„S lezením se dá začít v každém věku. U dětí asi když začnou chodit.“

Rozhovor s Lídou Živnou, spoluzakladatelkou spolku Polez s námi. O fungování spolku, podmínkách pro lezení v Boskovicích, o lezeckém sportu, jeho popularitě, přínosech a náročnosti.

foto: Archiv Lídy Živné

Kdy váš oddíl vznikl a z jakého popudu?

Spolek Polez s námi vznikl loni začátkem října, kdy jsme začali provozovat pravidelné lezení v tělocvičně na střední škole André Citroëna v Boskovicích. Oficiálně byl zapsán do rejstříku 8. října.

Důvodem založení byla snaha zprostředkovat zkušenost s lezením dětem z Boskovic a okolí a využít tak pro veřejnost novou stěnu, která ve škole vznikla v covidovém období. Oficiální spolek bylo nutné založit kvůli možnostem financování a podpory Českého horolezeckého svazu. 

Kdo ho založil a kdo ho vede?

Zakladatelé spolku jsou Jiřina Chlupová, Jiří Živný a já. Pondělní tréninky se mnou vede Aleš Ryšavý, středeční tréninky Petr Ondráček a Jana Ondráčková.

Kolik vás dnes je a jaké jsou kapacity?

V současné době vedeme 17 dětí. Jsme tak téměř na maximu kapacity, která je 20 dětí.

Jak staré děti v oddílu máte? Kdy se dá s lezením začít?

V oddílu máme děti od 5 do 14 let. S lezením se dá začít v každém věku. U dětí asi když začnou chodit. Pak je vhodné mít pro ně stěnu s velkým množstvím nízkých chytů.

Kde a jak často se scházíte?

Scházíme se dvakrát týdně v pondělí 15.30–16.30 a ve středu 18.00–19.00 na stěně v tělocvičně školy André Citroëna.

Jaké podmínky pro lezení máte? Je stěna vyhovující?

Jsme vděční, že máme kde lézt a že nám přátelské vedení školy umožnilo stěnu využívat. Stěna je ale navržená pro studenty starší 14 let a není tak úplně vyhovující pro mladší děti, které vedeme my. Mohlo by na ní být mnohem více lezeckých cest a chytů. Také výška stěny je pouze 7,03 metru. Průměrná výška lezeckých stěn je zhruba 12–16 metrů.

Získali jste nějakou podporu pro začátek?

Na začátku jsme neměli nic. Vybavení využíváme naše vlastní rodinné, další jsme si povypůjčovali od spřátelených rodin a od lezeckého oddílu Lezčata Kuřim. Koncem prosince jsme obdrželi dar od města ve výši 15 tisíc korun a dar od firmy Deas ve výši 5 tisíc korun. Tímto jim velmi děkujeme! Za tyto peníze jsme pořídili 3 lezecké úvazky, 3 páry lezeček, 4 jistítka gri-gri a 200 metrů fixního lana do tělocvičny.  Zbytek vybavení si dočasně a vděčně pronajímáme ve škole. 

Naším cílem je vrátit všechen vypůjčený materiál a vybavit oddíl vlastním. Hledáme proto případné sponzory, kteří by nás chtěli podpořit. Za každý finanční či materiálový dar budeme vděčni.

foto: Archiv Lídy Živné

Jaký je o lezení zájem?

Lezení je v současné době velice atraktivní sport. Už se netýká jen úzké elity horolezců. Ne všichni se propracují k lezení venku na skalách, ale téměř všechny pobaví bezpečně si zalézt na umělé stěně s různými typy obtížnosti. Lidé ve městech chodí na stěnu i místo posilovny. Rodiny s dětmi si jdou o víkendu na stěnu zalézt, stejně tak jako nejeden senior. O lezení je v současné době velmi velký zájem.

Kapacita našeho kroužku se téměř celá naplnila, aniž by o nás někdo věděl. Jsem přesvědčena, že zájem o lezení v Boskovicích bude převyšovat naše současné možnosti.

