„Považuji MCího za moderní ekvivalent básníka. Nebo by to tak aspoň mělo být.“

Rozhovor s MC Louisem de Fumésem, respektive Janem Královcem, který před časem vydal autorské album Nesnesitelná lehkost beatů a nyní se v Letovicích, odkud pochází, představí živě na festivalu BiGy Fest.

Křest nové desky Nesnesitelná lehkost beatů
Křest nové desky Nesnesitelná lehkost beatůstáhnout foto

Bylo vydání autorského alba taková tvoje Meka, jak zní název jedné z ústředních skladeb? Míněno něco, cos chtěl nejméně jednou za život vykonat, taková povinná pouť pro MC Fumése?

Ano, přesně si to vystihl. Cejtil jsem povinnost zaznamenat tu energii, která se v tom čas nacházela v mém okolí.

Jak dlouho se rapu věnuješ a jak se to vůbec přihodilo?

Rapu se věnuju zhruba asi 20 let – děsivé číslo. A přihodilo se to nějak samo, ale zásadní podíl na tom asi měl koncert Chaozz v letovickém kulturáku roku 99, a pak i vliv kámošů Kůma a Tomek, co už měli napsaný nějaký lyrix. A čmárali… Ze startu mě ta kultura okolo českého hip hopu neuvěřitelně bavila.

Kdo tě ovlivnil a koho máš rád dneska, pokud se dá mluvit o nějakých vlivech a vzorech?

Ze začátku mě hodně ovlivnili Chaozz, PSH – deska Repertoár, Naše věc – Scissál je defakto můj freestylovej učitel a kdybych kdysi neviděl Tafroba a Apoku freestylovat na Flédě, nikdy bych se tomuhle nevěnoval. Dál Supercrooo, Jižní pijonýři, Defakto, Kontrafakt, Názov Stavby, Trosky. Ve své podstatě mě celá tato hiphopová generace na začátku mojí cesty ovlivnila. Nyní už českej hip hop skoro neposlouchám. Ze zahraničí poslouchám všechno, od klasik typu A Tribe Called Quest – Q tip je můj favorit, Ganstars, Fugees, Outkast (André 3000), MF Doom, Busta Rhymes, Snoop Dogg, Nas, Pete Rock, J Dilla, … Mezi vzory počítám i UK dnb/grime/electro MCs – Skibadee, Shabba, Eksman, UK Apache, TY, Dizzie Rascal, JME, Skepta, Ocean Wisdom, …

Poslední dobou mě nejvíc baví partička okolo Tyleraa the Creator, Kendrick Lamar, Saba, Noname, Zebra Katz, Chance the Rapper, Vince Staples, Earl Sweatshirt, Frank Ocean, … Ale to jsou vzory pouze z hip hopové části, do toho mám velice rád i jazz, oldschool jungle, 2step, starej dubstep, bruk, techno, house, minimalismus, ambient, klasiku, lidovou hudbu. Je toho spousta, co mám rád.

Jsi vystudovaný textař z konzervatoře Jaroslava Ježka. Jseš mezi MCs tak trochu intelektuál, nebo jak to vnímáš?

Ano, je to asi pravda. Během studia na letovickém BiGy na mě silně zapůsobil profesor češtiny – básník Pavel Kolmačka. A pak na Ježkárně zase básník Marek Stašek. Na rappera jsem asi příliš ovlivněn krásnem literatury. Ono když rád posloucháš Steva Reicha, Johna Coltrana – o těch si moc s českejma rapperama nepopovídáš.

O čem hlavně rapuješ? Má to album své hlavní téma?

O sobě, svých pocitech, o životě, o svém okolí. O tom, co mě štve. Ale hlavní moje téma je asi snaha o uchopení okolního světa.

Považuješ se za básníka? Je MC takový dnešní řecký básník deklamující své verše davu?

Ano, považuji MCího za moderní ekvivalent básníka. Nebo by to tak aspoň mělo být.

MCs do sebe rádi šijí, i na tvém album se dozvíme cosi o českých MCs, co mají sice hezký kecky, ale mozky zanechali na dně v koši. Jak teda naši aktuální scénu vnímáš? Je to tak zlé?

Je to hodně zlý na té jakoby oficiální… Malokterý současný český hip hop (track) jsem doposlechl do konce. Je to peklo… Respektive je hodně ne moc známých bandiček, co mají třeba zajímavou poetiku, beaty, nemůžu tvrdit, že celá scéna je špatná. Ale když si poslechneš nějaký playlist československého rapu, je to trek jako trek, úplně stejný, autotune jako prase. Ledabylej projev, texty jen o kalení a největší konzum. A i hudebně je to podivný.

Co je pro tebe v rapu důležité? Rapuješ o tom, že Louis de Fumés formu polidšťuje – čím ji polidšťuje? Co je pro tebe to podstatné?

Autentičnost. Je pro mě v rapu nejdůležitejší. Ale zároveň i určitá forma umu tam musí být.

A jak se to vyvíjelo? MC Fumés se zrodil prvním trackem už před dvaceti lety v Letovicích. Co s ním má ten dnešní furt společného a v čem je jiný?

Před 20 lety tady nebyl Fumés, ale MC Kyra, největší hiphopovej nadšenec, co nosil široký kalhoty, kolem krku klíčenku, na hlavě čepici, čmáral tagy. Cejtil jsem se být součástí scény, bavilo mě chodit na mejdany. To se změnilo, teď cejtím spíš pravej opak.

Společnýho máme asi – no pořád rapuju svoje Bars Donor z roku 2003 a lidi se ptají, jestli je to nový, takže lyrics mi zůstaly, i když tenkrát ty moje texty ještě nebyly tak poetický jako dnes.

