Každý má svůj příběh: Miroslav Riessner

Nový seriál připravuje pro Ohlasy spolupracovník brněnské pobočky Paměti národa Ladislav Oujeský. Vychází z vlastní dokumentační práce, v rámci které zachycuje vzpomínky pamětníků, kterým do života zasáhly totalitní režimy minulého století.

Z ročního pracovního pobytu Miroslava Riessnera v AfriceZ ročního pracovního pobytu Miroslava Riessnera v Africe   foto: Archiv Paměti národa

To nemáte zdání, jak člověk o svůj život bojuje

Pamětník, kterého bychom rádi představili, je Miroslav Riessner, narozený 20. června 1928 v Brně. Většinu života prožil v Praze, ale velmi rád a často jezdil do Velenova, odkud pocházela jeho maminka. V dětství mu zemřely dvě sestry, žil s rodiči a mladším bratrem. 

Během protektorátu byl jeho otec zatčený gestapem a půl roku vězněný v Kounicových kolejích. Rodina se musela vystěhovat z bytu, a tak část války prožil u prarodičů ve Velenově u Boskovic, kde ho také zastihl konec války a s tím spojené události na malé vesnici. 

Ovlivněný leteckými stíhači v Anglii byl po maturitě v roce 1948 přijat do Letecké školy v Chrudimi, kde se po dvou letech studia stal leteckým navigátorem. Pro své politické názory byl po škole  i přes velmi dobré studijní výsledky zařazen do bojového pluku. V roce 1951 byl během rutinního letu s práškovacím letadlem mezi Olomoucí a Prostějovem několikrát těžce postřelený při nepodařeném pokusu o únos letadla vojínem Eduardem Kučerou. Dostal vyznamenání za statečnost a nabídku ke vstupu do KSČ, kterou odmítl. Po zotavení byl přeřazen k takzvané dopravce, kde převážel vojenské a vládní představitele. 

V roce 1952 se oženil a krátce na to se manželům narodili dva synové. Před odchodem z armády byl v roce 1958 poslán i s rodinou na rok do Guinei v Africe, kde zajišťoval letecké spojení po celé zemi. V roce 1961 odešel z armády definitivně a nastoupil bezmála třicetiletou kariéru leteckého navigátora v ČSA (Československé aerolinie). Tam také prožil dramatické události 21. srpna 1968 a jako nestraník se dočkal Sametové revoluce i odchodu do důchodu. Celý život byl velmi činný sportovec, konferenciér, pracoval s dětmi ve sportovních oddílech a obec Soutice mu v roce 2017 udělila čestné občanství. Miroslav Riessner zemřel 1. června 2018.

Miroslav RiessnerMiroslav Riessner   foto: Archiv Paměti národa

Pokus o únos letadla

Bylo 1. června 1951 a letadlo s posádkou se chystalo na rutinní práškovací let v okolí Olomouce. Na palubě byl jeden pasažér navíc, vojín Eduard Kučera, který přemluvil ostatní, aby mohl letět s nimi. Pamětník, který seděl na místě navigátora, dramatické chvíle v letadle popisuje:

Všichni čumíme na motor a najednou rána  jak z děla, já se otočím a vidím pistoli, ta rána, to mě střelilo do krku. Nasaďte kurz na Německo! Byl jsem mladej, tak jsem mu po tom sáh, on se mně vytrhl a bum druhá rána, ta byla do plic. Další rána do pusy, tam jsem pozbyl moře zubů, to už bolelo, ale pořád jsem se snažil. To nemáte zdání, jak člověk o svůj život bojuje.

Ještě dvě kulky projely tělem navigátora, než letadlo nouzově přistálo na poli u vesnice Olšany. Kolem uskakovali lidé, kteří tam pracovali, ale boj pokračoval. V pistoli už náboje nebyly, a tak se útočník snažil použít kapesní nůž. 

Nakonec se pamětníkovi z posledních sil podařilo opustit letadlo a vysílením padl na zem, kde se ho ujala mladá dívka. Dodnes jí říká anděl a v jeho hlase je cítit lítost, že ji nikdy nevyhledal a osobně jí nepoděkoval. Částečně omráčený, v letadle uvězněný vojín Kučera, vědom si své bezvýchodné situace, kdy byl obklíčený přivolanou posilou, i podle zprávy z Archivu bezpečnostních složek spáchal sebevraždu bodnutím nože do zátylí. Těžce zraněného pamětníka v nemocnici hlídali policisté, protože během vyšetřování byl také podezřelý z napomáhání pokusu o opuštění republiky.

