S panem Soukalem se známe již několik let. Potkáváme se na židovském hřbitově, zdravíme se, ale na nějaké řeči není nikdy čas. Já se musím věnovat svým návštěvníkům, pan Soukal je vždy v pilné práci, buď seče trávu anebo opravuje náhrobky. A tak mne napadlo, že by možná bylo zajímavé udělat s tímto pánem, který má sice inženýrský titul, ale všude se uvádí jako hrobník Jan Soukal, rozhovor pro naše Příběhy z ghetta. Na mé otázky odpovídal emailem a jeho povídání bylo tak hezké a autentické, že jsem se rozhodla ponechat je v původní podobě, jen s nepatrnými úpravami. A tak předávám slovo ing. Janu Soukalovi, hrobníkovi na židovském hřbitově v Boskovicích i jinde.
Narodil jsem se v Brně, letos mi bude 68 let. Vystudoval jsem lesnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně a po studiích jsem působil v dřevařské výrobě, speciálně se jednalo o výrobu sudů, úlů pro včely a pak nábytku. Později jsem přešel do oblasti obchodu a výstavnictví a ve čtyřiceti jsem se začal naplno věnovat prodeji nábytkového kování. Tato činnost s sebou nesla každodenní cestování po širokém okolí Brna, hodně na Boskovicko a Blanensko.
Tehdy se rozvinul můj zájem o židovskou kulturu, který měl ovšem své kořeny již v mé rodině a mém dětství. Osud mne jednou zavál do boskovické čajovny, kde se prodávaly i knihy s židovskou tématikou, a já tam utrácel a utrácel a přitom zjistil, že do problematiky neproniknu bez znalostí hebrejštiny. A tak jsem kupoval další knihy a slovníky, učil se písmenka, slova, věty a zapsal se do kurzu hebrejštiny na Židovské obci v Brně, no a nyní jsem tak na půli cesty. Spolu s hebrejštinou jsem začal pronikat i do zákonitostí judaismu, který již od dob mého dětství byl pro mne tajemnou výzvou.
Roky běžely a vše se zdálo být v úplném pořádku, prodával jsem kování a studoval hebrejštinu a judaismus, ale pak přišla hospodářská krize. Trh s nábytkovým kováním se s jistým zpožděním zhroutil a mně nezbylo, než hledat doplňkovou obživu. Nabídl jsem tedy své služby Židovské obci Brno a začal na židovských hřbitovech kosit trávu, odstraňovat břečťan ze zdí a náhrobků, čistit je, spadlé na zem znovu stavět, vše podle objednávek židovské obce. No, a tak jsem to doklepal těch pár let do důchodu, co mi ještě zbývalo. Prodej nábytkového kování jsem s úlevou ukončil a prohlásil jsem se pomocným hrobníkem na hřbitově v Boskovicích i jinde, podle potřeby. A tak jsem si splnil svůj dětský sen, neb v mládí chtěl jsem býti hrobařem, vozit hlínu, jezdit s trakařem…
Práce pomocného hrobníka mne postupně přivedla nejen na hřbitovy náležející Židovské obci Brno, ale i na hřbitovy ve správě Federace židovských obcí České republiky. Postupně jsem pracoval v Boskovicích, Velkém Meziříčí, Třebíči, Ivančicích, Holešově, Ivanovicích na Hané, Kojetíně, Úsově, Lošticích, Jihlavě, Brtnici, Lomnici u Tišnova, Pohořelicích, Polici u Jemnice, Batelově, Větrném Jeníkově a Dolních Kounicích. Jednou ve Slavkově, Rousínově a také ve Vyškově.
Hlavní náplní mé práce v Boskovicích je kosit trávu, občas uklidit v obřadní budově, umýt okna, namazat panty u dveří a vyčistit rýnu. Ostatní se děje podle objednávky a pokynů architekta ing. Klenovského z brněnské Židovské obce.
V průběhu let se podařilo navzdory nedostatku peněz na boskovickém hřbitově opravit a vylepšit řadu věcí: Odstranit z náhrobků a plochy hřbitova mohutné nárůsty břečťanů a náletových dřevin, pomocí kamenické firmy postavit asi třicet zřícených náhrobků, nasadit na sloupový náhrobek těžký balustrádní prvek, který jsem vylovil z kopřiv, nebo postavit dva zřícené náhrobky kapličkového typu – vše dělali kameníci za použití kamenického portálového jeřábu.
Před časem se vlivem zubu času rozlomila v obřadní budově mramorová pokladnička. Já se tedy domnívám, že tomu zubu času svojí hmotností dopomohl některý z návštěvníků, ale dlužno podotknout, že v mramoru byl štych, v něm se to již jednou zlomilo a bylo slepené nevhodným lepidlem a tak to znovu povolilo. Opravu jsem si vzal za své, neboť pokladničku využívám při prohlídkách hřbitova k vybírání milodarů, ne již pro vdovy a sirotky, ale na opravy náhrobků. V kamenickém speciálním obchodě až v Pelhřimově jsem obstaral vhodné lepidlo a společně s ing. Klenovským a kameníkem Růžičkou z Omic jsme pokladničku slepili dohromady. Při této příležitosti jsem si osvojil technologii slepování náhrobků. Postupně na ploše hřbitova vyhledáváme s ing. Klenovským rozbité mramorové náhrobky, ukládáme je do obřadní budovy, slepujeme je a stavíme podél stěny.
Ale to není z mých aktivit všechno.
V době nouze jsem se také rozhodl, že začnu vyrábět mezuzy. (Mezuza je malá schránka na modlitbu upevněná na veřejích vchodových dveří domu. pozn. Helena Janíková) Vyráběl jsem je z mědi, nerezové oceli, mosazi, dodával jsem je v krabičce i s vyleštěnými šroubky na připevnění. Skutečně se mi podařilo jistý počet mezuz prodat. V Holešově, kde měl kupec zárubeň plechovou, vyrobil jsem mu mezuzu magnetickou, aby nemusel panu domácímu do plechového futra vrtat dírky. V Boskovicích jsem dělal mezuzu panu Pachlovi v jeho domě na Plačkově ulici a na tu jsem obzvláště pyšný, protože je to speciální konstrukce dělaná na míru z brunýrované mosazi s vyleptaným písmenem šin, což je zkratka pro slovo šadaj, které znamená všemohoucí.
Další plány a záměry na hřbitově se odvíjejí od finančních možností. V dohledné době dojde k vysbírání kamenů a kusů opuky na hřbitově a jejich pietnímu pohřbení za přítomnosti rabína, který pronese příslušné modlitby. Bude pokračovat lepení náhrobků v obřadní budově a jejich čištění pemzou a snad i přeložení do češtiny. Byl bych velmi rád, aby byl vyzvednut nejkrásnější náhrobek s hadem Uroborem a nechal se dílensky renovovat, ale to je asi jen zbožné přání. A v mezičase budu pořád na hřbitově kosit trávu. V osobním životě si nepřeji nic jiného než zdraví pro sebe a pro svou rodinu.
Přeji ze srdce panu ing. Janu Soukalovi totéž a budu moc ráda, když se na boskovickém židovském hřbitově budeme potkávat ještě hodně dlouho.
