„Podařilo se nám ubytovat možná stovky lidí z Ukrajiny. Vlna solidarity je obrovská.“

Rozhovor s Pavlem Kolmačkou, ředitelem Oblastní charity Blansko, která hraje od počátku v našem regionu důležitou roli ve zvládání uprchlické krize související s válkou na Ukrajině.

Pavel KolmačkaPavel Kolmačka   foto: Tomáš Znamenáček

Jak velká stávající vlna uprchlíků z Ukrajiny je a jak moc jste ji pocítili?

Naše linka důvěry, telefonická krizová pomoc, byla od prvního dne ustanovena jako kontaktní telefonní číslo pro pomoc uprchlíkům. A to jak pro sbírání poptávek, tak nabídek pomoci. Bylo to ve spolupráci Diecézní charity Brno s Magistrátem města Brna. Od prvního dne vypuknutí války jsme byli celý první týden až do minulého pátku v permanenci – sbírali jsme nabídky i poptávky a protože zatím nefungovala žádná ubytovací zařízení, tak jsme tyto kontakty mezi sebou propojovali.

Kolika lidí se to týkalo?

Podařilo se nám ubytovat desítky rodin, možná stovky lidí. Minulý týden začalo fungovat KACPU – Krajské asistenční centrum pomoci uprchlíkům. Nabídky jsme začali předávat jim a už je nepropojujeme.

Druhá rovina je, že v hotelech na Skalním mlýně a na Panoramě je ubytováno zhruba 220 osob, které prchají před válkou. Jsou to převážně ženy a děti a starší lidé. Město Blansko nás pozvalo na schůzku a jsme součástí této pomoci. Vytvořili jsme leták v ukrajinštině a v češtině, nabízíme pomoc našich služeb, které jsme posílili.

Co to hlavně je?

Doprovody k lékařům, na úřady a do škol, zejména pomoc s vyplňováním formulářů a žádostí. A samozřejmě poskytujeme humanitární pomoc, v tuto chvíli převážně ve formě ošacení a drobných hygienických potřeb. Dále budou pracovníci z našeho nízkoprahového zařízení pro děti a mládež v Adamově dojíždět za dětmi přímo do hotelů a věnovat se jim.

V hotelích je soustředěn největší počet lidí, máte přehled, v jaké míře jsou tady další uprchlíci v regionu?

Tento přehled bohužel nemáme. Ale jsme si toho vědomi a všechny starosty v obcích ORP Blansko i Boskovice jsme obeslali naším letákem s informacemi, že ho mohou distribuovat a mohou se na nás obracet. Jinak to není možno z naší strany nějak zmapovat, kolik je ve které obci uprchlíků, to musí udělat nějaký úřad. My to máme podchycené tak, že služby, které nabízíme v centrálních ubytovacích zařízeních, nabízíme i všem v regionu. Jsme schopni jim poskytnout humanitární pomoc a doprovody k lékařům, na úřady a do škol.

Jak řešíte jazykovou bariéru?

Přijali jsme za tímto účelem pracovnici Ukrajinku, které je doprovází a tlumočí. Plus máme další dvě osoby na telefonu, když potřebujeme něco sdělit v situacích, kdy tlumočnice nemusí být přímo u toho. Zatím nám to takto stačí.

Jak to vidíte dál?

Koncem tohoto týdne a začátkem příštího mají přivézt další uprchlíky do Blanska na Macochu a do Jedovnic. Na to se připravujeme. Stravu a ubytování mají zajištěné, což je to nejzákladnější, a my se snažíme doprovázením a drobnou humanitárkou pomoct dál.

Pracujete s nějakou predikcí, jak velká ta vlna může být a jestli ty kapacity budou stačit?

My samozřejmě očekáváme, že to bude pokračovat, ale ohledně rozsahu čekáme na informace z Diecézní charity Brno, z Jihomoravského kraje nebo z centrálních úřadů. Konkrétní čísla nemáme, jen informace z médií, žádnou predikci vývoje. Připravujeme se na ty základní služby, které jsem zmínil – doprovázení, humanitárka a tlumočení – a snažíme se posilovat kapacity tak, abychom to zvládali v co největší míře. Jestli ta kapacita bude naplněna a budeme muset posilovat dál, to v tuto chvíli nejsem schopen odhadnout.

Zmínil jste komunikaci s obcemi, jak to zatím funguje? Připravují se a komunikují s vámi?

Letáky a další informace s naší nabídkou pomoci uprchlíkům pravidelně rozesíláme všem obcím na Blanensku i na Boskovicku. Pokud potřebují, vědí, že se na nás můžou obrátit a co konkrétně nabízíme. My v tu chvíli musíme říct, jestli máme kapacitu a pomůžeme, nebo bude potřeba to řešit jinak. Ale to teď trochu předbíhám. Nyní jsme měli v pondělí schůzku ohledně těch dvou zařízení v Blansku, tam jsme se dohodli a myslím, že tam je všechno v pořádku a bude to fungovat. Jsme s těmi lidmi v kontaktu a co jsme slíbili, jsme schopni splnit. Teď se připravujeme na víkend a na další kroky. 