V čem je tenhle sport pro děti atraktivní a přínosný?

Myslím, že takřka všechny děti mají od mala touhu po něčem lozit, dosáhnout dál a výš a rozvíjet se tak. Lezení je tak přirozenou pohybovou činností, která působí rovnoměrně na celé tělo. Využívá ruce, nohy, střed těla, tuží svaly a mysl. 

Ortopedové dnes doporučují lezení na skoliózu páteře nebo jako kompenzační cvičení pro sporty, kde je zátěž pouze jednostranná, například tenis.

Měli byste zájem se rozvíjet a zvětšovat, kdyby byly možnosti?

Jak už jsem zmínila, zájem veřejnosti je velký a určitě bychom se mohli dále rozrůstat. Potřebovali bychom však zlepšit podmínky materiální i personální. Získat vybavení a odpovídající zázemí, proškolit další instruktory, aby mohli vést další kroužky. Jeden dospělý instruktor může mít na starosti maximálně 5 svěřenců – taková jsou bezpečnostní pravidla. Do svých řad  bychom rádi uvítali další dospělé, kteří by měli zájem vést děti a ideálně mají už nějakou zkušenost s lezením.

foto: Archiv Lídy Živné

Jak náročný sport je to z hlediska výbavy? Potřebují si děti nakoupit vybavení?

Výbavu pro lezení na umělé stěně tvoří lezecký úvazek (sedák), karabina, jistítko, lano a lezecké boty (lezečky), případně sada expresek (expreska = dvě karabiny spojené smyčkou).

Otázku výbavy jsme konzultovali s jinými lezeckými oddíly. Většina z nich zajišťuje pro své svěřence kompletní vybavení včetně lezeček, které jsou poměrně nákladné. Dětem roste rychle noha, proto po sobě děti v oddíle lezečky dědí. Ostatní nutné vybavení – sedáky, jistítka, karabiny, expresky a lana – by mělo procházet pravidelnými bezpečnostními revizemi, proto je také lepší mít je shromážděno v oddílu.

Děti navštěvující oddíl by tedy neměly (alespoň v začátcích) potřebovat vlastní vybavení.

Plánujete i účast na nějakých soutěžích, nebo nějaké výjezdy někam?

Nyní jsme úplně na začátku, učíme svoje svěřence se bezpečně jistit, lézt a zacházet s lezeckým vybavením. Přesto nevylučuji, že bychom se už letos na podzim nemohli poměřit v nějaké soutěži lezeckých oddílů z regionu.

Jak ale říkají v našem spřáteleném oddílu Lezčata Kuřim: „Našim cílem přesto není vychovávat vrcholové sportovce, ale lezce, pro které bude lezení zábava, koníček, životní styl či příležitost, jak se dostat na maximum svých možností.“

Budete v létě lézt venku? Nebo to je vlastně jiný sport či disciplína?

Rádi bychom vzali naše děti i ven na skálu do Moravského Krasu, kde by měla probíhat část červnových tréninků. Zvažujeme také možnost uspořádání týdenního letního tábora, kde by se lezlo pouze venku.

Jak byste ideálně viděli rozvoj lezeckého sportu v Boskovicích? Jak by to podle vás mohlo vypadat, kdyby zde byla hala s pořádnou stěnou?

Myslím, že kdyby tady byla hala s pořádnou lezeckou stěnou, netýkalo by se to pouze lezeckého oddílu, ale i široké veřejnosti. Už nyní mám spoustu dotazů z řad dospělých, jak je možné se na stěnu dostat, aby si člověk mohl jen tak zalézt. Věřím, že by stěnu využívali jednotlivci, stejně jako rodiny s dětmi, volnočasové kroužky, oddíly a školy. Stala by se tak volnočasovou nabídkou města Boskovice i celého okresu Blansko, kde pořádná lezecká stěna pro veřejnost zatím chybí. V regionu Moravského krasu, který vychovává velké lezce, paradoxně není jediné sportoviště, které by umožnilo zimní přípravu.

další rozhovory