Roční služba v Africe

Velmi zajímavou zkušeností byla roční služba v africké Guinei, která v roce 1958 po referendu na krátkou dobu získala nezávislost na Francii a pod vedením diktátora Touréna začala těsněji spolupracovat se zeměmi východního bloku. 

V té době už ženatý pamětník s manželkou a dvěma syny zažívali v Africe všechno, co k takovému pobytu patří: nepříjemné teplo, vysokou vlhkost, chudobu tamního obyvatelstva, vlastní služebnou nebo setkání s exotickou zvěří. Poznali, jaké je onemocnět malárií i strávit nebezpečné chvíle v africkém vězení. Pamětník popisuje osobní setkání s Leonidem Iljičem Brežněvem, tehdy novým vůdcem Sovětského Svazu, který na něho nezapůsobil vůbec sympaticky, nebo s tehdejším prezidentem Socialistické federativní republiky Jugoslávie Josipem Brozem Titem.

„On se najednou zastavil, ten Tito, a říkal něco překladateli a ten mu odpověděl, soudruhu, to jsou Češi, a on říká, Češi? S bolševikama nelítám, otočil se a šel nazpátek,“ dodává pamětník.

Zápisky v deníkuZápisky v deníku   foto: Archiv Paměti národa

Odchod k aerolinkám a rok 1968

V roce 1961, po třinácti letech v armádě, odešel k aerolinkám a jako navigátor za dalších bezmála třicet let navštívil nespočet zemí a měst celého světa a jak sám uvádí: „Nalítal jsem na patnáct druhů letadel.“

Datum 21. srpna 1968 si pamětník vybavuje naprosto přesně. Brzy ráno po neklidné noci spěchal z Vršovic na letiště do Ruzyně, trochu zaspal a potřeboval být v práci včas, čekal ho další odlet:

Odbočil jsem na letiště a samej tank, vojáci, to si musíte vybrat to cvičení zrovna teď, tak jsem tam vjel a teď najednou voják se samopalem, ruskej. Já spěchám, mám odlet, on na mě namířil samopal a do auta a otočit. Až teď mně to teprve došlo, že nás obsadili, měl jsem v očích slzy, do Ruska jsem často lítal a tušil jsem, co nás čeká. U každé zastávky jsem křičel na čekající lidi, běžte domů, všechno je zavřené, jsou tady Rusové.

Svoje vyprávění pamětník zakončil větou, která vystihuje jeho vyrovnanost a nadhled člověka, který si na konci svého života vážil obyčejných věcí:

Viděl jsem kus světa. Nejkrásnější je, že se každé ráno probudím, jsem zdravý a vidím rozkvetlé květy u mě na zahradě. Klid a pohoda vyplývá z toho, že jsem měl hezký život, který jsem si v dětství vysnil. Z toho žiji a to mě těší.

Někdy se stane, že jdeme točit pamětníka, který podle prvních informací prožil například něco zajímavého za války. U Miroslava Riessnera to bylo podobné. Až během vyprávění, jen tak mezi řečí, vyplynulo, že zázrakem přežil několik průstřelů z bezprostřední blízkosti, že mu v dětství zemřely dvě sestry, popisuje strach o tatínka zavřeného v Kounicových kolejích, dobrodružný pobyt v Africe nebo setkání s Brežněvem. 

Když potom v Archivu bezpečnostních složek objevíme přesný popis události s přepadením letadla i s fotografiemi, je to už jen ta pověstná třešnička na dortu. Do ruky se nám také dostal i velmi zajímavý deník, který si pan Riessner psal dva roky během svého studia na Vojenské letecké škole v Chrudimi (1948–1950).

Velmi často nás překvapí, kolik zajímavého se z vyprávění lidí, na první pohled docela nenápadných, nakonec dozvíme. Proto budeme rádi za tipy na zajímavé příběhy lidí z vašeho okolí.

Celý příběh Miroslava Riessnera si můžete přečíst zde.

další seriály