Jak to bude dál, nemůžu odhadnout, ale naše nabídka zatím platí pro všechny. Teď je možná důležité, aby o nás věděli i ti, co si třeba ubytovali uprchlíky doma. Pokud je někde třeba větší skupina, která má nějakého koordinátora, který tlumočí jejich potřeby, je to jednodušší. I proto kontaktujeme starosty, případně farnosti, aby věděli, že se na nás mohou obrátit, připomínáme, že tady jsme a jaké možnosti máme. 

Jak vám můžou lidé pomoci? Děláte sbírky?

Od pondělí plánujeme sbírku konkrétních potřeb, na základě toho, jak jsme je zmapovali návštěvami v uprchlických centrech. Proběhla sbírka potravin, kterou jsme měli připravenou bez ohledu na válku. Materiální sbírky děláme a dělat je musíme, není v našich kapacitách všechno nakupovat z vlastních zdrojů.

A finanční dary?

Finanční sbírka je organizovaná Charitou Česká republika, na našich stránkách jsou údaje, číslo účtu, variabilní symbol. Je tam popsáno, kam pomoc dále půjde. Kdyby chtěl někdo podpořit přímo nás, tak samozřejmě může – darovací smlouvou, a my bychom z těch peněz pak nakoupili konkrétní potřeby. Jsme jedna Charita, speciální finanční sbírku pro náš region nevyhlašujeme.

Zmínil jste farnosti, spolupracujete i s dalšími organizacemi, neziskovkami, které pomáhají?

Na Blanensku a na Boskovicku jsme největší neziskovka tohoto druhu. Takže jdeme maličko po své linii, za naším posláním – pomáhat potřebným. V tuto chvíli nejsme přímo propojeni s dalšími organizacemi, ale samozřejmě na schůzce v Blansku byly i další složky  a například do volnočasových aktivit pro děti se zapojují i jiní. Zatím to zvládáme, velkou oporou je nám naše Diecézní charita Brno, kde je dlouhodobá služba Celsuz – centrum pomoci cizincům. S nimi jsme v kontaktu, předávají nám zkušenosti a rady, jak se v této situaci pohybovat, jak s těmi lidmi mluvit a jak jim pomoci, aby to bylo co nejefektivnější.

Mluvíme teď hlavně o takové akutní pomoci, když sem uprchlíci dorazí. Jak to bude dál? Myslíte, že to pro vás skončí, až se ti lidé zabydlí, nebo to bude nejen pro vás, ale pro celou společnost otázka dlouhodobé pomoci?

Nejsem sociolog a jsme v situaci, kterou si ještě před čtrnácti dny uměl představit asi málokdo. Takže tohle odhadnout neumím. Na druhou stranu už teď se bavíme o dlouhodobé pomoci, určitě nepočítáme s tím, že to do měsíce nebo dvou skončí. V hlavě to řeším asi tak, že předpokládám akutní fázi dvou tří měsíců uprchlické krize, a pak nastane dlouhodobá fáze doprovázení, hledání zaměstnání, pomoci ve školách. Přemýšlíme o kurzu češtiny. Tohle je zatím v počátcích, budeme samozřejmě zase postupovat jednotně s Diecézní charitou Brno, se společnou vizí. Ale počítáme s dlouhodobou pomocí této cílové skupině, minimálně v tom doprovázení na úřady, k lékařům, do škol, a možná s dalšími věcmi, které se objeví. Bude o tom probíhat širší debata odborníků a uvidíme, co po nás budou chtít úřady, které ponesou zodpovědnost za to, jak to tady bude fungovat dál. Myslím, že bude záležet na spolupráci a společné odpovědnosti, zda se to tady podaří správně nastavit, aby to do sebe zapadlo.

Co pro vás ta práce navíc znamená? Budete muset přijmout nové zaměstnance, nebo jak to zvládnete? Musíte rozšířit služby?

Ano. V tuto chvíli máme několik terénních služeb, pracujeme s rodinami, s jednotlivci, s osobami v krizi a s dalšími potížemi. Teď náš plán počítá s rozšířením služeb, s dovzděláním a se zkvalitněním práce s novou cílovou skupinou, což jsou uprchlíci z ciziny. Takže jde o posílení a zkvalitnění této práce.

Jaký máte zatím pocit z podpory ze strany společnosti? Debata je zatím trochu jiná než při uprchlické krizi před pár lety, protože se týká Ukrajiny, která je nám bližší. Jak to pociťujete vy?

Máme zkušenost z linky během prvního týdne. Telefon zvonil nonstop, provoz jsme posílili o čtyři lidi, což je strašně moc. Místo jednoho člověka tam dva lidé telefonovali a další tři se zabývali těmi kontakty, propojováním a upřesňováním informací.

Myslím si, že vlna solidarity je obrovská, s tou dřívější vlnou je to nesrovnatelné. Nedomnívám se, že by zatím byla nějaká negativní reakce. Na druhou stranu – pokud si můžu dovolit vyslovit nějakou myšlenku – obávám se, že čím déle to bude trvat, tím bude ta podpora klesat a určitě se pak nějaké negativní ohlasy najdou. Bude záležet na tom, jestli se podaří větší část lidí uplatnit na trhu práce a ve školách, jestli bude snaha učit se česky a nějakým způsobem zapadnout. Nebo jestli to bude jen čekání na konec války a návrat. To teď vůbec neodhadnu. Když to zkrátím: teď je to zcela bez problémů, ale může se to změnit. To se obávám, že ano.

další rozhovory