiplikační efekt, kdy ti lidi, když sem přijedou, tak tady pravděpodobně nakoupí v obchodech, půjdou se najíst do restaurací, takže zároveň podpoří i místní obchodníky, nechají tady peníze.
Nabízíme program, který je v našem regionu naprosto bezkonkurenční v rámci daných žánrů a náklady na všechno jsou poměrně vysoké. My se samozřejmě snažíme nechat festival finančně přístupný lidem z co nejširších sociálních vrstev. Dotace tvoří asi třetinu našeho rozpočtu, a kdybychom je neměli, tak by ty vstupenky musely být minimálně o třetinu dražší.
Organizace festivalu
Vy máte oba zkušenosti s produkční prací, Vojta z pořádání parties s Mindicted a práce pro klub Storm, Honza je zase produkční Kina Scala. Jak moc náročné je organizovat festival například v porovnání s jinými akcemi?
HONZA: Náročnější to určitě je. Je to vícedenní, je tam tedy spousta vystupujících a musí to všechno do sebe zapadat. Je tady více stage, doprovodný program, všechno je zkrátka potřeba zkoordinovat, všechno musí být v nějaký stanovený moment na svých místech… Kdybych to měl srovnat s tím, že dělám jednodenní akci někde v klubu, který je k tomuhle provozu připravený, jsou tam nachystaná světla, soundsystem, člověk k tomu přijde, zapojí to, zmáčkne play a rozjede se to... tak to je velký rozdíl. Na festivalu jde všechno od nuly, všechno je potřeba znovu postavit, stage, sezení, střechy, stánky s občerstvením, záchody, zábrany, bary, zkrátka všechno se musí stavět od píky.
VOJTA: A já bych k tomu ještě rád doplnil, že je to jinak časově náročné – když děláš klubovou akci, tak operuješ s tím, že jeden měsíc vymyslíš akci a druhý měsíc ji uskutečníš. Ale na dalším ročníku festivalu pracujeme de facto ještě předtím, než skončí ten předchozí ročník.
Jaké jsou vaše role na festivalu?
HONZA: Vojta je programovým ředitelem festivalu, já jsem provozní/produkční šéf festivalu, a ještě tady máme v bandě třetího šéfa na naší úrovni, a to je Honza Braunšleger, který dělá finančního šéfa a administrativu.
VOJTA: Když to řeknu hodně zjednodušeně, tak já vymyslím, co tady bude hrát, pozvu si to a Honza zařídí, aby to tady hrálo, a Gon to zaplatí.
HONZA: My jsme teď sice řekli nějaké tři role, ale ono je důležité zmínit to, že fungujeme v kamarádské rovině, nejsme festival založený na tom, že bychom dělali byznys, prostě děláme kulturní akci. Baví nás to, baví nás ta hudba a jsme tady pro sebe a chceme si i mezi těmi jednotlivými obory vypomoct – takže to není tak striktně rozdělené, že Vojta dělá dramaturgii a já produkci a Gon finance. Má to přesahy a všude je možný nějaký konsenzus.
Kultura v těžkých časech
Společnost dostala poměrně tvrdé rány v podobě korony, a posléze přišla válka. Vám teda korona na začátku trošku pomohla... Vnímáte rozdíl v návštěvnosti akcí obecně, je kultura i v době vysoké inflace žádaná?
VOJTA: Akorát zpřesním, že to není tak, že by nám korona na začátku pomohla, ona nám dala ten impuls k organizaci, ale samozřejmě nám dávala klacky pod nohy v tom organizačním ohledu – limity uvnitř, limity venku, roušky neroušky, dezinfekce, testování a neustálá nejistota, jestli se něco ze dne na den nezmění. Prostě makáš podle nastavených pravidel a pak se může stát dva dny před akcí, že šmitec a že akce nebudou.
Vraťme se k otázce.
