„Chci, aby tady Ječmen byl pro volný čas dětí, ne jako místo, kde mají být nejlepší.“

Rozhovor s Radkou Krejčířovou, zakladatelkou nového spolku Ječmen, který se bude zaměřovat na volnočasové aktivity dětí. Nabízet chce neobyčejné aktivity pro obyčejné děti. Povídali jsme si o tom, co přesně to znamená, jak bude Ječmen fungovat a na jakém přístupu k dětem bude založen.

foto: Tomáš Znamenáček

Co tě vedlo k tomu, že ses rozhodla vytvořit v Boskovicích další zařízení pro děti?

Když to řeknu hodně zjednodušeně, přivedla mě k tomu korona. Začala jsem se zamýšlet nad tím, že chci dělat něco jiného, než co jsem dělala doteď. A zároveň mě k tomu přivedla Vatra. Dětem a obecně volnočasovým aktivitám dětí jsem se věnovala předchozích deset let, takže už mám nějaké zkušenosti, tuším, jak to chodí, co je potřeba zařídit. To mě přivedlo k tomu, že bych se tím chtěla i živit a věnovat se tomu víc.

Takže ses rozhodla založit Ječmen. Můžeš popsat, co to vlastně bude?

Jako právní forma je to zapsaný spolek. A je to volnočasový spolek převážně pro děti ze základních škol, ale částečně se budeme věnovat i dětem z mateřských škol. A část by se měla časem věnovat i dorostu a dospělým, ale to je ještě nedořešené.

Převážně se chceme věnovat dětem ze základních škol, ty předškolní děti se do toho dostaly až díky tomu, že je zde nízká nabídka míst v mateřských školách. Je tady větší poptávka a lidi se mě hodně ptali, jestli nechci udělat něco i pro menší děti, že je nemají kam dávat.

Jak bude Ječmen fungovat?

Základní provoz bude spočívat v tom, že každé odpoledne bude nějaký zájmový kroužek. Tam se děti normálně přihlásí na začátku školního roku a celý rok tam budou chodit. Ale bude zde i možnost přijít na jednu z hodin, zaplatit si jen tu jednu hodinu a zkusit si, jestli je to bude, nebo nebude bavit. Nebo tím jen vyplní volné odpoledne. Zároveň jsou v plánu i víkendové workshopy a víkendové akce. Něco jednorázového, co se nebude spojovat s kroužky, které budou přes týden. Takže bude sem tam nějaká taková akce navíc a určitě budou i příměstské tábory. V létě, a když se to podaří pořádně rozjet, tak i o jarních a podzimních prázdninách. to se uvidí podle zájmu a podle toho, jak se vypracujeme.

Jaké kroužky máte naplánované?

Jistý je divadelní impro kroužek. Tedy klasické impro, povede to Žanda z Lísek, to je taková boskovická jistota. Pak bude fotografický kroužek, který povede Matěj Veselý, mimo jiné fotograf boskovických akcí. Tady je výhoda, že má velkou zásobu různých foťáků, děti nebudou muset mít  vlastní profi vybavení a vrážet do toho peníze, aby mohly vůbec přijít. Potom budeme mít kroužek výtvarného upcyclingu, takže náhled k recyklaci a šetrnému zacházení s přírodou. Další bude agility, výchova psů. Budeme vytvářet překážky venku, ale chceme, aby se děti učily zacházet s pejsky i uvnitř. A když s nimi budou chtít jít do autobusu, do obchodu, tak aby měly představu, jak na to. Chůze po městě na vodítku a podobně.

Zatím rozpracovaný je cyklokroužek. Máme tady ve městě možnost jízdy na krásných trailech, takže část by probíhala tam. Mělo by to být propojené s přednáškami kluků, kteří tady vyhrávají různé soutěže. A aby tam byl zároveň náhled na to, že se o kolo musíš umět postarat a občas si na něm něco opravit. A taky by to mělo být spojené s učením se první pomoci. Poslední věc, která ještě není úplně doladěná, je šifrovací kroužek. Tam by se děti rozvíjely v šifrování a zároveň by i vytvářely svou vlastní šifrovací soutěž. Přemýšlíme o spoustě dalších věcí, ale tohle je základ.

Od kdy se má provoz rozjet?

Od 20. září. V prvním týdnu budou probíhat ukázkové hodiny a v dalším týdnu začne normální provoz.

Sedíme tady na panském dvoře, ale zatím jsme neřekli, kde Ječmen bude. Jaké prostory budete mít k dispozici?

Ano, bude to v panském dvoře, vždycky to popisuji tak, že v prostorech, kde byla dřív prodejna koberců. Většina Boskováků to ví. V oknech pak bude nalepené naše logo, takže to každý pozná. Zčásti budeme využívat i venkovní prostory, bude tady i posezení. Když bude pěkně, budou kroužky moct být venku, když ne, tak uvnitř. Vnitřní prostor je dost velký, částečně členitý, ale bude tam dost variabilních možností, jak si to přetvořit. 

