„Změnil se přístup k dítěti, víc se klade důraz na jedince, ne na celou skupinu.“

Rozhovor s ředitelkou boskovické mateřské školy Dagmar Burianovou. Pod MŠ Boskovice spadají hned tři pracoviště: na Lidické, Na Dolech a na ulici Komenského. Mluvili jsme o tom, co obnáší řízení školky, o vzdělávací činnosti nebo o začleňování dětí se speciálními výchovnými potřebami. Nevyhnuli jsme se ani tématům týkajícím se kapacity školky, investic či požadavků rodičů.

foto: Nikol Halamásková

Jak dlouho jste ředitelkou boskovické mateřské školy?

Ředitelkou mateřské školy jsem od roku 2004, kdy jsem nastoupila do mateřské školy na Lidickou, v té době ještě samostatnou organizaci. Ale předtím jsem pracovala zhruba pět let jako zástupkyně paní ředitelky Horákové Na Dolech. V roce 2008 pak došlo ke sloučení mateřských škol.

Jak se na to sloučení zpětně díváte?

To je na samostatný článek. Všechno má své plusy i minusy. Z mého pohledu převažuje to dobré. Ale je to i osobností ředitele, a teď nemluvím o sobě, myslím obecně. Je to manažerská pozice, jste v jednom kole. Takže je opravdu náročné a musí to bavit. Nejsem na to sama, mám zástupkyně, jsme tým, není to jenom na řediteli, ale vy rozhodujete – ano, můžeme to tak udělat, můžeme mít zástup, máme na to peníze, máme na to úvazky. To ostatní neví. Stejně je to třeba s většími opravami. 

Výhody jsou v přijímacím řízení, ač třeba rodiče to tak vnímat nemusí. Kapacity ve třech školkách jsou omezené, a když se dítě nedostane na jednu, tak má možnost jít na jinou. Já jsem zažila, když jsme tohle řešily tři ředitelky a každá hleděla spíš na tu svoji školku. Teď je přijímací řízení sice náročnější, máme dvě stě žádostí, ale máme před sebou bodové zpracování v tabulce, takže rodičům můžu říct: tady už místo nemáme, ale máme místo Na Dolech. 

A to nevadí, že to mají dál?

Boskovice z mého pohledu nejsou pro rodiče nedostupné, i děti z Bělé můžou chodit na Komenského, protože většina rodičů jezdí autem. Vzdálenost i do té pro ně nejvzdálenější školky není půl hodiny, ale 10–15 minut jízdy. Jasně, já chápu, že kolem osmé jsou ucpané silnice, ale tak to prostě je. 

Co sloučení znamená ekonomicky? To byl jeden z velkých argumentů pro.

Ekonomicky je to výborné, protože dříve jsme řešili rozpočet tři – jedna chtěla měnit okna, druhá chtěla spravovat podlahy, třetí chtěla kupovat nábytek. Teď mám k dispozici velký balík a mám jasně stanovené priority, co je kde potřeba. Myslím, že jsme udělali hodně práce. Jak s městem jako zřizovatelem, tak s dotačními tituly. Povedlo se zateplení, přístavba, na Lidické se ještě před sloučením udělala jedna třída.

V roce 2018 jste se zúčastnila do konkurzu na ředitelku jako jediná. Čím si vysvětlujete, že se nikdo jiný nepřihlásil?

Jak si to můžu vysvětlovat? Jsme jedna z největších školek v Jihomoravském kraji, a opravdu to chce zkušeného člověka – pedagogicky, o tom jsem zatím vůbec nemluvila. Je to náročné, je to velké, je to zodpovědná práce. Ale nevím, proč se nikdo nepřihlásil. Jestli si říkali, že jsem silná kandidátka a že jestli se bude Burianová hlásit, tak se hlásit nebudou… Možná ano, já opravdu nevím.

Co bylo obsahem vaší koncepce?

Obsahem koncepce bylo několik oblastí. Samozřejmě zásadní je vzdělávací činnost, to je v krátkosti příprava dětí na školu. A začlenění dětí se speciálními výchovnými potřebami. 

Když jsem tehdy šla do toho sloučení, tak jsem měla koncepci a chtěla jsem, aby nevznikl jednotný moloch školky – ano, máme rámcový vzdělávací program, podobně jako základní školy, ale já jsem chtěla, aby školní vzdělávací plány nebyly všude stejné.

Takže se jednotlivé školky liší?