HONZA: No v tuto chvíli je to ve vývoji. V minulém roce, který byl první pocovidový, byl hlad po akcích obrovský. Tento rok zatím sledujeme u ostatních organizátorů a ostatních akcí, že už to pomalu opadá. A nevíme, jestli to není i ekonomický dopad toho, že lidi mají méně peněz kvůli inflaci. Co je ale hodně důležité a změnilo se, tak je přístup lidí k akcím: už tolik nefungují předprodeje, jako tomu bylo v minulosti. V tuto chvíli se lidé rozhodují více impulsivně, rozhodují se v daném týdnu, kam třeba o víkendu pojedou, pokud vůbec někam pojedou. A určitě v tom velkou roli hrají peníze v současné chvíli.
VOJTA: Na základě mojí práce jsem si všiml, že když v únoru skončila většina opatření, tak březen, duben, květen byly extrémně silné měsíce, kdy prostě lidi chodili jak zbláznění na každou akci a všude. Nejen podle nás, ale i podle dalších kolegů z branže, což ale souviselo i s tím, že se konaly akce, které byly třeba dva roky odložené a na které lidé měli lístky. Od června jde minimálně z mojí zkušenosti návštěvnost dolů, a to velmi razantně: spadlo to třeba na polovinu. Vysvětluju si to osobně neúprosnou inflací a logicky tím, že kultura je zbytná věc v tom slova smyslu, že si lidé jako první zaplatí bydlení, jídlo a energie, než aby za ty peníze šli na kulturní akci.
Nemáte tím pádem obavy z toho, že na Raveyard přijde málo lidí a proděláte?
HONZA: Máme. Obavy máme velký, i na základě toho, že sledujeme ty předprodeje, které byly minulý rok touto dobou dvojnásobně vyšší.
VOJTA: Děláme ale všechno pro to, aby to dopadlo dobře, a snažíme se na to radši moc nemyslet.
Má kultura v těžkých časech své místo?
VOJTA: Kultura má v každém čase své místo.
HONZA: Kultura formuje člověka zkrátka, formuje přístup člověka ke světu.
VOJTA: Podle mě je to potřeba každého člověka, kdy člověk potřebuje sociální interakci a kultura je taková pomůcka k tomu, prostředek. Člověk samozřejmě chodí na akci, protože si chce poslechnout hudbu, kterou má rád, ale také kvůli tomu, že se tam potká se spoustou lidí, kteří mají tu hudbu rádi taky, pokecá... Kultura v těžkých časech naopak pomáhá na chvíli zapomenout na ty strašné věci, co se dějí ve světě. Myslím, že bez kultury by se lidi za chvíli zbláznili z toho všeho.
Co pro vás Raveyard znamená?
HONZA: Pro mě je to naplnění toho snu, že tady uděláme nějakou velkou akci ve spolupráci s Vojtou.
VOJTA: Pro mě je Raveyard festival momentálně vrchol mojí touhy seberealizace. Samozřejmě miluju to, že s klukama děláme klubové akce, ale prostě tohle je to místo, kde se můžeme vyřádit. Každoročně nám to spolyká většinu dovolené, ale co mě hřeje u srdíčka, je to, že se spojila úžasná parta lidí, kteří naprosto nezištně pomáhají dobré věci. V rámci našeho realizačního týmu se tady seznamují lidé z úplně jiných společenských skupin a bublin a bez nich bychom to samozřejmě nikdy nedokázali, a to si myslím, že je na tom to úplně nejhezčí.
HONZA: Je potřeba říct, že ten dobrovolnický tým čítá třeba padesát lidí, bez kterých by to vůbec nebylo, protože kdybychom je měli zaplatit, tak se nedoplatíme. Je to o skupině lidí, kterou to stmeluje a která se potkává i v průběhu roku a nějakým způsobem se na to těší a upínají se k tomu víkendu, potažmo i celému týdnu, protože jsme tu samozřejmě od začátku týdne a chystáme to, připravujeme. Pak to odžijeme a zase poklidíme.