Naším záměrem ale bude právě hodně to, aby se děti dostaly ven. Třeba i improkroužek může zkoušet venku. Aby se děti přestaly stydět a naučily se, že můžou hrát, přestože tady někdo sedí v kavárně. Zároveň máme hodně blízko do lesa, ke hradu. Takže bych byla ráda, kdyby se děti hodně dostávaly ven. 

A v plánu je i propojování jednotlivých kroužků. Třeba fotografický kroužek si domluví hodinu výjimečně na čas, kdy má hodinu agility, a budou fotit děti při práci s pejsky. A takto různě bychom to chtěli prolínat, aby se děti poznaly a využívaly svoje zkušenosti.

foto: Tomáš Znamenáček

S jakou odezvou se nabídka Ječmenu zatím setkala? Je v Boskovicích poptávka po další aktivitě tohoto typu?

Začínala jsem s tím, že mám hodně kamarádů, kteří už mají děti na základní škole. A každé září přišli s tím, že je tady hodně kroužků, ale všechno je buď pro úplné začátečníky – flétničky, kytary a podobně – nebo potom co se týče sportu, tak je to už zase na nějaké profi úrovni: každý víkend se musí na nějaký závod nebo zápas. A že by si představovali něco zajímavého, ale zároveň takového, aby děti neměly pocit, že v tom hned musí vidět celý svůj život.

S tím jsem do toho šla. Třeba na DDM je široká nabídka kroužků, některé děti měly třeba zase pocit, že už si tam všechno zkusily a chtěly by ještě něco jiného. Vůbec nemůžu říct, že to budu dělat líp, nemyslím si to a uvidím, jak to všechno dopadne, ale spíš bych to chtěla dělat jinak. Osvěží se to tím, že děti budou v jiném prostoru, budou mít jiné lektory a bude tady trošku jiný přístup. A budou třeba trochu víc venku.

Takže ta odezva?

Po tom, co jsem informaci o projektu vypustila do světa, je pro mě odezva hrozně příjemná. V tom, že o tom hodně lidí už ví. Přijdu třeba s malým do školky, kamarád říká: jé, viděl jsem, že budeš něco takového dělat – a ozve se tam další maminka a říká, že o Ječmenu už slyšela. Tohle je pro mě velmi povzbuzující.

Mluvíš o trochu jiném přístupu – v čem by měl spočívat?

Už jsem popsala to, že bych chtěla, aby děti byly víc venku. A aby se méně styděly a měly méně pocitu, že když něco dělají, tak si to musí schovávat pro sebe. I když jezdím na tábory, mám často pocit, že děti si myslí, že třeba nemůžou jiným dětem říct, že třeba hezky kreslí, protože je to něco, co není ceněné. Takže bych chtěla, aby se přestaly stydět, ale nebály se projevit. A aby přístup zde nebyl jako ve škole. Aby to nebylo známkované, aby zde nebyla nutnost být nejlepší na soutěži, ale aby to bylo pro ně. Aby to děti těšilo a lektoři se k nim chovali jako ke kamarádům. Je to jejich volný čas, ne místo, kde jde o to, aby byly nejlepší. Ať mají pocit, že si můžou něco vyzkoušet, a vědí, že nevadí, když to budou dělat jinak než ten vedle. To je pro mě asi zásadní, jinak nemám žádné alternativní metody, které by se daly popsat nějakým stylem.

Jak bude fungovat program pro předškolní děti?

Bude to skupina pro děti od 2 do 4 let. Nebude to vyloženě pro předškoláky, protože nebudeme školské zařízení, což znamená, že nemůžeme nahrazovat předškolní výchovu. Vesměs to bude něco jako lesní školka, ale v přítomnosti rodičů. Spíš takové vedené dopoledne, zajímavé, venkovní. 

Každodenně?

Ne, zatím jen ve čtvrtek, jednou týdně. A uvidíme. Když bude velký zájem, pokusíme se sehnat další lektory, kteří by obsadili další dopoledne. To místo tady bude, takže bych byla ráda, kdyby se to do budoucna začalo využívat každodenně i dopoledne. Zatím je to taková zkušební verze.

Kdo to povede?

Eva Nikolič, známá jako Kora. Je to vychovatelka v lesních školkách a vzala si to jako projekt navíc. 

Jak bylo náročné Ječmen připravit?

Věnuji se tomu asi půl roku. Pro mě to bylo především hodně komunikace s lidmi, kteří ty děti mají. Hodně jsem se snažil zjistit právě od rodičů, jaké by měli představy. 

A příprava prostor?

To je věc, která mě ještě čeká. Celé se to nejdřív dávalo dohromady stavebně, takže já mám na zařízení a vybavení teď čtrnáct dní. Některé věci už mám připravené ve vedlejším prostoru, takže to tam přesuneme a doufám, že se to stihne. Myslela jsem, že na tuhle nejzásadnější část budu mít třeba měsíc a půl, tak se mi zkrátila na dva týdny. Takže to zatím ještě nedokážu říct.

další rozhovory