Využili jsme to, co ve školkách už fungovalo, a školky se od sebe zaměřením trochu liší. Na Dolech je například bazén, tak se toho využívá, a Lidická je v síti zdravých mateřských škol, kam jsme se dostali v roce 2005, když jsem se tam hlásila jako ředitelka. Chtěla jsem z Lidické udělat zdravou školku, a to zůstalo. A škola na Komenského je environmentální, protože kousíček je příroda, a děvčata to tak i cítila. Chtěla jsem, aby si rodiče mohli vybrat i podle profilace, a rodiče si po dni otevřených dveří podle toho opravdu vybírali. Mluvím o normální, necovidové době, teď jsme měli dvakrát zápis bez účasti rodičů. Přístavba pro dvouleté děti taky vznikla, dále tu mám zapojení do polytechnického vzdělávání, takzvané technické školky. 

Co to obnáší?

Máme vlastní paní lektorku, která se do toho hezky obula. Nejprve jsme se připojili k projektu, pak jsme si udělali vlastní projekty, pak jsme se připojili k mezinárodnímu projektu, teď jsme v programu EDUstem. Takže to bezvadně pokračuje, a hlavně to děti baví. Já vždycky říkám, že co projde přes ruce, tak to jde do hlavy. 

A ty speciální vzdělávací potřeby?

Máme odborné poradenství, logopedické třídy, máme v běžných třídách začleněných plno dětí s poruchami chování, autismem, tělesnými postiženími, sluchovými postiženími, zkrátka s hendikepy v různých oblastech. Naše paní učitelky, dříve středoškolačky, už jsou dnes bakalářky nebo magistry, hodně studovaly oblasti speciální pedagogiky, takže poskytujeme odborné poradenství. 

Teď to zase trochu padlo kvůli covidu, ale na Lidické a na Komenského, kde jsou vyčleněné logopedické třídy, měly paní učitelky vyčleněné konzultační hodiny. Bohužel to teď nefunguje a musíme to řešit individuálně. Když paní učitelka přijde na poradě, že něco někomu dělá problém, tak se domlouváme vzhledem k opatření, jestli ty rodiče můžeme pozvat, nebo ne. Ale probíhá to. 

Pak tu máme dorovnávání dílčích oblastí školní zralosti, tedy přípravu na školu. Spočívá v tom, že máme nějaké úkony pro předškoláčky, které děláme, když mají děti 4–5 let, a pak dorovnáváme případné dílčí problémy – typicky například držení tužky. 

Spolupracujete s dalšími organizacemi?

Vedle vzdělávací činnosti musíte samozřejmě spolupracovat nejen se zřizovatelem, to je automatické, ale i s ostatními institucemi. Jsme cvičná škola pro Střední pedagogickou školu, pro univerzity Masarykovu a Palackého, pro různé střední školy, různé obory. A účastníme se městských akcí, vystupovali jsme třeba v domově důchodců.

Změna v předškolním vzdělávání

Jak se změnilo předškolní vzdělávání za dobu vašeho působení? 

Řekla bych, že se změnil přístup k dítěti. Jak jsme mluvili o té kompenzaci dílčích nedostatků, teď se opravdu víc klade důraz na jedince, ne na celou skupinu. Říká se tomu „osobně orientované vzdělávání“. Jde o to, že se dorovnávají individuální nedostatky a rozdíly před vstupem do školy.

A do toho přibyla inkluze dětí. Pro nás nic nového, to už na našich školkách probíhalo dříve, ale říkalo se tomu integrace. Teď se tomu věnuje úplně výjimečná pozornost, podmínky jsou podle mě nastaveny perfektně. Máme možnost asistentů pedagoga ve třídách, kde jsou děti se speciální vzdělávací potřebou. Což je vlastně třetí pedagog ve třídě. To je výborné, protože mimo to, že tam je personální podpora pro to dítě, tak je personální podpora i pro ty třídní učitelky, tedy je to přínosné pro celý kolektiv. 

Využíváme i kompenzační pomůcky, například pro děti se zrakovým postižením. Tyto speciální pomůcky na škole zůstávají a slouží i ostatním dětem. 

Jaké jsou požadavky rodičů a jak se změnily v čase?