Jak dlouho skladby na album Nesnesitelná lehkost beatů vznikaly?

V průběhu zhruba tří let.

V čem spočívá lehkost těch beatů a čím je nesnesitelná?

Lehkost spočívá v jejich formě, v jejich plynutí; nesnesitelnost je v tom, že jim nedokážu vzdorovat, ovládají mě, nechtějí mě propustit.

Jak přesnou představu jsi měl o výsledku, než jste šli do studia? Nebo do jaké míry vznikala výsledná podoba až při práci?

Záleží asi track od tracku, ale spousta toho vznikla spontánně ve studiu a výsledná podoba je naprosto zásadně ovlivněna prací na tom. To, co slyšíte, jsou až několikáté verze.

Jak vznikala muzika a kdo se na ní podílel?

Předtím, než se šlo točit, jsem obepsal kamarády – kdo by se chtěl podílet, ať mi něco pošle – ale zcela původně to mělo být celé nahrané živě s trochu jinačím bandem. Až praxe ukázala, že ty elektronické věci znějí líp z počítače.

Kdo album produkoval?

Spousta lidí. Nejvíc tracků produkoval bráška Karel Štulo – intro, Linka, Drdol, ČS rap, outro – Meku produkoval Jan Steinsdörfer, Korporát bráška Lang Biank, Nesnesitelnou lehkost beatů Oliver Lipenský, Pravda a rapy Igor Ochepovskij.

Co jsi chtěl od zvuku? Jaký byl tvůj hlavní záměr, jak by mělo album znít?

Chtěl jsem, aby to bylo hodně barevný, aby to byl takovej můj rozcestník, aby z toho byla cítit ta atmosféra, co panovala při tvoření a při nahrávání ve studiích. Atmosféra toho, že je to srdeční záležitost všech zainteresovaných.

A jak to dopadlo? Jsi spokojený?

Mix jsem svěřil do rukou Tomáši Sochůrkovi, studio Jižák, zaskakoval za jiného adepta, který nakonec nemohl, a mastering dělal Risto Sokolowski. Ono to album sice vznikalo během dvou let, ale finále bylo hodně narychlo. A nakonec jsem spokojený. Vzhledem k času i prostředkům bych řekl, že jo. I když  bych to nyní s odstupem udělal trochu jinak, jsem rád, že to vzniklo.

Jaký zážitek pro tebe práce na albu znamenala? Jak jsi to prožíval a jak to zpětně hodnotíš?

Byla to pro mě neuvěřitelná škola. Začátek v covidu, kdy se zavřela všechna studia. Hlavně tohle byl celý můj projekt, já si ho řídil, sháněl peníze, do toho od začátku spousta peripetií. Ale zase nás to stmelovalo, fatálnost té situace. Album jsem natáčel v různých velice kvalitních studiích na super mikrofony, přes super pulty, měl jsem s sebou techniky, kolem sebe super muzikanty. Ten proces vznikání byl nejlepší, ale na druhou stranu, jak jsem to řešil všechno sám, hodně jsem se vyčerpal, jak psychicky, tak fyzicky. A ve finále mi chyběla síla na propagaci. Ale snad není všem dnům konec a toto album si najde cestu k lidem.

Na BiGy Festu vystoupíte živě – v jaké sestavě?

Ano, velice se těším. Budu tam mít super band ve složení bubny: Michal Kolouch Daněk, baskytara: Ondřej Hauser, kytara: Antonín Dlapa, druhá kytara a vokál: Karel Štulo, zpěv: Ashley Abrman, klávesy: Jan Uvira, zvuk: Mikoláš Müller. A odehraji i elektronický set s projektem Fuha s Langem Biankem, který přiletí z Porta. Toto bude jediná příležitost vidět a poslechnout si tento repertoár, tak to nepropásněte.

Jak odlišná je živá podoba písní od studiové nahrávky?

Písně bývají delší, jelikož muzikanti hrají sóla, bývají v rychlejším tempu.

Co pro tebe znamená živé vystupování?

Při dobrém ozvučení a při účasti výše jmenovaných muzikantů je to pro mě až transcendentní zážitek a zároveň i ohromná radost, zdroj energie. Opodstatnění existence Fumése :)

Kdo album vydal a kde je k sehnání či poslechu?

Album jsem si vydal sám prostřednictvím 420production. Ve formátu CD je k dostání zatím pouze u mě, dá se poslechnout na mých stránkách a brzo bude i na streamovacích platformách.

A jaká je na ně zatím odezva?

No vzhledem k tou, že si to zatím koupili jen kámoši a kámoši kámošů, tak dobrá :D Ale jo, zatím se líbí, musím zaklepat.

A co teď? Dáš si pohov, nebo budeš brzy zpět a bude další album, které bude ku prospěchu československého rapu, abych tě citoval?

Teď momentálně přemýšlím, co se sebou dál, jelikož jsem měl rozjetý nový projekt FUHA, máme asi 30 demáčů, ale bráška se přesídlil do Portugalska. Vypadá to ale, že by se třeba dvakrát za rok mohl otočit sem; na BiGy Festu dáme řeč. Takže momentálně mám pohov až na 28. května Bigyfest Letovice a 24. července festival Letiště Hranice na Moravě. Tam mě můžete vidět a poslechnout. Možná udělám něco přes léto v Letovicích, ale bude to spíše vzácný, tak nepropásněte žádnou příležitost. A kupte si CDs, je to nejpřímější podpora umělce!

další rozhovory