Co se týče té osobnostně orientované výchovy, tak to je změna, která jde vidět i na přístupu rodičů. Bohužel se někdy stává, že to rodiče berou tak, že jde jenom o jejich dítě, a upřednostňují jeho potřeby za každou cenu. Musíme s nimi hovořit a objasnit, že něco lze a něco nelze. Že tím, že jejich dítě přijde do mateřské školky, stává se součástí kolektivu a musí tam proběhnout začlenění. Navíc se socializací v kolektivu se dítě bude setkávat celý svůj život. Musí se naučit domlouvat, vyjádřit, když se mu něco nelíbí.

To je taky jedno velké téma, komunikace mezi dětmi, nám se to daří a jsem ráda, že jsme ho zavedli už před lety. Umět říci: „Ne, to se mi nelíbí“ nebo: „Ne, tohle mi nedělej“ – zkrátka odmítnout. Protože děti se mnohdy neumí bránit, třeba jedináčci.

A jak funguje ta komunikace s rodiči?

Snažíme se mezi školkou a rodiči nastavit a budovat důvěru. My víme, že pro děti je to těžké, ale máme ve třídách paní učitelky, odbornice, které ví, co mají dělat. Řekla bych, že obecně to funguje dobře. Samozřejmě není to vždy bez problému, vždycky jsou nějaké výjimky, jsme živý organismus. Normálně nám děti nepláčou, ale pak přijde rodič, který říká, že jim malá prořvala dva měsíce. Stát se to může, ale jsou to spíše výjimky.

Obecně si myslím, že adaptace je o dost jednodušší ve věkově smíšených třídách, protože děti, co už chodily předchozí rok, se do školky těší za kamarády. A do toho přijde skupinka třeba osmi nových malých dětí – ale ti starší už si hrají a ti malincí, když je jim třeba smutno, se zabaví přirozeně hrou starších dětí. Nezačnou si hned hrát, třeba jen stojí a pozorují je, ale přestanou plakat, protože vidí, že se něco děje, upoutá to jejich pozornost, takže ta adaptace je jednodušší. 

Už jste o tom trochu mluvila, ale má podle vás už u předškolních dětí smysl nějaká specializace nebo nějaké větší zaměření třeba na sport či polytechnické vzdělávání?

Určitě má. Začali jsme na jednom pracovišti v jedné třídě, zhruba před pěti, šesti lety. A postupně se zapojovaly učitelky z ostatních tříd, protože když viděly, že to děti baví, přenesly to i do svých tříd. Je to skvělá věc, protože nejen že to podporuje manuální zručnost dětí, také to rozvíjí představivost, trpělivost, zodpovědnost a nějaké volní vlastnosti, schopnost dokončit ten výrobek. Já jsem tedy velký zastánce Komenského, on už všechno vymyslel. Když aktivity propojíte se hrou, tak se mnoho podaří.

Teď technické vzdělávání přesahuje do životního prostředí. Udělali jsme projekt Naše město, kde už začínáme mít přesah do ekologie. Na prvopočátku je vždycky ten základ, cítíme ten nepořádek a vnímáme, co se kolem děje, a přemýšlíme, co můžeme v našem měřítku pro přírodu udělat. Takže jsme to diskutovali s učitelkami a třeba třeba loni a předloni jsme vyráběli věci z odpadového materiálu. 

Co se týče sportu, tak v tomto školním roce jsme v MŠ Lidická začali cvičit  novou metodikou pro rozvoj pohybových dovedností dětí. Děti cvičení baví a zlepšují se.

Jak se díváte na výuku jazyků v předškolním věku? Je o ni zájem a nabízíte ji?

Ač jsou názory odborníků různé, že třeba dítě by se mělo nejprve učit výslovnost a až poté jazyk, já osobně si to nemyslím. Myslím, že právě protože jsme škola hrou, tak je prospěšné, když dítě bude třeba jen nenásilně poslouchat názvy barev, zvířátek, jednotlivá slůvka, nebo jen ty nejjednodušší fráze. 

Bohužel teď v covidu angličtinu nenabízíme, ale jinak jsme ji měli na všech školkách rozjetou, dělali nám ji externí lektoři pro starší děti, pro předškoláky.

Probíhá nějaké další vzdělávání pro pedagožky?

Neustále. V loňské závěrečné zprávě to máme: kurzy na komunikaci s rodiči, efektivní komunikace s dětmi, realizace vzdělávání dvouletých dětí, práce s doporučením pro žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, jak stanovit hranice dětem i rodičům, technické školky. Ty zahrnují vzdělávání i pro dospělé, protože jsme sice každý nějak manuálně zručný, ale je dobře, když přijde lektor, přinese nějaké nové nápady. 

Také u nás proběhla konference k environmentální výchově v mateřských školách nebo třeba přednáška o syndromu vyhoření v pedagogické profesi. Jednou za čas také míváme vzdělávání zaměřené na první pomoc při akutních stavech předškolních dětí se závažnými speciálními vzdělávacími potřebami, například u dětí s diabetem. Jinak plán děláme každý rok, vyhodnocujeme a vzděláváme se průběžně.

Kapacita školek

Letos jste museli odmítnout větší počet dětí. Jak vnímáte problém s kapacitou z dlouhodobějšího hlediska? Jaký je výhled do budoucna?

Když se v roce 2016 chystala přístavba, měla jedna třída sloužit prioritně dvouletým dětem. V roce 2018 byla totiž změněna legislativa a maminky si od té doby mohou vybrat délku rodičovské dovolené. Vznikl tehdy požadavek, aby do školky mohly být přijímány i mladší děti než tříleté. Ohlasy veřejnosti byly tenkrát takové, jestli vůbec budou děti. Tak jsem si myslela, že kapacita bude dostačující. V minulých letech se totiž rozšířila i pracoviště na Lidické o jednu třídu, Bílkova také o jednu třídu, a také jsme v rámci hygienických a prostorových podmínek navyšovali kapacity ve třídách.

A jak to vypadá s naplněností dnes?

My máme nějaká kritéria přijímání dle věku, pak také upřednostňujeme boskovické děti. Přístavba se otevřela 2018 a první rok jsme tam měli opravdu ty dvouleté děti. Loni taky. A letos na zápis do mateřské školy pro školní rok 2021/22 přišlo tolik dětí, tříletých a mladších, že se jich kolem padesáti do mateřské školy bohužel nepodařilo umístit. Dumala jsem, čím to je, protože jsem tak velký zájem nečekala. Jestli se sem přistěhovaly nové rodiny? Asi ano, protože se staví, opravují se sídliště, budují se nové bytové domy…

Podle toho, co nám ukládá školský zákon, jsme všechny děti vzali – všechny tříleté děti narozené do 31. srpna. Po této stránce se dá říci, že je kapacita dostačující.

Radě města teď byly v minulém měsíci předložena čísla týkající počtu narozených dětí a jejich možnosti přijetí do školky a do školy. Podle těchto čísel jsme nyní na hranici kapacity, a to se ještě nepočítá s nově přistěhovalými dětmi. Místostarostka a starosta zmínili, že se uvažuje o navýšení kapacit. Už jste toto téma nějak projednávali?

Vedení města o tomto ví a snaží se nám vyjít vstříc, třeba paní Žejšková je opravdu velice citlivá a snaží se věci chápat, celkově jsem se nesetkala s neochotou rozšiřovat. Jednali jsme o tom, hledali jsme možnosti, uvažovalo se různě, například že by se rozšířila Lidická nebo školka na Dolech. Zkrátka hledá se řešení. Teoreticky jsme se zatím shodli na tom, že na Lidické už není kde, i skrze dopravní obslužnost, reálné nám připadalo rozšíření Dolů. 

Myslíte že by se do budoucna uplatnila i další, nová budova školky? Například u nových plánovaných výstaveb?

My jsme museli kvůli tomu převisu, co vznikl u posledního zápisu, vytvořit spádové oblasti, profilace neprofilace. Takže žádní zájemci z Výsluní a část zájemců z ulice U Lomu se nedostali na Lidickou, kam chtěli a kam to mají nejblíž. Jak říkám, dojezdné jinam to je, nejsme tady v Brně. Ale po zápisu jsem si říkala, je škoda, že v této části města, kde plánuje BK Invest výstavbu, není s menší mateřskou školou počítáno. 

Jaké jsou alternativy MŠ v Boskovicích a okolí, kam rodiče míří, pokud nemůžou a nebo nechtějí dát dítě k vám? Vnímáte malé školky či dětské skupiny jako konkurenci, nebo někoho, kdo vám uleví?

Jsou tu různá soukromá zařízení, například hlídací skupiny nebo v Gatemě je tuším firemní školka. Nevnímám je jako konkurenci předškolnímu vzdělávání, jaké poskytuje naše mateřská škola. Jsem ráda, že tu jsou, ulevují nám volnými místy. Jinak alternativa je jedině další rozšíření.

další rozhovory